Panická porucha

Také trpím touto nepříjemnou věcí.A vím také,že sám se člověk toho nezbaví,je dobré zajít za psychiatrem s tím,že vím,o co jde a chci se toho zbavit.Dnes má fóbii na něco skoro každý člověk,ale ne každý se k tomu přizná.Dobrý psychiatr vás buď pošle do léčebny,nebo se sám pokusí zbavit vás toho,nebo vás naučí,co dělat,pokud to přijde.Vím,že je to otázka podvědomí,které se může "překódovat".Sama jsem viděla pána,který nemohl skoro vůbec mluvit,jak se zajíkal a přeříkal,bez tašky plné svých věcí,které prý nutně stále musí mít u sebe ani nevyšel z domu,no,byl na tom fakt špatně a po půl roce léčby byl úplně jiný člověk bez potíží.Tak nám držím palce,mějte se a po čase se zase ozvěte, abychom o sobě věděli a řekli si co s tím.

jsem ráda že jsem se dostala na tuto stránku mám podobné obtíže bušení srdce,ruky se potí atřesou tep se zrychluje a naopak a stav jakoby sem měla omdlít nebo točila se mi hlava ještě jsem žádného lékaře nenavštívila mám z toho strach strach z léků nevím jestli se takového stavu dá zbavit i bez lékaře prosím o radu jinak jsem vpohodě dobré rodin.zázemí i vztah ale nevím proč....?děkuji

Jsem moc ráda,že jsem narazila na tuhle webovou stránku, a taky jsem překvapená kolik nás s podobnými potížemi je. Já jsem šťastně vdaná, mám tři zdravé děti,hraju aktivně volejbal,mám dobré finanční zabezpečení,ale přesto mám stavy paniky ,úzkosti a někdy i deprese. Navštěvuji dva měsíce psychoterapeuta,beru rostlinné antidepresivum Jarsin a na uklidnění Xanax. Zdá se, že je to již lepší, ale stále mám strach z toho co bude dál. Ataky paniky mívám méně častěji, ale je to stav, z kterého mívám vždycky strach. Na mysl se mi kradou myšlenky a smrti a vždycky, když mě něco zabolí myslím si, že mám smrtelnou nemoc.Chtěla bych se toho zbavit a žít jako normální člověk. Jestli mi někdo dokáže poradit jak takové myšlenky ze svého mozku mozku vymazat budu moc a moc ráda a předem děkuji za snahu mi pomoci.Mějte se všichni moc fajn.

Jsem z těch panických atak už úplně zoufalá, přicházejí různě ,hlavně když něco musím.Připadám si hrozně, naštěstí mám partnera,kterému jsem se po dlouhých úvahách svěřila a on mě chápe,snad.Spíš mě nechápe ale je z toho sám zmatenej,protože kdo nepoznal nepochopí.Prostě dělá,že mě chápe a mé náhlé odchody ze supermarketů, noční nakupování v non-stop prodejnách a další nenormálnosti toleruje.V práci jsem to musela kolegyni přiznat,nedokážu jít ani do banky..Problém je ovšem ze svatbou.Rádi bychom měli miminko,i tak už budu přestárlá prvorodička,ale nejdřív bych se ráda vdala a to jaksi...nedokážu.Stát "před oltářem",všude lidi,nemůžeš uniknout nikam ..všude lidi,co se na tebe dívají..Jak to vyřešit?Počítám s komorní svatbou,jen svědci,ale stejně,jak tam zůstat stát a neutéct..???!!A pak pokud otěhotním,jak to udělat,v zátěžových situacích brát prášky Neurol asi nepůjdee a jinak bez nich nic nezvládnu.Už jsem tím prošla ve 20 letech,teď po 10 letech se mi to vrátilo a trvá to už téměř 2 roky.Prášky mi shání známí,nedokážu čekat ani v čekárně u lékaře.. Beru tak 1-2 tablety týdně po půlkách,ale musím je mít u sebe,jde mi i o ten pocit,že si je můžu kdykoli vzít.Držím všem postiženým palce a přeju hodně chápavé lidi kolem sebe.

