Sebepoškozování

Ja ?? :-) Ok tak jo ... a ze mam pravdu s Ivou? Jsem opakem Michala i kdyz taky spackuju ... :-)

Brzy ozývám se jazykem mateřským :)P.S. T, Ty jsi na tahu

Brzy ozývám se jazykem mateřským :)

Uf.Tak odkud zacit vzhledem k tomu ze nestiham:-)Koukam ze Dan je obcas podobne ulitlej (v dobrem) jako ja.Dane ... mozna je divnej mozna ne.Mozna se s timhle setkal poprve.Mozna neco dodal,ale me to proste prislo jako ze skoro nic nerekl.Pajko ... jo ziram.Ale stejne porad nevim co se deje neb jsi uz dlouho nenapsala a nevim tedy o co jde.Ivo ... tohle chovani Michala "znam",ale z druhe strany.To ja byt jim tak mlcim a jsem stastnej jako blecha.On vubec nema paru cim prochazis a podle me se chova v jistem smyslu jako sobec.A to se vsi uctou k nemu.A ze na Tebe krici nebo mluvi zvysenym hlasem? Hmm... Jed a nepremejslej o tom.On to prezije a Tobe bude lepe.Ono mu to dojde az se vratis a budes v lepsi pohode nez dnesni nepohode.Stejne by me zajimalo co to je za vztah kdyz on nevidi co se s Tebou deje a chova se takhle.No kazdy to vidi jinak tak me hned neodsuzujte.Domi ... jak jde skola a co noveho?Misko ... tuhle rekaci mami jsem cekal a je nasnade ze ji potom doslo jak neadekvatne zareagovala a snazi se to nejak kompenzovat.Vyuzij nejake prilezitosti a sem tam neco ozrejmi at k sobe najdete zase cestu.Je zajimave ze i kdyz uz nekdo najde odvahu jit s pravdou ven nerekne ji celou.Ani ... drzim palce :-)Drzim palce vsem a Pajko ozves se jeste ?Hezky den ...

Jsem tu :o) S Danem píšu nějaký ten email a na tebe taky čekám, kdy se ozveš. Vzpomínáš? Slíbilas to...

Nebojte se o mě, já vás přece nikdy neopustím!!! :) Jenom jsem měla víkend v pracovním poklusu a bez netu.Miško, Tvá maminka reagovala hystericky. Byla v šoku nejen z Tebe, ale určitě se trápí, že si sama nevšimla... Nepřetvařuje se, snaží se Ti pomoci a může působit křečovitě i nepřesvědčivě. To, co se Ti přihodilo a cos tu tak hezky a podrobně popsala, prosvítilo tenhle chat obrovskou nadějí. Anilo, krásně jsi zareagovala a jsi už moudřejší Anila, než ta, co napsala na počátku, vydala ses na cestu ke zdraví a od pálení... I mě dojímáš...Píšťalko, ako? xoxoxo :)Ivo, držím pěsti!!!T, asi zíráš, že?Dane, je moc dobře, žes nám tak hezky literárně sdělil, co máš za sebou a žiješ!!! Díváš se na svět jinak, vážíš si života a dokážeš si ho vychutnat. Je to námět k přemýšlení pro nás všechny...Dominiko, kde jsi?

"Jen by mě zajímalo, jak, kde a proč jsi přišel na tuhle diskuzi a kde se bare ta ohromná chuť pomáhat?"Nahodou. Byl jsem zrovna na nejaky diskusi o drogach a mladezi a tak, a vyskytovalo se tam spousta nepratelskych zlych lidi, kteri o problemu nemeli ani paru. Pokousel jsem se s nima trochu prit, a potreboval jsem najit nejakej odkaz na Dr. Skalu co lecil alkoholismus a hledani me zavedlo na Doktorku a jen ze zvedavosti jsem se po doktorce zbezne porozhledl a narazil na Sebeposkozovani. Zaujal me nazev, otevrel jsem diskuzi a cetl. Pak vzpomenul na sebe a napadlo me, ze bych taky moh' neco rict, prispet se svou troskou do mlyna. Hlavne proto, ze jak se zda, se mi v leceni zadarilo.No ale normalni uplne nejsem, to zase ne :D (a ani nechci)Chut pomahat se bere pri vzpomince na to, jako to bylo, kdyz to bylo. Pri vzpomince na vlastni stavy, rodice, lidi okolo me, "lasky i nelasky", a tak.

