Sebepoškozování

TO: "to je fuk""...ale nějak pořád nevím čím tak hrozným Anila prochází..." Poradila bych Ti, když nevíš, raději se k tomu nevyjadřuj. Mysli si, co chceš, ale nezveřujňuj to, můžeš svými zcestnými názory hodně ublížit. Tenhle chat je v sekci psychických poruch, chodí sem zpravidla psychicky porouchaní lidé, dokonce se to očekává. Jestli se pohledem na cizí utrpení ukájíš, ok, jsou i tací..., nelze tomu zabránit nebo Tě sem přivedla zvědavost či nějaká Tvoje psychická anomálie. Z Tvého příspěvku je patrné, že jsi osoba nevyzrálá, labilní, naprosto nezorientovaná v problematice psychopatologie, sociologie, dokonce i historie...+ s absencí empatie. Neber to jako kritiku, ale jako fakt. Nobody is perfect... ale co je vlastně perfect, kdo kdy kde a jak to stanovil?Přeju Ti, aby Tě nic z toho, co se tady řeší, v životě nepotkalo.

to je fuk:nezlob se, ale mluvíš jako idiot... setkal jsi se vůbec někdy s někým s psychickou poruchou, s psychickými problémy ? mluvíš jako dokonalý příklad většinové společnosti, která není stále schopna jakékoli psychi(atr)ické potíže považovat za nemoc, ale pouze za jakési "nudění se".nepřála bych Ti aby sis to prošel, přemýšlím ale, kde se v Tobě bere ten srázný nedostatek laskavosti, lidství vůbec.je nepopiratelná pravda, že čím civilizovanější je svět, tím se zvyšuje procento psychiských poruch, stejné je to i s nemocemi tzv. civilizačními. není to ale nutně nudou a touhou po nějaké nejapné zajímavosti... napadlo Tě, že je svět dnes o mnoho složitější a orientovat se v té síti je obzvláště pro hypercitlivé osobnosti dost traumatizující ?myslíš, že lidé jako byl Gogh nebo taky Kopecký se taky jen nudili ?žít a fungovat se stigmatem psychické poruchy je těžké samo o sobě, co teprve když se tímto tupým způsobem k těm postiženým staví polovina národa... náš život možná není reálně složitější než ten Tvůj (tzn. zdravého člověka), ale vnitřní utrpení se nedá vypovědět. Ty si z toho děláš v lepším případě srandu, v horším pohrdáš a odsuzuješ... podívej se na sebe, nehrozí Ti nebo někomu z Tvých blízkých nikdy nic takového ? můžeš to vědět ? nebo jsi jen (raději) slepý..?nevím jaký život jsi měl Ty, věř mi, že můj život byl dost tvrdý a několikrát jsem si sáhla na dno... takže vím o čem mluvím

Ne nedělá mi to dobře, ale nějak pořád nevím čím tak hrozným Anila prochází. Spíš si myslím, že nic moc špatnýho v životě nepoznala, že je to znuděná rozmazlená holka, která se tím baví a snad se i těší jak to tady pěkně popíše. Kdyby procházela opravdu těžkou životní situací asi by neměla čas sem vypisovat kolik strupů si zase strhla a jak má krvavé ložní prádlo. všeobecně si myslím, že lidi prostě potřebují mít nějaké starosti a zodpovědnost za někoho či něco, jinak se snadno propadá drogám, alkoholu nebo přehnané snaze o zhubnutí a to co se řeší tady je to samé v bledě modrém. Nuda, nenaplnění, neusilování o něco. Umělý problém. Vzpomeňte si na své prarodiče nebo ještě na jejich rodiče. Myslíte, že někdo z nich se takhle choval? Měli děti povinností tolik, že večer lehli a hned spali. a pokud měli nějaké strupy či zranění, těžko by je napadlo aby si je odtrhávali, neměli totiž čas zabývat se sebou, mysleli na druhé. Nemám pocit, že Anila je nějaká sebeobětující se bytost, která zaslouží jen pochopení a soucit. Vidím to spíš tak, že Anila je rozpatlaná holka, která se nudí, v podstatě je k ničemu, necítí z vlastního života, který si řídí sama žádné uspokojení a místo toho aby se rozhodla s tím něco rozumného udělat si radši fyzicky ublíží, bolest na chvíli zabaví, nemusí přemýšlet nad něčím co by opravdu pomohlo situaci řešit. trochu bolesti a nic víc. Je to přece koneckonců pohodlné.

Milé "to je fuk", kéž bys mělo příležitost tak aspoň rok nebo dva procházet tím, čím Anila. Ony by tě ty sprosťárničky vůči druhejm lidem přešly. Tobě ale to nadávání ostatním dělá dobře, viď?