Děkuji Vám všem za příspěvky. Jsem překvapená, že nás začíná být čím dál více. Je fajn si z někým popovídat o podobných problémech co má člověk sám.Já jsem si také nejdřív myslela, že se zlázňuju, ale teď vidím, že né, že se jen musím pořád trápit. Napište zas někdy někdo. Snad společně i když, třeba jen trochu najdeme pro nás pomoc. Těžko se o tom většinou hovoří s někým kdo tuto nemoc nemá většinou Vás absolutně nemůžou zdraví lidé pochopit. Mějte se fajn a už žádnou ataku !!!!!!!!! přeje Ingrid.

Já mám panickou ataku už 34 let. (od 15let)Ze začátku jsem vůbec nevěděla, o co jde,ale podvědomě jsem tušila,že je to něco psychického.Tenkrát se o tom nikdo nesměl dozvědět,aby mě nešoupli do "blázince".A tak jsem trpěla jak zvíře.Jednou jsem se přece jen osmělila a potají zašla za psychiatrem a ten mi řekl jenom,že šílená nejsem a dal mi Neurol a řekl,že do 3 týdnů budu fit.Nebyla a tak jsem to zkusila pro změnu z psychologem.Ten mi řekl rovnou,že mi nic není.Po létech,kdy jsem přišla kvůli tomu o práci jsem zašla za psychiatričkou-ženou.Ta mi zase řekla,že je to hysterická reakce.To mi přišlo divné,protože jsem si konečně mohla něco o tom přečíst a tak jsem vlastně zjistila,že je to panická ataka.Jo a pak jsem ještě zkusila jednoho psychologa,psychoterapii a nic.Je fakt,že pokud se dobře vyspím,což je málokdy,ataka nepřijde,ale stačí malý stres a mě se rozběhne srdce,začne se mi točit hlava a dostávám křeče do rukou a ztuhne mi krční páteř a nejsem schopna třeba návštěvě donést kafe.Jinak nejsem celá léta schopná se najíst v restauraci(léta jsem se tomu vyhýbala)vystoupit před lidmi je pro mě absolutně vyloučené,nemám kvůli tomu skoro žádné sebevědomí a jsem tím pádem nejistá.Někdy se z nervozity až zakoktávám.Celkem 3x jsem kvůli tomu přišla o práci a připadám si úplně k ničemu.Opravdu jsem se ze všech svých sil snažila se z toho vymanit,nebýt taková a hledala jsem pomoc,kde se jen dalo,ale bohužel se mi to nepodařilo.Je fakt,že jsem měla období třeba několika let,kdy to jakoby ustoupilo do pozadí,aby se to objevilo o to úporněji.A tak si myslím,že pro mě je pozdě na nějakou léčbu,ale vím,že když se to chytí zavčas,tak se člověk naučí s tím zacházet a může se toho i zbavit.Je to také otázka vrozené nervové slabosti,ale většinou je to na celý život.

