Sebepoškozování

pro katy a amy: jo děkuju vám oběma moc že ste reagovali na můj příspěvek a za vaše rady myslim že jeden člověk s kterým bych si o tom mohla promluvit je ale nevím jak s tim začít aby si nemyslel že si hraju na chudinku nebo něco podobnýho..jak sem psala v tom předchozím příspěvku...

jo přesně tak při každém problému myslim na to že bych se pořezala ale hodně často to nakonec dopadne dobře a nepořežu se...já mám hodně kamarádů a i fain rodinu a když sem s nima tak je všechno uplně v pohodě a sem veselá a právě proto si myslim že by se na mě koukali jako na blázna když bych jim to někomu řekla a taky se bojim že si někdo bude myslet že tim na sebe chci strhnout pozornost a že sem s tim trapná a nechci s tim nikoho otravovat...

Omlouvam se za anonymni prezdivku..

Me tohle "zvlastni" chovani, tedy poskozovani zajima uz delsi dobu, nikdy jsem to nezkusil stejne jako koureni, nebylo proc.. mozna to bude znit divne, ale je to tak.. Problemy nemam, kdyz nepocitam ze holka kterou jsem poznal pred mesicem za tyden odleta 11 000 mil daleko, pripadam si s ni jako posedly a neni to jen jejim vzhledem.. Ona sama se pred nejakym rokem rezala, otevrene jsme se o tom zacali bavit ikdyz ja s tim nemam zadne zkusenosti.. Velmi me tyhle temata lakaji.. Ted si pripadam smutne, ze uz ji pravdepodobne nikdy v mem zivote neuvidim, uz nikdy a rikam si pomohl by mi maly rez do ruky, kde uz nejake jizvy mam (z jezdeni na kole, teda spise padani) ? Nemel jsem odvahu to zkusit, ale mam pocit ze ten den jednou prijde a mam z toho strach, ze zacnu a nebudu schopen prestat.

Pro Niki: Ahoj, taky mám s tímto zkušenost, řezala jsem se na ruce zásadně levé a dodneška mám jizvy. Uklidňovalo mě to a dostávala jsem se tím do ,,jiného" světa...Jenže když se pak na mě už i mamka dívala, že asi z přelízání přes plot, jak jsem jí tvrdila, to asi nebude...Přestala jsem s tím. Měla jsem v té době i problémy s marihuanou a tak vůbec to bylo jedno s druhým...No za rok mě to chytlo znovu, vlastně lákalo mě to při každém jakékoliv problému, cokoliv, co mě trápilo. A je fakt, že když to řekneš blízké osobě, uleví se. Pokud nikoho takového nemáš, stačí využít něco z toho, jak tady psala Katy.

Vlastně jsem s tím nikdy nepřestala,jen jsem našla na svém těle ještě tajnější místa než jsou ruce,nohy a břicho.A klamu tím jak ostatní,tak sebe.Sebe nejvíc.

to nikca:
ahoj nikco, jsem rada, ze jsi se rozhodla sverit alespon sem. chapu, ze je pro tebe tezky o tom mluvit a ze se bojis, ze na to okoli prijde - clovek nikdy nevi, jak na to druzi zareaguji, stydi se za to, boji se, co by pak nasledovalo...
niky, zkus se zamyslet nad tim, proc si vlastne ublizujes? mozna se nemas rada, mozna se tim za neco trestas, uklidnuje te to. kazdopadne by ses ale nemela citit sama. co myslis, je kolem tebe nekdo, komu by ses mohla sverit? rodic, sourozenec, teta, babicka, ucitelka, kamaradka... neboj se zacinat pomalu mluvit o tvych trapenich a starostech. slova jsou opravdu hodne dulezita - muzes je druhym povedet a nemusis si je rezat do tela. kdyz budes chtit, napis odkud jsi a treba budu znat kontakt na nejakeho terapeuta, ktery by ti umel pomoct. stejne tak se kdykoli muzes ozvat na nejakou krizovou linku, treba www.spondea.cz www.linkabezpeci.cz www.modralinka.cz
at je lip

