Reklama

NYKTOFOBIE - STRACH ZE TMY

Peťa (So, 21. 11. 2009 - 23:11)

Peťo a ostatní, pokud byl ten...Jono přestěhovat se, tk to asi nepujde...i kdyby to šlo tak rodičové nebudou chtít..ale to by u mě asi nepomohlo ..když občas spím u babičky a vzbudím se s tím že chci na WC tak se tam taky bojím ...tkž vubec newim ...

Jíra (So, 21. 11. 2009 - 20:11)

Peťo a ostatní, pokud byl ten strach vázán na konkrétní místo (dům, byt, ulice), pak často úplně přestal po přestěhování. V ostatních případech těžko radit - je to asi u každého jiné. Já se například nikdy nezbavím strachu z absolutní tmy: když spím a nastala by naprostá tma, okamžitě se s hrůzou probudím.

misa (Pá, 20. 11. 2009 - 20:11)

No asi jsem fakt sama blázen,...neboj ja mam taky panickou hruzu ze tmy

Peťa (Čt, 19. 11. 2009 - 18:11)

Peťo, z těch příspěvků tady...Jono četla jsem, že věkem se to nespraví, ale to se mám (a všichni co tu píší) bát, že to prostě nepřestane a strach ze tmy budem mít pořád ?

Jíra (Čt, 19. 11. 2009 - 00:11)

Peťo, z těch příspěvků tady vidíš, že věk v tom vůbec nehraje roli. Měl jsem kamarádku, které bylo 24, byla samostatná a odvážná, sama chodila v noci z večerní směny i z diskoték, ale doma když večer opustila kteroukoli místnost a zhasla v ní, za žádnou cenu už by se do ní sama nevrátila ani do ní nenahlédla. Pokud vím, řešili to i s doktorem a nic nevymysleli.

Dneska dávali v televizi krásný pořad o Josefu Šebánkovi (děda Homolka), který se až ve velmi "zralém" věku najednou začal bát ve tmě...

Peťa (St, 18. 11. 2009 - 20:11)

Ahoj tak já nevim jesli...Taky to tak mám, že se bojim nejen doma..když jdu domů ze školy je už v této době kolem páté hodiny tma bojím se otočit jestli za mnou někdo nejde a nesleduje mě...

Peťa (St, 18. 11. 2009 - 20:11)

Ahoj, jsem ráda, že jsem našla tuto stránku, alespoň vím, že nejsem sama co se bojí tmy...vlastně ani pořádně nevím čeho se bojím. Bojím se jít na záchod, do kuchyně pro pití, často se bojím, že je někdo z aoknem a sleduje mě a ne jenom za oknem, dokonce se bojím vystrčit nohu nebo ruku z postele, protože se bojim, že mě za ni někdo chytne, je to děs...Včera večer jsem měla pootevřené dveře a bála jsem se udělat v posteli jakykoliv pohyb, musela jsem zavolat na taťku, ktery už spal, aby mi zavřel ty dveře. Vůbec nevím co s tím dělat..mamka mi navíc říká, že v 16 letech jsem dost velká na to, abych se něčeho takového bála..

Karolína (Pá, 13. 11. 2009 - 20:11)

Ahoj tak já nevim jesli nejsem blázen, ale když čtu tyhle příspěvky tak asi ne.Já mám problém že vidím ve tmě stíny.nevím jak je to možné.ale nejhorší je že nevím jestli mi ublíží nebo jestli mi chtějí pomoct.Je to opravdu příšerný.a JE JEDNO JESTLI JSEM DOMA NEBO VENKU.A když stojím na světle a koukám do tmy stejně je vidím. Se světlem doma jsem to vyřešila tak že jsem si do pokoje koupila lávovou lampu.Prosvítí krásně celý prostor a vidím i do rohů.Ale přesto se nikdy neotočím zády do místnosti i když se mi nejlépe usíná obličejem ke stěně.

Suzic (St, 4. 11. 2009 - 14:11)

Ahoj, moje dcera se bála tmy...Dobrý den,
Jelikož se zabývám psychologií a moc mne to baví, tak nemůžu nereagovat! Hlavní věc- změňte psychiatra!!! Je to s odpuštěním k.k.t! Jak může něco takového říct? Vždyť to snad ani není možné!
U Vaší dcery je třeba najít důvod, proč se bojí. POjmenovat strach znamená oslabit ho. Nedejte mu šanci, aby rostl. S tzv. opatřeními-světlo, hudba, televize- strach jen roste. Tím se živí. Je třeba si uvědomit, koho, čeho se bojí, proč. Ten důvod. Pes je skvělé opatření, ale bude opravdu fungovat jen tehdy, pokud tomu bude sama věřit, že to může fungovat. Je těžko radit, když neznám detaily. To chce psychoanalytika, ne psychiatra... Snad se na tu školu konečně dostanu, protože už mě štve to množství lidí, co si nevědí rady. já jsem se také bála tmy, bojím se i cizích lidí a tím více od doby, kdy jsem zažila s.obtěžování ze strany rodinného příslušníka. Všechno se dá vyřešit. Napište, prosím, na [email protected], pokud máte zájem. Budu se Vám ze všech sil snažit pomoci. Snad pejsek funguje- byl to opravdu skvělý nápad:) Mějte se.

Suzic (St, 4. 11. 2009 - 13:11)

Ahoj, já jsem n atom úplně...Dej příšeře jméno a podobu- zeslabí ji to. A pak si najdi svého patrona, co bude pořád s tebou a dej mu sílu- ta příšera ho prostě nikdy nepřemůže. Mi to moc pomohlo.

