Sebepoškozování

Ahoj T.když jsem byla na tý psychoterapii, tak mi tam doktorka půjčila knížku, která se jmenuje:Posttraumatická stresová porucha a jak se jí bránit.Napsal jí Dr.Praško a ještě někdo - teď si nevzpomenu kdo. Vím, že se o toto téma zajímáš, tak Ti tuto knihu velmi doporučuji.Je skvělá. Najdeš v ní všechno. Mě moc pomohla a díky ní jsem si ujasnila některé věci. Myslím, ale nevím, že jí vydalo nakladatelství Portál. Ale tím si fakt nejsem jistá.Jinak jsem zhubla za týden 2 kila. Docela dobrý. Ještě takových 10 kilo a jsem spokojená.Tak ahoj Iva.

Ahoj...začarovaný kruh...Zkus psychoterapii ta odhalí i to,co nechceš a hned budeš vědět jak na to...Chce to jen trpělivost.A peníze nepotřebuješ.'Jen věř,že se musíš snažit,abys zase žila normálně.chce to obrovskou sílu,snahu a pomoc od někoho,kdo bude doufat s Tebou...Kdokoli.

Ahoj Ivo, jsem rad ze to dopadlo dobre a ze to aspon trochu dobre dopadlo... i kdyz uz sis zase ublizila. Souhlasim s Pajkou ze hubnout takto drasticky neni dobre reseni ... mozna Te neodradim,ale preci jen aspon nazor ... otazkou je totiz co je to tlusta jako prase,co je to mit tluste bricho,tlusty zadek a nebo tluste nohy.Mozna by stacilo kdyby jsi jen cvicila. Mne osobne se u zen libi treba svalnata stehna vic nez utle hulky (nic proti utlym krasnym nozkam) Zkus se zamyslet nad tim jestli je shozeni vahy skutecne to co potrebujes. Nebo se Ti nahodou nelibi treba neco jineho a jen Ty se domnivas ze je to nadvaha. Preji vsem hezky vecer ...

Neboj IVO, jeste ve ctvrtek 20. kvetna odpoledne zila. Jen ma trable se sebou.DanP.S. A ja mam zase posledni dny strasne moc prace, proto stiham pouze cist. Chjo... Jinak ale dobry.

ANILKO,žiješ ještě? Jak ti je? Moc na Tebe myslím moc si přeju, aby Ti bylo aspoň trochu líp. Ozvi se prosím!!!

Ahoj všichni...poslední čas je pro mne velmi hektický a plný změn takže se tady moc nedostanu, ale snažím se udržovat přehled o tom co písáte...včera jsem konečně byla u toho psychiatra. dost jsem se bála aby to nebylo jako minule ale nakonec to bylo dobré, ten doktor je výborný na 200%, fakt mi naprosto sednul, i prostředí má moc příjemné. výsledek tohoto prvního sezení byl kombinovaná porucha, schiz. psychóza se znaky OCD... radost pohledět... dostala jsem neuroleptikum Rispen (totéž co Risperdal), zatím po půl mg jestli mi sedne.. doufám že jsem na dobré cestě

Dlouho jsem nic nepsala...takže nějaké novinky... Jsem naprosto v hajzlu, už nevim jak se mám hlídat! Sice jsem to vydržela už dost dlouho, ale je toho nějak moc... a navíc začíná svítit sluníčko a všechny jizvy, který v zimě nebyly vidět, teď lezou ven... je mi z toho zle!!!! Nedávno jsem si vzpomněla na bývalého přítele aco mi kdy proved, všechny facky, denně sex i když jsem prosila, že je mi blběa žemě to bolí a že nechci... dost mě to vzalo...Jenže já už se nechci hroutit! Chci bejt v pohodě, tak proč to sakra nejde??? Každej kdo to ví se ze mě snaží udělat blázna! A to já NEJSEM!

Nevím, zda se to týká i mne, ale u zrcadla dokážu strávit doslova hodiny, hledám neexistující, cokoliv rozrýpu s pocitem, jak jsem to dokonale zlikvidovala. Taky si nemůžu pomoct. Je to zejména když jsem plná dojmů a potřebuji si v hlavě něco přebra, což je téměř vždy. Chodím pak spát k ránu, obličej (ale i celé tělo i na intimních místech) mám jako po neštovicích a kdykoliv mám vyjít ven, bez makeupu se neobejdu, ovšem jeho nanesení vyžaduje doslova hodiny. Všude chodím pozdě, jsem unavená a je to utrpení. Až nastanou parné dny, kdy se nebudu moct poodhalit, to nechci vidět. Už roky jsem se v létě nikde nekoupala. Nikam s nikým nemohu jet, protože si nechci připadat méněcenná. Vím, že je spousta tolerantních lidí, ale je to prostě ve mně. Možná právě proto jsem do svých osmadvaceti let nenavázala žádný vztah.Kdosi se tu ptal, jak na to reagují ostatní. V mém případě mi nikdo nevěří, že je to věc duše. Každý doporučuje prostředky léčící akné atd. Pokoušela jsem se hledat pomoc u odborníka - psychologa - ale ten viděl pomoc jen v nalezení nějakého vztahu. Takže začarovaný kruh. Opravdu nevím jak dál. Kdybych alespoň měla peníze na nějakého specialistu..

