Deprese, můj příběh, plánuji sebevraždu

Ahoj.Viem co je depresia lebo som ju mala a preto tvoju situaciu chapem dost dobre.Myslim si ze jediny kto vie pochopit depresiu su ludia ktori ju mali a dostali sa z toho ja som clovek ktory sa z toho dostal a myslim ze preto lebo som mala okolo seba ludi ktori mi pomohli a chcela som sa vyliecit.Myslim si ze ak mas rad svoju mamku tak sa jej zdover stym co ta trapi ale bo dedovi ci babke proste ludom na ktorych ti zalezi lebo len ty ti pomozu.Musis nazbierat odvahu a zacat komunikovat z ludmi a robit toco ta bavi.Som studentkou na vysokej skole.A musim ti povedat ze som clovek ktory sa tak lahko nevzdava.Chcela som vyhrat boj s depresou a vyhrala som ho a myslim si ze ked sa to podarilo mne tak urcite sa to podari aj tebe musis si zvysit sebavedomie navstiv psychologa alebo psychiatra ale cloveka ktoremu mozes povedat to co si napisal ake si mal detstvo a co si prezil.Dzim ti palce aby si sa z toho dostal hlavne sa neuzatvaraj do sebea lebo zivot ma zmysel a mozes strasne vela veci dokazat viem to podla seba som uspesnou studentkou a dari sa mi aj v pracovnej oblastiTak preco zahodit nieco tak uzasne ako je zivot.Myslim ze existuju ludia na ktorym na tebe zalezi a ty ani o tom nevies len sa poobzeraj po okoli a uvidis ze zivot ma zmysel.Ak zacnes riesit svoje problemy alebo si das poradit tak myslim ze zazijes pocit lasky spolupatricnossti a rodiny a budes na dobrej ceste si zalozit aj svoju vlastnu rodinu .Tak drzim palce a ak chces tak sa mi ozvi rada ti pomozem.

Pozorně jsem si přečetla příběh člověka, který se tu chtěl vypovídat, zajímalo by mě, v jakém znamení se narodil. Deprese často postihují lidi narozené v Kozorohu, Rybách, někdy Berani. Trefila jsem se? Ti sourozenci mu možná fakt chybějí, ale hlavně ten neustálý a opakovaný návrat do dětství, to taky něco signalizuje. A nějaké zájmy, koníčky, relaxace...Je to fakt rok, co tu psal, kdo ví, co s ním je. Tak napiš, co s tebou je.

Ukončit život vůbec nic neřeší, člověk vydrží všechno, jen se musí strašně moc snažit a jednoho dne příjde někdo, kdo vám řekne ,,Mám tě ráda" a vy pak budete ten nejšťastnější člověk. Nesmíte se zavírat doma, čekat co přídde a trápit se! deprese je potvora, ale dá se léčit, nechci z vás dělat blázna, to v žádném případě, taky jsem si jí prošla, našla jsem si psychologa, ktarý mi strašně moc pomohl, důležité je se nebát svěřit se! držím pěsti!

Doufám, že jste v pořádku. Že se Váš stav zlepšil a dokážete se se životem prát dál. Ono to ani jinak nejde. sebevražda nic neřeší a pokud ano, pak pouze pro Vás a ti, kteří Vás mají rádi budou potom trpět za Vás. V každé situaci se dá najít řešení, pokud potřebujete pomoc, není problém.
Přeji Vám mnoho zdaru. M.

Jaka sebelaska?
Pisateli zajdes sem jeste nekdy?Mam to s tim detstvim stejne.Je mi 31:-)

Ahoj, až teď jsem si prečetla ten dlouhý rad diskusií...a koukám, že mail na který jsem reaovala,jsi psal, chvalabohu, před rokem...Napíš nám prosím, co s tebou teď je. Jak jde život, zda jsi šťastněj, zda jsi navštívil toho psychiatra a užívaš léky, máš holku, bydlíš sám....? Moc ti fandím a jsem ráda, že ti tolik lidí napsalo a povzbudilo tě!!! Musím říct, že ti všichni dávali dobré rady, i když viděné z vícero pohledů:-) Pa, Monika

Ano a doplňuji, jako moje předchodkyně říká, pokus se něco dělat. I nasilu! Najdi si nějakou činnost!!!!! Uvidíš, jednou jsi založíš rodinu a najdeš svůj smysl života. Ale nikdy nezapomínej na ten optimistický postoj, Jo?!!!

