Nevlastní velmi problémový syn-PROSÍM PORAĎTE

Takže Lukovi prodloužíte o skoro měsíc prázdniny.Ale co s ním budeš takovou dobu dělat,aby se nenudil a nechodil s těmi kamarády,co jsou o hodně starší než on a co se ti nezdají.Jak ho zabavíš a budeš mít pod dohledem?Ty nechodíš do práce a jsi s ním doma?Když nebude chodit do školy,bude mít moc volného času a pro hyperaktivní dítě to je dost riziko,že začne podnikat něco,co se vám nebude líbit.

Rozhodli jsme se tak s manželem, protože když se mu děti posmívaly kvůli různým věcem, tak to ještě vydržel, ale kdyby mu každý připomínal, jak se v noci počůral, to už by asi vydržet nedokázal, už tak doma kvůli tomu problečel pár hodin. S jeho třídní jsme se už domluvili, bude se to brát tak, jako že odjíždíme dříve na dovolenou a po prázdninách Lukymu najdeme speciální školu pro hyperaktivní děti, aby tam prostě bylo méně dětí a učitelka se mu více věnovala.

Také bych to vnímala jako únik od povinnosti... ALE - v tomto konkrétním případě mám dojem, po přečtení všech příspěvků, že Luky je psychicky dost rozhozený.Je otázka, jestli je dobré ho nutit k tomu, aby šel tam, kde ho všichni odmítají.Nejsem odborník,snažím si jen představit, co bych na místě Jany dělala já (mám syna,který má 14 let).Snažila bych se zjistit, proč se tak chová, co se v něm odehrává. Dokud bude pod tlakem,nebude o tom asi chtít hovořit.To, že teď už nepůjde do školy, bych jako únik nebrala.

Jano a proč nepůjde do školy? Škola přece končí až koncem měsíce, to znamená, že mu to budeš nějak omlouvat. Ale proč? Není to také únik od povinnosti?

Tak konečně můžu napsat něco veselejšího, Luky se snad už po výletě vzpamatoval, ale do školy stejně už asi nepůjde. Dneska jsme si alespoň udělali príma den, ráno jsme šli na pouť, Luky se svezl na všech těch šílených atrakcích, až jsem měla strach, že mu bude špatně nejen z toho točení, ale ze všech těch sladkostí, které stihl sníst, ale přežil to ve zdraví, pak jsme si zašli na oběd do restaurace, jen jsme přišli domů, tak ten náš raubíř hned usnul no a asi před půl hodinkou ho vzal manžel do kina (sice má u něj Luk pořád ještě "podmínku", ale po tom nepodařeném výletě se mu manžel chtěl asi takhle omluvit).
Jen jsme zjistili, že Lukášekk nechce spát, pokud nemá rozsvíceno, ale nechce o tom mluvit, mám trochu strach, že se na tom výletě možná stalo i něco jiného, ale Luk už o tom mluvit nechce, pořád se ještě stydí.

Jani,to, že berete ohled na jeho minulost - vždyť to ani jinak nejde. Vzali jste si ho v 11ti letech. Těch 11 let ho mohlo hodně poznamenat - záleží přece na tom, čím si musel projít, proč nemůže být s biol.rodiči, jak se s tím vyrovnal,... Za jeden rok se nedá spravit to,co ho ovlivňovalo během té spousty let.Souhlasím s názorem io a Jitky. Na tábor bych ho asi neposílala, z toho bych měla strach (právě kvůli té zkušenosti s výletem).To počurání může být způsobeno stresem. Možná by bylo dobré,vyhledat nějakou poradnu. Nebo zkus stránky: www.internetporadna.cz . Můžeš se zde anonymně zeptat, poradí Ti odborníci. Také Ti chci napsat, že Tebe i manžela obdivuji, že jste se k tomuto kroku rozhodli a moc Vám i Lukymu držím palce.

