Sebepoškozování

Klero, moc se líbí, jak vystihlas Anilu. Na to, jak je mladá má v sobě spoustu pokory, něhy a lásky. Až dokáže mít ráda sebe aspoň tak, jako lidi a svět kolem sebe, bude blízko k harmonii... Věřím tomu, že se jí to povede. A co se týká mě: Když už člověk dosáhne určitého věku, měl by být aspoň trošku moudrý :) a mít blízko k harmonii, která v sobě skrývá pochopení i laskavost. Nevím, jestli se hodím do téhle hektické doby, každopádně jí proplouvám celkem prakticky, hladce, úspěšně i s úsměvem, navzdory vědomí, kolik je ve světě problémů a bídy všeho druhu. Mimochodem, Ty jsi taky velmi přemýšlivá, citlivá osůbka a musí být radost nacházet se ve Tvé blízkosti :). Vím o Tobě velmi málo, protože tu pouze stručně a výstižně glosuješ, ale i to mnohé o Tobě napovídá...

Miško, ale proč nikdy nenapsalas, že máš ve škole až tak extrémní problémy? Všechno má přece řešení. Nezanedbáváš školu z hlouposti, lenosti a netečnosti, ale pro vážné zdravotní problémy. Myslím, že v téhle situaci bys měla mluvit se svou třídní, vedením školy i rodiči, jak svou situaci na škole vyřešit tak, abys ji mohla dokončit. Je možnost dát si zdravotní pauzu, jsem přesvědčená, že ji potřebuješ jako sůl. Tvůj organismus to tak jak tak potřebuje! Jestli je to škola, kde si ceníš, že na ní jsi a nebylo to snadné, nenechej se zbavit příležitosti ji v budoucnu dokončit. Braň se, aby Tě vyhodili, přines si potvrzení od své lékařky, odvolej se, bojuj!!! I o tom je život. Jsi ještě mladinká, ale jsi silná osobnost, přestože máš trable (nějaké má přece každý člověk...) Kamarádka zamrzí. Nevím, co Ti udělala, ale možná, že to nebyla pravá kamarádka, ale jenom někdo, o kom sis to omylem myslela. V krizových životních situacích se společnost kolem člověka spontánně roztřídí na "hlušinu" a "drahokamy", tak jestli máš sílu, pozorně to sleduj a uvidíš. To jsou cenné zkušenosti, vytáhni z ní i pozitiva, která sebou přináší. A nenechej se unést paranoidními představami, že se proti Tobě spiknul celý svět a nikdo Tě nemá rád. Přemýšlej o svých vztazích s lidmi ve svém okolí a zkus najít své možnosti, jak je změnit a především vylepšit. Veškerou svoji energii bys teď měla zaměřit na to, aby Ti bylo líp, tj.svůj život podřiď intenzivní terapii. Pokud se pokusíš oslovit své rodiče, aby Ti v tom pomohli, podrželi Tě a stáli při Tobě, nic nepokazíš, naopak.

to Pajka: Tvé názory jsou moudré a jako osoba musíš být velmi milá a chápavá. Až bych skoro řekla, že se do dnešního trapně hektického světa nehodíš. Ale lidem na tomto chatu určitě pomáháš, to je pravda. to Anila: Tvůj dopis byl dlouhý a jsem ráda, že jsi mě pochopila. Že se tě mé názory nedotkly. To ani nebylo cílem. Anil, opravdu se musíš spolehnout hlavně a hlavně na sebe. Není to těžké, mě to trvalo zhruba půl roku a ty to taky zvládneš. Představ si, jednou budeš máma, budeš muset být oporou pro své děti, které tě budou bezmezně milovat, už jen pro tenhle důvod se musíš uzdravit, ne zčásti, ale úplně, máš pro to všechny předpoklady, jsi milá, nejsi nenávistná a jako osoba velmi cenná. A jakmile tohle všechno překonáš, ať už za pomoci psychiatra, psychologa, sedativ, každá cesta, která tě uzdraví bude správná. Držím ti pěsti a je fakt, že z příspěvků, kdy tě někdo podezírá z hypochondrie si nic nedělej. Taky bych se asi sice tak moc nesvěřovala na netu, ale tahle rubrika je k tomu určená, dokonce tebou založená a počtem příspěvků je patrné, že i značně čtená. A slouží právě takovým lidem, jako jsi ty. Horší by bylo, kdybys své "strhávání strupů" jak říkáš, popisovala do místního tisku a hrozně si v tom libovala. To bych ti taky nadala. Takže tak. Mysli na to pozitivní, co tě v budoucnu čeká a rozhodně není na škodu, že jsi citlivá duše, takových je dnes strašně málo a to je škoda. Pa

