Deprese

Ahoj Ivan, vies mne tiez tvoj prispevok pripadal ako by si prave bol v nejakom stadiu manio-depresivnej psychozy. Nikto nemohol tusit, ze je za tym take strasne nestastie. Ja od rana riesim moje zabomysie problemy s byvlou zeno mojho terajsieho manzela, ale popri Tvojom probleme si pripadam stupidna ze sa vobec zatazujem nejakou psychicky narusenou zenou, co sa nevie zmierit so zivotom (ona si nasla milenca a odisla s detmi od muza, nie ja som rozbila manzelstvo, ja som ho spoznala ked uz boli rozideni a zili kazdi v inom meste). Dufam ze sa v Tvojom zivote vsetko opat zmeni na dobre a budete stastni. Ja ked som velmi nestastna zo svojho zivota, tiez sa dostavam k uvaham o vesmire a dobre, laske a porozumeni, k rastlinam a prirode. Len ja nad tym len tak uvazujem, ty si sa musel vyrozpravat. Vzdy sa ukludnujem tym, ze boh nadeluje kazdemu to co znesie. Neviem preco si mysli,ze ja toho tolko znesiem, ale vidim ze mu to stale nestaci a stale pridava.

nejsem věřící, tak alespoň moc držím palečky.

Ďakujem Ti B.H.za tvoje úprimné slová. Len som netušil že pri IQ 140 už vznikajú dementné myšlienky.Ty sa tých myšlienok bojíš, že si ma nazval dementným zmrdom, alebo by som mal viac chlastať, aby sa mi IQ znížilo a podobné myšlienky ma nenapadali? Boh chce, aby sme sa za svojich nepriate?ov modlili, tak som sa za teba pomodlil.Zdař Bůh! Prajem ti krásny život. Dnes ráno mala moja manželka ťažkú autohaváriu. Zlomila si šesť krčných stavcov a pohmliaždila chrbticu. Večer ju operovali a vymenili platničku, ktorá tlačila na miechu za umelú. Zrejme bude čiastočne nepohyblivá. Tí, čo veríte v Boha, pomodlite sa za jej zdravie. Zo srdca vám ďakujem. Ivan.

Tak ty, Ivane, jsi urcite vznikl nahodou. Nemohl to byt ani bozi umysl ani volba prirody, ze vznikl takovy zmrd s takovymi dementnimi uvahami!!

?udia, čo si myslíte o živote. Vznikol náhodou, alebo je úmyselným dielom nejakej bytosti, a či je vôbec môžné, aby niečo ako život vzniklo náhodou a všetko do seba tak zapadalo a súladilo, ako to funguje v prírode.Či je láska vecou náhody, ktorá sa neriadene a necielene vyvynula v prírode, či je rovnováha v prírode tiež zhlukom náhod, či je náhoda to, že niektoré živočíchy majú obrovské množstvo potomkov a napriek tomu sa nepremnožia, že niektoré zvieratá nemajú prirodzeného nepriate?a a napriek tomu sa nepremnožia Môže byť to?ko náhod naraz? Môžu byť náhodou krásne kvety, ovocie zelenina, to že ich jeme, to že každé zviera inštiktívne je to a žije v takom prostredí aby prežilo. To že sa vytvoril kolobeh rozmnožovania atď.,atď. Môže byť procesom náhody, že mužov priťahujú ženy a ženy priťahujú mužov? Hovorí sa, že príroda to tak zariadila, ale kto je príroda? Kto zariadil prírodu, keď mohla vzniknúť len v kozmických podmienkach takých, akých sa zem nachádza. Kto to zariadil, sama náhoda, neinteligentná a bez vedomia a úmyslu? Aká je pravdepodobnosť, aby niečo tak fungujúce dokázala vytvoriť náhoda. To sú bilióny do seba zapadajúcich súčastí, ktoré spolupracujú a vytvárajú funkčný systém. Ako je možné, že inteligencia človeka nedokáže stvoriť to čo náhoda. Je snáď náhoda múdrejšia? Ako vy vnímate svet, a vôbec život. akú má logiku a perspektívu. Akú má logiku život človeka v depresi. Je to smola spôsobená náhodou, alebo schémou, ktorú vytvorila náhoda, alebo to má úplne iný význam? Bol by som rád, keby ste sa vyjadrili o živote ako takom, ako ho vnímate vy, aký je jeho význam a zmysel. Zdraví Ivan.

