Naučme se poslouchat hudbu

Máte-li čas a prostor, zkuste poslouchat hudbu i tělem. Můžete se kymácet, houpat, pohybovat do rytmu, můžete rukama a dlaněmi ohmatávat a "dotýkat se" jednotlivých zvuků a barevných tónů. Opačně, představte si, že máte tělo prázdné, a z pozice svědka sledujte, kde (v těle) a co cinkne, ťukne, a zažijete tak zvukovou lázeň nebo sprchu, kdy každičký úder piana či drnknutí struny ťukne a zahraje na vnitřní strunu harmonie. Lze postupně rozlišit jednotlivé zvukové úrovně poslouchané hudby (např. tělem se soustředíte na nízké tóny a pomalý rytmus, myslí poslouchejte melodii nebo text písničky, někde nahoře u stropu nechte cinkat činely nebo zvonky) ale koncentrovat se, vědomě, na poslech toho, co vzniká "M E Z I". Mezi vrstvou nízkých, středních a vysokých frekvencí.

Můžete najednou vypnout (gramofon nebo CD přehrávač) a soustředěně naslouchat, jak se zbytky hudby roztříští o strop a spadnou na zem: jakou barvu má ticho? Jak se liší ticho po druhém nebo třetím pokusu?

Léčivě lze hudbu vdechovat (levou nebo pravou nosní dírkou), hmatat, vidět barevně. Lze poslouchat symfonii trávy na louce nebo dialog cvrčků, lze slyšet barvu kamenů a skal. Nevěříte? Zkuste si to.

Zdroj: Hudba je lék budouctnosti - Vlastimil Marek