Ahojky Dane a Pajko,díky za odpověď.Vyjela jsem do školy dřív abych sena to mohla mrknout.Ale je mi hrozně.Včera jsem měla hroznej záchvat,nejsem schopná nic dělat,jenom ležet a brečet po hodině už taky nejde.Je to hrozný.Já takhle žít nechci.Nevim c bude dál,protože mně chtěj vylít ze školy,kamarádka mně včera pěkně vyfuckovala a ukončila naje spojení,máma na mně kouká dost divně,ostatně,připadá mi,že všichni jsou proti mně a koukaj na mně jak na magora...Je to hnus.Mějte se krásně,co bude dál je v rukou dalších minut.Ale jestli mně vyhodí,tak je to konec,nevim co bych dělala,jsem na škole kam jsem chtěla celej život,kam se málokdo dostane,nevm co bych dělala,ale prostě to teď nezvládam...

Pajka ma pravdu. Kdyz nejsi plnoleta, tak jediny, co Ti zbejva, je bud udelat nejakej "pruser", kterej ostatni presvedci, nebo do mamy tak dlouho hucet, az ji presvedcis bez provadeni "pruseru" a ona Ti lecbu zaridi, trebaze mozna proti jeji vuli, coz ale Tobe momentalne muze byt jedno, ne?. Prasky klidne ber a co si o tom mysli ostatni nebo rodice, nech plout mimo. Jsi nemocna a tak se musis lecit. Co se tejce tech trech stovek a kontrolovani rukou atd ... proste se zkus vzit do maminy situace, ktera se sebeposkozovanim asi nikdy nemela zkusenosti a tak to nedokaze pochopit, ale snazi se neco delat, neco, o cem si mysli, ze je to (samozrejme podle ni) nejlepsi. Nahodou je dobre, ze uz je to konecne venku. Drzim Ti palce.Cauky, Dan

Domi, jestli sem ještě chodíš tak doufám , že si toto přečteš....ani nevim proč dyž se ti mužu ozvat jinak.Prostě sem se sem šla podívat a ted sem zapoměla co sem chtěla napsat.....asi sem pochopila (svým způsobem)i Máju. Už nemám ty záchvaty pláče...už to prostě nejde je to všechno tak hnusný, velký prostě to už ani nedokážu dostat ven. Včera sem se pořezala. Terka (tvoje sluníčko)

Miško, a co by se tak asi hroznýho stalo, kdybys řekla mamince všechno, co cítíš, bez obalu? Myslím, že je to cesta, jak z toho srabíku ven, jen se toho přestaň bát a jdi do toho. Nezraníš ji a sobě, vlastně i jí, pomůžeš. Na těch 300 Kč se zkus podívat jako na vstřícný krok, pro mnohé lidi jediný způsob, jak dát najevo lásku a taky zoufalé gesto Tvé mámy se k Tobě dostat blíž. Taky by potřebovala pomoc. Obě dvě byste potřebovaly, aby vám někdo ukázal, jak se přiblížit. Mlčení to určitě není...