Zase jsem měla ataku v neděli večer, byla jsem ze soboty na neděli se sestrou na diskotéce až do 4 hod. do rána.Takže jsem toho moc nenaspala, asi tak 5,5 hod. Na mě málo. Celý den mi bylo celkem dobře, čekala jsem to horší, byla jsem u rodičů a večer jela od nich domů a v autobuse jsem začala přemýšlet jako: to se divím, že mi je dobře, že ani nemám astma (mám astma a po flámu se mi vždy zhorší, i když už ani sama nevím jestli je psychické nebo co, jestli to vůbec astma je) a už to jelo. Pak jsem si ale říkala,to by byl trapas, kdybych tady začala dělat scény, že mi je zle a vzala jsem si Lexaurin do ruky, že si ho kdyžtak spolknu. A přešlo to. Potom jsem přijela domů a tam byl můj přítel, cítila jsem jak se mi chce hrozně spát, jak jsem nevyspalá a tak jsem si k němu lehla a usínala,prostě mi bylo fajn, pohoda, ale potom jsem se probrala a chvíli koukala na TV. A zase, začala jsem se sledovat, blbě se mi dýchalo, 3x jsem si vzala lék na astma, Lexaurin a nic. Bylo to horší a horší, sevřený průdušky, nádech slyšitelnej a já začala panikařit a panikařit. Přítel se koupal a já byla v ložnici sama. Vyšla jsem na balkon, zoufalá, jen v noční košili a bosa (dnes cítím, že z toho bude asi při nejmenším nachlazení) a lítala po bytě jak "prdlá". Zavolala jsem přítele, že mi je zle, umyla jsem si obličej, na chvíli to pomohlo, ale za chvíli znovu, už jsem chtěla volat pohotovost, protože jsem cítila, že takhle nejspíš vypadá smrt udušením, klepaly se mi ruce a nohy, srdce bušilo a já myslela, že vyskočí a průjem jako když vám povolí všechny svěrače. Fakt, pocit, že cítím smrt, že takhle to vypadá. Na boha moc nevěřím, ale prosila jsem, že nechci umřít, i ta nějaká slzička mi ukápla. Prostě zoufalství, že vám nikdo a nic nepomůže a vy si musíte pomoc sami. Nejstrašnější pocit na světě. Potom mě vlastně uklidnil přítel, otevřel mi okno a objal mě a já potom vyčerpaná usnula. Jsem potom strašně vyčerpaná. Hrozný, hrozný, hrozný. Nedá se ani popsat jak hrozný. Mám strach, že to může být opravdu nebezpečný. Vždyť jsem mladá a chci žít normálně, vždyť každý někdy zajde někam na flám až budu stará, budu doma pořád. Já už nechci tyhle hnusný stavy. Opravdu, kdo nezažil neví nic. Máte to taky takhle ?

Ahoj spolutrpitelé,mám dvě rady jak snížít panickou ataku./silně brečet= rychlé unavení organismu a tím opadnutí paniky(tělo již nemá sílu se bránit)2/cvičení s dechem: zdá se to jako nejůčinější a je třeba to provádět doma ,prostě kdekoliv abyse dech v krizy zautomatizoval.Panika vzniká tím ,že sdce velmi rychle tluče a tím dochází k hypertenzi?dměrné pnutí svalstva atím větší(příliš veký)okyslyčení mozku,zvýšená spotřeba kyslíku ,srdce nestačí adochází k panice že se udusíme.Já osobně trpím panickou atakou společně sagorafobií a klaustrofobií.Přišel jsem díky tomu o práci.-(Vsoučasné době jsem požádal na jednoroční invalid.důchod abych mohl docházet na terapie.Pokud někdo z vás bydlí na Praze 4(já konkrétně v Krči),rádbych byl nápomocen ve vystavování expozic(krizové situace),či radou,nebo jen přátelské poklábosení.tak je zatím ode mne vše a nebojte se odepsatČlověk žije proto aby pomáhal druhým.

Ahoj, myslím si, že by bylo dobré aby jsi sobě i tvému příteli nechala přečíst různé materiály o této nemoci jsou jak na internetu tak se prodávájí různé knihy s tímto tématem, určitě by to Tobě i tvému příteli pomohlo. Lépe by Tě asi pochopil. Nejhorší je, že si nikdy nechce udělat čas na přečtení těchto materiálů a jak jsem zjistila zdraví nás jen velice těžko chápou. Vůbec si totiž nedovedou představit jak trpíme. Aby mě manžel lépe pochopil snažila jsem mu připodobnit svoje pocity. Např. Jsem připodobnila svůj panický záchvat k tomuto: Je to jako když se díváš jak někoho vraždí stojíš u toho a nemůžeš nic dělat a hrozně by jsi chtěl a nemůžeš a tím hrozně trpíš a pod. To je asi proto aby Tě pochopili jiní nutné. Také poznáš v této nemoci, kdo vlastně je tvůj opravdový přítel, kdo se bude se snažit Ti pomóct nebo alespoň Tě pochopit. Doporučuji každému psychiatra i psychologa, rozeberou problém a vysvětlí Vám Vaší nemoc určitě je to dobré a předepíší léky.Mějte se fajn a zkuste nesmutit už bude jaro a budou kytičky atd.Ingrid