Martine, moc ti děkuju.Dneska mě je tak mizerně, že začnu opravdu užívat.Vím, že na každého působí léky jinak,ale nějak jsi ve mě vzbudil důvěru.Ještě jednou díky.

webmastře, namiesto neurolu si daj predpísať Rivotril, je to tiež anxiolitikum, ale slabšie a nenávikové, ja ho beriem 0.5-0.5-1 mg denne, a do roboty mám chuť, ktorú som pred tým nemal.Nečuduj sa ak ti psychiater povie že je to Antiepileptikum, to je cíce pravda ale zároveň je to aj anxiolitikum. Čau Ivan.

Toto čítanie je ve?mi dlhé, ale ve?mi nenáročné a neúnavné, je to taký ?ahký žáner :-))) Som nováčikom na tomto fóre a chcel by som sa s vami zoznámiť. Na margo predchádzajúcej otázky mi je jedno, či hrá v čakárni hudba, alebo nie, ja by som skôr apeloval na prístup personálu, ktorí je pre mňa osobne dôležitejší než nejaká hudba, ktorú ak chcem, si môžem doniesť v CDprehrávači a to ešte takú čo sa mi páči, ale nemám potrebu. Naša čakáreň je aj tak obrovská, pretože tam je nieko?ko ordinácií ved?a seba,psychiater,všeobecný lekár, a ja neviem ešte aký, koniec koncov, keď bol môj svokor audiovizuálnym pracovníkom nemocnice s poliklinikou, tak v každej čakárni bol televízor, už nie je. Dôvody nepoznám. To čo včak mňa osobne neuspokojuje je personál. aby som sa nemusel mačkať ku dverám ako osa, tak som zaklopal sestričke, že som v poradí a či by som si nemohol ku nej sadnúť. Povedala mi, že má prácu a že ma zavolá. tak som povedal ok. Zrazu sa postavila ku dverám jedna pani a keď sa otvorili dvere, nezaznelo moje meno, ale pani vpadle dovnútra. Tak som opäť išiel zaklopať na dvere a pripomenúť sestričke, že som prišiel pred tou pani. Opäť mi zopakovala že ma zavolá; tak som si povedal Ok, tá pacientka u nej sedí len pre to, aby jej predpísala lieky. To sa u nás tak robí, ak pacient nechce ísť za doktorom.Blížila sa však hodina, kedy by som mal otvoriť obchod. Takže som musel vyrušiť manželku, nech ide otvoriť obchod, pretože ja nestíham. Hneď jak som zavolal, tak sa otvorili dvere a zaznelo moje meno, tak som vstúpil do sestričkinej miestnosti.Zistil som, že pacientka, ktorá ma prdbehla je u doktora. Tak som sestričke povedal, že prečo ma predbehla, keď som jej hovoril že som v poradí. a dokonca som to zopakoval, keď som zaklopal po druhý krát, keď už pacientka u nej sedela. Odpeveď znela; to si musíte ustrážiť, tak som jej pripomenul, že som jej 2x zdôraznil že som narade, a napriek tomu to nerešpektovala. Tak sa mi ospravedlnila s tým, že každý robí chyby. Odpovedal som jej tým, že takéto chyby by sa nemuseli robiť. Ďalej som jej povedal, že bola nervózna na pacientov a že na ňu v čakárni nadávali a či sa jej to páči. Odpovedala s úsmevom, aspoň ste sa pobavili,nie? Ja som jej odpovedal, že by bolo pre mňa príjemnejšie keby na ňu nenadávali, ale o to sa už musí postarať sama. Tak pacienka konečne vyšla a vtúpil som k lekárovi. Prvé čo som sa ho spýtal, tak ako sa máte pán doktor? Odpoveď znela; mohlo by to byť aj lepšie. Potom sa spýtal na môj stav a ja som mu povedal že som ok, ale posledné 4 dni som mal remisiu depresie stredného