Ahojky Anilko,usedla jsem ve škole na chat a je mi uplně jedno,že celá třída mi stojí v zádech a čtou si tyhle hovadiny.Četla jsem Tvůj poslední příspěvek pro mně.Jsme na tom stejně,.Máma mně kontroluje,ruce když meju nádobí,když spolu vyjímečně sedíme,tak se mně ptá kontrolní otázkou,,Pořezala jsi se?Je ti dobře?"Co jí na to mám říct.jsem pěkně na sračky!Nejradší bych se rovnou zabila!Je fakt že poslední dobou na nic jinýho nemyslim.Bylo by skvělý kdybych jen tak mohla zmizet ze světa.jediný co mi brání je máma,protože bych jí šíleně ublížila,.Má jenom mně a tátu.Ideálnmí ¨rodinka.Nevim jak se mi všechno tohle stalo.Je fakt že máma na měn vždycky trochu srala.Pár dní mám depku jako svině.Nemůžu ani vstát,jíst,něco dělat.Ve škole umírám,navíc mi přijde, že na mně všichni koukaj a říkaj si o mněm,že jsem pořádnej magor.Mojí nejlepší kamarádky ségra je od včera v bohnicích.Sebepoškozování,hysterie,hypochondrie.Bude tam minimálně měsíc,vyvrcholilo to tim,že snědla nějaký prášky.Nechtěla umřít,jen na sebe chtěla upozornit...Je jí sotva dvanáct.To je hrozný.Brala jsem jí jako ségru a te'd mi hrozně chybí...Moc.Ale je to pro ní dobře,bez pořádný léčby by se z tohho vysekala daleko hůř nebo vůbec.Včera jsem byla v knihovně a našla jsem si pár knížek.Většinou jsou to učebnice nebo poznatky pro psychiatrii,některý termíny jsou dost odborný,ale baví mně to a zajímá.V jedný jsem si našla dlouhej článek o sebepoškozování,bylo to v knížce o sebevraždách.Je to zajímavý,jsou tam i příběhy nějakej lidi¨í.Ale myslim že tady mi to stačí.Znám vás všechyn natolik,že bych sepsala tolik příběhu,který by kde komu vyrazili dech,...Taky nmě celkem dostalo,jak se rozmachuje celej ten fenomén těch fakujících lidí.Je to všude na chatech.ale když je to na nějaký stránce o fotbale,kde se Sparta,Slavia a Baník hádaj o titul,nadávaj si a shazujou se typem,,jste bezvděčný hajzlové který kurvěj tenhle svět" je to něco jinýho,než kdyby to někdo napsal ¨sem.Neznámá byla taky dost vostrá a ten poslední týpek je přímo na přesdržku.doufám že sitohle přečte,kretén.Je to fakt hnusný,já se do něj taky nevtírám když se někde baví o fotbale a myslim si co chci...A když někomu nemocnýmu řekne něco takhle hnusnýho,je to mega mazec!!!!/Ještě Ani,nečetla jsem všechno,jenom zběhle,ale přijde mi,že jsi docela v pohodě.Že je Ti alespoň trochu líp...Uplně chápu a pořád na to myslim,jak Tě kontroluje ta tvoje máma.Je to hrozný že si nemůžeš nic udělat a dusíš se tim,že to ani neni hezký...Znám to.Ale asi před tejdnem jsem se stejně řízla.Už jsem nemohla.A bylo to faaaaaaaaaajn.Teď už to nějak neřešim.Mám spíš potíže se školou,kamarádama a vlastní existencí.To,e se pořežu je pro mně v tuhle chvíle dost slabej obklad.Nevim kde se to ve mně bere,ale vře ve mně ta touha prostě UMŘÍT!!!!!!!!!!Na psychiatrii mám jít za měsíc.Ae najdu si jinou,tahle rádoby psychiatrička je hrozná,mám kontakt na jednu,co možná něco vyžeší.Tady je taky problém s mámou.Nechce abych ty prášky brala,nevěří mi a já nemám nejmenší chu't se jí svěřit na férovku,jak mi je kurva blbě.Přece nemůžu říxct,,Hele,mami,chci se zabít,nebude ti to vadit?"A to je fakt a navíc extrém.Nemám ani na to jí říct,popsat,co cítím,jak mi je blbě a prosadit si,že chci léčbu.Ona mi řekne,,Ne,nepotřebuješ léky,nejsi blázen."Co blázen?Prostě mi neni dobře.I kdybych měla to nejnižší stádium deprese,který mně dávno minulo,tak mám právo na to si pomoct lékem!Jenže mi neni osmnáct a potřebuju matku...Někdy z toho ejvám špatná.Včera jsem měla velkou depku.Nemohla jsem nic,ani spát a jenom jsem se klepala v posteli.Chzěla se mnou mluvit,povídat si,a já beze slova odešla brečet.Ráno mi položila na schody 300 korun.Cena ütěchy.dobře ví,že na mně sere a kompenzuje to penězma.Je to hrozný.Chybí mi nějaký dobrý slovo...Mějte se všichni a napište...anilko ty se drž s vy všichni s ní...