A kdyby měl někdo chuť si něco přečíst, doporučuju www.portal.cz a do hledání zadejte sebepoškozování, deprese, atd.

Mno, vidím, že jste tu hledali Pajku, a tak jsem se chtěla taky zapojit. Koukala jsem na PP, kde byla naposled 2.2. a tady 5.2., ale snad má jen dovolenou nebo nemocný počítač... Taky mi chybí

IVO, Tvé rozhodnutí mě těší..., snad Tě už nic nezviklá a Michala zpracuješ tak, že Tě bude jen podporovat... Určitě Ti to pomůže a věř, že od uzdravení Tě bude dělit jen kousíček. ;-) Jsem zvědavá, takže mě určitě bude zajímat, jak probíhá terapie a jak se Ti tam líbí, a tak doufám, že nám sem pak budeš moc psát... /?/ Tebe dojal můj poslední příspěvek a mě dojala Miška, tím, co dokázala udělat... a jestli jí k tomu tahle diskuze pomohla, jsem více než jen ráda.....

Tak jsem rozhodnutá. I díky vám, kteří jste mi napsali.Pojedu tam. Za měsíc jdu ke svému psychiatrovi a prostě mu řeknu ať mě objedná. Do tý doby budu mít dost času zpracovat nějak Michala. Budu mu to vysvětlovat do tý doby, dokud to nepochopí. Snad to bude dobrý.Chci tam jet, chci se dostat blíž k uzdravení. Snad mi to pomůže.Díky vám všem!!!Anilo, Tvůj poslední příspěvek je krásný a dojemný.........až jsem se u toho rozbrečela.

Když jsem založila fórum Sebepoškozování, snad to bylo ze sobeckosti, protože jsem hledala pomoc hlavně pro sebe, až postupem času mi došlo, že to může pomoci více lidem a toužila jsem potom, aby se všichni snažili bavit se všema, což se teď i daří a mám z toho jen radost. Miška si vyhledala pomoc, stejně jako já, i když mi to ale trvalo, co ;-), ale možná nejsme jediné... Ve skrytu duše taky doufám, že Dominika najde odvahu a někomu se s tím svěří...A když tu teď vidím příspěvek od píšťalky, o které jsem si myslela, že už se úplně vytratila, napadá mě, kolik lidí to tu asi čte... Lidí se stejným problémem, nebo těch, kteří jen chtějí někomu ze svého okolí pomoci /doufám, že jsou tací/ nebo jen ze zájmu, ale bez odvahy sem přispět. Věřím, že pokud se někomu povede najít se v této diskuzi třeba jen na několik řádcích a čte dál, pomůže mu to tu alespoň trošičku...

Dane, e-mailů mi došlo celkem šest. :-)) Ale nevím, na kterou adresu bych Ti měla psát, aby Ti to ode mě taky došlo, a tak to posílám na seznam, ju. Vidím, že tu máš klub obdivovatelů, kteří rádi čtou Tvé příspěvky - patřím mezi ně -, ale to se vůbec nedivím, jsou skvělé! Jen by mě zajímalo, jak, kde a proč jsi přišel na tuhle diskuzi a kde se bare ta ohromná chuť pomáhat?