Ano, já také. Ty špatné myšlenky mi opravdu také chodí do hlavy samy.Já ještě beru seroxat, každý den 1/2. Když mi bylo hůře tak každý den 1. Ten neurol si beru, když už je to doopravdy kryze nejvyšší. Ale ze začátku jsem brala i 3xdenně po 1mg , teď už beru jen v krizi 0,25mg denně. Moje nemoc už trvá dva roky. Doktorka mi říkala, že neurol moc nebrat protože je návykový. Ale musím říci, že v době nejhorší, jsem si brala i čtyři po 1mg a žádný návyk zdá se nemám. Je to asi velmi individuální. Přesto ¨jsou dny kdy mě nemoc obtěžuje někdy celý den a někdy už jen část dne, nejhůře mi bývá večer. Zdá se také, že se to zhoršuje před očekáváním nepříjemné situace a nebo po ní. Pořád jsem si už myslela jestli třeba nejsem blázen, ale psycholožka mi řekla, že né, že ten si třeba myslí ,že je medvěd. Ale já prý přesně vím co prožíván a o to mi to někdy připadá horší. Také mi to připadá horší než fyzická bolest, kterou už jsem také zažila různou při operacích. Říká to prý i většina lidí s naší nemocí. Nejhorší je, že přesně vím co mám dělat a přesto s tím nehnu. Ať je ti Katko i Vám všem s naší nemocí lépe a lépe a ať se už konečně uzdravíme!!!!!!!!!!! Napište svoje názory a rady dík Ingrid.

Ahoj Ingrid,píšeš,že pomůže neurol,ale na mě to nezabírá.Někdy celý den je mi špatně a to mám při tom pocit,že každou chvíli zemřu.Je to hrozné,při tom vždy myslím,že už to nevydržím,pořád cítím při tom smrt.Ani nemusím myslet negativně a stejně mě je nanic a špatné myšlenky přicházejí samy.Opravdu se taky tak všichni cítíte?

Ano, taky takhle hnusný, taky stejný pocity beznaděje a nepochopitelný hrůzy. Zkus v nejhorším případě lék Neurol, ten je na předpis a vždy když na mě jde ataka tak si ho vezmu a do dvaceti minut je pokoj, jsou 0,25mg nebo 1 mg zkus pro začátek třeba jen 0 ,25 mg trošku je člověk po nem ospalý, ale někdy zase né je to různé a individuální. V každém případě Ti v danné chvíli pomůže z nejhoršího, ale jak píšeš souvisí to u Tebe také s negativními myšlenkami já to mám podobně, vždy když začnu přemýšlet třeba že něco nezvládnu, že už nemůžu a pod. Přitom ale vždy zvládnu vše co potřebuji a mám z toho jen ten zbytečný strach. Kdyžtak zas napiš co ještě chceš vědět. Když už nic tak spolu můžem o našem stejném problému mluvit. Ingrid

Zase jsem měla ataku v neděli večer, byla jsem ze soboty na neděli se sestrou na diskotéce až do 4 hod. do rána.Takže jsem toho moc nenaspala, asi tak 5,5 hod. Na mě málo. Celý den mi bylo celkem dobře, čekala jsem to horší, byla jsem u rodičů a večer jela od nich domů a v autobuse jsem začala přemýšlet jako: to se divím, že mi je dobře, že ani nemám astma (mám astma a po flámu se mi vždy zhorší, i když už ani sama nevím jestli je psychické nebo co, jestli to vůbec astma je) a už to jelo. Pak jsem si ale říkala,to by byl trapas, kdybych tady začala dělat scény, že mi je zle a vzala jsem si Lexaurin do ruky, že si ho kdyžtak spolknu. A přešlo to. Potom jsem přijela domů a tam byl můj přítel, cítila jsem jak se mi chce hrozně spát, jak jsem nevyspalá a tak jsem si k němu lehla a usínala,prostě mi bylo fajn, pohoda, ale potom jsem se probrala a chvíli koukala na TV. A zase, začala jsem se sledovat, blbě se mi dýchalo, 3x jsem si vzala lék na astma, Lexaurin a nic. Bylo to horší a horší, sevřený průdušky, nádech slyšitelnej a já začala panikařit a panikařit. Přítel se koupal a já byla v ložnici sama. Vyšla jsem na balkon, zoufalá, jen v noční košili a bosa (dnes cítím, že z toho bude asi při nejmenším nachlazení) a lítala po bytě jak "prdlá". Zavolala jsem přítele, že mi je zle, umyla jsem si obličej, na chvíli to pomohlo, ale za chvíli znovu, už jsem chtěla volat pohotovost, protože jsem cítila, že takhle nejspíš vypadá smrt udušením, klepaly se mi ruce a nohy, srdce bušilo a já myslela, že vyskočí a průjem jako když vám povolí všechny svěrače. Fakt, pocit, že cítím smrt, že takhle to vypadá. Na boha moc nevěřím, ale prosila jsem, že nechci umřít, i ta nějaká slzička mi ukápla. Prostě zoufalství, že vám nikdo a nic nepomůže a vy si musíte pomoc sami. Nejstrašnější pocit na světě. Potom mě vlastně uklidnil přítel, otevřel mi okno a objal mě a já potom vyčerpaná usnula. Jsem potom strašně vyčerpaná. Hrozný, hrozný, hrozný. Nedá se ani popsat jak hrozný. Mám strach, že to může být opravdu nebezpečný. Vždyť jsem mladá a chci žít normálně, vždyť každý někdy zajde někam na flám až budu stará, budu doma pořád. Já už nechci tyhle hnusný stavy. Opravdu, kdo nezažil neví nic. Máte to taky takhle ?

