Sebepoškozování

to je přesně ono: "...jestli se tím řezáním MSTÍŠ matce nebo manželce, ..., ...přidělal MI starosti, atd." Myslím si, že ti lidi se nikomu nemstí ani není jejich cílem přidělávat někomu starosti. V něčem má xx trochu pravdu.

xx, a co je na tom proc MI to dela tak sobeckýho? Není jedno, jestli se tím řezáním mstíš matce nebo manželce nebo farářovi třeba v ústavu psychologovi? Víš jak to se***člověka kterýmu na tobě záleží?
Mě se začal řezat kluk a nemůžu si pomoct, mě to bylo šíleně líto a on mě ještě přidělal strosti tím že tvrdil, že se bude řezat tím víc, čím víc ho budu zas*** litovat a že kvůli mě klidně i vykrvácí, protože jsem tajně spolčená s démonama co ho k tomu nutí!!!

pisu sem sice asi dva mesice po poslednim prizpevku,ale chtela bych jen poznamenat, ze tady se misi dva nazory,ktery ani jeden pres svou sobeckost nikdy nepochopi ten druhy. Ze sve zkusenosti vim,ze rodice, kdyz zjisti ze se jejich dite poskozuje nikdy nedokazi zapremyslet proc to dela, ale pouze proc MI to dela. a deti jsou vetsinou ve stavu, kdy na rodice proste nemysli...ruku na srdce, kdyz byste neresili tento problem,taky na ne myslite porad? pozn. jizvy maskovat jdou dokud se na to nekdo primo nesoustredi. problem je spis ze se vzdy najde chvile kdy je cloveku i to maskovani uplne fuk.

Ahoj.já jsem si teď přečetla vaše problémy.Hned jak jsem uviděla enhle nadpis sebepoškozování,hned jsem se na to musela kouknout.Mě osobně nic takovýho netrápí ba naopak já bych si ublížit nedokázala ale moje kamarádka(16) ta začala mít problémy.Od dětství se bojí panenky čaký protože jí jako dítě viděla a teď to dospělo až k tomu,že se řeže do ruky,říká že jí to někdo nevyditelný radí a že to prodtě udělat musí.moc jsem se o ní bála a pak i o sebe ale nedávala jsem jí to znát.Bála jsem se,že už se mi nikdy nesvěří nebo že mě přestane mít ráda.Přes jednu dospělou osobu získala kontakt na psychiatričku a začala tak chodit.Dala jí prášky a ona je brala.Bylo to pro ní těžký protože si ta doktorka myslela,to co tady píšete,že se jen chce zvyditelnit.teď už prášky brát nemá ale je to stále stejný.Chová se dokonce jako kluk,cítí se jako kluk,je na holky a pořád se řeže jen aby zahnala psychickou bolest fyzickou.Chtěla bych jí pomoct ale nevím jak.Už není jako dřív,přiznala se mi i že mi lže že prostě musí.Prosím poaďte mi někdo.Děkuju!!!!! :(((

ahoj...Já nevím co bych vám tu měla psát...Moje máma viděla mé velké krvavé jizvy ale nic s tím nedělá.Já bych se chtěla léčit, ale jak jí říci že jsem závislá na sebepoškozování?prosím pomozte

No tak s Martinou bych zase tak nesouhlasila...muzu rict, ze ja se sebeposkozovanim mam zkusenost uz par let a vubec to neni duvodem ze mam cas nad tim premyslet, nebo byt zajimava. Modni zalezitost to je tak maximalne 2-3 roky dyl ne a predtim se o tom skoro vubec nemluvilo, mozna v souvisloti fetaku kteri delaji vsechno kdyz maji abstak vcetne sebeposkozovani. To ze ti rodit naseka jak rikas Ti vubec nepomuze, proc? protoze si akorat reknes, ze proste tomu nerozumej tak at si te klidne mlatej..je ti to proste JEDNO!!! nemluve o tom, ze ja sve rany hodne dobre maskuju a davam si hodne velky pozor aby to nikdo nevedel..vi to nejlepsi kamaradka ktere jsem se sverila, ale jinak nikdo. Mozna se budes divit, ale da se to tak dobre zamaskovat, ze to nikdo nepozna. Stejne tak znam lidi, kteri ziji roky se svymi partnery maji treba i deti a take se perou s timto problemem. Sebeposkozovani jako nemoc neni sranda a neni to vubec o tom ukazovat svetu ze mas problem...NAOPAK...ve chvili kdy ma clovek velike deprese a je schopen si sam ublizit tak to naopak maskuje aby to nikdo nevidel, aby v nem nevidel toho slabocha, proto mozna si jeste zadneho cloveka nepotkala, protoze hodne casto se stava, ze cim vic stastny ti clovek prijde tim je na tom hur!!! Nebo sis opravdu myslela, ze clovek co trpi depresemi chodi porad s hlavou sklopenou jako odlozene zvire a prosi o pomoc aby si ho nekdo vzal k sobe?? prave ze je to cele naopak!!! Na cloveku co to nebere jako modu to prave vubec nepoznas...to je asi tak vse, co ti k tomuto muzu rict..

Leňa: chtěla bych se zeptat (pokud můžu) jestli ty sama s tím máš zkušenosti.
jinak: má někdo zkušenosti s odbornou pomocí? celkem si neumím představit že by mi to pomohlo. za své problémy se stydím, asi bych o tom s nikým nebyla schopna mluvit.