Tak Luky už je zase doma, ale skoro vůbec se mu nechtělo o tom výletě mluvit, jen od učitelky jsem věděla, že se s ním děti na cestě tam nebavily a na cestě zpátky se mu prý posmívaly. Proč, to jsme zjistili až dneska ráno, prý ho paní učitelka přidělila na pokoj ke klukům, se kterými si rozumí asi nejmíň, hned večer se prý poprali a pořád si nadávali a večer se porvali zase, to už paní učitelka ale nevěděla, a kluci asi byli suroví, tak se Luky rozbrečel a oni se mu pak zato smáli, no a večer se prý počůral, jeden z těch kluků to asi viděl a poslal dál, takže se mu smála celá třída, dneska měly děcka volno a Luk teď rozhodně do školy jít nechce. I manžel konečně uznal, že to byl špatný nápad ho tam poslat a proto ho teď nemůžeme poslat v létě na jakýkoliv tábor, bude mít strach, že se mu stane totéž.
Jinak jsem si přečetla všechny vaše příspěvky a je mi jasné, že máte pravdu, asi jsme tak trochu zaujatí v Lukyho prospěch a svádíme hodně na jeho minulost, ale ono to snad ani jinak nejde.

Každý může projevit svůj názor, řekla bych, že se tady i my ostatní můžeme přiučit. Sama si myslím, že to Hanka vystihla ve smyslu: mám tě, moje dítě, moc ráda a právě proto ti nemohu všechno dovolit.
Je to asi jako s chronicky nemocným dítětem, které všechny své neúspěchy a problémy svaluje na nemoc.
Znám dva školáky s epilepsií - jednoho maminka každý den doprovázela do školy i v sedmé třídě, za všechny špatné známky mohli učitelé a děti, které se mu smějí. Na druhé straně ho nechala vesele jezdit na kole po dálnici bez dozoru. Nakonec se chlapec ani nevyučil, protože ze dvou učilišť odešel.
Druhý chlapec občas upadl v záchvatu před školou /nemíval křeče/, děti u něho počkaly a zavolaly učitele, ten uvědomil rodiče a pokud neměl chlapec problémy, pokračoval ve vyučování.A nikdo se nesmál.

Jak píše Hanka, nejde se stále stěhovat z jednoho bytu do druhého. Potom by člověk, obrazně řečeno, neměl domov nikde.
Jednou si dítě bude muset s kameny na cestičce života poradit samo a jak to dokáže, když mu budeme odstraňovat předem každý kamínek?
Jano, není to, samozřejmě, myšleno nijak osobně.

Říkala jsem, že nejsem ta pravá na zasvěcené rady :o) V žádném případě jsem ale neměla na mysli, aby byl Lukáš trestán za projevy svojí citové nestability, do které ho opravdu uvrhli dospělí, ale jen aby si uvědomil svoji odpovědnost za sebe a své činy. Je to velmi obtížná situace pro obě strany, ale podle mého názoru není úplně ideální svádět všechno na Lukášovu smutnou minulost a omlouvat kvůli ní všechno, čeho se dopustí v přítomnosti. Opravdu nemám pocit, že by toho Lukáš využil jako své životní šance, ale že by toho časem začal spíš zneužívat, protože by nabyl přesvědčení, že ať dělá co dělá, vlastně za nic nemůže a všechno má na svědomí jeho minulost. Jistě, minulost toho má na svědomí opravdu mnoho, ale rozhodně ne všechno. Třeba sprosté nadávky učitelce nebo úmyslé ničení cizího majetku? Nevím ... Určitě to má nesmírně těžké i sám se sebou a ani někteří z dospělých mu mnoho nepřidávají, ale na druhou stranu ani ti dospělí to s ním nemají právě jednoduché a Lukáš by měl vědět, že jim svým chováním často velmi ubližuje. Lukášovo postavení je opravdu nelehké, ale pocity otce, kterému syn sprostě nadává, také nejsou určitě šťastné. Opravdu soucítím se všemi zúčastněnými, ale chtěla jsem poukázat také na to, že každá mince má dvě strany a že tím, komu bylo nebo je ubližováno, není JEN Lukáš.

v plném rozsahu souhlasím s "io". Výborně vystižená situace, v jaké se Luki nachází. Nemá to jednodnoduché sám se sebou a my dospělí mu to občas ještě zhoršíme.

