optimální doba na zapomnění partnera/ky

Jo.

jak jako tromboza? jako z HA?

No já nevím, ale já když si mám vybrat mezi akné a trombózou, tak raději to akné. :-)

jenže mě zabrala ta HA,ASI po roce užívání..a nemám akné už vůbec...a když to přestanu jíst tak moje těo nebude mět hormony a akné se bude dělat dál :((
a žádné přípravky mi na to nepomáhají..takže nevím :((

to ne,ale nebudu tolik...Však na akné existuje spousta přípravků.
Vyzkoušej to, je přece lepší cítit se v poho!

to ne,ale nebudu tolik náladová a můžu si najít kluka..ale bojím se toho akné :( že si mi vrátí...

jesti se mi vrátí...a jak to souvisí s pamětí, myslíš, že když vynecháš HA, tak zapomeneš na svého bývalého?

?

jesti se mi vrátí akne,když přestanu jíst HA,minerva

a v čem konkrétně?

v tom tématu..:)

co teda?Co bys chtěl?

co teda?

Díky.Už je to pryč.To jen...Dobrou noc!

Váš dosavadní život...Díky.Už je to pryč.To jen že jsem narazila na diskuzi s tímto tématem.Hodně štěstí a dobrou.

já to nebrala jako útok...Váš dosavadní život nebyla iluze, vy jste so chovala upřímně, slušně, a to, že druhý člověk vám lže do očí, přetvařuje se, je hrozné. To on žije celý život v iluzi!
Jste rozumná žena, děti i vnoučata vám jistě pomohou, máte pro co žít, z čeho mít radost, a to přispívá ke zlepšení vašeho zdravotního stavu. Držím Vám palce!
A jak píšete, jste "zocelenější", ani netušíte, v čem vám to v životě pomůže (třeba už pomohlo)!

jen jsem chtěla poukázat na...já to nebrala jako útok proti sobě,jen mi připadá zbytečné naříkat,co jsem si způsobila,když čas stejně člověk nevrátí aby to udělal jinak.A pochybuju,že bych tehdejší rozchod dokázala zvládat bez stresu.Bylo toho moc najednou-drsný rozchod,nemoc (tehdy mě začínala zlobit štítná žláza a nepochybuju,že stres jí rozhodil ještě víc),ztráta zaměstnání,ztráta většiny přátel,finanční problémy,psychické ataky a postupné zjišťování že prakticky celý dosavadní život byla jedna velká iluze.Myslím že stres se nedá označit za zbytečný,protože se nedá moc ovlivnit-prostě je,nebo není.Pochybuju dokonce o tom,že by normální člověk dokázal toto všechno prožít najednou a nebýt ve stresu.Nebo možná dokázal,ale já rozhodně ne.Nicméně deprese už roky nemám a naopak mám dojem,že jsem proti náhlým zvratům "vyzbrojena" o trochu lépe než jiní.Určitě lépe než dřív.A jí se to píše si neříkám,každý člověk má své osobní zkušenosti,které ho formují a já jsem za ty své nakonec docela ráda.
A ještě zajímavost-jak psala lucoška o Božích mlýnech.Když ex tak drsně odešel a s pomocí svojí nové přítelkyně mě osočoval kde mohl,psychicky deptal a nezajímal se o to,z čeho uživím děti a sebe (dokonce se s dětmi které dřív pro něj byly všechno na její naléhání přestal stýkat),přála jsem si ze všeho nejvíc,aby jeho milenka na vlastní kůži poznala jaké to je,když se jí milovaný člověk změní před očima ze dne na den v doslova psychopata.A přesně to se stalo o pár let později,když onemocněla rakovinou.Stejně se pak choval i k dalším přítelkyním,nicméně těch mi bylo na rozdíl od té první líto.A nakonec,zatímco ex žije z důchodu mé bývalé tchýně v jejím bytě(u té Boží mlýny zapracovaly tímto způsobem vlastně taky),já mám byt v OV,děti ze kterých mám radost a vnoučata,která mi přinášejí radost snad ještě větší.Jen si dát ještě do pořádku to zdraví....

Po bitvě je každý...jen jsem chtěla poukázat na zbytečný stres po rozchodu, který jste si způsobila. Ale 20 let je 20 let, a když si člověk uvědomí, jak dlouho je tahaný za nos, trvá to, než se s tím smíří.
Pokud jste s tím vyrovnaná, je to velký krok, jak se s těmi depresemi "pobít". Jen mít do toho chuť! Je to hodně o myšlení. Já vím, řeknete si: "Jí se to mluví, resp. píše."

si zničit život kvůli...Po bitvě je každý generál.Byli jsme spolu 2O let a já ty roky byla šťastná.K tomu,jaký skutečně byl jsem došla (a myslím že správně)až po letech,když jsem si pospojovala různé drobnosti dohromady.Pomohlo k tomu i to,že další partnerky "likvidoval" jak přes kopírák.a naletěly mu všechny stejně,jen s ním neměly děti a byly s ním podstatně kratší dobu.A co jsem slyšela,tak to braly stejně,nebo i hůř než já-ex si prostě postupně vypiloval jak hýčkání partnerky,tak i (psychickou)brutalitu rozchodu a následné duševní týrání partnerky,které tu nechci a nebudu rozebírat.To jen na vysvětlenou že to nebylo jen mojí slepotou a blbostí.
Ale život zničený nemám a ani ty roky nepovažuju za ztracené-mám zkušenosti,které jsou pro mě důležité a bez kterých bych to nebyla já.Zdraví mám sice nic moc,ale s psychikou problémy nemám,ani s pozitivním myšlením-naopak jsem (řekla bych)dost vyrovnaná.Ona je to už taky dost dlouhá doba,kdybych nezabrousila na tuhle diskuzi,tak o tom nemluvím.A nepíšu sem proto,že bych potřebovala povzbudit-naopak jsem sama chtěla pomoci lucušce.To že mě zrazuje zdraví má podle mě opravdu kořeny v tehdejších stresech,ale s tím už nic nenadělám.Opravdové deprese a stresu se člověk nezbaví jen silou vůle.To byl opravdu boj,který mi zanechal šrámy na fyzičce.

Přehlédla jsi,rozváděla...si zničit život kvůli muži, který za to nestál?
To chce zpravit psychiku! Na sluníčko a pozitivně myslet. Bude to ale běh na dlouhou trať.