PODPOŘTE ČESKOU REPUBLIKU A POROVNEJTE JEJÍ INTELIGENCI S OSTATNÍMI NÁRODY. ZAPOJTE SE DO IQ TESTU NÁRODA NA ADRESE: http://cz.iq-test.eu/?d=2910

potřebovala bych pomoct...
začnu hezky od začátku... Začalo to asi před rokem a půl to mi bylo necelých 14... V tý době sem hodně brouzdala po netu a koukala na takový ty depresivní obrázky a strašně mě lákalo se říznout... uplně moc... poprvý sem si ublížila trnem od růže píchala sem se tim do ruky... pak se mi tam ten jeden trn zlomil tak sem ho chtěla vyndat pinzetou.. pak sem se tou pinzetou škrábla... od tý doby sem se začla řezat nebo škrábat vždycky něčim nožem nebo tou růží... žiletku sem neměla ale pak sem si jednu sehnala byla docela tupá ale začla sem se s ní řezat můj kluk se se mnou kvůli tomu rozešel když se to o mě dozvěděl.... řekla sem o tom svým kámoškám asi sem potřebovala o tom mluvit... vždycky sem se pořezala jenom malinko jenom takový krátký ranky ale přece... kámošky mi sebrali žiletku a slíbila sem jim že s tim přestanu... to už to byl půlrok od mýho prvního ublížení... fakt sem toho chtěla v tý době nechat... skoro vůbec sem si neubližoval ajenom když sem měla fakt krizovku tak sem se škrábla trnama... Za dalšího půl roku sem zase měla takový blbý období a řekla sem si že se budu zase řezat že když se řežu je mi fain ale neměla sem nic pořádnýho na řezání a nožem mi to přišlo nepraktický a škrábání mi už vůbec nepomáhalo... Obstarala sem si další žiletku a začla se znova řezat a nikomu o tom neřekla... neřezala sem se moc často tak jednou za 14 dní vždycky sem čekala až se to pořezání zahojí protože sem měla a vlastně pořád mám panickou hrůzu z toho že na to někdo přijde... takže sem se neřezala často za to pokaždý když sem se pořezala tak sem se pořezala víc... Daří se mi to skrývat...předposledně když sem se pořezala tak se mi zdála ta pořezaná ruka strašně hnusná a řekla sem si že už se nikdy neříznu ale nic z toho včera sem se řízla zase a hodně nevim co dělat nedokážu o tom s někym mluvit to mi dělá hrozný potíže...teď je mi 15...

to X-treme.Wiky.Depress:
drzim ti palce a kdyby bylo nejake zaskobrtnuti, neboj se zase ozvat.

to krysar: je jen tvoje rozhodnuti, zes o tom nechtel mluvit s obornikem, stejne tak ze si porad ublizujes, i kdyz uz o hodne mene. kamarad je nejdulezitejsi opora. ale odborna pomoc je nezastupitelna. k tomu clovek musi sebrat odvahu. ovsem tobe nevadi, ze mas pocity menecennosti a ze se trapis. to je pak jina vec

to Jana v Býku
Wíš ono se ti řekne s tím psychiatrem, ale když mu newěřím tak mu nic neřeknu... dobr kamarádi pro mě udělali wíc než nějakej psychiatr,....

Mno tímto problémem sem si už bohudík taky prošel, a už je to pryč.... teda ne úplně ale skoro ano... K jizvám Ti toho asi moc neřeknu... ty prostě zůstanou... já sem je přestal řešit když sem jenom od zápěstí k loktu měl dobrejch 70 hlubokejch ran, z toho asi 15 zašívanejch od doktorů... akorát že léto je opravdová krize... Sama s tím asi nepřestaneš... já sem potřeboval pomoc kamarádky... sezení a povídání si o problémech úpe stačilo. Odborná pomoc mi nepomohla, protože sem se s psychiatrem odmítl bawit narowinu... prostě musí pomoct něgdo blízkej... já powídám, že sem z toho wenku, ale třeba když mi někdo, kdokoliv řekne že mi newěří nebo když sou ňáký problémy ... tak se to wrátí... ale jen na pár dnů, a pak sem zase happy.... dříw sem na tom nebyl moc dobře, na rukou sem si klidně udělal 20 ran denně, koukal na vytejkající(někdy i stříkaící) krew a hrozně sem si to užíwal... akorát sem pak byl bílej jako stěnna, a hrozně unawenej... rodiče nejdříw mysleli že beru drogy, ale pozdějc na to přišli a poslali mě k psychiatrovi... pak už sem se sám rozhodl že musím přestat...
Asi oprawdu musíš najít dobrou kámošku, kamaráda, kteří s tebou budou mluwit, a ty se jim dokážeš se wším swěřit... lidé kteřím na Tobě záleží to trápí možná eště wíc jak Tebe... akorát prostě newědí jak Ti mají pomoct....

