Změna pohlaví

Pardon? Nechci se předělat...> Pardon? Nechci se předělat kvůli někomu, ale kvůli sobě! Očekávala bych od ní minimálně pochopení, když už ne podporu. Vždy jsem si myslela že matka by měla své dítě pochopit a podpořit ať už se jedná o cokoli.. No jak vidím spletla jsem se..

V idealnim svete by rodice byli plni pochopeni vuci svym detem. Zijeme vsak ve svete realnem. A v realnem svete je mezi rodici a detmi mozne prakticky cokoli - od vzajmeneho pochopeni a nezistne podpory - pres sobeckou zistnost - az po kanibalismus.

A zase už se někdo snaží za tebe rozhodnout, co máš a nebo nemáš! Musíš se sám a jenom za sebe rozhodnout co vlastně chceš! Nedej na nějaké rady někoho jiného, každý to vidí z jiného úhlu a každý se bude snažit ti vnutit svůj názor a svoji pravdu.Jenom ty sám víš co to je, žít v těle, které je ti z duše odporné a nenávidíš ho. Je pravda, že to v žádném případě nebudeš mít lehký, ale pokud dáš na něčí názor, tak nakonec budeš mít v hlavě takový zmatek, že můžeš klidně zkončit na cvokárně.Jenom ty sám musíš vědět co chceš! Počítej s tím, že ti kde kdo bude házet klacky pod nohy, pár lidí se tě třeba i zřekne, dost lidí se přestane s tebou bavit a stýkat, je možné, že ti nezbude než se někam odstěhovat, kde tě nikdo nezná a stratíš se mezi lidmi. Dost často se i stává, že tě zavrhne i tvoje vlastní rodina. Problémů na jednoho skoro dost, ale rozhodnout se budeš muset sám! Nikdo to za tebe nemůže udělat. Držím ti palce !

To ona ví,to se neboj.A...dnes možná pěkný kluk s budoucností a zítra cosi, co nevypadá tak ani tak, osamocené, které konečně poznalo, že sice žena je, ale oproti jiným ženám nemá šanci.
A to nejen v lásce a sexu, ale ve společnosti, při hledání zaměstnání

Moje rada: Než se k tomu definitivně rrozhodneš, vyhledej tři osoby, které to taky podstoupili a vypátrej, jak vypadá jejich život. Podle příběhů na netu se rozhodně neřiď

A mimo jiné, mě ženy nepřitahují, takže stejně ať tak nebo tak ty vnoučata mít nebude..

Pardon? Nechci se předělat kvůli někomu, ale kvůli sobě! Očekávala bych od ní minimálně pochopení, když už ne podporu. Vždy jsem si myslela že matka by měla své dítě pochopit a podpořit ať už se jedná o cokoli.. No jak vidím spletla jsem se..

Obávám se, že pustit se do něčeho takového vyžaduje velmi silnou, stabilní osobnost, tolerantní rodinné a sociální zázemí, a v neposlední řadě i dobré finanční zajištění. Kdo něco z toho nemá, ten by měl uvažovat o rezignaci na podobné plány.

Na zítřek jsem se objednala k psychiatrovi, ale je toho celkem dost a ani nevím kde začít, předpokládám že mi zase dá prášky na uklidnění a spaní, ale stejně jíst nebudu a prášky na spaní také nepomohou. Bohužel mám matku která odmítá mé pravé já, netrpí ona ale já a nevím co mám dělat jít si za svým a skončit bůh ví kde, nebo si ´´ hrát na hodného chlapečka ´´ a trápit se...

Moc vám děkuji za rady, ale je těžké abych světu ´´ ukázala ´´ své pravé já je mi necelých 20 let, bydlím u matky a ta mi řekla vyjdeš v šatech ven a jdeš z domu, proto to před ´´ veřejností ´´ musím aspoň prozatím ´´ tajit ´´ momentálně nemám práci 25.8. mám nástupní pohovor a bůh ví jak to dopadne.. Chci to být já, ale taky nechci bydlet pod mostem..

Tohle si odklepni a máš tam komplet kontakty!

http://www.translide.cz/sexuologove

Jo jo je to pravda! Nejen, že čas běží, on doslova letí a každým rokem ti snižuje možnost úspěšné transplantace a změny. Neotálej a spoj se s p. Mudr Fifkovou. Pokud nemáš adresu nebo telefon, tak to najdeš na www. translidé rozcestník a tam si můžeš vše potřebné pozorně přečíst!