stupňa a keď som si poslednú noc šupol AD aj na noc, čo som pred tým nerobil, tak som sa ráno zobudil ok. Navrhol som mu dve varianty, buď brať na noc užívajúce AD, alebo vyskúšať Zoloft. Vybral si tú druhú variantu, ale povedal že Zoloft je drahý, tak som mu navrhol Serlift alebo Asentru, čo sú lacnejšie generiká. Tak mi predpísal Asentru. Keďže mi sa rozprávame aj o iných veciach, tak som sa ho spýtal, či opäť kandidoval do VUC. Odpovedal že tam ani nebol, tak vtedy ma trklo, že on je len mestský poslanec a že som sa kopol. V mestských novinách som sa dočítal, že nieko?ký poslanci odhlasovali priami odpredaj byvalého mestského záchoda konkrétnemu človeku za sumu do dvesto tisíc. Opozícia ich však prehlasovala dražbou. Nakoniec sa vydražil za 700 tisíc a kúpil ho ten istý, ktorému ho núkali do dvesto. Tento môj doktor bol za priami predaj , tak som mu to vytkol a on mi tvrdil, že bol iniciátorom dražby. Tak som mu povedal, pán doktor, ja som to čítal v mestských novinách. Tak sme sa rozlúčili, pretože vonku čakali ďa?ší nedočkavci, on aj sestrička mi zaželali príjemné sviatky a pelášil som do obchodu. Včera večer a dnes celý deň som mal zas remisiu depky. Bolelo ma svalstvo, bol som unavený, do ničoho sa mi nechcelo. Tak som sa prinútil aspoň vypletať nové kolesá na horské bicykle, vycentrovať jedno koleso a okrem toho predať a vybaviť pár vecí. Keď som odchádzal z práce, suseda mi hovorí; vy sa netešíte že idete domov, že sa tak mračíte a ja jej na to, zas mám depku suseda. Už si začína zvykať, už ma tak videla dvakrát. Trpím depresiou od detstva, liečiť som sa začal v 17tich, teraz mi bude 43 a 20 rokov som sa neliečil vôbec. Dôvod? Neúspech na psychiatrickom a psychologickom poli. Po 20 rokoch som bol nato?ko vysilený, že som znovu ochutnal psychológiu a psychiatriu. reku veda poskočila, možno sa niečo nájde. Nenašli nič, čo by mi pomohlo a tak som ich znova prestal navštevovať. Až som si raz klikol ba Google depersonalizácia a derealizácia a narazil som na stránku o nej, ktorú pacient Michal preložil z angličtiny a napísal tam aj lieky ktoré najviac pomáhajú pri tomto symtóme. Keďže ho mám tiež, tak som išiel za psychiatrom a on mi ich predpísal. Začali fungovať po prvej tabletke a postavili ma na nohy. Prešli už 4 mesiace, čo ich užívam a až na 5 dní remisie nepríjemnej depresie ma robia celkom života schopným. To?ko v stručnosti o mne a o posledných zážitkoch a tie lieky sa volajú Citalec a Rivotril. Necítim po nich žiadne ved?ajšie účinky. A čo sa týka Asentri, krorú som dostal od lekára, tak som sa jej ani nedotkol. Je ve?ký rozdiel v tom, čo je písané o ved?ajších účinkoch o asentre na jednom webe a medzi príbalovým letákom lieku. Skôr som si pripadal že sa jedná o jed, ako o liek, keď som to čítal. Napríklad: liek vám môže poškodiť pečeň (játra), a to?ko ved?ajších účinkov, že keby som mal len štvrtinu, tak to je horšie než celá depresia. Preto sa nedivte, ak sa po niektorých antidepresívach cítite horšie ako bez nich. A tak som ostal u starej zostavy Citalec-Rivotril. Zdraví vás Ivan.

