Reklama

histerektomie

Jirina Spurna (Ne, 21. 3. 2004 - 11:03)

Holky divala jsem se na internet, kamaradka mi poslala adresu www.sdruzeniluna.cz mel by to byt web pro zeny v prechodu, jeste jsem se tam nestihla podivat (text mi dnes porad pada) chtela jsem to nejprve napsat Vam nez se mi PC rozsype :-))Zdravim Jirina

Jirina Spurna (So, 20. 3. 2004 - 14:03)

Leni, je mi lito, ze mas takove problemy. Proste nechapu, proc Ti nekdo nenabidl substitucni terapii( hormony, ktere by Ti pompohly. nebo jsi je brala a nedelaly Ti dobre? Radeji bych kdybys mi to napsala na mailovou adresu,mam jit ted na hysterektomii, a proste jsme to prohovorili jak s gynekologem tak s mou lekarkou a psychoterapeutkou. Mozna by ve tvem pripade pomohlo zmenit lekare, protoze pokud Ti nepredepsal hormonalni terapii ani o ni neuvazoval bylo by lepsi jit za nekem ochotnejsim pochopit Zve problemy a pomoct Ti. Mnoho zen nechce brat hormony, protoze veri, ze je to neco jako antikoncepce, ze po tom jeste priberou atd. To neni pravda, substitucni hormonalni terapie, pokud je dobre vyvazena, jen nahradi hormony, ktere jste mely pred operaci, takze Vas udrzi v dobrem stavu, az do normalniho prechodu, ktery neni uz tak problematicky. Jak jsem uz psala jedine, co hrozi je trochu zvysena pravdepodobnost nadoru prsou, ale riziko je staticticky nepatrne a kdybych hormony mohla brat, abych zabranila problemum, ktere bych mela po odstraneni vajecniku, urcite bych je brala. Pokud Vam pri operaci ponechali vajecniky vylucuji stejne mnozstvi hormonu jako pred tim, jen nemaji cilovy organ, podle me to asi urychli prirozeny prechod, ale nemelo by dojit k tomu co Lenka popisuje jako hormonalni sok. Nejsem ded vseved, ale jsem biolog se zamerenim na biologii cloveka, ale podivam se na to znovu do odborne literatury, jestli jsem neco neprehledla, ale skutecne se domivam a konzultovala jsem to i s lekari, ze pokud jsou pri operaci ponechany vajecniky a odstranena jen deloha, nemely by byt velke potize. Pokud musely byt vajecniky odstraneny, vetsinou se da uzit hormonalni terapie. Pokladam za vrcholne nestravedlive, ze si tyto leky musi platit zeny samy, mozna ze by slo se domluvit s gynekologem nebo psychoterapeutem, o tom, jak tento stav nepriznive pusobi na psychiku a celkove zpusobuje vsemozne problemy a pozadat revizniho lekare o to, abys nemusela za hormonalni leky platit. Stve me, ze museji za leky platit lide z vysokym tlakem, diabetici atd, pokud zdravotnictvi nebere jako kriterium utrpeni pacienta, a pokud na leky nema, klidne ho nechaji bez nich, je to velmi krute a proti lekarske etice, ktera se ma ridit heslem "hlavne neuskodit".

Jirina Spurna (So, 20. 3. 2004 - 13:03)

