Sebepoškozování

ven: přemejšlel(a) jsi někdy o tom proč o svých problémech nedokážeš mluvit? A další otázkou je jestli nechceš nebo nedokážeš přestat??? Nejdřív si musíš odpovědět na takovédle otázky a pak teprve můžeš začít něco s tím dělat... Věř mi, vim o čem mluvim.

Asi už to tu zaznělo, ale pro jistotu - české stránky o sebepškozování:
www.sebeposkozovani.ath.cx - info, fóra atd.

Taky to znám. A chci s tím přestat. Ale nevím jak. Kdo by taky chtěl skončit s tím co mu je velice příjemné. Je mi 15 let a dělám to od svých 14ti. Už jsem tolikrát přemýšlela, že s tím půjdu k psychiatrovi, ale mám divný pocit. Nenávidím totiž když se mě někdo zeptá proč to dělám. Mí přátelé to ví, chtějí mi pomoc, ale neví jak. A další problém. Před rodičema to skrývám. Začalo to totiž hlavně kvůli otcovi a jednomu klukovi. Mamča by byla hodně smutná kdyby se to dozvěděla. Tak neřekne to třeba ten psycholog? Dá se k němu chodit, aniž yb o tom věděli mí rodiče? Moc s tím chci přestat, ale bohužel nevím jak. Já vím neměla sem s tím ani začít, ale ted už je pozdě. Prosím poradte mi. Děkuji.

Taky jsem se poškozovala. Ale neřezala jsem se, to by bylo moc vidět. Zavazovala jsem si prsty gumou až byly fijalový. Hlavně na nohách.A chodila tak. Třeba na půl dne! Pak jsem našla v lékárničce obynadlo, tak jsem si ho motala kolem kotníků a zápěstí. Vyprd se na mně skvělej kluk, ůplně skvělej!!! a najednou tady byla zlost, strašná, jako kdyš se chce blít a už není co!!! Tohle mě od ní pomáhalo, no nevěřte si jak chcete ale JO! Motala jsem se do gumy, obynadlo na ruky a nohy a a BOLELO TO KRAVSKY ALE BYLO MĚ SKVĚLE!!! Netekla žádná krev a nebylo to moc vidět. Nechávalo to příšerný modřiny ALE JÁ CÍTILA ŽE JE TO ÚČEL!!!
Pak to viděla skolní doktorka a jestli nejsem týraná a já říkám, že ne aže jsem akorát někde spadla. Ale od tý doby už mě to až tak jako nepomáhalo, měla jsem výčitky. Co když to někdo nahlásí. Asi po roce mě to přešlo. Ale dneska zase byl těžkej den a mám strach, že se to vrátí!
Takový jako by bez vůle, jako by byl jeden nějaká zombi nebo co. Nebo jako by to děla někomu jinýmu. Já nevím. Mám jít za psychologem?

ahoj! Jestli chceš tak mi napiš na mail Krckova10 a pokecáme o tom,jo?! já bych vám oboum chtěla pomoct, jelikož sem s tím měla problémy už sama!jo?! a pak se domluvíme dál když budeš chtít,jo?!SpOnGiEnKa napiš mi!!!!!!