Suzic (St, 4. 11. 2009 - 13:11)

ahoj jsem moc rada ze jsem...A nad postelí mám velký plakát vlka. Je majestátný a protože vlky miluji, je mým patronem. I když od jeho pořízení mi asi měsíc trvalo, než jsem se opovážila se na chvíli otočit hlavou ke stěně-zády ke dveřím... Pokud máš zájem, tak můj mail je [email protected]. Hodně štěstí

bbaarruusshh (Po, 26. 10. 2009 - 20:10)

Ahoj lidi, je tu někdo kdo má...Ahoj, já jsem n atom úplně stejně.... Nejhorší je, že ani sama nevím čeho se vlastně pořádně bojím. Možná nějakých příšer atd. Ráda bych se toho zbavila, abych alespoň jednou mohhla sama dojít domů v klidu beze strachu... Nerada bych investovala tisíce do psychologa. Nemáte někdo nějakou radu? Díky B.

zabicka (So, 24. 10. 2009 - 23:10)

ahoj jsem moc rada ze jsem nasla tohle forum. Protoze uz si zase pripadam jako blazen. Jelikoz jsem opet sama na private a koketuju s myslenkou nejim spat vubec. Sem na to mcelkem obdobne, uz si rikam esi nemam vyhledat nejakou odbornou pomoc? na noc se zamykam, a to aj pokoj, a nekolikrat to jeste kontroluju. Roszviceno mam taky, ale porad kontroluju dvere. Posloiucham zvuky bytu. Nedokazu spat otocena zady ke dverim a kdyz uz vsude zhasnu a vazne si lehnu, nedokazu usnout, max tak za hodinu a to jeste na kratko. Ziram porad na dvere a posloucham. Kdyz je to obzvast kriticke parka jsem si vzala k posteli aj nuz. Rano musim prohledat celej byt a kdyz je konecne nekdo prijde tak si oddechnu. Je mi 22 a uz jako mala mi nasi nechavali na chodbe rozsviceno. Kdyz jsem doma sama doma a nasi na dovolene, nedokazu tam byt sama, musi tam byt nekdo, pritel nebo cely tyden kamaradky. A nejhorsi je ze kdyz rano odejdou do prace, ja uz od 6 jsem vzhuru :(( nevite nejake rady prosim?

Martina (Út, 6. 10. 2009 - 22:10)

Bojím se taky TMY..:-(Pořiď si pejska,získáš kamaráda a ochránce zároveň, bude Ti vděčný a Ty zase jemu :-)))

Charlie (Út, 6. 10. 2009 - 19:10)

Bojím se taky TMY..:-(

Martina (Pá, 2. 10. 2009 - 09:10)

Ahoj, moje dcera se bála tmy od malička, musela jsem nechávat svítit na chodbě, aby se nebála. Dnes je jí 16 let, asi před 1/2 rokem ji diagnostikovali psychozu, a hned zase schizofrenii. Když jsem mluvila s psychiatrem, ptala jsem se, jak jsou si jistí hned s diagnozou, když do lidské duše člověk nevidí, je to pravda, a doktor,řekl, že ani po deseti letech léčení si psychiatr nemůže být jistý, jestli léčí pacienta na správnou nemoc. Nicméně moje dcera je nemcná a s lampičkou spí dodnes, v noci jí hraje hudba nebo má dokola puštěný nějaký film, občas v noci slyším, že chodí po pokoji. Chodím jí v noci zhasnout, hudbu ztiším na minimum a zapálím jí svíčku. Je to děsný, je mi jí líto a sama nevím jak ji pomoci. Osvědčilo se že spí v pokoji s pejskem, má pak pocit bezpečí, určitě to má něco do sebe, někde jsem četla, že psi dokáží zahnat špatnou energii a vydávají ze sebe tu pozitivní. Všem přeji hodně štěstí a držím pěsti.

Šárka (Pá, 25. 9. 2009 - 00:09)

Jinak jsem se ještě chtěla zeptat na to čeho se vlastně konkrétně bojíte vy? Jestli tmy samotné, duchů, dezorientace.. nebo čeho?

Šárka (Pá, 25. 9. 2009 - 00:09)

Ahoj, tmy jsem se začala bát...Přesně to samé mám i já. Bála jsem se, že jsem sama. Občas si připadám jako blázen. V noci mám zapnutou telku a rozsvíceno v chodbě nebo aspoň malou lampičku v pokoji. Když nemusím druhý den vstávat, jsem schopná celou noc hrát hry na pc nebo koukat na filmy a jít spát až za svítání. Nejhorší je, že se to nelepší, naopak. Mám pocit, že se to zhoršuje s přibývajícím věkem.

Petra (St, 23. 9. 2009 - 09:09)

No asi jsem fakt sama blázen,...nene, ja jsem blazen taky

simona (So, 22. 8. 2009 - 14:08)

Ahoj, tmy jsem se začala bát jako malá, když mě často příbuzní děsili, různé zkoušky odvahy a horory do toho... Myslela jsem, že s věkem to přejde, ale mám dokonce pocit, že se to stupňuje. Když nejsem sama, je to celkem v pořádku, sem tam je to takový nepříjemný pocit, ale když je se mnou přítel nebo rodiče, je to relativně v pořádku. Ale pokud jsem sama, musím mít stále všude rozsvíceno!! Párkrát se mi stalo, že jsem vůbec nemohla popadnout dech, hystericky jsem brečela a třásla se ze strachu jako malá holka! Je to hrozné..

Reklama

Přidat komentář