Vůbec si nemysli, že jsi v tom sám. Divil by jsi se, ale my všichni máme podobné problémy, není přirozený stav to, že všechno je super a klape, všichni řešíme dennodenní problémy, máme své strachy, frustrace, sklamání, ještě něnaplněné sny. Život je krásny právě proto, protože člověku po velkém snažení a (duchovní) práci, přináší plody...Ale nic není zadarmo. Ty jsi v stadiu, kdy se dlouhodobě (-ročne) utápíš v depresi (taky nic nenormálního), ale musíš s tim něco dělat -vyhledat odborní pomoc. A nebráň se tomu, je to lepší než volit konec, nemůžeš se přece spoléhat na to, že pak něco bude a bude to lepší. Co když nebude nic?...A co bude určite, to bude tvoje nešťastná rodina a lidé, co tě MAJÍ rádi. Píšeš, že už ti je 31- no a co? Vždyť to nejlepší máš před sebou. Jsi mladý, máš i právo na omyly a čas to napravit! Tak přestan zoufat! Vím, že jsi možno říkáš, že si to, jak se cítiš neumím představit a zlehčuji tvůj stav. Ne! Vím o čem mluvíš a ještě jednou připomínám, že i když ti připadá, že "jsi jediný", nikto tě nechápe a jenom ty jsi nějaký "outsider", mýliš se! A co ty víš, i ten tvůj spolužák, co si vyšel na kolo se synem, se možná cíti být frustrovaný (háda se s manželkou, má pocit že udělat špatný krok, nedaří se mu v práci, nemůže zabezpečit rodinu...cokoliv).Moje asi největší rada je, zaměř se na pozorování svých myšlenek - zjistíš, jak na všechno nahlížíš z té negatívné stránky. Ono totiž, i když ty to teď neumíš rozpoznat, současně existuje všeho stránka pozitivní. Neboj se lidi, nemysli si, že jsi divný když se rád navracíš do dětství a chodíš před školu. Když pochopíš, že jsi normálny, pomine i jakési vnitřní napětí, které cítíš v takových situacích..K tomu, aby jsi začal myslet pozitivně, (sám to těžko teď zvládneš), musíš se obklopiť takovýma lidma! Ale pozor, nevylož si toto nezprávně -něčekej, že tě někdo z tohoto stavu vyvede a povede tě za ručičku. Tá práce je jenom na tobě, ale oni ti k novému postoji pomůžou svým bytím. Já jsi jinak vůbec nemyslím, že ty nejsi dítkem štěsteny, právě naopak, že jsi zažil plno pěkných věcí v živote, máš kolem sebe milujíci osoby a věci, které ti připadají tak strašné, jsou normální. Akurát se snimi neumíš zrovnat a utíkaš před "těžkou realitou dospělosti" do dětství...A ještě něco, píšeš, že jsi pořád ještě panic, no a co!!! (Jestli tě to povzbudí - já jsem 25 let stará holka a dělám modelku:-). Každý má své hodiny a nemá smysel řídit se podle nějakého průměřovaní a vyvozování závěru. Hmm, možná by jsi si našel fajn holku třeba v nějaké dizkusné terapeutické skupině...Nejlehčí by bylo totiž přiblížit se k někomu, kdo má blízko k tvým představám o životě a tvým zkušenostem. No, doufám, že jsem ti trochu pomohla. Omlouvám se za chyby- česky dobře neumím, ale to snad nevadí:-) A posílám úsměv!!!!!!!!

