Sebepoškozování

Ahojky,ozývám se po dlouhý době,byla jsem mimo síť...Moc vám děkuju,co jste mi napsali bezprostředně po poslední zprávě,jste super.Ještě je mnoho času pro léky,taky mně to docela překvapilo,ta lhůta kdy mám přijít.Ale myslela jsem,že se rozmyslm,jestli je budu chtít.Chci-neni mi dobře.Docela mně překvapila pan neznámá,bylo to hnusný...

Ahoj Johano.Ja jsem taky z moravy,konkretne z Bruntalu a k doktoru Micenci jsem chodila se stejnym problemem jeko ty.Dostala jsem ona jiz zminená homeopatika a musim rict,ze mi snad i docela pomohly,ale jen kratkodobe.A si po mesici jsem zase zacala.Ja mam sice trochu odlisny problem-je napsany o par clanku vis,ale je to asi dost podobny.Urcite toho doktora vyzkousej a nelekej se jeho vysetrovacich metod-bude te drzet za ruce a tak 10 minut si neco brumlat pro sebe a potom ti rekne na co prisel:-))Jestli byses chtela jeste na neco zeptat,muj mail je k dispozici.

z prahy sice jsem ale teď bydlím na moravě, ale já bych stejně k ženské - psychiatričce nešla, víc si rozumím s chlapama.. je tady prý dobrý psychiatr, nějaký Mičenec, dělá i spoustu jiných věcí, homeopatii, co já vím snad i vede holotrop a tak, ale do toho bych nešla... mám zkušenosti s regresí (nikoliv v hypnóze!) a vím jak ošemetné to je. už mám i číslo, ale zatím jsem se nedonutila... vždycky ten telefon položím než to někdo vezme, to se nedá vysvětlit.. dneska je mi docela dobře, trochu vystíhovaná, ale tak "normálně", to mne neopouští skoro nikdy... připadám si vedle vás, schopných, tak pitomá, ani byste nevěřili...ale díky za ty "kopance", pomáháte mi to zvládnout a něco pro sebe a své bílé krvinky ((c: konečně udělat

Johanno, hned, zítra je pozdě se objednej k psychiatrovi. Pokud jsi z Prahy vřele doporučuji MUDr. Tondlovou z nemocnice v Italské ulici. Je to bezva ženská a možná od ní budeš odcházet s pocitem, že pomoc by potřebovala i ona, ale určitě se nebudeš stydět cokoli říci. Třeba Ti chybí v mozku kus tý blbý chemikálie serotoninu a pomoc je tak snadná. Zkus si opravdu představit, že tvé tělo se hrozně snaží být zdravé, bílé krvinky se můžou strhat, aby se tvé rány co nejdříve zacelily, docházejí zásoby zinku a vitamínu E. Tělo tvé nemocné dušičce slouží ze všech sil a Ty ho za to trestáš. Přece nemůžeš být dál tak zlá. Ono je totiž skoro lhostejné na koho js zlá, ta zloba tu je a se zlobou v srdci přece nechceš existovat dalších 40 let. Seber se holka zlatá, tady na doktorce se to nevyřeší. Já jsem se kdysi taky neměla ráda, ale mělo to svůj důvod a stačilo ho odstranit a vše bylo OK. U Tebe je to určitě složitější. Ale tím spíš se proti tomu postav aktivně. A k příspěvkům Heleny a selbnevímjak, to je jako kdyby jste někomu vymlouvali zlomenou nohu. Řečičky jsou to pěkný, ale nic neřeší. Johanno, budu na Tebe moc pyšná, i když Tě neznám, neboj se a zkus to. Taková psychiatr už viděl a vyslechl takové příběhy a osudy, že budeš jen kašička. Co tam můžeš ztratit? Můžeš jen získat. Napiš a buď rozumná, vždyť jsi chytrá holka a žijeme opravdu jen jednou, sakra.

ahoj, dlouho jsem na sebe vydržela být hodná až do včera, teď mám zas ruce plné ran... "hrála" jsem si se šrouby... ach jo... stejně to vždycky pomůže jen dočasně. ale člověk si nemůže pomoci...hodně síly všem