Terezko - Nero, měla by jsi začít u MUDr. Fifkové, asi největší odborník na TS. Pokud Ti skutečně diagnózují, že jsi trans MtF, dá se předpokládat že ti tu změnu povolí. Zkus si o tom něco nastudovat, není to lehké, na druhou stranu máš šanci. Také je potřeba si uvědomit, že těžko navážeš vztah se skutečným mužem, nebudeš mít děti.
No je možné, že najdeš kluka trans z dívky na kluka, ale je pravda že ti nemohou mít penis schopný "ošukat" ženskou.Přesto všechno bys do toho měla jít. Chlap prostě nejsi, toužíš po ženské vizáži, chceš mít pipinu, prsa, nosit podprsenku a kalhotky a aby tě okolí bralo jako ženskou. A taky se vyspat se skutečným chlapem......

Já jsem také MtF, ale vzhledem k věku už s tím nejde nic dělat.

A nezapomeň, že čas běží.

Doma mě za to nenávidí,...Primarne je to problem sexuologicky - zacit vsak muzes kde chces (nezalezi ani tak na specializaci daneho odbornika, ale spis na vzajemnem vztahu duvery mezi vami dvema).

Podminkou hormonalni lecby, a pripadne operace, jiste bude mimo jine i to, ze se budes oblekat a projevovat jako zena nejen doma, ale 24 hodin denne.

Zmena pohlavi ma spoustu uskali a rizik, takze bych doporucoval si o tom v prve rade precist co nejvice na internetu a v dostupne tistene literature.

Doma mě za to nenávidí, bojím se hlavně toho že mi sexuolog nebo komise zamítnou mou změnu.. Ani nevím za kým jít jestli za sexuologem, psychiatrem, psychologem..

Byt neurofyziologicky, neuropsychologicky a hormonalne vnitrne ustrojen k touze po zmene pohlavi, to je obrovska lidska tragedie. Zde je kazda dobra rada draha, a mnohdy neni zadna takova vubec dostupna. Co se s clovekem deje, to velmi casto nezavisi na jeho pranich, planech ci vuli.

Nečekej až se něco stane samo a běž do toho! Léta utečou a najednou zjistíš, že už s tebou nikdo nebude nic dělat. Čím dříve tím lépe a je větší naděje pro změnu.Vše se lépe hojí a taky ty hormony mají větší šanci! Držím palečky a v duchu závidím!

Ahoj, jsem také transsexuál. Jsem žena v těle muže, je mi čerstvě 19 let a chci podstoupit tak rázné kroky abych mohla klidně žít s chlapcem a mít pohlavní styk stejně tak jako každá žena co se už tak narodí. Jen nevím kde a jak začít, bojím se, a moc se trápím. Každou noc potajmo brečím.. Že já skutečně nejsem já už vím cca 9 let jen jsem si to nechtěla připustit, měla jsem poměr s mužem i se ženou a o tom co bych chtěla jsem přesvědčená, jen se bojím že mi transsexuální komise zamítne plastickou změnu :'( Dále se bojím že hormony nebudou fungovat tak jak mají, ale je i více věcí kterých se obávám.. Pro zatím jsem se rozhodla skrývat a nedávat to tak najevo. Doma se oblékám jako žena, ale venku se pohybuji spíše v chlapeckém oblečení.. Bydlím a žiji v Neratovicích osobního psychiatra mám na Mělníku, už pár let mám nervové problémy a bojím se toho co by mohlo následovat.. Prosím pokud ještě někdo sledujete tuto diskuzu, poraďte mi prosím co mám dělat.. Mám strach :'(

a díky.

Před 60 léty o tom nebylo nic známo a na veřejnost se nic nedostalo.Nikde o tom psát nesměli. Také to podle toho vypadalo a sami jsme se v sobě nevyznali. Prostě akorát v hlavě zmatek a jenom tápáni co se s námi děje. Měl jsem staršího bratra, ten byl miláček rodičů a mě jenom zbyly nadávky kopance a důtky! Dost dlouho než jsem vůbec přišel na to co se se mnou děje. Nezlobte se ale dál už psát nebudu! Znova se mě vše vybavilo a ty vzpomínky nejsou zrovna radostné, dál už nemohu!

moc špatné,že jsi neměl tu oporu od rodičů,přesto,oni by ti stejně nepomohli,akorát,že bys od nich nedostával,že by s tebou soucítili,jinak by to všechno bylo stejně na tobě.Je to stejně nespravedlivé,že něco takového vůbec existuje,takové utrpení po celý život.

Né přišel, ale začal jsem...pro rodinu je to strašně velká ostuda,to chápu,přesto bych při svém synovi stála,i když bych měla oči pro pláč,to víš,s tím se nedá snadno vyrovnat.Musí to být život na prd takhle trpět a mít to jinak,než ostatní.Ještě mě zajímá,co rodina,ty jsi muž a chtěl jsi být asi ženou,jestli to dobře chápu.Pak jsi chtěl za partnera tedy muže? Nebo máš rodinu,děti? Tyto věci mě zajímají z čistě psychologického hlediska.