Také jsem spáchala sebevraždu.Je to blbost.Najdi si smysl života a za tím jdi i přes lidi.Každý jsme unikát a máme svou hodnotu.Začni třeba číst básně nebo dělat blbosti.

Nevzdávej se! Ty to zvládneš.

Mám Ťa rada.

Pavle, přečetla jsem si vše, co jsi napsal a mám pocit, že se z toho zblázním. A to jsem to jen četla a ty to skutečně prožíváš. Vůbec se ti nedivím, že ti z toho "hrabe". Třeba jsi opravdu v pořádku, žádnou poruchu ani nemoc nemáš, jen jsi třeba citlivější (ty rohlíky, to občas mívám taky - mně je líto vyhozených věcí apod.). Každopádně souhlasím se všemi, co ti radí, aby ses osamostatnil.
Podle toho, jak píšeš, vidím, že rozhodně žádná nula nejsi. Někdo, kdo se tam trefně a výstižně a citlivě vyjadřuje. Navíc, máš dobrou práci a jsi v ní dobrý, umíš hodně věcí opravit apod... Nejsi nula, určitě bys skvěle zvládl žít sám a moc by ti to pomohlo. Žít po svém to je to, co potřebuješ.
Máš hodně rád svojí mámu, ale ona ti zrovna moc dobrou službu neprokazuje tím, jak tě svazuje. Podle mě nechce být s tvým otčímem sama a sobecky (možná aniž by si to sama uvědomovala) tě připravuje o možnost svého vlastního soukromí (to větrání, nucení na dovolenou apod.).
Peníze, které máš, by ti měly v pohodě stačit. Třeba jdi ze začátku jen do podnájmu a až časem něco vlastního. Na zabydlení garsonky, ta by určitě alespoň zezačátku stačila, toho moc nepotřebuješ.
Práci neměň, jak někteří radí. Ani s tou ženou bych to nelámala přes koleno. Až budeš bydlet sám a zvládat to, seběvědomí se určitě zlepší. Zkus to!

No, nevim, jak to zkousi, ale pri tomhle tempu to do duchodu tezko zvladne. Osamostatnit se da behem mesice, kdyz clovek chce. Moje kamaradka, kdyz nemohla vyjit s matkou a s bratrem, tak si v dobe VS studii platila podnajem, bydlela kousek od matky a platila si 4 tis. mesicne za podnajem, na ktery si vydelavala kondicema. Taky to ale v zivote nekam pak dotahla.
Protoze vedela, co chce a za tim sla.
Kdyz nekdo uz leta vydelava a je pro nej problem se od matky odtrhnout a neustale se utapi v diskusich s ni, tak to nevidim moc nadejne. Ale, co kdyz treba? Ale odvahu jsem mu uz dodavala pred rokem, takze ted uz bych mu jenom vynadala, proc v sobe tu silu nenasel a zustava tim srabem a diskutuje s tou matkou, ktera ho leta nici.

Takových je,co se ještě v tomhle věku neosamostatnili!Každý nemá to štěstí,aby měl hned kde bydlet.A že se neoženil?No a co?Kdo by stál o to,se týrat v manželství,hádat se kvůli dluhům a pak se rozvádět?Ale on chce zkusit žít po svém,tak ho nechte a já mu fandím.

Kromě depresí jsi asi ještě schizofrenní!

Radši nelži, psal jsi to ty!