Ahoj všichni, dneska jsem byla u své psychiatričky a sama řekla, že vypadám lépe..., což je snad i pravda, cítím se o něco lépe a tak je to vidět i navenek. ;o) Jinak mám ale takové to smutnější období, ale není to nic proti tomu, co jsem někdy zažívala... Doktorka chtěla vidět zase mé ruce, prý si mám vzít ještě Neurol, když cítím, že to na mě jde..., jenže já si beru jeden navíc, když vím, že na mě leze úzkost... A tak trochu zapochybovala, jestli má teda cenu, abych nadále brala ten Neurol, když si stejně takhle ubližuju... O hospitalizaci se už nezmínila a proč bych jí to přípomínala, když se mi tam nechce... ;o) Když jsem pak odcházela z ordinace, musela jsem zdolat ty nepříjemné davy lidí, tváře, obličeje a pohledy na mě..., přechody, široké chodníky..., ale bylo to spíše jen takové mrazení kolem žaludku, jen nepříjemné pocity... Dnes jsem sem napsala něco pozitivnějšího, aby to tu z mé strany nebylo jen samé fňukání... :o) Mějte se krásně, v duši klid a zatím, Anila P.S. Děkuju Johannce za pěkné e-maily..., ale myslím, že já takhle nelétám... ;o) Stejně tak děkuju dreams, ale omlouvám se, že už dnes nikomu nestihnu odpovědět, jsem na to moc unavená...

Anilo, Magdaléna to dobře vystihla, opravdu děláš pokroky. Příspěvky, které píšeš, když jsi v pohodě, vypovídají o tom, jak vnímavý, citlivý a dobrý člověk jsi. Nevím, jak vypadáš, ale pro mě jsi krásná láskyplná bytost.Je mi líto, že máš panickou poruchu a podle příznaků i agorafobii. Mám podobné agorafobické reakce jako Ty, včetně procházek po setmění... Naštěstí jsem neměla nikdy vědomé sebeubližovací sklony a projevy. Skutečnost je taková, že co panicky porouchaný jedinec, to jiné příznaky a navíc je ta potvůrka velmi kreativní, takže dokáže překvapit něčím novým nečekaným. Každopádně mě těší, že se teď cítíš dobře a přeju Ti, aby se to konečně překulilo dlouhodobě k lepšímu :)