ahoj všem, myslím si, že tuto poruchu může pochopit jen ten, kdo ji zažil. Já sama takto trpím již druhý rok. Přečetla jsem již mnoho knížek o této nemoci, chodím k psycholožce i k psychiatričče. Ale nemoc stále trvá i když vím co mám dělat aby mi bylo lépe a to je právě to co nechápu. Snažím se nemyslet na nepříjemné věci ale myšlenky se sami objevují a pak je mi zle. Nejhorší to bývá večer. Myslím si také, že se nemoc zhoršuje při stresu. Vždy když zažiji nějaký stres téměř s jistotou se večer objeví ataka. Myslím si a po přečtení všech možných dostupných materiálů zjišťuji, že se jedná o nemoc ze stresu a všelijakých životních starostí. Už je toho prostě na člověka moc a tak reaguje takhle. Hrozné na tom je, že se mu přidají k těm starostem ještě problémy s nemocí.Člověk totiž málo myslí na sebe, pořád jen na ty druhé aby jim vyhověl a přitom zapomíná na sebe tak dlouho až se složí.Myslíte si někdo, že je vůbec naděje na uzdravení, někdy už ztrácím sílu vyhrabávat se z ataky ven a zůstat tam, protože už to trvá tak dlouho. Psycholožka mi pořád říká, že si za to mohu sama, že myslím negativně, ale já přece za to nemohu to se dělá samo v té mé hlavě.I když se snažím ze všech sil myslet pozitivně vždy něco příde co mi ublíží a zas je mi špatně, beru seroxat půl denně a při atace neurol. Moc prosím víte ještě někdo nějakou radu jak z toho ven. Bral jste někdo také seroxat? Když si vezmu celou tabletku mám v těle jakoby pocit, že se musím hýbat.To je nepříjemné. Zvláštní je, že všichni co sem píšete vypadáte jako docela chytří lidé a nikdo z nás si s tím neumí poradit, přitom prý je to jen naším špatným myšlením, je to vůbec možné????? Kdo víte něco nového nebo nějakou radu prosím napište Děkuji Ingrid

Po přečtení této rubriky se mi hodně ulevilo,když vidím,kolik nás je ,co panickými záchvaty trpíme.Já trpím úzkostí 11let,ale nijak mě to neomezovalo.Až před rokem mi zemřel velmi dobrý kamarád a začala jsem trpět záchvaty.Bylo to hrozné,nikdy jsem to nezažila a myslela jsem ,že umírám.Nebyla jsem schopna nastoupit do autobusu,jít do obchodu,mezi lidi,pak i řídit auto,ale nejhorší byly ty pocity,kdy jsem při záchvatu cítila smrt a v myšlenkách jsem byla na druhém konci světa.Při tom mě doprovázelo bušení srdce,závratě,průjmy,třes ,chvění,bylo mi špatně a na zvracení apod.¨Měla jsem strach k lékaři a tím to bylo horší,protože i mně bylo stále hůř.Záchvaty se objevovaly i v klidu,doma i v práci,v noci jsem nemohla spát.Zůstala jsem závislá na příteli,protože on byl moje bezpečí.Nakonec jsem se odhodlala navštívit psychiatra,i když to bylo pro mě moc těžké,protože jsem se styděla.A byla jsem moc ráda,že jsem to udělala.Řekl mi ,kdybych přišla dříve,nemuselo by to tak daleko dojít.Proto se nestyďte,tím se vše ještě zhorší.Nyní jsem na začátku léčby,tak nevím,zda budu moct žít zase normálním životem.