IVO, Michal Tě nevědomky staví před rozhodování, buď on, nebo terapie a když ho máš ráda, je to vůči Tobě nefér, když po Tobě takové rozhodnutí chce. Musím souhlasit s Danem, že se chová jako malé rozmazlené dítě, které si křikem vynucuje to, co chce. Stejně tak Michal, když na Tebe křičí, že Ti to vůbec nepomůže a že to musíš zvládnout sama. On asi stejně nejlépe Tvůj doktor ví, co by Ti mělo pomoci..., ale stejně tak to musíš cítit Ty, ať už se rozhodneš pro cokoliv, musíš to chtít hlavně Ty /!!!/... Takže pokud zůstaneš doma s přítelem, musí to být Tvé dobrovolné rozhodnutí, ne Michalovo vynucení a vyvolání v Tobě pocitu, že jsi sobecká, když chceš odjet a jeho tu nechat samotného... Sobecká jsi proč? Protože chceš být zdravá?! To snad ne!!! Spíše by ho mělo těšit, že budeš zase o krok blíže k uzdravení a sdílet tuhle Tvoji radost. A i když jste na sebe hodně zvyklí, přece máte něco, co děláte bez toho druhého, a tak by se do toho mohl Tvůj přítel v době Tvé nepřítomnosti zabrat, nebo si najít něco nového... a tím i nové přátele, i když za rok a půl, co se přestěhoval, už musí nějaké známé mít. A dluhy tu na Tebe zatím počkají, Tvé zdraví možná nepočká, rozumíš.../?/. Nejen, že je psaní dopisů romantické ;-), ale Tvého přítele to zase zaměstná a to nemluvě o tom, že se bude těšit, až mu od Tebe přijde odpověď nebo až zavoláš a zase uslyší Tvůj hlas a možná, i když je to z Jablonce do Prahy přes 100 km, šla by přeci jen nějaká návštěva uskutečnit. ;-) IVO, vůbec Ti nechci říkat, co máš dělat, je to jen a jen na Tobě. Každé Tvé rozhodnutí je správné, pokud je jen Tvé... Tak do toho, držím palečky! Anila

..... O Miloši Kopeckém jsem kdysi četla taky nějaký článek, ale týkal se jen jeho duševního stavu, vůbec jsem netušila, že na tom po zdravotní stránce byl tak moc špatně. Ale i když byl hodně nemocný, říkal, že se to té jeho psychické nemoci co do bolesti nevyrovná. A je to pravda? Když má někdo třeba zápal plic, zlomenou nohu..., je to přeci jiné, než mít depresi... Ve fyzické bolesti se můžete alespoň trochu radovat a víte, že to někdy skončí, že bude zase fajn, věříte a chcete se uzdravit, máte vůli s tím něco dělat..., ale v depresi /?/... nemůžete se usmát, nejde to, a pokud, vaše duše to odnese hroznou bolestí, nemáte vůbec žádnou naději a ani nevěříte, že to skončí, nebo že se to nevrátí..., žijete v přesvědčení, že to tak má být, že si to zasloužíte... Deprese vám vezme naprosto všechno... počínaje dobrou náladou, přes přátele až po vůli žít... Někde jsem četla, že psychická bolest je 10x silnější než fyzická... a snad to dokazují i ty naše jizvy... Co jizva na těle, to jizva na duši...

Dane, díky za přílohu o Miloši Kopeckém, ale do Tvého nápadu, abych to mámě šikovně podstrčila, se mi zrovna moc nechce... Ono totiž, když mi poprvé začínala - snad jako důsledek stresu - deprese /pro info, už mi bylo skoro 15/ a já si přestala vyčítat, že jsem neschopná, že se musím /zase to MUSÍM :-)/ víc snažit a napadlo mě, že by to mohlo být tohle, taky jsem šikovně něco mámě podstrokovala, zkoušela jsem s ní mluvit o psychických onemocněních - samozřejmě hlavně o depresi -, protože jsem doufala, že mě uslyší, pochopí a NĚCO s tím udělá a pomůže mi..., nebo mě alespoň vyslechne, protože já s tím němala sílu a ani odvahu cokoliv udělat, natož něco velkého..., ale teď vím, že jsem to neměla čekat, protože ona nechtěla slyšet, že by mi něco takového mohlo být..., jak už jsem řekla, stejně jako ostatní dělí lidi na ty normální a na ty do blázince a psychické problémy nechápe jen jako nemoc, která se může léčit, ale jako něco "trvalého". A tak kdybych jí teď něco podstrčila, vím, že bych od ní slyšela, že už s tím zase začínám, že nemám důvod mít žádné deprese...... Taky mě někdy přistihla, jak si na netu čtu článek s velkým nadpisem DEPRESE, ale neřekla ani slovo, dělala, že to nevidí, protože podle ní si to všechno jen vymýšlím..., ale kdyby jen věděla....., to co víte vy tady. MIŠKO, mám dotaz, našla bys v sobě tu sílu a řekla někomu právě to, na co se tu kdysi ptal T., aby si přečetl tuhle diskuzi, že jsi tam napsala to a to? I když nevím, jestli by Tvá máma všechno tady vládla, už je toho na ni asi tak dost, ale třeba kamarádi, někomu z nich jsi se přece svěřila, nebo popř. Tvá školní psycholožka, možná by si i našla čas a přečetla si to??? A teď je tu to, že moje máma nevěří, že je to tak hrozný, podle ní se to dá zvládnou, bez psychologů, psychiatrů a silou vůle... Což mi připomíná, když jsme ve škole probírali duševní problémy typu deprese atd. a učitelka se nás zeptala, co si o tom myslíte? Většina dělala, že se jich něco takového netýká, zbytek myslel na zvonení, takže po donuceném vyvolání ze spolužáka vypadlo, že si myslí, že deprese je vlastně slabost charakteru, protože se to musí zvládnout vůlí... Proč je ale všem proti mysli, že deprese napadá hlavně vůli, že to je to první, o co člověka připraví..., že může chtít, ale nemá vůli se přinutit. /?!!/ Takže by ona osvěta neškodila nejen u mě doma, ale všeobecně.....

