Transfúzia na anémiu áno-nie?plusy ,mínusy?

Zdravím,ja mám syna má 15 rokov,má diagnozu,popri ktorej je stále chronicky anemicky.Už 3 roky je vkuse na transfuziach,HB ma okolo 70,biely je ako krieda,chcela by som vedieť,či je možnosť,že sa tá anémia v puberte stratí,či to môže byť psychického pôvodu,nevieme si s tým dať rady.Prosím ak vie niekto reagovať a poradiť.

Potreboval bych se optat zda muzu darovat krev kdyz jsem pred rokem prodelal Mnenikgokod typu B a nebu vitaminove doplnky Vitamin B6 a Magnesii Lactici - Hořčík děkuji za odpoved

Nu, což. Už mi zostáva len sladkokyslý úsmev. Viem, starnúť, odchádzať zo scény je strašne ťažké (ešte k tomu so zdravotnými problémami) a toto je súčasť stárnutia. Priznajme si to. Drž sa.

Miša, tak buď si preháňala predtým a nie je to s tebou také zlé, alebo sa ti momentálne darí lepšie a zabudla si uvedomiť, že zase "bude hůř". A možno už nastálo. Ve?ké osobnosti športu, tanca, divadelníctva a pod. presedlali na učenie mladších - to je súčasť toho ve?kého umenia, umenia odísť. Nemáš už štrnásť, rob si čo uznáš za vhodné.

Miša, zdá sa, že ty s tým zranením vedomo kalkuluješ. Možno to rok vydržíš, ale stará múdrosť hovorí, že tých nenahradite?ných su plné (prepáč) cintoríny. No, ozvi sa, ako sa ti darí.

Mišo, obdivuju, že to dokážeš takto zvládat. Já mám jen obyčejnou anémii z nedostatku železa, táhne se to se mnou od dětství, vždycky na čas se to srovná, ale teď mám půl roku hodně silné měsíčky, takže železo jde i přes doplňování dolů a já překonávám věčnou únavu a omdlívání. Chápu, že se k tomu stavíš zrovna takhle, mě doktoři nemají rádi, protože odmítám antikoncepci, která by podle nich vyřešila to krvácení a taky se odmítám neustále dopovat železem, snažím se zvedat to stravou, životosprávou a homeopatií. Nejde to hned, protože se zdá, že jsem si postojem "všechno vydržím" organismus docela poničila a teď nesu následky. Táhla jsem to dlouho nadoraz a teď, pár měsíců po státnicích, jsem opravdu naprosto mimo a vyplivnutá. Proto ti chci říct, že je sice obdivuhodné, že to všechno chceš vydržet a zvládnout, ale jak psal už někdo přede mnou, je to "všeho do času". Tvoje tělo se jednou, až toho bude nad míru, prostě zastaví, řekne dost a vypoví ti službu. A ty s tím nic neuděláš. To vůlí přemoct nejde, protože příroda a lidské tělo mají nějaké hranice. Myslím, že máš právo na svůj prostor a svůj život i na léčení své nemoci. Vykašlala bych se na akce s rodinou, které nemáš ráda a navíc ti ubírají pracně nastřádané síly a přestala bych hrát tu hrdinku. Proč trpět a poslouchat řeči o lenosti? To je snad až sebetrýznění a nemá to žádný smysl. Já teď vypadám hrozně chytře, ale došla jsem k tomu až když jsem po státnicích týden ležela na posteli a nebyla jsem schopna ničeho, cítila jsem obrovské vyčerpání, neměla jsem sílu se ani radovat ani brečet. Od té doby je mi jedno, co si lidi pomyslí a dělám to, co je v tu chvíli podstatné.

Miša, máš síce pravdu, že veda ide dopredu a prichádza stále s novými a (väčšinou) lepšími vecami. Ale nemoc ide dopredu tiež! Nezahá?a ani ona. Nespoliehaj na to, že to ešte vydržíš. Povahou a vo?ou možno ano, ale telo je strašný lump a nedá si rozkazovať. Keď sa mu zachce, tak ťa raz nadránom totálne zradí.Odporúčam ti ešte jednu vec - zájdi za iným, vzdialenejším lekárom (nemocnicou), ktorý ťa nepozná a vyskúšaj jeho medicínske schopnosti a doporučenia. Neznamená to, že by si mala zradiť tých povodných, ale zaručovalo by ti to lekársky "stereo" poh?ad a aj vaščí stupeň anonymity pri prípadnej hospitalizácii. Drž sa!

Miša neblbni, čo ti je 13 aby si nevedela zvážiť význam zdravia pred zamestnaním? Teraz sa na všetko vykašli a tvojou jedinou POVINNOSŤOU voči sebe, rodičom, priate?om i zamestnávate?ovi (!) je i bude tvoje zdravie, dokonca prežitie. Tiež som si takto nepripúšťal svoje dlhšie nefungovanie v práci. Skončilo to tak, že som priamo z kancelárie odišiel, ešte po vlastných, do nemocnice, pár dní ešte vegetoval a prebral som sa až o 10 dní, pri návšteve rodičov a brata. Všetci pricestovali cez stovky km a mali, pod?a pokynov z nemocnice, na ramienkach zavesené čierne oblečenie. Prežil som vraj s 2-5% úspešnosťou a začal som sa postupne učiť chodiť i písať (nebol to infarkt).Po roku maródovania ma dávali do invalidného dochodku. Dnes stále pracujem na predchádzajúcom vysokom úrade a všetko sa vrátilo do takmer povodných ko?ají.Dám ti tvrdú, morbídnu protiotázku: načo ti bude zamestnanie, keď ty budeš ochromená a schopná len ležať, či dokonca zomrieš? Aj keď reči o hodnote zdravia sú hodne opakované, stále platia na milión percent a platiť budú. Drž sa a vleť na tie transfúzky a všetko okolo. Tvoj život za to stojí.