Krtek možná ví, o čem mluví, ale místo aby se snažil pochopit, asi je to nad jeho síly, že žít s takovým řezačem je pro někoho jako žít s trvalou výčitkou, nebo spíš s trvalým obviněním za něco co se stalo shodou okolností, tak by asi nejradši vystřílel všechny ty ostatní, kteří se řezat nechcou!!! A kteří nedokážou pochopit, že někomu nestačí, když je mu blbě a musí být ještě dodrbaný jako by se pral s pumou:)Víš, krtku, já jsem se taky řezal. Než mě došlo, že tím vyřeším velký hovo. Řezal jsem se proto, že jsme jednou jeli s tatínkem na hory, vymleli jsemse s autem a on jediný se zabil!!! Mě bylo tak 10 a strašně mě to vzalo. Pořád jsem si vyčítal, že tatínek vezl mně abych vyzkoušel nový lyže a kvůli mně je to všecko a mám dodrbanej život a moje máma je sama!!! Tak jsem se začal řezat. Do kloubů, do zápěstí...tekla mě krev a já jsem cítil, jak by s tou krví utíkalo trochu toho černýho zla který vě mně sedělo! Pak ty jizvy našla dětská lékařka a domnívala se, že jsem týraný. Ale já jsem na to nemyslel, mě bylo všecko jedno, hlavně, že JÁ se nějak vyrovnávám se sebou. No ale byla to blbost, nepomáhalo to. Jako když si něco vemeš a ono to přestane za chvilku působit. a pak je to ještě horší! Nový partner mé mámy bral inzulín a měl doma jehly. Začal jsem si píchat jehly, všude, i do koulí. Pak moje máma se svým novým partnerem ty použitý jehly někde našli a mysleli že fetuju!
Strašně se kvůli tomu trápili a mně to bylo JEDNO byla to moje bolest a moje jakási křížová cesta na Golgatu! JENOM MOJE!!!!...
No a pak mě odvlíkli, doslova, na vyšetření. Tam se přišlo na to, že asi nic neberu a protože jsem byl stejně podezřelej ze závislosti(to že ti nic nenajdou neznamená, že jsi nebral třeba před týdnem) skončil jsem na psychině. No a tam mě teprve došlo, že jsem měl snad vymytej mozek. Ta moje "zábava" mě mohla taky přivést do děcáku a matku do krymu! Protože jizvy nikdy nezamaskujete tak jak se cítíte. A nehádejte se se mnou, znám to!!!
A takový chytráci jako Krtek by se měli léčit se stíhou, nechcu radit!!!

Dobrý den. Je mi jednadvacet, studuji VŠ. Taky se řežu. Ne moc, ale řežu.
Když mi bylo osm, umřel mi táta - jako spolujezdec při autonehodě. Mamka, ačkoliv žije normální život, se s tím uplně nevyrovnala. Leží to nad námi jak černá deka, kterou se většinu času daří potlačovat, ale někdy...někdy to prostě člověk neunese. Bolí to tak strašně, že cítíte jak Vám puká srdce. Cítíte bezmocný vztek. A pak si jdete ulevit. Někdo je agresivní a někoho zmlátí, třeba i zabije, někdo svoje strasti řeší kydáním hnoje na ostatní...a někdo to napětí uvolní říznutím do sebe. V podstatě tím nikomu neubližujete, ani sobě, pomineme-li ty jizvy.
Nejde mi o soucit. Nechci aby ty ruce pak někdo viděl. A když chci aby je nikdo neviděl, taky je nikdo neuvidí - takových maskovacích technik! Nestydím se za to, ale nechci být označena za chudinku - to totiž já rozhodně nejsem - onou bohužel bezcitnou většinou, která to nazývá "zábavou".
To je jeden druh sebepoškozování.
Krtek ví o čem mluví.

Milý Vašku a ty máš něco k tématu?(Mimochodem s tím malým bych podotkl něco o té potrefené huse:)) Pochybuji, že někdo z těch ňoumů tady má alespoň minimální psychologické vzdělání. Jejich příspěvky rozebírají problém sebepoškozování pouze z pozice někoho, kdo toho kdo to dělá zná, ale o mechanismu vzniku tohoto problému ví zhruba kulové. Tuto diskusi založila slečna, co hledala lidi s podobnou zkušeností, případně radu. Ale v průběhu času sem začali psát hlavně lidé, kteří by na sebepoškozovače nejraději uspořádali nějaký hon, jako na středověké čarodějnice. Podobní lidé za nacismu likvidovali duševně choré a nemocné. Jak se zdá, společnost se jich jen tak nezbaví.

Jedna taková si v Brně na Masaryčce taky někdy řezala zápěstí a klouby a někdy i jinde.
Pak dořezala a ubodala spolubydlící. Za to že ta jí řekla, že za ni sice napsala všechny laborky, ale ročníkovou práci za ni psát nebude...
A protože je ta kráva vrahounská na boudu, tak studuje spokojeně dál. Teda, až ji to jednou popadne na operačním sále, budou mít Amíci zase téma pro film...

Krtku, jsi Radim, nebo XXCD? Nebo Doktor?
pochybuju, že tě platí za propagaci tvých názorů, tak se jdi po netu podívat na nějaký jebny, něco jim napiš, ony se nebudou ptát, ani proč nevidíš, ani co máš v hlavě, dokoce ani proč ho máš malýho:) Snad tě to přivede na jiný myšlenky, než hledání souvislosti mezi něčím pocitem a jeho vhledem, něčím slohem a jeho vzděláním...
A VŮBEC, ZASÍRÁŠ TADY DISKUSI NAD VÁŽNÝM PROBLÉMEM TAK PADEJ!!