Milí návštěvníci tohoto chatu

Ahoj Anežko,abych řekl pravdu, ten příbalový leták je opravdu odstrašující, ale věřím své doktorce, a tak jsem se nerozpakoval a "zobal"... Od začátku září beru Coaxil 3x denně teď měsíc právě zmiňovaný Deniban. Beru ho 1x denně a občas si k tomu přihodím ještě půlku; a pomáhá mi -ikdyž je to asi nesmysl, ale cítil jsem určitou úlevu už po prvním týdnu užívání. Ne, nepřibral jsem. Měj se hezky***

Martine,díky, že ses ozval.Když jsem si přečetla příbalový leták, ještě jsem nenašla odvahu si ho vzít,A nepřibíráš na váze?Máš pocit, že ti pomohl?Já už vyzkoušela několik antidepresiv, ale nikdy nic moc, spíš mě po nich bylo hůř.Díky.

No já beru Deniban, už jsem to psal. Beru ho teď jeden měsíc a vedlejší účinky prakticky žádné... snad jen ze začátku velká ospalost.

Ahoj. jsem tu nová.Berete tu někdo Deniban a můžete mi říct, jak ho snášíte a jestli nemáte nějaké vedlejší účinky.Vyzkoušela jsem mnoho AD, ale skoro žádné mi nesedly.Děkuju moc.

[D:]Byl jsem na kontrole a po dvou měsících užívání (najetí) Coaxilu (1-1-1) jsem dostal jeste Deniban (1/day)___***

Potýkáte se ze stavy neskutečnosti, odcizenosti od sebe sama či svého okolí? Je pro Vás život jako sen, jako dění za oponou, v mlze, za sklem? Jste na pochybách, zda vskutku existujete či nikoliv a musíte se o tom přesvědčovat? Předměty se Vám zdají nehmotné, jen jako představy či plochý obárzek? Zvuky a barvy vnímáte ploše, vzdáleně, cize, ochuzeně? Cítíte se od sebe odděleni či odtrženi, jakoby jedna vaše část jednala a druhá to pozorovala? Bojíte se, že každou chvíli zcela zmizíte nebo totálně zešílíte? Druzí vám připadají jako herci nebo roboti? Nepoznáváte se v zrcadle? Cítíte se prázdní, bez emocí, unavení - jakoby mrtví? Čas vám běží mnohem rychleji než dříve či naopak pomaleji?To, co jsem tady popsal jsou některé z příznaků depersonalizace a derealizace. Koho zajímá více, nechť se podívá na nové stránky http://depersonalizace.unas.czVe čtvrtek 3.10.05 v 18.00 a pravděpodobně i další čtvrtky diskutujeme o depersonalizaci a derealizaci na fóru:http://depersonalizace.unas.cz/forum/dp/index.phpNeváhejte a připojte se, Adam