Omlouvám se za tu dlouhou litányji, jsem ale doopravdy přesvědčený o tom, že byste se měli soustředit především na jeho talenty a vlohy a ty rozvíjet, to je pro zdravé sebevědomí to nejdůležitější.To ostatní bych odložil na druhou kolej. Když ale budete ho volat k zodpovědnosti za vše, co ztropí proto, že není schopen svůj život unést, budete honit několik zajíců najednou a výsledek je v takovém případě jasný:-(

S tou minulostí se bude tak jako tak vyrovnávat celý život. Jak dobře se s tím vyrovná, záleží na tom, jaké bude vědomí jeho vlastní hodnoty. Bude-li nucen často přeskakovat tak vysoké laťky jako dědovy narozeniny, kde na něj lidi hledí skrz prsty, příp. trest za špatné chování ve formě "výletu" se spolužáky, kteří si k němu cestu hledají velice těžko a ve svém věku ani nemohou chápat, že jeho chování není 100% jen jeho vina, nebude jeho sebevědomí nikdy na takové úrovni, aby se uměl postavit k životu. Jeho prozatímní život sestává především z řešení situací, které jsou nad jeho síly.

Je (omlouvám se za ten výraz) citově naprosto vylágrovaný. Pokud táta nahlídne, že by v jeho situaci, s jeho "výbavou" a v jeho věku toto všechno ustál, o čemž pochybuji, může po něm také vyžadovat odpovědnost v tomto rozsahu. Přiznám se, že já bych byl benevolentnější a vsadil spíš na zvyšování vlastní hodnoty rozvíjením jeho vloh, než že bych po něm striktně vyžadoval vyjídání i toho, co si ani sám nenadrobil.

Taky mám doma puberťáka a pod to, co píše Hanka, bych se podepsal. Jenže ono by to bylo účinné jen v příp. výchovy tzv.normálního vlastního dítěte ve vlastní rodině. Puberťák JE odpovědný za své činy. Ale Luky toho má na hrbu podstatně víc a o většinu toho se sám nezasadil, nýbrž mu bylo naloženo a to dospělými. Jak má naložit se svou minulostí, za kterou odpovědný není? Byl nechtěný nebo chtěný a odložený, sirotek..?...nevíme. Každopádně se po něm chce, aby v náročné situaci řešil kromě svých eskapád, které jsou mj.plodem předchozího i chyby dospělých, kteří se o jeho situaci takto "postarali".

Hanko, naopak, ty jsi ten problém vystihla úplně perfektně, vytáhla jsi hlavní myšlenky a myslím, že Tvůj příspěvek by měl být pro Janu velmi podnětný.
Ono to zde i několikrát již zaznělo - najedné straně se o něm píše jako o chudáčkovi chlapečkovi, jak je ze všecho vystresovaný a na straně druhé nadává učitelce. Za tohle by mě můj otec asi přizabil. Co si já pamatuji jako děcko, tak i pro největší "sígry", kteří vyváděli lotroviny, byl učitel posvátná osoba. Za nevhodné chování vůči učiteli byl postih v každé rodině, bez výjimky. Jenže to bylo hóódně dávno, dnes je jiná doba.