Pavel: Takže žiju s mámou v malém bytě v paneláku. Plně se věnuji práci, často řeším různé problémy. Život mi ulehčují moji kolegové. Všem je přes 30 a ženatý ani jeden! Jednomu je 31, bydlí s rodiči v rodinném domku a je to odborník na počítače. Dalšímu je 40, žije sám a má pistoli. Třetímu je 36, žil s partnerkou v malém bytě, neoženil se. Rozešli se, tak žije sám.
Plány do budoucna-nevím. Představa, že stojím s nějakou ženskou u oltáře a říkáme si ano, a za půl roku se rozvádíme před soudem mě přímo děsí. Ne, tomuhle se vyhnout! Určitě chci zkusit rozšířit chov andulek a odchovat mladé. A pořád mi čím dál víc vrtá hlavou jedno. Že si koupím ještě jednu pistoli. A pořádný sejf! Bude do něj co dát?
Co si můžete myslet o někom, kdo se ve 32 letech nedokázal osamostatnit, který je vlastní vinou v tomto věku panic a nezná nic než práci a domov? Který nemá potřebu založit si rodinu? A spí s bouchačkou pod polštářem? Jsem asi totální pošuk, že?

Tos řekl matce dobře.Nikomu se neomlouvej a mysli už jen na sebe,jinak se tam za chvíli povraždíte a já tě chápu.Jinak,s hypotékou ti poradí v každé bance i ve spořitelně.S matkou se o tom nebav,myslím,že jí není pomoci a stojí na straně otčíma.Nic s ní neprobírej,ona očividně věci nevidí tak,jak jsou.Buď jí to tak vyhovuje,nebo to nemá sílu změnit.Ale ty jsi mladý,tak si žij svůj život a nenech se tak ubíjet.Držím ti palce,drž se.

Tak tohle ne, to jsem nepsal já. Kolega se jmenuje taky Pavel, kdoví jestli to nepsal on. I když asi ne, on žije sám-ale nedávno u rodičů ještě bydlel. Mně to jednou ukázal v práci, tu jeho pistoli, a měl jsem z toho docela strach. Střílel jsem jako kluk ze vzduchovky (kterej kluk ne) ale z ostrý zbraně nikdy. Ani na vojně jsem nebyl. Spát s tím pod polštářem-to tak, aby to ještě vystřelilo.
Jinak jsem řekl matce, že se odstěhuju, že se nechci z toho jejího kreténa zbláznit dočista. Ona že abych neblbnul. A abych se mu omluvil, že to není žádnej kretén. Když jsem chtěl poradit s hypotékou to ne, prý mi radši koupí nový koberec. Je to fakt těžký.

A toto v tématu "Je mi 30 a žiji s rodiči" jsi nepsal ty?

3. 8. 2006 21:35:42, Pavel
Pro Vojtěcha: Ten zbroják mám 6 let a už jsem ho tedy jednou obnovoval. Dali mi ho pokaždý. Mám dokonce skupinu E a můžu zbraň nosit. Většinou ozbrojen nechodím, ale někdy večer si pistoli vezmu. Samozřejmě ji nesmím nosit viditelně či jí na ulici jen vzít do ruky (už to je vážný přestupek!). Jak zbraně zvyšují sebevědomí, to je stejné jako s auty. Bouchačka v kapse udělá ze zakomplexovaného starého mládence rázem Jamese Bonda. Najednou se díváte na svět úplně jinak, připadáte si jako VIP, věříte si. Nikdy, nikdy jsem neměl potřebu pistoli proti někomu použít. Taky jezdím autem, mám naježděno přes 500 000 a bez nehody. Pokutu jsem platil za tu dobu jednou-za špatné parkování. Jinak nic. Problémové situace na ulici (proti vám jde parta cikánů, Ukrajinců) řeším stylem MOUDŘEJŠÍ USTOUPÍ. I s pistolí v kapse. Na někoho takhle fungujou auta, já jezdím služebně, svoje auto nechci. Tak jsem si koupil pistoli. Myslím si, že mi to s tím sebevědomím moc pomohlo. Na druhou stranu když jsem doma sám, občas s ní spím pod polštářem.

Ne, já jsem si jí nekoupil a ani to dělat nikdy nebudu. Myslím že by mi to nepomohlo-spíš by se to všechno ve mě otočilo proti mému nevalstnímu otci a já bych ho zastřelil. A to by byl můj konec. Pistoli má můj kolega v práci. On je svobodný a žije sám. Taky má nějaké problémy, ale ne deprese.