Pajko,nevím jestli to chápeš úplně přesně, ale i tak moc díky, že aspoň trochu to chápeš.Já si fakt začínám dělat obavy o své psych. zdraví.Nejsem normální!!!Ale už to tady nebudu rozebírat, na to je asi jiná diskuze. Ale já si to nechám vše raději pro sebe.Ale ještě jednou díky, Pajko!

Ivo, vždyť já Tě přece chápu! Jenom Ti posílám sdělení, že na to jdeš špatně a Ty si to už podle svého rozumu prostě přeber. A ještě takový dotaz na okraj: Jsi přesvědčená, že až zhubneš na svou naplánovanou hmotnost, budeš opravdu a úplně šťastná, vyrovnaná a milovat své super štíhlé tělo i život se vším, co přináší? P.S. Z toho jednoho jogurtu fakt neztloustneš. Jenom prodlužováním hladovky dáváš svému tělu signál, že je zle, ať ukládá. Doporučení: začni přijímat alespoň nějakou potravu, základní živiny, vitamíny, minerální látky, ať nedopadneš špatně...

Pajko,já vím, že asi nejsem normální!!!Vím taky, že záleží jen na mě a že vše mám v moci jen já. Ale co když se stane, že se vidíš tak strašně moc tlustá a nikdo Ti to neumí vyvrátit, protože ty se koukneš do zrcadla a co vidíš? Velký břicho, tlustý nohy a velikánskej zadek. Jak tě pak má někdo přesvědčit, že to tak není, když ty to přeci vidíš na vlastní oči!Psala si, že když se najím, tak tělo si bude dělat zásoby. A to já právě vím, tak se bojím sníst i ten pitomej jogurt.Nechci se litovat, ale vidím, že mě fakt nikdo nechápe.

Ivo,tak to zkusím postupně...Hubnutí: každý odborník přes hubnutí Ti řekne, že hladovka je nejhloupější a nejmíň efektivní!!!! způsob, jak dlouhodobě dosáhnout nižší váhy. Každý, kdo téhle problematice rozumí vysloví jednoduché pravidlo: Méně jíst, více se hýbat a když k tomu přidáš kontrolu jídelníčku,tj.vyloučíš kalorické bomby, pak to půjde přirozeně a bezbolestně. Především je potřeba zachovat trpělivost a nechtít shodit hned teď mnoho kilo. Navíc chuť k jídlu a umění pochutnat a vychutnat si ho, souvisí s psychickou pohodou (průšvih nestává, pokud si z toho člověk udělá radost jedinou) Hladovění nabourá Tvůj metabolismus, chemii jednotlivých buněk. Na každou potravu se pak každá buňka vrhne nenormálně hladově, stráví jí maximum a tělo vyděšené a varované hladovkou má tendenci to, co sníš, třebaže je toho málo, ukládat v podobě tuku do zásoby na ještě horší časy v mylném domění, že nastávají. Ty Tvé buňky totiž netuší, že jde jenom o Tvé hraní si s váhou. V tom je příroda neuvěřitelná a málokdo z lidí, kteří se rozhodli pro radikální hladovku si to uvědomí.Z jednoho pořezání by ses neměla hroutit, ale může to souviset i s haldovkou, která rozhodně ubližuje Tvé pohodě. Copak skutečně neznáš nikoho ve svém okolí, kdo se z plného zdraví z rychlého úbytku na váze zhroutil?Co se týká léků: Jasně, že má váha vliv na jejich účinek. Koncentrace léčivé látky v léku je dána průměrnou váhou a pokud už nic jiného svému tělu nedáváš, nediv se, že jsi unavená. Na spoustě léků je uvedeno, že např. brát po jídle nebo před, Tvoje tělo tu šanci prostě nedostává :( Byla bys i bez léků.Moc by mě potěšilo, kdyby ses začala chovat rozumně, ale máš to jen a jen Ty ve své moci.

