Reklama

schizofrenie!

Sabina (So, 6. 5. 2006 - 21:05)

Predstavte si Johanku z Arcu...uzasnej film, a jeji charakter..vsichni tenhle film zname i jeho skutecnost...ona byla schizofrenicka, ale co vsechno dokazala silou svoji vule! V tom ji nezastavila ani schizofrenie. Nic, milujlu ten film. Myslim si, ze hodne z nas je tak trochu schizofreni, no a co...
Muj byvalej pritel byl schizofrrenik, chudak. Hodne tezkej pripad. Jinak, vam co touhle nemoci trpite, chci rict, ze vy vsichni mate silu a pravo na to, vzit zivot do svych vlastnich rukou, mate silu, mate vuli, mate viru. Vsichni. Vy, vsichni, co jste tady na tomhle svete.

tiresius (So, 15. 4. 2006 - 10:04)

Toto možno niekomu pomôže
http://sme.sk/c/2665665/Tri-publikace-o-schizofrenii.html

Alena (So, 25. 3. 2006 - 13:03)

Existuje nemoc zvaná "charma"? Pokud ano, jak se projevuje a je léčitelná? Děkuji..

Petr (So, 25. 2. 2006 - 04:02)

Mila Alice je mi lito, ze mas spatne zivotni zkusenosti se svym pritelem, ale prosimte neurazej tady nemocne lidi. Zabijet je schopny pouze clovek se socialni destrukci osobnosti. a podle toho co pises je tvuj pritel predevsim fetak a alkoholik coz vypravi i o jeho pravdepodobnem predchizim antisoccialnim vyvoji. Prostredi ve kterem zil a vychova hraji roli vtom jak si nevazi sebe a okolnich lidi. To ze3 si ke vsemu jeste vyvolal svym alkoholismem a predevsim zneuzivanim drog psychozu jen situaci zhorsuje. Na zaklade tve spatne zkusenosti ale nemuzes sirit urazlive a nepravdive vyroky na adresu lidi trpici touto neprijemnou chorobou. Tvuj pritel je to co nazyvame sociopat - clovek s narusenou osobnosti a socialnimi vazbami na ostatni lidi. Neni to nemoc ale porucha vyvoje osobnosti. Ne kazdy kdo nosi zeleny svetr je myslivec. tvuj vyrok je stejny jako tvrdit ze kazdy vozickar je uchylak. Zamysli se nad tim a priste si sveho partnera nehledej v zakourene a zaplivane restauraci ctvrte cenove skupiny, nebo pod parou a fetem na diskotece. Mohla bys narazit na stejny typ, tentopkrat, ale s poruchou sluchu a nred bych potom cetl, ze kazdy nahluchly je vrah a nasilnik. Preju ti hodne stesti.
-p-

Petr (So, 25. 2. 2006 - 04:02)

Mila Alice je mi lito, ze mas spatne zivotni zkusenosti se svym pritelem, ale prosimte neurazej tady nemocne lidi. Zabijet je schopny pouze clovek se socialni destrukci osobnosti. a podle toho co pises je tvuj pritel predevsim fetak a alkoholik coz vypravi i o jeho pravdepodobnem predchizim antisoccialnim vyvoji. Prostredi ve kterem zil a vychova hraji roli vtom jak si nevazi sebe a okolnich lidi. To ze3 si ke vsemu jeste vyvolal svym alkoholismem a predevsim zneuzivanim drog psychozu jen situaci zhorsuje. Na zaklade tve spatne zkusenosti ale nemuzes sirit urazlive a nepravdive vyroky na adresu lidi trpici touto neprijemnou chorobou. Tvuj pritel je to co nazyvame sociopat - clovek s narusenou osobnosti a socialnimi vazbami na ostatni lidi. Neni to nemoc ale porucha vyvoje osobnosti. Ne kazdy kdo nosi zeleny svetr je myslivec. tvuj vyrok je stejny jako tvrdit ze kazdy vozickar je uchylak. Zamysli se nad tim a priste si sveho partnera nehledej v zakourene a zaplivane restauraci ctvrte cenove skupiny, nebo pod parou a fetem na diskotece. Mohla bys narazit na stejny typ, tentopkrat, ale s poruchou sluchu a nred bych potom cetl, ze kazdy nahluchly je vrah a nasilnik. Preju ti hodne stesti.
-p-

Martin (Út, 7. 2. 2006 - 01:02)

Milá Hanko asi tě nepotěším ale stejně jako u jiných duševních nemocí hraje u schizofrenie dědičnost velkou roli http://cs.wikipedia.org/wiki/SchizofrenieNicméně jestli je široko daleko v rodině jediný brácha přítele schizofrenik tak bych z toho nedělal unáhlené závěry. Horší by bylo kdyby se nemoc vyskytla u rodičů přítele, prarodičů ...