ja by som sa chcela spytat ze ci pri nespravnej transfuzii moze dojst k zhlukovaniu cervenych krviniek? DAKUJEM

Pochopitelne mate pravo se rozhodnout jakkoliv. Jen zduraznuji, ze nechut stav resit, unava, slaba deprese a pasivita, to vsechno jsou projevy anemie na Vas nervovy system a psychiku. Pamatuji si, ze kdykoliv jsem dostala transfuzi nacerpala jsem silu i psychicky a veci, ktere jsem nechtela resit, nebo jsem se k tomu nemohla primet, najednou sly jak po masle a zivot i po strance psychicke byl zajimavy a prinosny a ja do nej s obnovenou energii zapadla. Nejvic me pri pokrocile anemii stval pocit vecne unavy a nechuti vubec neco delat, nebo cokoliv resit. Takze i ona nerozhodnost a obavy z alergie mohou byt projevem anemie. Ale rozhodnuti je pochopitelne zcela na Vas. Jisté riziko tam skutecne je, i kdyz minimalni. Pokud se tyka toho, ze se problem vyresi jen na cas, ja byla vdecna i za cas, kdy mi bylo lepe a i kdyz jsem vedela, ze se stav rostouci anemii zase bude opakovat a dalsi transfuze bude nezbytna, vyuzila jsem vzdy nekolika tydnu po transfuzi na ktere jsem se uz tesila predem. Ale to jsou jen moje zkusenopsti, muzete to videt zcela jinak a rozhodne Vam nechci vnucovat neco, co Vam neni prijemne. Preji Vam vse dobre a brzke zlepseni zdravotniho stavu. J.

Omlouvam se, necetla jsem to pozorne, jednak jsem myslela, ze jste muz a jednak jsem hodnoty 6,7 a 8 jako hodnoty hemoglobinu, coz by bylo skutecne neuveritelne, kriticka hranice je kolem 4O jednotek. Rozhodne radim ty transfuze. Uvazte jeste jednu vec, jestli nemate prilis silne menstruacni krvaceni a jestli by s tim neslo neco delat. Me je pres ctyricet a na vlastni riziko jsem si nechala provest hysterektomii, protoze mam dost komplikaci, pak anesteziolove sice cvakali zubama, ale prezila jsem a od te doby stracim jen minumim krve, dokonce jsem se dostala na 121. Pokud jste velmi mlada a chcete moc detatko, nebylo by to pochopitelne dobre, se neceho takoveho vzdavat, ale jestli mate jako ja ke ctyricitce a k tomu nadmerne krvaceni, bylo by to reseni, jak ztlumit krevni ztraty.

Zdravim, ja byla asi na 14-16 transfuzich pro nevstrebovatelnost zeleza. Nijak mi neprislo, ze by s tim byly spojeny nejake komplikace, je sice pravda, ze darce mohl neco zajimaveho pojist, atd, ze z toho muzete za nepriznivych okolnosti dostat az anafilakticky sok, ale mne nic podobneho nepotkalo. Jen se mi nezdaji Vase hodnoty hemoglobinu, protoze pod 60 jsou kriticke a pod 40 velmi kriticke. Nepletete si to? Mel jste skutecne 6, 7 a 8 jednotek hemoglobinu? Rozhodne spocatku by mela byt mezi transplantacemi nekolikadenni pauza, protoze si telo navyklo velice uspornemu rezimu, temer bez zeleza. Jinak rany na tvari si vysvetluji tak ze snizenim hemogloginu doslo take s snizeni imunity a na kuzi se Vam objevily znamky poruchy imunity. Ja bych byla vsemi deseti pro ty tranfuze, zapomente na komplikace, budete se pak citit uplne jinak a protoze jste muz( a tak snadno krev neztracite) mohly by Vam docela slusne hodnoty vydrzet dost dlouho. Ja si pamatuji, ze mezi 60 a 70 jsem uz byvala velice dusna a celkove unavena a zeslabla. Jakmile se to dostalo k 90 primo jsem kypela energii. Takze nedume o vsech moznych komplikacich, nejsou moc pravdepodobne a jak pisu mela jsem mnoho transfuzi a ani u jedne se nic nedelo. Jo riziko tam je, ale stav ve kterem jste ted, taky neni pro vase telo to prave orechove. Nebojte se a poslechnete lekarku, prokud Vam nabizi k stabilizaci nekolik transfuzi atd., jiste vi, co dela. Jen bych rada podotkla, ze mezi transfuzemi by mela byt nekolika denni pauza. Ale darovanemu koni nekoukejte na zuby, je to pro Vas moznost zase byt v dobrem zdravotnim stavu, tak proc to nevzit.