Ahoj, dostala jsem se sem trochu nahodou, jak uz to byva, no musim uznat, ze mi toto tema neni cizi. Mela jsem stavy, kdy jsem nebyla niceho schopna, bala jsem se lidi, novych zazitku, nemela chut absolutne do niceho, prezivala jsem. Do prace jsem chodila jen z nutnosti. Kdo nezazil, asi nechape. Pak jsem se nejak rozhoupala dojit k doktorce, psychiatricce. Moje IQ testy dopadly nadprumerne, ale byla jsem velice oslabena uzkostma, strachem. Predepsala mi DEPREX. Na me otazky, co mi je, jestli se nekdy vylecim, co mi vlastne chybi, mi doktorka nikdy popravde a cele neodpovedela. Nevim, jestli to bylo v nejakem zajmu, abych se tim netrapila treba jeste vic, to si dodnes nedokazu vysvetlit. Deprex jsem brala s obcasnymi kratkymi prestavkami asi po dobu cca 2,5 roku. Nemoc se nezmenila, zustala, jen ty propady smerem dolu tolik nebolely, spis jsem si pripadala otupele, bez citu, ani radost, ani smutek. Ta nemoc mi vzala schopnost se radovat. Vzala mi i kus zivota. Nejsem schopna si najit treba doted partnera, ale snad se pomalu davam dohromady. Me vztahy jeste predtim, nez jsem zasla k doktorce, byly povrchni, nemela jsem odvahu se s tim nekomu sverit a dodnes ji nemam. Ale treba se to zmeni. Nadeje zbyva porad. Snazim se koukat na svet pozitivneji. Deprex uz neberu. Neverim mu. Chci zazit i smutek, pokud neni dlouhodobejsi, chci zazivat emoce a nebyt otupele pasivni. Chci s tim bojovat sama. Vzycky jsem byla na ty nejtezsi veci sama, tak to asi byva. Moje mama tyhle veci nechape. Moc me to mrzelo.Hrozne me to zranovalo, nemela jsem se komu sverit, nemela nikoho, kdo by mi rozumel. Neverim uz ani doktorum. Kdyz jsem slysela, jak se sestricky v partnerske poradne smeji problemum paru, ktery zrovna odesel, neverim, ze by opravdu nejakeho lekare mohly zajimat moje starosti, je to jen predstirani, je to jeho prace. Verim, ze jediny, kdo nam muze pomoct, jsme my sami. Chce to jen nalezt silu, hodne vnitrni sily a dat si nacas. Zmenit zivotni zvyky. Pomalu se oklepavat. Zranovat se treba, ale tim poznavat. To patri k zivotu a zaziva to opravdu kazdy. A hlavne po kazdem padu zase vstat. At nam ostatni trebas polibi. Chodit ven mezi lidi, Mezi normalni lidi. Mam znameho, ktery trpi taky depresemi, ale videt ho a hlavne slyset jeho pesimisticke, negativisticke nazory mne spis srazelo zpatky, nez aby mi pomohlo.Nelitovat se, ale neco delat. Najit si neco, co vas bude tesit, ja vim, to se mi to rika... hudba, sport, relaxace, sauna, praci, ktera vas bude bavit, lidi, kteri vas budou bavit. A tech, kdo z vas vysavaji energii, tech se vyvarovat.

21:55:21 Je mi 22 a asi před rokem se mi objevily drobné deprese které jsem byl schopen zatlačit na pozadí, ale teď posldní čtyři měsíce nejsem schopen s tím nic dělat byl jsem již u psychiatra a dostal jsem CITALEC, deprese ustoupily a negaitvní myšlení taky, ale objevil jsem další problém. Někdy nejsem schopen nic dělat, ať se jedná o sebemenší práci nebo činnost, jsem rád když se donutím jít se najíst. Žije se mi s tím velice obtížne, díky tomu jsem zřejmě nenodělal ani výuční list. Mám teď možnost studovat jako externista a mám starch že nezvládnu ani to. Bohužel se to projevilo i u pravidelných návšťev psychitra, vím že to není legrace, ale nic s tím nemůžu uděla. Sem tam mi dá matka NEUROL který na den až dva zabere v tom smyslu že zmizí menší deprese(těžké už nemívám) a na druhý den jsem schopen normálně pracovat. Má někdo stejný problém jako já ? A zajímalo by mě o jakou ppsychickou poruchu se jedná, o mém problému jsem nikde nic nenašel. díky všem za rady Předmět: Deprese plus něco navíc Autor: Andy Datum: 8.10. 2005 22:01:14 Ahoj, a to že proste nejsi schopnej to či ono udělat je proto, že jsi tak unavenej, nebo že ani neviš vlastně proč? Já taky užívám Citalec 20. Už přes rok, od srpna 2004 do srpna 2005 jsem užívala Citalec 20 1 tbl denně, nyní už půlku. Mívám stavy, kdy pro únavu taky třeba někam nedojdu, příjdu pozdě do práce-pak se vymlouvám na různé pitomosti a tak. Možná je to z těch tablet. Nevím. Jak dlouho máš ten citalec užívat? Předmět: Deprese plus něco navíc Autor: Dajari Datum: 8.10. 2005 22:49:37 Ahoj Foxi,Tvůj popis patří k depresi.Na neurol bych si raději nezvykala-je návykový.Raději bych se svěřila s problémy psychiatrovi a požádala o změnu AD.Je možné,že dávka je malá nebo AD nezabírají z jiného důvodu.Je spousta lidí,kteří byli nuceni AD měnit nežli našli to pravé a vyhovující.Také je velmi žádoucí vyhledat nebo si nechat doporučit psychoterapeuta.Psychoterapie vhodně doplní léčbu.Hodně informací,včetně druhů psychoterapie najdeš na www.help24.czMoc dobře to znám.Hodně úspěchů. Předmět: Deprese plus něco navíc Autor: FOX_22 Datum: 8.10. 2005 23:33:22 nevím jestli je totím že jsem unavený, většinu těchto stavů přespím, klidně i celí den a v noci spím potom normálně, většinou se donutím k tomu že si sednu k PC a jsem na netu nebo hraju hryněkde jsem četl že to někdy dělá i lidem s vyšším IQ já mám 121