Holky, mam ted jit na hysterektomii, a podle meho mineni by nemely byt hormonalni zmeny moc velke pokud mi ponechaji vajecniky. Jdu na to jen proto, ze pri kazdem druhem krvaceni koncim na transfuzi, podle gynekologa jsem v poradku, pry je to z hematologickych pricin. Pokud mate jen problemy s delohou ale vajecniky mate v poradku, meli by vam nechat alespon jeden vajecnik a pak by zmeny nemely byt velke. Pokud Vam udelali hysterektomii i s odnetim vajecniku( ovarii-dela se to nekdy u cyst na vajecnicich atd.), jde uzit hormonalni suprese( potlaceni priznaku prechodu) pokud z jakychkoli duvodu nemuzete uzivat hormonalni lecbu, je to zle, zkuste bylinky, ale bohuzel musite proste tu dobu pretrpet, nez se telo s prechodem vyrovna. U nekoho to neni tak tezke, u nekoho dost. Pokud se ale hormonalni lecba uzit da, rozhodne se ji nevyhybejte, nema cenu trpet, kdyz je neco,co Vam muze pomoct. Hrozba rokoviny u hormonalnich pripravku je skutecne mala, ale dbejte na pravidelne prohlidky prsou, a to jak vlastni prohlidky tak i mammografie, nebo sono- 1x do roka. Pokud se prohlizite samy, nechte si podrobne vysvetlit, jak to delat a na co si davat pozor. Urcite dysplazie (uzliky) ma v prsou kazda zeny zvlast ve strednim veku a jsou bezne. Drobne zmeny uzliku by meli byt symetricke. Dejte pozor na ojedinely, vetsi, pevny utvar, asi jako byste nahmataly hrasek. S necim podobnym musite okamzite k lekari. Neni duvod se klepat predcasne, z deseti uzliku byva maligni jen jeden, ale je treba pokud pri prohlidce najdete nejaky asymetricky utvar, je nezbytne, aby ho videl lekar, uz pro svuj klid. Ale zpet k hormonalni subtistuci, holky, vazne se nebojte a pokud to je jen trochu mozne, nechte si ji predepsat. Nebudete po tom tloustnout, ani nic podobneho, spravna davka jen nahradi hormony Vaseho tela, ktere se po odstraneni vajecniku uz nevytvari. Nahly prechod po operaci muze byt skutecne neprijemny a jestli je mozne se mu vyvarovat uzivanim hormonu, rozhodne, bych se k tomu priklanela. Ale jak vzdycky dodavam, je to muj nazor a pokud by u mne byla tato substituce nutna a mozna, urcite bych ji brala. Ale jestli mi odstrani vajecniky, nebudu moct kvuli sve zakladni nemoci(eufemismus pro lymfom)substitucni terapii uzivat. Obavam se hlavne rozkolisani psychiky.

Helena (Čt, 18. 3. 2004 - 07:03)

Ahoj, mě čeká taky operace, je mi 39 a vypadám na padesát. Po prvním porodu mi popraskala děloha, chtěli mi ji hned vzít, ale uprosila jsem je kvůli kojení. Díky vzorné péči své doktorky jsem mohla dokonce porodit ještě jednou. Ale jakmile jsem přestal kojit začala jsem se dostávat do přechodu (bylo mi 27let). Hormony mi nedávali, po vyšetření se ukázalo, že nějakou malou hladinu mám, že to stačí. Chodila jsem jen na prohlídky kvůli osteoporóze. Za 12let jsem přibrala skoro 30kg, chuť na sex vpodstatě taky nemám, ale hlavně jsem si občas tak odporná, že to ani nedokážu říct. V ty dny mě všichni štvou vším. Můj zlatý manžel se vypracoval ve workholika, takže mu toto nevadí (to já začínám vždycky, že si myslím, že mu to musí vadit a on tvrdí, že ne, že se "přenastavil"). Začali jsme společně pracovat na zahrádce, pořídili jsme si kočky, hodně čteme. Někdy mi připadá, že žijeme život pracujících důchodců. Doktorka mi řekla, že se u mě operací prakticky nic nezmění, ale že je potřebná (mám často záněty). Ale známá z čekárny mi řekla, že má záněty i po operaci. Chtěla bych ti Martine napsat, že to bylo hrozné, když jsem se začala dostávat do přechodu, návaly, bušení srdce, měla jsem pocit, že strácím nad sebou kontrolu, že s mým tělem manipuluje někdo jiný. Chtěla jsem něco dělat, ale v podstatě jsem nemohla a propadala jsem vnitřnímu sebevzteku (to slovo jsem vymyslela, vždycky ho v zádveří přilepím na dveře a všichni si ho přečtou, pak mě neberou tak vážně, nebo se smějí a tím mě z toho dostanou). Když jsem své potíže ze začátku manželovi vyprávěla, byl nešťastný. Teď, po více jak deseti letech, se situace uklidňuje. Nemám návaly, zadýchámvám se, ale to je spíš tloušťkou, osvědčilo se mi, když rodina dělá z mých potíží srandu. Nejdřív se jako zlobím, ale v zásadě se směju s nimi. U nás to ale znamenalo, že jsme s manželem museli dětem situaci vysvětlit, aby ji pochopily (ne jenom "matka má potíže"). Tímto přípěvkem zdravím všechny EX (to je zase výraz mého muže a zahrnuje to lidi bez dělohy, mandlí, slepého střeva, zubů moudrosti ap.)

Martin (St, 17. 3. 2004 - 15:03)

Moje žena je téměř rok po této operaci a hodně se změnila.Zajímalo by mě,jaké změny cítíte oproti mimulosti vy.Mám ji rád a chci ji pomoci,ale jsem už v koncích.Taky bere prášky,ale nic moc jí nepomáhají a je pořád unavená a nálady kolísají a začala se bát věcí,které dříve hravě zvládla.