Magdalenko, děkuju za povzbuzení..., ale já ve svém životě žádný posun nevidím... Jen to, že jsem se odhodlala zajít k psychiatričce a dostala léky..., které trochu zabírají.., ale asi to chce být méně netrpělivý a dát jim čas... ;o) Ale i tak vidím ve svém životě jen selhání a jeden velký propad pořád níž a níž... Jestli jdu dobrým směrem? - Snad...doufám, že ano... Snažím se... Máš pravdu, psychickou bolest musím ventilovat jako fyzickou a uvědomuji si to... Nebo si také ubližuju jako sebepotrestání teď už za jakoukoliv malichernost. Vím, že mám velké problémy se sebevědomím a méněcenností. Vím, proč si ubližuju a zkoušela jsem to ventilovat i jinak, ale nejlépe mi vždy zabere to ublížení si... Je tak těžké s tím přestat, když jsem poznala, jak snadno se mi po tom uleví, jak už jsem tu několikrát napsala. Panická porucha je hnusná, alespoň to, co jsem zažila a zažívám já... Jestli mám potíže s agorafobií? - Pokud se za agorafobii bere to, že mám strach chodit ven, že nerada chodím po širokém chodníku, ale při zdech domů, že nerada přecházím přes přechody..., nemluvě o procházkách přírodou, kterým se naprosto vyhýbám - širá louka...velké prostranství. Brrr... :o( Že nemám ráda autobusy, tramvaje, metro, kde se na sebe lidé mačkají... A pak ještě ty zesílené zvuky, hlasy, barvy, které jsou tisíckrát silnější než ve skutečnosti... Zajímavé je, že v noci mi nevadí jít se projít a nemít vedle sebe stěnu nějakého domu... :o/ Také Ti přeju klid v duši, na tváři úsměv a na těle málo nových jizev, Anila

Řekla bych, že mám docela dobrých několik dní... Nedávno ale do mě něco vjelo a já měla zase chuť si ublížit... Jenže všichni byli doma, a tak jsem šla na půdu, kde se většinou schovávám, když mám záchvat, nebo když si chci ublížit... A navíc je tam taková ta naprostá tma... ;o) Přišla jsem na půdu a na tom místě, kde jsem chtěla začít hledat zápalky, byla taková spoušť... Všude kolem rozáhezené kapesníky, jak jsem tam v záchvatu brečela. Rozházené madrace, když jsem se v psychické křeči snažila něčeho zachytit... a vypálené naprosto všechny zápalky... Jenže já si na to vůbec nevzpomínám... Mám takříkajíc okno... Nevzpomínám si ani na to, že bych na tu půdu šla, natož na to, že bych tam měla záchvat nebo si tam ubližovala...

Anilo,cetla jsem si tvuj uplne prvni prispevek a prispevek posledni.Blahopreji ti k psychicke dynamice, relativni pruznosti a k tomu, ze jdes dobrym smerem.Pomalu, alůe jiste.Panicka porucha je pekny svinstvo,co.Ja vim.Nikomu to nepreju.Ty antidepresiva ale zabiraji, ne?Tez beru antidepresiva.Myslim, ze to bude moje snidane do konce zivota.Tak krasny Velikonoce.Jo, mas potize s agorafobii?Necetla jsem vsechny tve prispevky.Tak ahoj.Magdalena