Mám pocit, že do týto rubriky patříš úplným právem. Měla by ses poradit s odborníkem, protože to fakt není v pořádku takhle si ubližovat. Uvědom si, že na tebe nečučí lidi, protože bys byla pěkná nebo zajímavá, ale protože máš ten škrábanec a lidi se prostě na takového člověka podívají. Já se taky podívám na zmlácenýho chlapa ale nikdy s obdivem, nýbrž s divným pocitem v těle. Nech si poradit od někoho, kdo by ti moh pomoci

Ahoj holky.Ja trpim necim trochu podobnym a uz dlouho bych se o tom chtela s nekym poradit,ale bojim se stim nekam zajit,protoze bych to asi ani neumela rict.Muj problem spociva ale trochu v necem jinem,nevim,jestli je to hypochondrie nebo exibicionismus,proto se obracim prave na vas,protoze vy o tom hodne vite a hodne jste i zkusily.Ja si zpusobuju na obliceji modriny,nebo odreniny.Budto se dlouho mlatim lahvi pod oko,aby vznikl monokl nebo si kartacem rozdrapu celo,nekdy i oboji,casto si take rezu noc,aby sel videt podlouhly strup.Kdyz si nejake takove zraneni zpusobuju nesmirne me to ukidnuje a dokazu se klidne hodinu mlatit lahvi nebo si drapat oblicej.Nejkrvavejsi rany potom zalepim naplasti,ale jen tak trochu,aby to slo videt.Sice mi trochu vadi,ze se me prvni dny kazdy pta,co se mi stalo a ja musim snyslenou historii stale opakovat,ale kdyz se na sebe potom podivam do zrcadla,prijdu si velmi zajima a snad i pekna.Vsima si me vice lidi a s vice lidma se seznamim.Asi je to fakt divny,ale chtela bych vedet,jestli se radim do skupiny sebeposkozovani,ci nekam uplne jinam.Dekuju za radu.

Čtu a soucítím, vztekám se , přeju jen dobré a zase vztek a tak. Ani nevím proč jsem sem zabrousila po tolika letech, kdy i já jsem ze zoufalství ubližovala sobě. bylo mi 20 let, rok 1990 čerstvě vdaná za bezvadnýho kluka, leč alkoholika a věřila jsem, že se změní. Dnes to možná zní směšně, ale tenkrát nebyly žádné informace,a já byla mladá blbá, zamilovaná. O sebepoškozování nebyly informace taky vůbec žádné a já když jsem prožívala noc de a další noc čekáním kdy se vrátí , v jakým stavu a s kým jsem prožívala tak šílený napěrí, že jsem se trestala řezáním. Řezala jsem se nožem na horní části nohou, na pažích a předloktích. Dnes je to všechno pryč ale zůstaly jizvy. Na duši se časem opravdu zahojily ale na rukách a nohách jsou pořád vidět. Často musím odpovídat na otázky, typu jéé co se ti stalo?? Je to 14 let a tahle připomínka tu je pořád. Nikdo to neví, ani rodiče, nikdo. Nedokázala jsem se nikdy svěřit , připadala bych si jak hysterka bláznivá. A v té době? Těsně po pádu komunistů internet neexistoval a já jsem si připadala jako blázen. jesnou jsem na sebe vylila technický benzín a zapálila se. Hned jsem se uhasila, ale bylo to příšerný.Dnes je to pryč. věřím, že bych už tímhle způsobem nikdy nejednala, ale chápu to. Jenom chci říct, dnes je tolik možností jak to řešit. ten kdo jde k psychiatrovi už není ten poslední chudák ve společnosti, možná chybí jen ten podělanej serotonin v mozku a řešení je tak snadné. Mimochodem , asi jsem pitomá, ale ty přísloví mi přišly celkem vtipný a snažila jsem se přijít na další a nic mě nenapadlo. Hezký příští týden a neubližujte svýmu tělu. Je to shluk tvorečků, který se vám ze všech sil snaží sloužit a zasloží si za to vaší lásku.