Sloh jsi to její děcko doufám nedoučovala, Jolanko :)

Krtku,nebo který ty máš nick, protože v jiný diskuzi máš i jiný:) ty asi neumíš číst, nebo rád provokuješ.
Protože já jsem taky měla spolubydlící, která se ráda řezala, nikomu se nesvěřila,jako proč nebo o co jí jde. Ale strašně ráda si nechávala na oblečení krvavý fleky, asi aby ji všichni litovali.
Její máma z toho byla na prášky. Já jsem u nich několikrát byla doučovat jim děcko,jako u hodně lidí, takže pochybuju, že by na mně něco hrála. Ta má spolubydlící měla deníček a jednou jsem ho náhodou našla..Tam byly story jak od politikých vězňů...o biči o krvi o zastrašování a vydírání...Když jsem si to srovnala s tím co jsem viděla u ní doma tak mě došlo, že ona se v tom normálně vyžívá, jako třeba někdo v hraní automatů, nebo ve fetování...
Takže když na ten problém její matka nenápadně zavedla řeč, proto, že ji taky někdo anonymně obeslal videem s tím, jak si její milované starší dítě samo jezdí nožem po zápěstí a po žebrech, tak jsem jí to vysvětlila. No a stalo se totéž jak popisuje N. Ta holka, když se jí matka zkusila zeptat, řekla jenom hmmm, je to můj život tak se mě do něho neserte...a druhý den utekla a 3 dny po ní pátrala policie. Následně byla rodina nespravedlivě , na základě její výpovědi, a výpovědi odpár jejích "přátel" obviněna z násilí na mladistvé...ta byla rodině odebrána.
Zjevně díky podobně vyšinutým lidem jako je tady Krtek, kteří byly ochotní křivě obvinit a svědčit, jen proto, že jim to připadalo podle jejich logiky a možná zkušenosti spravedlivé.
Snad byli kdysi týraní, snad jsou sadisti, já je moc nechápu. Ale vždycky dokážou trvat na tom že mají pravdu, i když nic neví...
Paní N. já vás chápu, není to opravdu jednoduché. Nenechte se ovlivnit od chytráků, kteří vás zpochybňují jako rodiče, to už jste si určitě zažila u výslechu. Nezbývá opravdu nic jiného, než informovat psychologa, protože my mladí jsme někdy naprosto vyšinutí a možná sami nechápeme proč...

No, paní N, nevím sice, jakou mou filosofii máte na mysli, ale pokud si myslíte, že se sebepoškozovači nemám osobní zkušenosti, mýlíte se. Dělala to má sestra má učitelka i má dobrá kamarádka. Ventilovali tím prostě své vnitřní napětí. Netvrdím, že je dobře, že to ti lidé dělají. Tito lidé jsou podle mé zkušenosti dvou druhů. Ti, co to dělají, aby jejich jizvy vidělo co nejvíc lidí, litovalo je, nebo o nich přemýšlelo a záměrně tím ubližují svým blízkým, protože jim beze slov říkají "vidíte, co si kvůli vám dělám?" A pak jsou to ti, kteří o pozornost nestojí, dělají to potají a řeší tím většinou napětí. Přemýšlejte, který typ je Vaše dcera. Jinak si nemyslím, že by její potíže začaly najednou, určitě se v ní něco kumulovalo už dlouho a Vy jste si toho měla všimnout daleko dřív! Nepíšete, jaká Vaše dcera byla, jestli veselá, smutná, co jí trápilo, ani nic o rodinných problémech. Ty sebepoškozování odstartují nejčastěji.