Helča (St, 10. 3. 2004 - 14:03)

Také mám podobné problémy a i já bych uvítala rady jak z toho ven,vím,že žen které prodělají his..... je opravdu hodně,ale asi se jim sem nechce psát a to je škoda.Já bych už vyzkoušela co se dá,abych se přiblížila životu před......je mi 43 a připadám si na 80 let.Nechci se cpát prášky na nervy a sedět v koutku jak polekaná myš.Co se takhle alespoň pro začátek navzájem podpořit ?! Sdělit si dojmy a pocity,ať víme co je normální a co ne. Budu čekat,já nemám moc možností si popovídat,jen tímto způsobem.

lenka (Po, 23. 2. 2004 - 16:02)

Ahojky děvčata,jsem ráda,že se konečně někdo ozval.Díky zákroku,který byl akutní jsem prodělala umělý přechod a tělo je stále v prapodivném stavu.Doktoři se na mě jen útrpně dívají jak na hypochondra,když vyprávím své problémy,které mě děsí a píšou prášky co mi nepomáhají.Už třetí den po operaci mi začaly příšerné návaly,pocit slabosti,závratě a poruchy spánku.Doma se k tomu přidala deprese a pocit,že já jsem někdo jiný,neovládala jsem některé stavy- chtělo se mi pořád brečet a byla jsem hodně lítostivá. Sex úplně neodmítám,ale touha není taková jako dříve a některé věci co mě dříve vzrušovaly se mi přímo hnusí.Věřím,že je to zaviněno hormonálním šokem a stále doufám,že přijdu na možnost jak se zase dát dokupy.Ve vzácných chvílích pohody jsou intimní chvíle zase super,ale v 90 % nic moc.Přítel myslí jen na "jedno" a tím,že nechápe jak mi je, se od sebe rychle vzdalujeme.Navíc dělá naschvály a uráží se,když ho odmítnu.Většinou si vybere chvílí,když mi je nejhůř.Kamarádka je po operaci jako já a cítí se bezvadně,prý to chce trpělivost a porozumění. Jsem teprve rok po zákroku a často sama sobě protivná.Nikdy jsem se nepropadala do tak hrozného zoufalství a neuvažovala o sebevraždě až teď.Snažím se být pozitivní člověk,ale jde to zatraceně těžko.Co jste všechno vyzkoušely? Také si říkám,zda by nepomohla výměna doktora.Možná se někdo ozve a poradí,jak na to .

jana (Čt, 19. 2. 2004 - 00:02)

Já jsem 3 roky po. Zašitá jsem dobře, jako panenka, ALE: zmítám se mezi hormony a nehormonálními preparáty, potím se, šíleně mě bolí hlava - naštěstí jen občas. ALE: to nejhorší - manžel se nechce milovat. Nejdřív to bylo super, že můžem bez ochrany, ale poslední dobou jako by se štítil, bál, neměl absolutní zájem, nevím. Přitom jinak žijeme v pohodě i s dětmi (10+12). Skončím větou podobnou tvé - je mi 40 a nechci bát bez sexu vedle manžela.

saraj (So, 14. 2. 2004 - 09:02)

Ahojte,jsem 7 roku po teto operaci a mám velké potíže.Je pravda jsem zdravá,ale po psychické stránke je to neunosné.Manžel se se mnou rozvedl po 16 letech,jen 3 roky po operaci.Jasné chápala jsem ho.Jaký muž bude se ženou,když se sexualní stránka změnila.Vydržel to jen 3 roky.Musím užívat léky ale platím si je sama.Pojištovna neproplatí ani korunu.Moc bych chtěla vědět,reakce ostatních žen po této operaci.Prosím napište jestli vás doktoři tak zašili,že se nemúžete milovat s mužem co má penis normálních rozměrú.Moc mě to trápí a potřebovala bych vědět,jestli má někdo takové skušenosti a trápení.Je mi 45 let a nechci skončit sexuální život.Prosím napište.

lenka (Po, 27. 10. 2003 - 13:10)

ahoj, ráda bych znala zkušenosti a popřípadě rady jak zvládnout období po operaci do té doby,než je Vám dán hormon na tělo a jak asi dlouho trvají obtíže spojené s odebráním v produktivním věku pokud z nějakého důvodu hormony brát nesmíte díky

Reklama

Přidat komentář