S tím co píše martina bych trochu nesouhlasil, znám asi 5 lidí co se řežou, čtyři jsou těžký toxíci a pátej satanista...neživí je sociál, ale trestná činnost. Co mají společnýho jinak? Věří tomu, že je nutí páchat zločiny i řeže nějaká cizí síla. Prostě typičtí čekatelé na detenčku:)

to hozna:
jdi k psychiatrovi

Hledám lékaře, který by mi předepsal a prodal některé léky, jedná se zejména o antidepresiva. (Deniban + Citalec , Lexaurin) Mám problém si to prosadit u mého lékaře. Můj email je n.pet"centrum.cz

řezání se je móda , co se dá dělat. Ve svém okolí mám asi 7 kamarádek které se taky řežou až je mně z nich k pláči. Životu na protest, rodiče jim nerozumí, že je svět nenávidí a tak podobně. Málem jsem tomu taky propadla, když jsem rupla u maturit. No a pak mě šili zápěstí na plastice a mě tak docházelo, že jsem mohla být tuhá...vlastně kvůli blbosti, která sice hodně ovlivní život ale dá se to ještě spravit...Ani jsem nepotřebovala psychologa.
Tak mě napadá, kdybych měla rodiče od rány a pořádně mě nasekali, asi by to taky zabralo. Taková krize občas dobře přehodí myšlení. Získala jsem dojem, že prostě sebepoškozovači si tím vyrovnávají, co nemají, takovou nějakou "bezstarostnost a lehký život" . Neurážejte se, jestli u vás je to jinak. Já fakt neznám sebepoškozovače kteří by třeba jenom pracovali aby si zaplatili byt. Většinou jsou to mladý lidi za který skoro všecko někdo dělá, nebo je aspoň živí sociál a tak mají čas na přemýšlení o divných věcech. A hlavně mají KOMU působit bolest.

Lucko: smrt tvojí mamky byla určitě těžká rána, ale musíš se s tím vyrovnat a to jestli ses změnila to je tvoje věc, pokud to nevadí tobě samé jaká jsi tak ostatním to může být jedno. Ubližováním si nic nevyřeším je mnoho jiných způsobů jak řešit problémy. Určitě máš nějaký přátelé, kteří by tě pochopili ne?? když to někomu řekneš možná se to nevyřeší, ale určitě z tebe něco opadne a budeš se cítit lépe, nebo aspoň u většiny to tak funguje. Tak najdi někoho kdo ti s tím pomůže, to zvládnout hlvní je už to že si to uvědomuješ a snad chceš i přestat? držim palce! jestli chceš pošlu ti mail nebo icq....?

Ahoj. Poprvé jsem začala někdy kolem 10 let. Je to jediný způsob jak se uklidnit. Taky je to způsob, kterým se trestám za svoje problémy, neůspěchy...Dřív jsem jizvy skrývala. TeD?už moc ne, jen ty nejhlubší. Poslední dobou se mi to daří držet pod kontrolou, ale když to na mně přijde ....Používam žiletku a párkrát jsem zkusila i břitvu. Nikomu to neříkám, ale je zvláštní, že si toho nikdo nevšimne,nikdo se nedivý,že mám pořád nějaký úraz. No tím líp,alespoŇ to nemusím nikomu vysvětlovat. Ale doufam, že se toho zbavim. teď je mi 20. Ale je pravda, že sama to těžko zvládnu.

Ahoj,mam stejnej problém jako vy.Nikdy jsem sebepoškozováním netrpěla vlastně to všechno začalo po smrti mé mámi.Od té doby jsem se dost změnila(aspon to říkají všichni)a myslím že mají pravdu. Řešim problémy jedině tím že si začnu ubližovat.Hrozně mě to trápí a nemám to komu říct,bojím se že by mě všichni zavrhli.Jenže sama to nezvládnu.

ahoj, já taky mám pár "zářezů":( Pokaždé, když jsem se ocitla v nějaké tíživé situaci jsem to řešila pořezáním se. Jakoby se s tou krví vše odplavilo a navíc mi potom dělalo "dobře" jak to bolelo. Alespoň jsem se soustředila na něco jiného než na dané trápení, kvůli němuž jsem si to udělala. Horší to bylo s přáteli či s rodiči, už jsem si nestačila vymejšlet výmluvy od čeho to zase mam.. Udělala jsem to asi pětkrát. Pak jsem si řekla, že se nebudu ničit a řekla jsem si dost. Už rok jsem nic podobného neudělala a jsem v pohodě... Držím palce všem, co k takovému zdárnému konci "toho" zatím nedošli.. Chce to pevnou vůli a také jinou možnost jak se se smutkem popř. s problémem vyrovnat..

Ahojik.. taky sem se řezala!! mám ještě hodně úletů a občas se říznu protože mě to láká. Je mi 14 a řezala sem se asi 2 měsíce.. hlavně kvůly mému klukovi a pak kvůly smrti mého brášky. Vím že to neni řešení a tak sem si řekla dost! Vyhodila sem žiletky a srala na to.. a furt se jakštakš držim..držim palce!!

Prosim tě nevíš jestli je sebedestrukce i to když mám strup a mám neustálé nutkání si ho sloupnout???

Ven:to neni v tobě nebo aspoň ne od jakoživa... to co jsme ze sebe děláme sami... akdyž budeš chtít a budeš si věřit určitě s tím něco dělat dá a dokážeš to ovlivnit...jestli chceš můžu ti poslat email nebo icq...

Hledám lékaře, který by mi předepsal a prodal některé léky, jedná se zejména o antidepresiva. (Seropram + Rivotril / Lexaurin) Mám problém si to prosadit u mého lékaře. Můj email je n.pet"centrum.cz

angel: jasně že to jde chodit na psíchu aniž by o tom věděli rodiče je ti 15 a už je to tvoje volba. a musíš taky věřit tomu že přestat se dá vždycky a se vším,ale musíš chtít...