Jani, na nějaké zasvěcené rady asi nejsem ta pravá, ale dovolím si jen svůj osobní názor. Jak se nejlépe rozhodnout konkrétně s tím výletem je velmi těžké, ale obecně souhlasím s Vaším manželem v tom, že Lukáš by se měl naučit nést následky svého chování a to i v té vztahové rovině. Píšete například, že po prázdninách plánujete změnu školy, aby Lukáš mohl začít "s čistým štítem", ale vzápětí dodáváte, že tytéž pokusy už byly v minulosti provedeny několikrát a vždy se stejně špatným výsledkem. Víte, ono by se každému líbilo dělat, co čert káže a když začne jít do tuhého, tak se sbalit, začít s tím "o dům vedle" a následky nechat v tom původním "domě". Ano, líbilo by se to každému, ale takhle to v životě prostě nefunguje a Lukáš by to měl urychleně pochopit. Nevěřím, že se k němu jeho spolužáci tímto negativním způsobem chovají bezdůvodně a pokud je Lukáš dost "dospělý" na to, aby používal slova (=nadávky) a chování dospělých, je jistě dost "dospělý" nést si za to také odpovědnost. Lidově řečeno - co si sám uvaří, měl by si také sám sníst. Nemůže před vším donekonečna utíkat, musí vědět, že jeho chování má své následky a s těmi prostě bude muset žít. Jenom tak je podle mě alespoň nějaká šance na změnu jeho chování. Ono je prostě rozdíl zdemolovat byt, ze kterého se zítra stěhuji a byt, ve kterém musím dál bydlet. Rozumíte? Lukáš se obrazně řečeno stěhuje z bytu do bytu a je mu tedy úplně jedno, jak se v tom současném chová. Navíc mám pocit, že si těch šancí, které mu byly v minulosti dány, vůbec neváží, jinak by nestřídal jednu školu za druhou. I ze způsobu, jakým se o Lukášovi vyjadřujete (maličký, drobeček, chlapeček, ...), mám pocit, že v něm vidíte něco, čím už ve svém věku dávno není. Jistě, nepochybně si prožil svoje, ale už to není mimino a není hloupý, aby nedokázal s lidmi a situacemi manipulovat ve svůj prospěch. Ve Vaších očích je to bezbranný nevinný tvoreček, kterému celý svět ubližuje, ale jenom takto to asi není, nemyslíte? Je mi líto, že na proběhlé oslavě se k němu Vaše rodina chovala tímto způsobem, rozhodně by měli respektovat Vaše rozhodnutí pojmout ho za svého syna a chovat se k němu slušně, pokud se tak chová i on. Myslím si však, že milovat ho už jejich povinností opravdu není, přátelství či lásku si totiž člověk musí zasloužit, ta nikomu z nebe sama nespadne a především Lukáš by si to měl uvědomit. Váš manžel a Vy svého syna milujete, jste přece jeho rodiče, ale jako takoví jste automaticky i trošku zaujatí v jeho prospěch a narozdíl od ostatních příbuzných Vám chybí jejich dávka objektivnosti. Tím v žádném případě nechci říct, že jen zbytek rodiny má naprostou pravdu, ale že by možná stálo za to zvážit, jestli té pravdy nemají aspoň kousek. V každém případě Vám všem držím palce, vydali jste se na obtížnou cestu, tak ať ji s úspěchem zvládnete.

Zkoušela jsem to s manželem probrat, ale on si stojí za svým. Bere to zase z jiného hlediska, slíbil mu, že už mu nic nepromine, žádné ulívání ze školy a výlet prý nebude vyjímka, manžela ten Lukyho průšvih hodně zklamal ale na druhou stranu nebere výlet jako trest, Luky je sice proti tomu, ale snaží si teď tatínka předcházet a nechce všechno ještě zhoršovat, jediné z čeho má strach je, že na něj budou spolužáci zlí. Takže uvidíme, na výlet jedou příští týden, takže vám pak napíšu a doufám že konečně nějaké dobré zprávy.

Souhlasím s tím taky. Pokud má "něco vydržet" je to jako kdyby tam jel za trest. Může se stát, že se tam vlivem okolností nebude chovat, jak se od něj očekává a něco tam vyvede, za vydatné "pomoci" spolužáků a k jejich pobavení.

Já souhlasím s předchozím příspěvkem. Když tam nechce, nenuťte ho, z výletu by nic neměl, leda trauma.

No já ten výlet nevidím moc dobře.Když ve třídě nemá Luky kamarády,bude mít problémy s kým sedět v autobuse a s kým být ubytovaný na pokoji.Asi se nebude cítit moc dobře,bude si připadat odstrčený a stranou a na psychiku to bude pěkná zátěž.I dospělý by se cítil na výletě,kde by ho nikdo nebral,hodně špatně.Já bych toho dítě ušetřila.Promluvte ještě s manželem.Udělejte s Lukym dohodu:když ho nebudete nutit jet na výlet,v čem na oplátku vyhoví on vám.