Hanka (Po, 6. 2. 2006 - 09:02)

Může být schizofrenie dědičná, touto nemocí je postižen bratr mého přítele.Děkuji za odpověď.

teta (Pá, 13. 1. 2006 - 13:01)

Ahoj,přečetla jsem si pozdě, ale přece Tvůj příspěvek. Můj synovec trpí schizofrenií šestý rok.nemoc se poprve projevila když mu bylo 24 let.Postupně přišel o zaměstnání, o přítelkyni,od příštího týdne by měl jít do trvalého invalidního důchodu. jen velmi těžko se s tím vyrovnává jak on sám, tak okolí. Myslím teď nejbližší rodinu, protože mu nezbylo ani mnoho přátel.Během užívání léků také on přibral z 75 kg na 127kg. je z toho velmi nešťastný, ale chybí mu vůle udělat cokoliv. Občas se rozhodne pro nějakou dietu, snažil se získat léky na hubnutí, ale o pohybu nechce ani slyšet. Cítí se velmi unavený, většinu dne prospí.Proto mě zaujal váš příspěvek a chtěla bych vědět, jestli jste vy pro zhubnutí něco dělala, nebo to nastalo samo změnou léků. Také on vystřídal řadu léků, po kterých snad už nepřibírá ale ani se mu nedaří nabytá kila schodit. Je velmi osamělý, smutný. Moc ráda bych mu pomohla,vyrůstal bez otce jako jedináček. jeho matka - moje sestra mu maximálně pomáhá, věnuje mu všechen svůj čas, vaří mu, uklízí, pere, přestože mají každý svůj byt - kousek od sebe, pomáháme i finančně. Přesto není vidět nikde žádný výsledek. Prosím tedy o odpověď jak to bylo s Vámi. Děkuji teta

Šárka (Čt, 8. 12. 2005 - 16:12)

Ahojky Jani,moc mě mrzí tvoje problémy s mamkou. Já jsem na tom byla zpočátku své nemoci také jako ona, nechtěla jsem si přiznat, že jsem nemocná a naši si se mnou teda vystáli. Divím se, že se z toho nezhroutili. Moji rodiče jsou moc fajn. Nejhorší na té nemoci je právě to, že si ji pacienti nedokážou přiznat. To, jestli zdědíš po mamce schizofrenii, to opravdu nevím, ale měla by ses asi poradit s psychologem, jak to s ní lépe snášet. Můžeme si psát i na ICQ, moje je 317-106-376. Držím ti moc palce, měj se hezky, Šárka.

Jana (St, 7. 12. 2005 - 16:12)

Ahoj,zrovna jsem si přečetla vaše příspěvky. Žiji se schizofrenní mámou. Je to opravdu hrozné. Svoje nemoc nepřizná a jsou s ní jen samé problémy. Nikomu bych nic podobného nepřála. Obdivuju ty, kteří dokáží svou nemoc přiznat a léčit se. Doktoři by se měli podle mě poslouchat. Možná působím trochu depresivně. A to proto, že v depresi jsem. Mám za sebou další konflikt s matkou a mám pocit, že už to nezvládám. Strašně mě to vyčerpává. Je mi 23 let a studuju VOŠ. S mámou žiju sama, proto si to asi tak beru. Před 2 lety jsem napomohla mámě k nedobrovolné hospitalizaci, protože už jsem nemohla dál. A teĎ to vypadá, že je to zase zpátky. Začínají se u ní objevovat zase (jak vy říkáte "ataky"). Ráda bych s ní vycházela zadobře, ale to opravdu nejde. Navíc ze stresu z máminy hospitalizace se u mě oběvují různé úzkosti a měla jsem i neurózu (bušení srdce). Teď už je to trochu lepší. Mám takový pocit,že se ze mě stal hypochondr. Pořád se sleduju, jestli nemám nějakou nemoc. Poslední dobou se hrozně děsím toho, že mám schizofrenii také. To nevím,co bych dělala. Nedovedu si představit, že bych někomu dělala, co máma dělá mě. Myslíte, že v mém věku by už případná schizofrenie u mě propukla? A jak vysoké je riziko,že ji mám já, nebo,že ji budou mít mé děti. Byla bych moc ráda, kdyby jste se mi někdo ozvali a pobavili se se mnou o tom. Moc bych to potřebovala. Děkuju moc. Mějte se všichni super. Ahoj Jana

Jana (St, 7. 12. 2005 - 16:12)