Ahoj Pajko,přítel to zvládal všelijak. Ale myslím, že to nakonec zvládl v pohodě, až na pár slabích chvilek, ale o tom se mi moc psát nechce.Teď jsem děsně na sebe nasraná.....zase jsem to udělala. Šla jsem se vykoupat a to moje děsně hnusný tělo...nemohla jsem zprvu na sebe ani šáhnout a pak....pak jsem vzala žiletku a pořezala se. Jsem kráva pitomá. Ale to koupání je pro mě děsný. Nesnáším svoje tělo.Hrozně moc.Dnes je to 10 dní, co nejím. Víš, Pajko, nemyslím si, že si nějak kazím zdraví.Chci jen pár kilo zhubnout, protože jsem tlustá jako prase.Ostatní mi sice říkaj, že tlustá nejsem, že jsem hubená nebo, že jsem akorát. A to slovo akorát mě děsí. Akorát = tlustá.Včera to bylo docela krutý. Pořád jsem musela myslet na jídlo. Říkala jsem si, že když si dám jogurt nebo banán, tak že se nic nestane. Ale na druhou stranu mi jakoby někdo našeptával, že po tom stloustnu. Tak jsem nakonec nesnědla nic. Místo toho jsem si uvařila kafe a zapálila cigárko. Hodně moc piju, abych zahnala myšlenky na jídlo. A nejvíc piju kafe, to mě jakoby zasití.Pajko, chtěla jsem se Tě zeptat, když beru léky a nejím, tak jestli ty léky mají silnější účinek, když si je vezmu na prázdný žaludek? Beru mimo jiných i jeden na noc, je to neuroleptikum a docela silný. A ráno nemůžu skoro vstát.Nějak mě to začalo tlumit.Co si o tom myslíš?Já se moc omlouvám, že to jídlo řeším tady.Asi bych to měla řešit v jiný diskuzi např. PPP.Tak se na mě prosím nezlobte.Díky a ahoj.

Ahojky Anilko,je to možná trochu divný,ale i když Ti není uplně nejlíp,hřeje mně pocit,že to konečně někdo vzal do svých rukou a je ochoten s Tebou pracovat pořádně.To k něčemu je,a ne jenom řeči a prášky,který Ti očividně nepomáhají.Nebraň se tomu Anilko a spolupracuj,je to dobrá cesta a ber všechny které Ti kdo nabídne,ať jsou sebevíc krutý a náročný.Jdi do toho a uzdrav se,je to Tvoje výzva!!!!!!!!!!!!!A s těmi rodiči,taky bych souhlasila.Bude to pomoc i z druhé strany mince.Pomůže to,nesmíš hledět na to jak je to těžký ale na to,jak pak bude všechno jen a jen lepší...Mám Tě moc ráda,drž se a napiš,jsem s Tebou!Papa

Ahojky Ivo,¨jsem ráda že je Ti alespoň trochu dobře a že Tvůj pobyt tam měl alespoň pozitivum.Ale s tím hubnutím bys to teď měla řešit.Vím co to je a jak to dokáže člověka zruinovat...Nenech se znovu zničit...

Ivo, dobře se to čte :) - blahopřeju, že Ti to pomohlo a že se držíš..., opravdu mi to udělalo velkou radost!, až na tu koncovku. No, jo: Podle mě jsi blázen, který se zbavil jednoho problému a koleduje si o druhý. Jakoby sis odmítala važit si zdraví. Nejsi žádná puberťačka, musíš vědět, že drastická hladovka Tě může vážně zdravotně poškodit. Zajímalo by mě, proč právě 42 kg a ne třeba 47 nebo 37, dále v jakém čase toho chceš dosáhnout a nezhroutit se, jestli se Ti líbí vychrtlé manekýnky na obálkách časopisů, jakou konfekční velikost máš teď a jaké bys chtěla docílit?... napadá mě ještě spousta obdobných otázek, ale nechci Tě trápit. Jenom snad, že jsem si všimla, žes nenapsala ani slovo o svém příteli... jak to zvládl on...