Ahoj, podle mě je panická porucha úplně to samé jako když někdo trpí úzkostmi, u mě se projevuje tak, že mám najednou takový strašný pocit a říkám si tak a teď umírám, nemůžu vůbec myslet je mi fyzicky strašně zle apod.

Ahoj Všichni,prosím můžu se zeptat co to ta panická porucha přesně je?Jak se projevuje?Já mám velké problémy s úzkostmi,v tu chvíli si už skoro beru život,projevuje se to tím,že na mě padne hrůza,uvnitř se mi všechny orgány svírají,neuvěřitelně se třesu až nakonec skončím na zemi a sebepoškozuji se.Nyní beru antidepr.Miabene,ale na spaní a na úzkosti Rivotril-máte s ním někdo zkušenosti?Brala jsem taky Neurol,Lexaurin,Grandaxin,Seropram,Fevarin a Deprex.Trpím taky hodně na deprese.Nevíte jestli úzkostná porucha může souviset s poruchou panickou nebo je to něco naprosto odlišného.Jsem zoufalá a už nevím,jak z toho kolotoče ven.

Ahoj vsem, co prispivaji. Precetla jsem si prispevky. Uz jsem jeden jsem pridala.......Je pravda, ze na akutni fazi, kdy na cloveka prijde zachvat, sice leky typu Neurol a Lexaurin pomahaji, ale maji jednu velikou chybicku. Ona je to spis chyba....na obou tehle lecich si lze behem nekolika mesicu vypestovat docela solidni zavislost.....vim, o cem pisu, protoze to mam dvakrat za sebou a muzu vam vsem rict, ze je to sila - odvykat si.....najednou je cloveku blbe a ten prasek si proste nemuze, spis uz nechce vzit. Tak si protrpi atak a k tomu abstak.......doporucovala bych tyhle leky uzivat jen v nalehavych pripadech a v co nejmensim mnozstvi. Rozhodne - mnozstvi jeden rano, jeden v poledne a dva vecer, jak se casto predepisuje - je moc......

Ahoj .Prostudovaljsem hodně knih o panické poruše.Lékem první volby je Neurol.Lexaurin mé problémy jen zhoršoval taktéž antidepresivum jako je deprex(zolofat).Psychoterapie jen zhoršovala problém a já se málem rozložil na atomy.Psychiatr mi předepsal Lerivon Antidepresivum s učínky na spánek a chuť k jídlu.Vybral jsem dvě balení po 10Mg a když psychiatr navrhnul zvyšit dávky s perspektivou několika let tak jsem se zdravě "naštval a sekl jsem se všema lékama.Denně jsem si několikrat opakoval MANTRU kterou jsem si vymyslel.Nepřijimaljsem negativní informace.A dostaljsem to pod kontrolu.Také mi pomohla tvrdá práce společnost lidí kteří mne brali i z chybama sport.TAKŽE ABYCH TO ZHRNUL:DOBRY PSYCHIATR,Tvrda práce,AUTOSUGESCE(mantry),Sport,RELAXACE ale Hlavně si uvědomit že to je "jen "v mozku.Dělej věci ze kterých máš strach.Když neumřeš poprvé tak to asi nebude takstrašné.A když umřeš tak o tom nebudeš věděta když o tom budeš vědět tak jsi neumřela ale přešla do jiného stavu.Ahoj ZdenekPs:Muj Mail je Mallevil"seznam.cz Jestli budeš chtit mantru tak napiš