Ahoj Miško, myslím, že se podobná reakce od Tvé mámy dala očekávat a ani moje máma by se nezachovala jinak, protože, jak mi nějak podobně napsal Dan, svět dělí na ty "zdravé", a pak na ty, které by měli někam zavřít, pokud mají nějaký psychický problém... Většina lidí, kterým se něco takového vyhlo, neberou psychickou nemoc jako nemoc, ale je to pro ně jiný tajemný svět..., nesmíš se divit tomu, jak zareagovala, nikdy nepoznala tuhle bolest, a tak žije v představě, že psychické problémy jsou něco víc... něco "nadpřirozeného"... Že se střídají okamžiky, kdy na Tebe máma křičí a nechápavě Ti vyčítá, z čeho můžeš mít deprese, s okažiky, kdy je na Tebe milá, je právě tím, že se s tím neumí vyrovnat... Na jednu stranu se Ti jako rodič snažila dát všechno a Ty za ní přijdeš s tím, že máš deprese, chápe jako určitou zradu a svoji chybu, a na druhou stranu Ti to chce vynahradit či to dohnat a smířit se s tím, to jsou ty okamžiky, kdy je na Tebe milá a hodná... A když viděla Tvé pořezané ruce, zase se ozvalo to její já, které se s tím nedokáže vyrovnat, a tak přišlo na řadu vyčítání, křik a Bohnice... Asi bys jí neměla říkat, jak si se chtěla zabít, ještě na to není připravená, ale své psycholožce bys to určitě říct měla. Míšo, víš, proč máš deprese, odpověď na tuhle Tvoji otázku jsem našla v některých Tvých e-mailech a proč si se rozhodla pro léčení, to taky víš..., protože jsi statečná a pochopila jsi, že je to způsob, který Ti může pomoc a změnit život... a za tenhle velký krok kupředu si zasloužíš, aby sis udělala i tu nejmenší radost, jak Ti řekla psycholožka... Věřit bys jí měla, protože jsi inteligentní, samostatná a jednou to vážně někam dotáhneš..., určitě dál než k jogurtům :-), jen je smutné, že musela být prvním člověkem, který Ti to řekl... Na psychiatrii si zavolej a objednej se, určitě Ti to pomůže, stejně jako další návštěva psycholožky... Pomůže Ti to k tomu, aby se to zlé už nikdy nevrátilo a měla jsi sílu dál bojovat a těšit se na další dny, které by měly být už jen hezké..., vždyť si to zasloužíš! Měj se krásně a brzy se zase ozvi. Anila

Zacinam si pripadat trochu jako blbecek. Bych se asi mel krotit s tema svejma prispevkama. Skoro jako monolog...Ja jen ze me vcera vecer krom jineho napadlo, ze ve chvili, kdy mi doslo, ze mi rodice, jsou predevsim normalni LIDI a ja jsem shodou okolnosti jejich syn, tak se mi spousta veci v zivote zjednodusila. (jim pak diky tomu mymu "prozreni" asi taky, i kdyz o nem nevedeli. Byl to muj velkej objev).Dan

Anilo, dostala jsi vcera (Patek) muj mejl, kterej obsahoval v predmet/subject: "rady"? Mam nejaky problemy Ti posilat mejly. Bud to souvisi s mym compem, nebo z misty kudy je posilam nebo s nasim intranetem.

Dneska je tu nejak ticho po pesine. To bud znamena, ze je vsem lip, nebo hur. Doufam, ze lip. D.