Ahoj Anilo, Dane, Pajko a všichni ostatní...Tak jsem se vrátila z toho psychoterapeutickýho pobytu. A musím říct, že to bylo víc než super. Je to opravdu dost kvalitní zařízení.Každý den jsme měli skupinu, která trvala 1,5 hod.To bylo dopoledne.Před skupinou byla ještě půlhodinová relaxace.Po obědě byla tématická skupina, kde jsme hráli buď nějaký psychohry, nebo byla arteterapie apod. No a potom bylo cvičení.No a pak bylo do večera volno.Večer byla ještě jedna relaxace.Díky skupinám jsem si hodně věcí uvědomila. mluvila jsem hlavně o mojí rodině. Ta je předzvěst všech mých dosavadních problémů.S tím souvisí i moje sebeubližování.Mám v sobě spoustu vzteku, který podle terapeutů ventiluju proti sobě. Ikdyž mi tohle řekli, tak jsem si tam stejně párkrát ublížila. Ale doktoři i sestřičky byli moc fajn. Vždy si se mnou o tom popovídali.I prostředí tam bylo super. Pokoje vůbec nepřipomínali, že je to nemocnice.I to prostředí kolem bylo moc hezký.Ale nejvíc, co mi pomohlo, byli ostatní lidé. Slyšela jsem tam spoustu problémů, jejich řešení, rady a zkušenosti. Od každého toho človíčka jsem si vzala trochu.S ostatními lidmi jsme utvořili skvělou partu a byli si vzájemně nápomocní. Zažilo se tam hodně legrace. Vždy, když dotyčný odcházel, tak se mu koupil nějaký dárek jako památka. Nebylo loučení bez slziček. Když s někým jste několik týdnů a rozumíte si s ním, tak to loučení je pak hodně těžký. A navíc lidem, kteří odcházeli / včetně mě / se domů vůbec nechtělo. Já to taky obrečela. Domů, do reality se mi vůbec nechtělo.No, ale už jsem doma a chodím do práce.Přijela jsem před 14 dny. Zatím jsem si neublížila ikdyž jsem k tomu neměla daleko.TeĎ řeším jiný problém. Vlastně jsem ho řešila už před odjezdem - jestli si pamatujete. Týká se to mého hubnutí. Už jsem něco schodila. Vážím teď 62 kg. Ale přestala jsem jíst. Už 7 dní sem nic nejedla. A už na to jídlo nemám ani chuť. Nejhorší jsou první dva dny a pak je to v poho.Musím zhubnout tak na 50kg. Možná si teĎ říkáte, že jsem blázen. Ale když jsem před 2 rokama dokázala zhubnot na 42 kg, tak nevím proč bych to nedokázala i nyní.No nic, s tím vás nebudu obtěžovat.Omlouvám se, ale ještě jsem si nestačila přečíst všechny příspěvky od doby, kdy jsem odjela. Tak moc nevím, jak na tom jste. Tak to je pro dnešek ode mě vše. Moc vám všem přeju hodně síly a energie. Doufám, že se mohu zase připojit do diskuze.Tak zatím pa.

Ahoj Gabi! Nevím proč jsem se po delší úvaze rozhodl odpovědět zrovna tobě.V tvém trápení je potřeba si uvědomit jak moc psychyckých problémů vzniká v dětství výchovou rodičů, kteří většinou nevědomě, dovedou poznamenat psychiku na dlouhá léta.Kritikou dítěte v určitém jeho věku,( které v tu chvíli rodič nepřikládá žádnou důležitost) může způsobit u tohoto dítěte dlouho přetrvávající pocit méněcennosti.Myslím si že nejsi zralá na jakéhokoli psycholékaře.Sebepoškozování je problém o kterém jsem dosud neměl ani ponětí ale asi ho dovedu pochopit.Je to vlastně přebíjení bolesti duševní, bolestí fyzickou.Pokus se sama jako člověka rozebrat:-)v čem jsi o proti jiným horší.Pokus se to hodit na papír aby se ti tyhle negativa nehonily hlavou a mělas je černý na bílém.Neumíš vařit?To má manželka taky ne:-)Uvědom si že nikdo není dokonalý a proč z toho hned dělat tragedii.Pokus se s čím si myslíš že by se dalo něco dělat tak to udělej a s ostatním si nelam hlavu.Začni si třeba budovat sebevědomí na tom že tě má někdo rád, už to je něco, za co by i spousta hezkých holek dala nevím co.Začni si sama sebe vážit a pokud budeš mít nějaký problém, který by tě zase nutil si ubližovat, tak když ti to nebude nepřijemný se svěřovat někomu cizímu, tak mi napiš maila a něco vymyslíme.Každý si nese životem tu svojí nůši trápeni a proč na tý cestě nepomoci někomu, který jde kolem, když ta moje je převážně prázdná:-)Měj se krásně a štípání zmar :-) Dvorsky.Z"seznam.cz

Anilo, dovol doktorce, aby s Tvými rodiči promluvila. Nemůže to dopadnout špatně. Oni i ty to potřebujete, může Ti to pomoci, evidentně nevědí, jak Ti pomoci a po tom rozhovoru by správným přístupem mohli především Tobě a tím i sobě pomoci. Nejspíš se trápí myšlenkami, kde udělali chybu a přitom ji nejspíš nikdo neudělal, jen chemie jednoho mozku nefunguje tak, jak má :(. Je mi moc líto, že nepociťuješ úlevu, trpíš už opravdu velmi dlouho a musíš být velice unavená a vysílená.Píšeš smutné zprávy, ale máš velmi hezký cituplný a kultivovaný písemný projev.

a ještě :o/ jsem hloupá zapoměla jsem na to nejdůležitější :o/ mno zkrátka a dobře, jestli nechceš aby rodiče mluvili s doktorkou tak řekni, že prostě nechceš, ale jestli jo, tak stačí přece říct doktorce, že máš rodiče moc ráda a jsou na tebe hodní...