Ahoj holky, možná teď napíšu blbost, tak mi promiňte, ale při pročítání vašeho vyprávění a trápení mě napadlo toto. Nepěkné pocity, které tak intenzivně prožíváte, má spousta lidí. Ale oni je mají zasunuté někde hluboko v sobě na rozdíl od vás, které jste si je plně uvědomily. Tyhle emoce musí mít průchod. Vy jim ten průchod dáváte bolestivým, ale vědomým způsobem. A to je moc důležité i když pro většinu lidí nepochopitelné. Lidé, kteří si neuvědomují negativní emoce, potlačili je apod., stejně se u nich nějak projeví. Samo se nic nevypaří, ale prorazí si svou cestu ven. Třeba jako psychosomatická nemoc. Jsou i nemoce, kdy vlastní tělo sebe sama likviduje a tohle už je mimo rámec vůle postižených, zatímco vy to máte doslova ve svých rukou! Trápí vás tíživý problém, ale co když je to ta lepší strana mince i když to tak na první pohled vůbec nevypadá? Je čas věci řešit. Ne je potlačovat. Nenávist se musí vybít, ne potlačit. Ale platí pro vás to, co pro každého! Ubližovat svému tělu je špatné stejně jako ubližovat dítěti, či zvířátku. Do svého pejska by žádná z vás nikdy neřízla. Zvířeti byste schválně neublížili, snažte se postavit své tělo na roveň toho bezbranného tvora. Hněv a vztek zkuste vyrazit třeba boxem. Najděte způsob. Je to všechno dřina, ale máte velký náskok. Víte o svém problému a nutí vás nepříjemné věci neodhánět, ale řešit je. Spoustu síly vám všem!

Dvakrát měř, jednou řež.Co Tě nepálí, nehas.Poctivého nepálí.

Anilo, Tys to pořád ještě svým rodičům neřekla? Chceš se z toho dostat nebo ne? Mohou Ti velmi pomoci, ubližuješ si tím. Jestli na to sama nemáš, požádej svou doktorku, podle toho, jak jsi ji vylíčila je to správná ženská. Tvá touha po bolesti souvisí s panickými atakami a nesmírnou úzkostí. Znám dobře tyhle pocity, ale nikdy jsem nebyla tak kreativní a důsledná jako Ty. Je potřeba, aby ses začala mít ráda!!! Pokud kolem sebe a v sobě nezačneš hledat a nalézat pozitiva, neposuneš se dopředu. Neurol zmírní úzkost, ale neřeší příčinu! Máš před sebou horu práce na sobě a kolem sebe spoustu lidí, kteří Tě mají rádi a kterým záleží na tom, aby Ti bylo líp. Včetně mě...

medvídek gumídek, :o) lepší než to šílený nutkání, já jsem taky nejšťastnější když spím (a hlavně když můžu spát), jenže se v noci budím hrůzou a srdíčko mi může vyskočit... buď na sebe hodná, držím Ti palcejohanna

Ach, stmívá se - jaká nádhera... Proležela a prospala jsem celý den a vzala si pár Neurolů..., jsem teď z toho jako "gumový medvídek" :-), ale i tak je to lepší než ta konvice. Ne, tu ruku si vařící vodou polévat nechci! Dobře vím, jak taková popálenina vypadá a vím, že na tohle by se mi 100% přišlo, takže to udělat ani nemůžu... Jenže někdy cítím tak šílenou psychickou bolest, že ani to mé obvyklé pálení na ni nepomáhá a tak už nevím kudy kam... a vařící voda by mi způsobila větší bolest než několik zápalek... Teď už je mi o něco líp. Vlastně o hodně líp, už nemám pocit, že si omlátím hlavu o zeď, nebo že se musím polít vařící vodou, abych se toho zbavila, ale v nejhorších chvílích mi v hlavě rotují myšlenky jen na tu vařící vodu, která by dokázala překrýt ten psychický hnus...

již dlouho pročítám tuhle rubriku a děsí mě, že vím o čem se píše, že to všechno znám, jak ráda bych byla, kdybych to tu mohla číst a bylo to pro mě úplně nové. nevím, kde se bere touha si ublížit,asi si nevážím sama sebe a o to míň vlastního těla,nevím, kdy se tenhle postoj k tělu vzal,někdy mám pocit, že jsem se s ním snad musela narodit.mívám pocit, že ho musím dát pryč nebo alespoň sedřít z něj kůži, nevím. neberu ho jako svou součást, ale jako nepřítele, kterého je nutné porazit. Je to hloupé,vím rozum to chápe, ale proč to prostě cítím jinak? Proč prostě musím říznout?Proč to nedokážu zastavit?Proč se hnusím sama sobě?Tisíce otázek na které nemám odpověď

holka nech bejt, zakousni se do stolu ale tohle ať Tě ani nenapadne... pár jizev ustojíme, ale...držím Ti palce ať to ustojíšjohanna