Sebeposkozovani je mi duverne zname.Zranovala jsem se nozem a ziletkou od 17 let do 22.Ted je mi 24 a rok to delam znovu.Tedy, abych byla presnejsi,asi pul roku se nerezu,ale ventiluji svou uzkost mene drastickym zpusobem.Mam nekdy priserny strach, jsem hrozne uzkostna a potrebuji psychickou bolest ventilovat do bolesti fyzicke. Tak to delame asi vsechny z nas, aniz bychom si to vsechny uvedomovaly.Problemy s menecennosti,s tim, ze vlastne nevime, kym jsme, nejsme pany ve svem dome, citime se prazdne...Ja si myslim, ze problem se sebepos.se da vyresit.Je treba pochopit, proc to delame,proc to potrebujeme delat a jestli tu ventilaci sve bolesti nemuzeme ventilovat jinym zpusobem.Dulezite je poznat, v jakych situacich se kdo z nas potrebuje porezat...Vychytat ony situace, ve kterych mame potrebu toto delat.Jo, je to hrozne, ty jizvy.Vsichni doktori pri odberech krve se ptaji-pokus o sebevrazdu? A uz mi to napsali i do propousteci zpravy, kdyz jsem byla na nejakem vysetreni.Dobry,co?Mam zahojene bile jizvy na rukou a nejakou na stehne.Chodim uz k psychologovi, a myslim, ze je to to nejlepsi, co jsem mohla pro sebe udelat.Jenze je nutne si vybrat dobreho a nespokojit se s kazdym, koho si vyberete napoprve.Muzete menit az potkate toho, ktery vam bude sedet a vyleci vas.Kluk, ktery brani nekomu chodit k psychologovi, je nezraly a ma strach z vlastnich problemu a odhaleni vlastniho nitra, z vlastnich slabosti, ze by nekdo poznal, ze neni tak uzasny, jak se prezentuje!Urcite at se ta holka, ktere jeji pritel brani k psychologovi jit, nenecha odradit, a udela krok k vlastnimu poznani cele dynamiky sve osobnosti. Najde tak cestu k vyreseni nejen tohoto problemu. Neni to cesta bez bolesti-takova psychoterapie, ale stoji za to! vsechny holky zdravim a prejme si vzajemne klid v dusi a bez jizev.

Znám lidi, kteří o své blízké pečují, protože se to od nich čeká, protože je to tak "správné", případně, co by si pomyslelo okolí, ale láska k bližnímu v tom není, pouze povinnost. Pokud někdo takovou extrémní situaci psychicky nezvládne, neznamená to, že nemá rád. A ještě se ke své slabosti přizná... Který nadčlověk tohle může soudit?

Taky v pohodě, nemusíš to psát 3x, to chceš přesvědčit ostatní nebo sebe? Už vám dám pokoj, aspoň na čas, nežerte se tolik, a hlavně si nemyslete, že vaše sebepoškozování je známkou citlivé duše. Mám známou, která se nebyla podívat na mámu umírající na rakovinu s tím, že je hrozně citlivá a že by to nesnesla. Nějak mi jí připomínáte.

Dane, už nejsem malá holka a vím, že svět je plný To je fuků, že je s nimi třeba počítat a těm, do kterých se navážejí je třeba opakovaně dávat najevo, že tito elementi pravdu nemají. Jinak hrozí reálné nebezpečí, že by mohli uvěřit jejich kecům... Jsem v poho and what about you?

To: To je fukJo, obecně platí, že blbýma opakovanýma kecama lze napáchat velké škody. Na dětech, na lidech s nízkým sebevědomím, na handicapovaných, nešťasných... Ale začínáš klidněji uvažovat, už z Tebe nevypádavají vulgarismy a možná se tu ještě dočkáme polidštění To je fuka. Přála bych Ti to...

Pajko, nema to cenu, "to je fuk" se nas svymi prispevky snazi presvedcit, ze je mentalni a empaticke nedochudce. Zdraham se tomu uverit, ale "to je fuk-u" se stale vice dari me utvrzovat v tom, ze je to asi pravda. Nu coz ... i takovi lide se na svete najdou, jak vidno. Budiz nam utechou, ze za to nemohou.Dan

Jo a ještě s tou pokřiveností. Ne, já nejsem agresívní, nemám pocit, že musím do něčeho nebo do někoho řezat, abych si ulevila. Ono totiž říznout do někoho je od toho říznout do sebe hodně blízko. A všechno tak chápat a mlít o křehké dušičce je všeomlouvající nesmysl. Možná to toho člověka hodí zpátky, protože si řekne nejsem v tom sám, mají pro mě pochopení, je to důkaz mé citlivosti, proč to vlastně měnit? Takže i když tu vystupuju jako negativní element bez špetky lidskosti, možná škodím méně než lidé s velkou empatií a snahou pomoci. Čím? Kecama?