No, paní N, nevím sice, jakou mou filosofii máte na mysli, ale pokud si myslíte, že se sebepoškozovači nemám osobní zkušenosti, mýlíte se. Dělala to má sestra má učitelka i má dobrá kamarádka. Ventilovali tím prostě své vnitřní napětí. Netvrdím, že je dobře, že to ti lidé dělají. Tito lidé jsou podle mé zkušenosti dvou druhů. Ti, co to dělají, aby jejich jizvy vidělo co nejvíc lidí, litovalo je, nebo o nich přemýšlelo a záměrně tím ubližují svým blízkým, protože jim beze slov říkají "vidíte, co si kvůli vám dělám?" A pak jsou to ti, kteří o pozornost nestojí, dělají to potají a řeší tím většinou napětí. Přemýšlejte, který typ je Vaše dcera. Jinak si nemyslím, že by její potíže začaly najednou, určitě se v ní něco kumulovalo už dlouho a Vy jste si toho měla všimnout daleko dřív! Nepíšete, jaká Vaše dcera byla, jestli veselá, smutná, co jí trápilo, ani nic o rodinných problémech. Ty sebepoškozování odstartují nejčastěji.

Já nechci provokovat, opravdu ne...Ale sebepoškozování je jedno z důležitých kritérií teroristických organizací, když hledají lidi na sebevražedné mise...Pro mně důkaz, že sebepoškozovači by se měli rozhodně léčit. Protože pak aby měl člověk strach, že ta holka s muslimským šátkem, která si Bůh ví proč pižlala zápěstí a její kolegyně když ji tak viděla pištěla hrůzou a tím vzbudila půl ubytovny, jednou přijde a už nás nevyprovokuje, nevzbudí ale rovnou zabije!

Co lidi baví na sebepoškozování? Tato otázka mě trápí od doby, kdy moje dcera odešla na internát, protože byla přijata na gymnázium ve větším městě.
Jednou tak přijela a já vidím, že má na zápěstí jizvy. Tak chci vědět, jestli jí někdo neubližuje, nebo jestli nevstoupila do nějaké zvláštní party...Ona to přešla s tím, že byla na brigádě a něco jí padlo na ruce. O měsíc později to bylo to samé. Vlastně ještě horší... Jizvy na zápěstí, na kloubech, na stehnech...Proboha, říkám si, ji snad někdo přepadl! Nechtěla se mě opět svěřit, prý nehoda na lyžích...No, to se stává, já v jejích letech, holka to nemá jednoduché...a já ji přece nebudu vyslýchat jako policajt.
Pak mě někdo poslal video. Anonymně. Byla na něm moje dcera, seděla, plakala a řezala se do stehen...BOŽE! Utěšovala jsem se tím, že se možná pletu, na videu v počítači vypadá hodně lidí jako by měli stejnou tvář...
Potom jsem se dozvěděla, že dcera byla hospitalizována, omdlela prý cestou na výuku. V nemocnici zjistili, že k tomu došlo vlivem ztráty krve, zjistili řezná zranění...Nejlepší bylo, jak jsem se to dozvěděla. Přišla si pro mně policie, pro podezření z týrání...
Byla jsem potom navštívit dceru v nemocnici. Nechtěla mě nic vysvětlit a doktoři se ma mně dívali značně podezíravě, možná to byl můj dojem, ale téměř mě od ní vyvedli. Asi jsem se nechovala zrovna správně, ale zkuste se chovat logicky, když před vámi leží zraněný blízký člověk A VY NEVÍTE KDO MU TO UDĚLAL A PROČ!!
Od podezření mě vlastně zachránili dobří lidé, kteří byli ochotní dosvědčit, že za dcerou nedojíždím. Ale řeknu vám upřímně, kdyby to dceři pomohlo, šla bych klidně třeba i sedět...Když byla dcera propuštěna z nemocnice, okamžitě jsem chtěla, aby se vrátila domů, že ji budu do školy vozit autem. Ze začátku to fungovalo. Než utekla...neznámo kam a proč...Její případ byl později odložen! No vlastně, jak jsem později, během policejního vyšetřování pochopila, bych měla být ráda, že jsem i s druhým dítětem nespadla do podezření, že jsme se dcery zbavily vraždou...