Popálila jsem si tak moc ruku, že o ni nemůžu ani zavadit, jak to bolí... Můžu se popálit a pomůže mi to jen na chvilku nebo vůbec... Potřebuju větší bolest, aby to přehlušilo ten psychický hnus..., a tak se mi už pár dní v hlavě honí myšlenka, že vezmu rychlovarnou konvici a poliju si ruku vařící vodou..., ale to já nechci udělat! Stydím se za to, že mě to vůbec může napadnout...Bože, je mi tak špatně... a to napětí a úzkost k zešílení...

Dik Dane za dotaz. Je to trochu slozitejsi na strucne popsani. Moc se to sem nehodi. Me problemy patri do kategorie nemoci, ktere jeste lekari nedovedou zcela jasne interpretovat. Je to take hodne o nevzdelanosti nasich lekaru a pohodli. Jsou to nejake tezke poruchy imunity, ktere nelecene prerostou do zavaznych chorob,kdy uz pak telo jde samo proti sobe. Trpim hodne samotou, zdravotni potize mi nedovoli nic moc delat a zazitky a ztraty jsou traumatuzujici. Proto hodne procitam diskuze. Samozrejme u mne doslo k prehodnoceni vsecho. I kdyz netrpim Vasimi potizemi (i kdyz nevim jak to vse budu zvladat dal) asi tusim jak Vam je. Lide jsou nekdy hodne kratkozraci. Treba i anorekticky jsou hodne kritizovany stejne jak vy. Ale kdyz ty holky na to umiraji asi to neni takova sranda a nejsou to pouhe rozmary slecinek. Je mi moc lito jak se lide chovaji k tem slabsim. Lidem moc chybi schopnost empatie o ktere se zde zminujete. Vetsina si musi sama cumacek smocit, aby vedela jak "to" chutna. Lide jsou Dane hrdinove dotud, dokud se jim nic zavazneho nedeje.Tak se tady mejte.

Dando, proc Te obvinuji z hypochondrie, kdyz je Tva nemoc nelecena smrtelna? "Oni" nevi, ze mas tu nemoc?Dan

Jeste k selbstmorderovi. Jo jasne ma pravdu, jsme soucasti zivocisne rise a tak funguje likvidace tech slabych a nemocnych. Zazivam to jiz skoro 3 roky. Predtim jsem ale byla zdrava velmi dobre zijici vzdelana a pohledna zena. Zaver: onemocnet muze kdokoliv a kdykoliv. Jakou teorii bude hlasat selbstmorder,kdyz onemocni? Rekne jsem slaba svine a musim zdechnout??? Domnivam se, ze ne. Bude mit stazenou prdylku strachy a bude natahovat ruku pro pomoc. Jen aby v jeho okoli nekdo takovy se vyskytoval.

Ahojte, obcas si procitam Vasi diskuzi. Po reakci Heleny mam potrebu protireakce. Ja jsem delsi dobu vazneji nemocna, zazivam priserne strasti, na jedne strane mi rekli, ze je ma nemoc nelecena smrtelna, na druhe strane zazivam obvinovani z hypochondrie, zazila jsem pro svou fyzickou zavislost psychicke tyrani...Byla jsem sbevedoma vyrovnana zena, ale po te co se mi delo a deje se citim zcela jinak. Prozila jsem toho tolik, ze dnes bych si nedovolila odsoudit nikoho za nic. Psychika je skutecne velmi krehka vec a kdo zije v pohode nema bohuzel pochopeni pro ty druhe, at se jedna o tezke problemy psychickeho ci fyzickeho razu. Podle meho nazoru, je vase diskuze zcela na miste. Clovek ma potrebu mluvit o svem problemu a nejlepe se hleda pochopeni prave u tech, co to prosli ci prochazi. Ja tady vidim celkem snahu pomoci mezi vami a hledani reseni Vasi situace. Tak Vam drzim palce a nenechte se otravit temi co rádi radí jak bojovat. Kritika na Vasi adresu neni na miste. Potykate se s tezkym problemem. Me osobne je spis na bliti z tech kritiku.