Pěkný podvečer všemtak jsem se dnes dozvěděla, že moje setra-dvojče chodí na skupinu... že by něco v genech ? nevím...zítra jdu na další seance u psychiatra, pilule už od neděle neberu a už mi aspoň není "ještě hůř", nevím co mi řekne...příští týden jdu k tomu druhému... tak uvidíme...doma je klid, teď jsem tu sama tak mám docela stíhu, ale jinak okay... až na ty sebeubližovací chotky, úplně se mi třesou ruce...

Anilo, jsi tak bezva holka, že věřím, že je Ti docela fuk TO: to je fuk!!! Jsi plná citu i soucitu, vnímáš krásy světa a do něj patří i takový "to je fuk" a spol., je jich na světě hodně a je potřeba být proti nim imunní. Kdoví, co mají sami za trable, že z nich vypadávájí toxiny? take it easy! Máme Tě rádi :)

Anilko,moc rada bych tě držela za ruku až k te doktorce půjdeš... Mně vždy pomáhalo vědět, že mám někoho vedle sebe...

Anilo drz se. Nerozumim jak nejakej idiot muze nekomu,kdo je v evidentni krizi, napsat neco tak hnusnyho. Jeho prezdivka- to je fuk, vystihuje jeho postoj k tomu co dela. Je mu to proste fuk, ze nekoho dorazi. Sousred se Anilo na ty lepsi prispevky a ver, ze mnoho lidi chape Tve problemy a maji Te radi.

Anilo jsi tak totální kráva, že to svět neviděl. Vážíš si vůbec něčeho? Přesta? žebrat o soucit a koukej něco dělat! Tebe to snad baví.

možná tak nějak dany... ber to jako básnický obraz... ale docela mi to sedí... highway to hellmám přesně ten pocit, že je to poslední šance, poslední K.O. pro tenhle zk****nej život, poslední sebeobrana...jsem tragik, já vim

Ja bych rekl, ze spis nezli jedina, tak je posledni, ktera cloveku z jeho pohledu zbyva, kdyz uz ostatni moznosti sebeobrany podle sveho vnitrniho pocitu vycerpal.

Mam to chapat tak, ze kdyz me nejakej chlapek otravuje, tak se mam radsi zabit, misto toho abych mu dal do huby a tak ho od dalsiho otravovani odradil? A to nemluvim o tom, ze asi nikdo nevi, co bude nasledovat po smrti. Mozna by pak ten Tvuj kamarad svuj nazor rychle zmenil.

napsal můj kamarád, velký depresário v jedné mini-básni:Suicide is the only self-defence(sebevražda je jediná sebeobrana)moc se mi to líbí

Anilo, kvůli sobě a kvůli svým rodičům bys léčbu měla absolvovat. Tvá doktorka ví, co dělá, co potřebuješ. Ambulantní léčba Ti nestačí, potřebuješ intenzivní terapii, klid, načerpat sílu, získat naději a lehce překopat své myšlení směrem k pozitivnímu vnímání sebe i okolního světa. Řekla bych, že většina lidí už dnes vnímá psychické problémy bez předsudků. Neboj se reakce okolí! Jde o Tebe, ne o ně a nakonec zjistíš, že se Ti všichni budou snažit pomoci a pochopí Tě. Teď, protože neví, co je v pozadí Tvého podivného chování, nechápou... Zvládneš to!

Jedu příští týden ke své doktorce, takže si tam o té hospitalizaci ještě popovídáme a podle toho se rozhodnu... Sama nevím... Nemám ani takový strach z hospitalizace jako z toho, co by na to řekli doma... Když jsem ráno vstávala všechno povlečení bylo od krve. Opět jsem si strhla kůži... Ale už na zahojené jizvě. Asi jsem se pálila tolikrát přes to samé místo, že se to nestačilo pořádně zahojit... Dneska je mi špatně... Chce se mi brečet a nemůžu, nejde to. Cítím takovou potlačovanou úzkost a zase jen tu nenávist k sobě... Zato jaká jsem a za všechno, co jsem kdy udělala nebo neudělala... Mám strach, je mi zle...

