Reklama

schizofrenie!

Pavel (Út, 3. 10. 2006 - 07:10)

Ahoj Petře,taky si myslím,že se jedná o malou dávku léků.

Luděk (Út, 3. 10. 2006 - 06:10)

Petře, to je divné, nemáš třeba moc nízkou dávku léků?

Petr (Po, 2. 10. 2006 - 22:10)

Ahoj..
Mohl by mi někdo poradit, jak se zbavit hlasů, zda na to existuje lék, který to aspon trochu ztlumí, schizofrenii mam už 4 roky a je to porad stejný. Bral jsem Zyptrexu-nezabral. Risperdal-nezabral, má někdo radu? Plees.

Martin (Po, 2. 10. 2006 - 21:10)

4Pavel: To platí o klasických neuroleptikách nicméně některá atypická antipsychotika (neuroleptika II generace) jako Zyprexa, Seroquel nebo Zeldox nemají absolutně žádný vliv na sexuální aktivitu. Dogmatil stejně jako Solian zvyšuje hladinu prolaktinu (což je normální u žen během kojení) a tím potlačuje sexuální pud. Sulpirol je něco jiného než Dogmatila ale patří do stejné kategorie léků.

Pavel (Po, 2. 10. 2006 - 15:10)

Ahoj Martine,
dogmatil,pokud se nepletu je Sulpirol.Patrně budou všechny neuroleptika působit na potenci.Sulpirol při nízkých dávkách a těď mám na mysli 200mg/den rovněž potenci ovlivňuje, ale velmi málo.

Pavel (Po, 2. 10. 2006 - 15:10)

Ahoj Luďku,
děkuji za odpověď.S tím názorem nelze než souhlasit,je velice rozumný.Přeji Vám hodně úspěchů při studiu a osobního štěstí.

Martin (Po, 2. 10. 2006 - 13:10)

Zajímalo by by mne jaký má Dogmatil vliv na potenci. Nemám přímo schizofrenii ale něco co se tomu trochu přibližuje a měl jsem Solian který působil jako (chemická) kastrace. Seroquel který beru ted tyto účinky nemá.

Luděk (Po, 2. 10. 2006 - 12:10)

Ahoj Pavle,
měl jsem jen jeden atak, před třemi lety. Léky stále beru (udržovací dávku) - Dogmatil + antidepresiva. Možná se v budoucnu domluvím s lékařkou na snížení dávky, ale zatím nechci experimentovat, mám teď docela náročné období (čekají mě poslední 2 roky studia).

Pavel (Po, 2. 10. 2006 - 12:10)

Ahoj Luďku,četl jsem některé Vaše odpověďi na dotazy ostatních a připadá mi,že si v té nemoci vedete velice dobře.Chtěl jsem se zeptat,pokud mně to můžete sdělit,kolik ataků jste celkem měl,kdy byl poslední a zda v současné době berete nějaké léky.Děkuji.Přeji hodně štěstí.

jenka (Ne, 1. 10. 2006 - 23:10)

Luďku,děkuji.Teť se na měsíc musím odmlčet,neboť jedu do lázní.Po návratu se zase ozvu.Zatím se měj krásně.

Luděk (Ne, 1. 10. 2006 - 19:10)

Ahoj Jenko,
na Tvůj poslední dotaz Ti neumím přesně odpovědět, ale myslím , že to borcení osobnosti má spíš na svědomí průběh samotné nemoci než léčba léky. Tahle nemoc má velice individuální průběh a u někoho se v průběhu let zlepšuje, u jiného zhoršuje. Díky za podporu a Tvé švagrové přeju, ať se jí daří lépe.

jenka (Pá, 29. 9. 2006 - 18:09)

ahojky Luďku,moc si vážím tvé sdílnosti.Víš, švagrová už téměř nevidí, je odkázána na pomoc mamky.Ta s ní navštěvuje i lékaře.Švagrová je doma nešťastná ze svého zdravotního stavu,ale v momentě kdy je s ní mamka u lékaře,tak tam dělá zdravou a mamčino konstatování vyvrací a ta tam vypadá pak jak nějaká lhářka.Já vím, že i tyhle stavy patří ke schizofrenii.Jenže švagrová odmítá jakoukoliv léčbu natož hospitalizaci, ale vzhledem k její svéprávnosti s tím nikdo jiný nic neudělá.Ona je prý zdravá, jen ji někdo uřknul a telepaticky ji ničí.Když jsem byla švagrovou navštívit v Brně Bohunicích,kde byla hospitalizovaná půl roku, měla jsem pocit, že všichni pacienti měli takové ty zpomalené pohyby a svůj svět.Myslíš, Luďku,že to borcení osobnosti a postupné zasahování orgánů má na svědomí léčba resp.léky nebo schizofrenie sama o sobě? V 1.příspěvku jsem uvedla její chování,v době akutního stádia.Prožíval jsi také něco takového? Ona byla vždycky tichá ,plachá,ale v tomto stavu se objevovaly prvky agrese.Manžela pokousala, mě napadla,za druhými členy rodiny chodila vždy s klackem nebo dřevem v ruce-takže dotyčný nevěděl kdy ho něčím majzne - naštěstí to niky neudělala,ale člověk nikdy neví.Mám opravdu strach,někdy mluví o sebevraždě.Luďku drž se a i když tě neznám,moc ti v životě držím pěstičky,ať ho prožiješ co nejlépe podle svých představ a přání.