Dobrý den, mám opravdu krásnou a přitažlivou 24-letou sestru. Před několika lety se změnila z vtipné a společenské osoby v pasivního člověka: nezájem o nic, práci pokud možno co nejblíž, žádné ambice, žádné koníčky, nízké mínění o sobě, odpoledne strávená pod dekou, snaha přetrpět víkendy, pokud už se šla někam pobavit, tak co nejblíž domovu. Svůj problém začala popisovat postupně: jako první akutní problém se objevila nervozita ve střevech při jízdě autem s někým jiným než se mnou nebo rodiči - ledové, zpocené ruce, neschopnost komunikace, poklepávání nohou - strach z toho, že nestihne na záchod. Po několika měsících jsme se rozhodly, že spolu zajdeme k psychiatričce. První návštěva proběhla v květnu tohoto roku u jedné paní doktory, která jí předepsala Neurol a ještě podobný lék s tím, ať přijde za měsíc, kde jí předepsala dvounásobné balení, protože prý bude celé prázdniny mimo... Situace se nezlepšila, po prášcích se jí dělalo nevolno a navíc se neměla na koho obrátit. Po prázdninách si o tom s doktorkou promluvila, ta ji řekla, ať ještě chvíli "trénuje" krizové situace a potom, že se pokusí ji sehnat "konzultace" v Psychiatrické léčebně v Bohnicích. V té době se sestra seznámila s jedním pěkný, zajímavým mladým mužem. O svém problému mu řekla, pochopil jej, přesto však obtíže přetrvávají. Je nervozní, neschopná jakékoli komunikace, je tichá, pocit nutkání se nezměnil. Celé noci nemůže spát, ráno se budí unavená a v podstatě se hrozí toho, že on ji pošle sms, že by spolu zase mohli někam jít a ona si to bude muset zase protrpět. Na druhou se jí líbí a představa, že se jí už neozve, ji ubíjí ještě víc. Je v začarovaném kruhu, přeje si, aby se jí už neozval, aby ho a sebe nemusela trápit tím, jak je trapná, hrozná a neschopná a mohla jít v klidu po práci spát a nic "nemuset". Moje sestra často mluví o tom, že je k ničemu, že už "to" nemá cenu, že by bylo lepší život prospat...Mám o ní opravdový strach, nevím, na koho se obrátit. Nemám žádné "doktorské" známosti, nikdo z okolí podobným problémem netrpí. Sama už jsem se dostala do situace, kdy jsem měla strach, jestli si něco neudělala, když mi jednou opakovaně nezvedala telefon. Prosím, pokud máte někdo podobnou situaci za sebou a znáte alespoň nějaké to řešení, napište mi. Děkuji. Helena

Mrs Prášková, není mi nic, nejsem sama, kdo píše na různé diskuze. Najdeš mě i na VyVolených či pppinfo.

moc dekuji za krasna slova...uz to pomaha...a vidite ani se nezname a ovlivnila jste nejakym zpusobem muj zivot...dekuji.