Mas pravdu Abigail. Je to jako jit poprve k psychiatrovi nebo psychologovi - clovek se boji neznamyho, jaky to bude, co tam bude delat a tak, ale pak az prekona ten zacatecni krok, tak si zvykne a uz mu to nepride nijak zvlast strasny, jak mu to pripadalo drive. Tohle je podobny. Anila ma strach z neznamyho a jeste se domniva, ze by to jejim rodicum ublizilo. I kdyby jim to ublizilo, mnohem vic jim bude ublizovat, kdyz budou dal videt svou dceru nemocnou. Ja bych tam sel hned :) Clovek si odpocine a dostane se do jinyho prostredi, muze si "blaznit" jak se mu zachce az dokud neni agresivni, chodi na ruzny terapie, pro predstavu, co tedka provadeji napriklad v Bohnicich, se mrknete treba sem:http://www.plbohnice.cz/index.php?page=4Ja osobne se pamatuju, jak jsme chodili na arteterapii, kde jsme si mohli modelovat z hliny, kreslit a malovat, vysivat nebo delat jiny veci s latkama a tak podobne, anebo jen tak cumet z okna, kdyz nebyla nalada, a nikdo vas neopruzoval, a nenutil to delat. Taky jsme chodili na relaxace, a tam byla sranda hlavne kdyz nekdo relaxoval tak moc az usnul a zacal desne chrapat. A pak pochopitelne skupinove terapie kde se casto pri vedeni psychologa jen tak zvastalo o svete a lidech a tak, zadnej pres, nebo se probirali osobni problemy, ale zase, v klidu, nikdo nikoho nic nenutil ... pohoda. A krom toho se ovsem taky chodilo individualne k psychologovi a psychiatrovi. Krome toho, jsme jako spravny pacosi zlobili a tak jsme vecer prelezali pres zed a chodili si kupovat cuco a pak ho potaji pili na kurarne, a na arteterapii jsem si s kamosem delal caj o kterym si nejdriv lekarka myslela, ze je to kafe, kdyz ho videla, a kdyz zjistila, ze je to vietnamskej caj, tak nam to zakazala :D, protoze my jsme davali pul zavarovaci sklenice caje a pul vody, kterou jsme si nekdy ohrivali pomoci vlastnorucne vyrobenyho ohrivace ze dvou ziletek a dratu. Ale to uz je nejakejch patnact let zpatky, takze dneska nabizeji mnohem vic a urcite se i mnoho veci od te doby vylepsilo. A taky se tam daji poznat zajimavy lidi - nedelam si srandu. Ne kazdej si mysli, ze je treba Napoleon, ze. Je tam spousta chytrejch lidi ... proste az na nejaky veci si celkove nemuzu stezovat. Mno nic, svuj nazor na hospitalizaci jsem prave rekl. Jednoznacne jsem pro.Dan

Anilko, zkus to, nemysli si, ze rodicum ublizis-oni budou radi, ze ti konecne bude lip...V tom mi muzes verit.Ja vim, je to tezky, ale predstav si tu krasu, ze nebudes muset rano vstat, protoze musis, nebudes se muset debilne usmivat a ty lidi tam se ti vsichni budou snazit pomoct...A neodpovidej mi, ze za to nestojis.Jiste takovych lidi par je, treba ja, ale uz to ze ti to nabidli znamena, ze jim za to stojis.Uz to, ze se o tebe mamka boji znamena, ze ji za to stojis.Zkus to prosiiiiim...

Anilo, proč se musíš trestat? Proč se tak nenávidíš? Ráda bych ti pomohla,ale neumím to. Míla.

hoj ani...no máš pravdu to víš že jsem byla hrůzou bez sebe ale věděla jsem že to bude lepší... stejně bych to brala i s tím pobytem (snad)...a s těmi rodiči to i chápu, můj přítel si myslel totéž... je špatné, že tyhle věci ještě pořád lidi neberou jako nemoc která potřebuje ošetření...ps: musela jsem ta slavná homeopatika vysadit protože jsem se z nich málem zcvokla úplně... včerejšek byl snad nejhorší za celý měsíc, ruce mám jednu ránu... ach jo

Pajko a Johannko, to je těžké se nebát... Něco uvnitř mě by tam chtělo jet a odpočinout si, protože dobře ví, že ten odpočinek potřebuju. Potřebuju jaksi začít znovu. Ale na druhou stranu to nemůžu udělat rodičům. Oni by to zase těžce nesli. A není pravda, že by mi nic nevyčítali, kdyby viděli, že se z toho hnusu snažím dostat... Myslím si, že oni tak docela nechápou, proč jsem to nezvládla bez doktorů a bez léků... Ale máte pravdu, z mého okolí si o tom může každý myslet, co chce a mně to může být jedno. Johannko, když Ty bys neváhala ani vteřinu... Copak pro Tebe nebylo těžké vystoupat těch několik schodů do ordinace k psychologovi či psychiatrovi?! Bylo, viď. ;-) Člověk se bojí a ani pořádně neví čeho..., takže tu hospitalizaci prozatím odložím... Pajko, nesnáším telefonování a už to, že volám své doktorce v krizových situacích, svědčí o tom, že už je mi dost špatně. A co mi na tom pomáhá? - Že mě bude poslouchat a snažit se poradit jinak než obvyklým - "Koukej se vzchopit!". Že se mnou mluví, naslouchá mi, snaží se mi porozumět a říct mi, co bych měla dělat, jak se uklidnit atd. Jsem ráda zato, že se mnou mluví někdo, kdo mi může alespoň trochu rozumět právě ve chvíli, kdy je mi špatně a já nevím úzkostí kudy kam. Anila