Přejij hodně zdaru při wyhazowání žiletek a přestáwání se řezat.. pa a zlom waz

katy:mno, zkusim to! Diky za radu!!! Doufam, ze se z toho brzy doatnu!

to X-treme.Wiky.Depress:
nevim, jake mas vztahy s rodici. ale kdyz te tvoje mamka zvladla skoro 10 mesicu nosit ve svem brise, porodit te, starat se o tebe, kdyz jsi jeste byla malicka a bezbranna... urcite by si prala vedet, ze se trapis a chtela by ti byt oporou. zvladne to. je hezky, ze si delas starost o lidi kolem sebe. to je dobry zacatek. co pomalu zkouset delat si obavy i o sebe a neprebirat zodpovednost za druhe lidi? tvoje rodice jsou dospeli, ver jim, ze to zvladnou.

katy: mno, je mi 15 a nechci aby se to dozvedeli rodice-nezvladli by to!

Ahoj všem, já jsem se poprvé pořezala minulý rok v létě. Byla jsem doma sama a krátce před tím jsem se pohádala s kámoškou. Měla jsem menší depku, myslela jsem si o sobě, že jsem úplně neschopná kravka a že vůbec nic nedokážu, nukdo mě nemá rád.... Tak jsem si vzpomněla na kámošku od nás ze třídy, řeší(řešila?) problémy sebepoškozováním. Tak jsem jsi řekla, že by mi to třeba mohlo pomoct, tak jsem šla do koupelny a pořezala jsem si klouby na palcích. Krve jako z vola, bolest jako prase ale mně se ulevilo... Tak jsem to párkrát ještě zopakovala. Když jse mě někdo zeptal od čeho to mám, tak jsem řekla, že od ostnatýho drátu. Naštěstí jsem to udělala jenom párkrát a nespadla jsem do toho. Dostat se z toho mi pomohla i jedna holka odtuď, a já jí za to děkuju, nevim už jak se jmenovala ale snad se v tom pozná.K

nevim, kolik je ti let, jake mas kolem sebe zazemi, co te trapi. je fajn, ze tusis, ze te zuzuje deprese. urcite vis, ze je to nemoc, ktera ma svoji lecbu a mela by se lecit. co zajit k nejakemu psychologovi, psychiatrovi? opravdu ti dokazi pomoct.
nedus v sobe to, co te trapi. sver se okoli, mluv o tom, mej se rada

Ahoj, potrebuju poradit!Trpim sebeposkozovanim, ale mam strach,ze uz to dal nezvladnu a zkoncim svuj zivot! Mam ohromne deprese, ktere resim tim, ze se porezu. Jak se toho mam zbavit? Zatim mi nikdo nedokazal pomoc!!!Stydim se za to! Ae nedokazu si pomoct, nic jineho mi nepomaha!!!

Psycholog je dobrej, tak nějakého navštiv, moje jmenovkyně...jen je nutná prvotní důvěra, pak už to jde samo:))

ahoj, chtěla bych se zeptat jestli má někdo zkušenost s psychologem, jestli ano, tak jakou? sama bych asi psychologa nenavštívila.

Ahoj všem,píšu článek o sebepoškozování a chtěla jsem se zeptat, jestli by se našel někdo ochotný, kdo si tím prošel nebo prochází a kdo by se mnou udělal minirozhovor a odpověděl mi na 3-4 otázky.Samozřejmě naprosto anonymně, např. přes mail. Díky moc. Můj mail je rozhovorVK"seznam.cz