Ahoj Šárko, moc mě zaujal příspěvek o tvé nemoci. Moje máma je také schizofrenní. Mám s ní obrovské problémy a nevím si rady. Mohla by sis se mnou psát? Třeba by jsi mi dokázala pomoci. Byla bych moc vděčná za odpověď. Děkuju. Jana (23 let)

Šárka (So, 3. 12. 2005 - 18:12)

Onemocněla jsem ve svých 13-ti letech, kdy jsem si myslela, že na mě závisí budoucnost lidstva, že zachráním náš svět, který se řítí do záhuby. Později jsem také trpěla paranoiditou, teď jsem celkem stabilizovaná, ale občas jsem podezřívavá, že mě lidi na ulici sledujou a tak. Beru léky Seroquel, Rivotril a Cipralex. Trpím také depresemi, jsem v plném invalidním důchodě. Ale ty příšerné stavy, jaké jsem prožívala na začátku, jsou díky medikaci pryč. Takže se držte a mějte se hezky.

Portika (Čt, 6. 10. 2005 - 12:10)

Ahoj, precetla jsem vsechno, co jste doposud vsichni napsali. Mam kamarada, ktery touto nemoci trpi, ale nebere ji jako nemoc. Nicmene, casto nevim, jak si vykladat nektere z jeho vet, nedavaji smysl, urazi a podezriva me... Poradi mi nekdo, jak se k tomu mam postavit, uz si nevim rady. Mejte se hezky, Portika

GAD (Út, 27. 9. 2005 - 00:09)

Ahoj, pokud mas neprijemne vedlejsi ucinky pri lecbe Risperdalem, promluv si o tom s tvym ambulantnim psychiatrem - je rada jinych leku, takze lze vybrat nejaky pro tebe vhodnejsi. Rozhodne si ho ale sam nevysazuj, rychle by hrozil relaps a treba i hospitalizace.Jestli te trapi nejistota, pokud jde o diagnozu, opet je nejlepsi si o tom promluvit se svym lekarem, urcite ti odpovi na vsechny tve otazky.Hodne zdaru.

listie (Ne, 25. 9. 2005 - 20:09)

ja beriem risperdal..a je mi z neho na prd..mam iba stuhnute svalstvo. aa chodim ako mumia....naco mi to je?.......necitim ziadnu zmenu..podla mna schizofreniu vobec nemam

Petr (Út, 6. 9. 2005 - 16:09)

Mily(a) HannyDodelej si zakladni skolu a pak si neco precti o teto nemoci at tady neprskas nesmysly pravekych samanu-pp-

Hanny (Po, 5. 9. 2005 - 17:09)

Trochu prehnany a nelogicky nazor, nemyslis?

Hanny (Po, 5. 9. 2005 - 17:09)

Schizofrenie je z 90 procent pripadu nevylecitelna, degenerativni choroba, samozrejme zalezi na typu a na tom, zda proband uziva predepsane leky. Onemocneni se dnes muze o dost zmirnit, ale nepomohou zadne psychoterapie ani promlouvani do duse. Mozek je centrum vseho a podle toho si taky dela, co chce.

Hanny (Po, 5. 9. 2005 - 17:09)

Ahoj Jirko, nevim, zda-li tyto stranky sledujes pravidelne, ale prave pracuji na seminarni praci na tema schizofrenie-rada bych totiz brzy studovala a jednou se dokonce stala psycholozkou. Mam na Tebe maly dotaz, myslis, ze by jsi mi mohl poskytnout par odpovedi na me otazky ohledne tveho onemocneni do te seminarni prace?Samozrejme je ma povinnost uvest v ni pak tve jmeno a vsechny tve odpovedi bych zachovala v puvodnim zneni. Moc by to pro me znamenalo, protoze neznam nikoho, kdo by touto nemoci trpel a poskytl mi tim par informaci o sobe...Kdyz budes tedy chtit, muzes mi napsat na muj email>>>> hanickabareska"seznam.cz a muzeme se vzajemne poznat. Samozrejme bych ti po dokonceni sve prace poslala kopii. Dekuji predem za odoved.. Hanka B

Vanda (Po, 1. 8. 2005 - 20:08)

Mám syna schizofrenika. Poprvé se to projevilo když byl na vojně. Býval to moc hodný a pořádný kluk. Vojna byl zlom. Pak přišly další životní těžkosti a on to neunesl. Léčil se v Bohnicích. časem se zdálo že bude líp. Našel si partnerku a žili spolu. Jenže ona pak odešla a on blbne. Má byt a tak je těžký na něj působit. Nejhorší je že si myslí že je úplně vyléčený a naprosto odmítá brát léky. Má práci a to mu přece jenom hodně pomáhá. Jen ty léky by opravdu potřeboval a odmítá je

Reklama

Přidat komentář