Děvčata a chlapci, proboha, PROČ to děláte!!! Pokud vás něco trápí a někde doma na vás čeká rodič, kterému se snad můžete svěřit, i kdyby šlo o znásilnění, nebo neléčitelnou nemoc...JEN TO NEŘEŠTE SEBEPOŠKOZOVÁNÍM!!! Budu krutá ale řeknu vám to na rovinu. Neubližujete jen sami sobě! Ublížíte hlavně svým nejbližším,rodičům, sourozencům,...kteří budou umírat strachem , strachem o vás, když vás takhle uvidí!!! Anebo když už chcete a cítíte, že pro vás není cesta zpět...udělejte to rychle. Ať vaši blízcí ví že když už se s vámi nemohou těšit, aspoň že jste příliš netrpěli.
A na tom nic nezmění žádná krtkova filozofie, plácat o ubožácích umí každý. Ale když on sám je ten ubožák, který cítí naprostou bezmocnost ve svém úsilí pomoct někomu, koho má rád a kdo se rozhodl pro utrpení, po nějakém neúspěchu, z frajeřiny, ze špatných dojmů, z pocitu vlastní vyjímečnosti, to už, člověče, nebudeš mít náladu na filosofování. Opravdu.
Pak už tak trochu pochopíš nejen jaký je to pocit ale i názor i takových "tvrďáků" jako Hučku a podobné... Protože je naprostá pravda, že horší, než pomoc neposkytnout, je ji nepřijmout. Sebepoškozující se, neumíte si představit, že ta vaše "zábava" bolí vaše blízké snad ještě více,než vás...Dívat se na někoho, jak se úmyslně ničí, je horší, než vidět ho mrtvého, jako já svého manžela po autonehodě. Přiznám se, měla jsem z toho příšerné pocity, ale nebylo to až tak hrozné, jako potom pohled na moji svévolně pořezanou dceru!!!

Milá Nadeje, já bych z toho problém nedělala. (Pokud se ovšem nedostaneš do blízkosti nějakého zde prezentovaného individua tipu Hučka.) Pokud se rovnou nepodřežeš a rány si desinfikuješ, jsi ok. Lidi dělají horší věci. Třeba mlátí manželku, křičí na děti, jezdí autem jak debil, či pomlouvají své známé. Každý řeší stres nějakým způsobem a to, jak to děláš Ty není zdaleka ten nejhorší způsob. Musíš se brát se vším všudy a nemyslet si, že když děláš něco, co většina lidí zrovna pokládá za nemožné, tak bys to měla mermomocí měnit. Téměř každý má nějaké psychické potíže, to Ti řekne mnoho psychiatrů. Pomoc vyhledej, pokud jsi doopravdy přesvědčená, že ji potřebuješ, nebo pokud stavy, kdy se poškozuješ nedokážeš mít pod kontrolou.

Ahoj. O sebepoškozování se moc nemluví. Aspoň mezi dospělýma, ale je to dost častý problém u mladých holek a je to problém můj. Dneska se s tím normálně chodí k psychiatrovi. Samozřejmě, někteří lidi si myslí, že se snažíš předvést, ale pochybuju, že by někoho to předvádění bavilo roky. Já to dělám 4 roky, teď se mi docela daří, už to tolik nedělám. Na netu se o tomhle moc člověk nedočte.
Jen jsem ti chtěla říct, že je to doopravdy častej problém. Pá Nadeje

Kámo, máš velkej problém. Tvé štěstí je, že si neuvědomuješ, jaký jsi ubožák. Ale neměl bys vysedávat u počítače, nebo prošvihneš nějaký dostaveníčko Tvých fašistických kolegů.

Krtku, provokuje se ti dobře? Dobře, že.
Miluju debííílky, kteří trousí moudra o humanitě a sami nezažili ani nechci říct co.
Já bych tě chtěl vidět vedle vola, který by byl celkem príma kluk, ale který se sám a dobrovolně řeže až do krve a ještě nad sebou pláče jak totální vypatlanec.
Když po něm chceš aby toho nechal, prosíš ho, chceš, aby teda řekl jako co tak se řeže o to víc a ty más pocit, jako nějakej filmovej hrdina kterej trhá dráty z nálože a to počitadlo místo aby bliklo a zhaslo zrychluje a zrychluje!!!
Co jinýho je to než těžká provokace. Máš strach si vedle něj kejchnout, že s tím zase začne, máš vlastně strach se na něj podívat...Nechápeš co děláš špatně, strašně si vyčítáš, že jsi na něj třeba neměl tak houknou, když to hodil boty do postele...

Ale na co to píšu, místo aby si to přečetl nějakej poškozovač a uvědomil si, že tak dokáže kulový a ještě bude všem odpornej tak si to přečte magor jako krtek. Určitě sem přišel jenom provokovat. Nebo se taky řežeš? Ten skín ještě žije a třeba by jsi ho mohl taky navštívit:)