Luděk (St, 27. 9. 2006 - 00:09)

Ahoj Jenko,
byl jsem hospitalizován nedobrovolně, už to se mnou nebylo k vydržení, byl jsem v léčebně s rozhodnutím soudu. Několikrát jsem utekl, než jim konečně došla (po dvou měsících) trpělivost a už mě "nechtěli"...začal jsem se pak léčit ambulantně u dr. Jarolímka. Bylo to krušné období, myslel jsem si, že jsem hospitalizován neprávem, že mi nic není, až postupně jsem nějak získal náhled na svou nemoc. Pak jsem byl asi 2 měsíce v depresích, cítil jsem prázdnotu, ale za čas se to postupně zlepšilo. Za půl roku jsem znovu nastoupil do školy.
To je ve zkratce část mého příběhu, budeš-li chtít, odpovím Ti na další dotazy.
Díky za podporu!

Návštěvník (Út, 26. 9. 2006 - 20:09)

Ahojky,mám radost,že jsi docela v "pohodě".
Mě hodně ovlivnila nemoc mého syna(teď mu je 11). Dřív bych se asi taky řadila mezi lidi kteří se raději drží stranou od podobně nemocných lidí. Ale to co jsem na dětské neurochirurgii viděla mi život obrátilo úplně o 180 stupňů. Naštěstí! Teď mi je 31 a myslím že mám docela jasno o tom co od života chci a doufám že se mi povede.
Můj přítel má podobné problémy jako ty,myslím že to zvládá obdivuhodně. Ještě abych to zvládala já,být oporou. Drž se a zas někdy ahoj. Ráda s tebou hodím řeč (internetovou). Pa

jenka (Ne, 24. 9. 2006 - 22:09)

ahoj Luďku,
tvůj příběh zaujal i mě (mám švagrovou schizofreničku,příspěvek viz. výše).Moc a moc ti přeji jen samé hezké chvilky.Měla bych na tebe otázku, z jakého důvodu jsi musel být hospitalizován a zda jsi šel dobrovolně. Předem děkuji za odpověď a přeji samé sluníčko na dušičce.

Luděk (Ne, 24. 9. 2006 - 22:09)

Ahoj, mně se teď daří celkem dobře,
studuju na VŠ ekologii (je mi 27), ale beru dost léků a občas mám určité psychické problémy (deprese, nespavost apod.)
Jinak hospitalizován jsem byl jen jednou, před třemi lety, a od té doby se to spíš zlepšuje, takže mám poměrně dobrou prognózu.
Jsem rád, že se najdou lidí jako Ty, kteří mají pro nás nemocné pochopení a nejsou omezeni předsudky.

Návštěvník (Ne, 24. 9. 2006 - 19:09)

Diky za odpověď,
ja vlastně přesně nevím do čeho jdu,vím to že jsem potkala muže, který se i přes svou nemoc,ke mě chová lépe než můj bývalý manžel,který byl zdravý. Mám syna který je po vážné operaci hlavy,můj bratr je dost vážně nemocný,doufám že nějakou trpělivost mám. I když to bude asi náročný já jsem přesvědčená že právě jeho chci milovat. A o Tobě bych ráda věděla jak se Ti daří,jak všechno zvládáš. Děkuju Ti, opravdu!

Luděk (Pá, 22. 9. 2006 - 22:09)

Ahoj Gadi,
bohužel se schizofrenií je spojena řada mýtů a tak se reakci Tvé rodiny ani nedivím.
Já sám se svou nemocí raději moc nechlubím, řeknu to pouze lidem, kte kterým mám velmi důvěrný vztah a vím, že to pochopí. Vlastně o tom nevědí ani moji kamarádi, vědí jen, že jsem měl nějaké psychické problémy a víc po mně nevyzvídají a já jsem zatím neměl potřebu jim sdělovat přesnou diagnózu.
Tato nemoc postihuje často velmi citlivé a inteligentní lidi. Vztah s Tvým přítelem Ti nechci rozmlouvat, ale určitě to budu chtít ze Tvé strany hodně trpělivosti a podpory. Když prožíváme zrovna "dobré" období, působíme zcela normálně a třeba zajímavě, ale vždy je třeba počítat s tím, že se to může někdy v budoucnu zhoršit.(ale nemusí!)
Hodně štěstí!

Gadi (Pá, 22. 9. 2006 - 21:09)

Ahoj,pořád čtu články týkající se schizofrenie protože já jsem se zamilovala do muže který jí trpí.Báječný člověk. Léčí se řadu let o své nemoci mi řekl hned a vlastně mám pocit že se mě snaží odradit.
Nejvíc mě ale zaráží reakce mojí rodiny,která se chová jako by to byl maniak a na nic jiného nemyslel než jak mi ublížit.
Snaží se mi ho všelijak zošklivit,ale to přece nejde. Jsem z toho smutná protože on si zaslouží mnohem víc lásky a pozornosti než se mu dostává! Všichni,kdo schizofrenii máte. Držím palce,vám i sobě.

Jana (Pá, 22. 9. 2006 - 16:09)

Bohužel nevím, jestli bych zvládla dojíždět jednou týdně do Prahy. Na Ondřejově berou prý jen z Prahy 4.

Reklama

Přidat komentář