Sebepoškozování

Ahojky, niki, promin, ta mailová adresa bola zlá. Mám adresu zuzicka"zmail.sk. Jo a jak se mám? Je to bieda, nič sa mi nedarí, ubližujem si každý deň, strašne to potrebujem, teraz používam zapa?ovač, je to menej nápadné. Môj život nestojí za nič, ve?mi chcem zomrieť. Neviem čo bude dalej, ked sa posledná operácia nepodarila, stratila som chuť do života. Rodičia ma vôbec nepodporujú, len mi stále niečo zakazujú a chcú ma dostať do psychiatrickej liečebne. Tymto prosím o pomoc všetkých, ako sa mám vyrovnať so svojím životom, ako to všetko vyriešiť?Dík, že sa môžem zdôveriť. Majte sa tu peke, a hlavne ty, Niki.

Ahoj Zuzko!Pokoušela jsem se Ti nekolikrát napsat email ale vzdycky se mi to vrátilo zpět..nevím čím to ale pokusím se na to přijít. Doufám,že se máš aspon trochu hezky.. kdyžtak napísej sem,hmm? Papa

Ahoj Petrusko! Mrzí mě,že se máš takhle bídně.. mě v poslední době taky není nejlíp.. ale nezvládla jsem si neublížit jako Ty..maximálně týden! A já si řekla,že musím zavolat na psychiatrii alespon to zkusit když už nic jinýho nepomáhá.Je skvělý,že máš Mysáka.. kterej Ti pomáhá! nemysli vždycky hned na to špatné.. třeba,že když spolu budete celý týden pohádáte se.Muže to tak být ale taky nemusí. Držím palečky,že to zvládneš..joo a ještě něco určitě tu nikoho neotravuješ!! Měj se hezky,pokud možno

Péti,co napsat? nevím, pomoct ti neumím, ač bych strašně ráda,můžu tě litovat,ale to asi není to pravé,říkat ti seber se , bojuj, je taky zbytečné,protože to děláš každý den. ani nevím, zda chodíš na nějakou terapii,zda bereš nějaká antidepresiva...ale bylo by dobré minimálně projít nějakou terapií.jinak je moc fajn, že máš Myšáka:o)) a že si rozumíte a je ti s ním dobře a taky je fajn, že se tu depku snažíš zahnat tím hraním na kytaru, i když to třeba na moc dlouho nezabere,ale i ta chvíle je přece fajn:o))zkoušíš, hledáš a jednou i najdeš ten svůj pravý lék na ty tvé bolístky:o))

Ahojky.........nepsala jsem dlouho, jen jsem cetla...Ale jak jsem to tak cetla tak bych mohla napsat ze jsme na tom podobne.......Uz dlouho jsem si neulbizila (pro vas to je malo ja vim, ale pro me moc) Uz mesic....... ale den co den se to vraci, depka obrovska, touha si ublizit, ale pak mam v ruce nuzky a nejde to. Nevim proc....... Ale kazdy den se to vraci a to me ubiji......jako by me neco seziralo zevnitr...... pomalu a bolestive...... Vim, ze az si znovu ublizim, tak ze to bude hodne...... Kazdy den, kdyz to prijde, tak se mi udela spatne od zaludku a jdu nekolikrat zvracet, toci se mi hlava a strasne se mi klepou ruce....... a brecim...... uplne hystericky...... vetsinou jsem jen jako telo ktere uz nema dusi.........Drzi me tu jen mysak.... nic jineho..... 2.srpna jsme spolu byli rok....... byli jsme na nadherne veceri...... romantika, jen my dva....... po dlouhe dobe mi bylo nadherne....... v utery jedeme na tyden k memu tatovi..... moc se tam tesim ale bojim se. vzbudim se vedle mysaka, cely den budu s nim, pujdu spat s nim......... bude me mit plny zuby....... a urcite se pohadame....... a ted? ted prave zase odeznela moje nadherna nalada....... je mi zle ale dneska jsem zvracela jen dvakrat...... predevcirem asi ctyrikrat....... co mam delat? nasla jsem si noveho konicka. zacala jsem hrat na kytaru. v utery rano mi prijde moje kytara....... (do ted jsem mela pujcenou kamaradovo) kdyz mi zacina depka tak jdu hrat, ale to mi vydrzi tak deset minut, pak uz ne....... nejde to........ myslim jen na to jak si ublizit.........Mno snad jsem vas moc neotravovala tim, ze jsem asi po pul roce zase napsala...... a pokud ano tak se moc omlouvam........ ale nikdo vcas do cteni nenutil........ ale ja uz si skoro zvykam na to, ze otravuju vsechny kolem sebe......... Mno radsi koncim, mozna nekdo odepisete............ mejte se aspon vy co nejlip to jde.......Papa, Peta

Ahoj Ivo... také po dlouhé době ;o) Nevím, proč je to všechno tak těžké. I mě to občas napadne, ale raději nad tím moc nedumám. Přiznám se, že za tu dobu, co jsem sem nepsla, jsem to tu spíše jen pročítala a nečetla jsem všechny Tvé příspěvky /snad mi to promineš/ a nevím, co je u Tebe nového. A ani tedy nemůžu odhadnout, s čím si mám dát dohromady Tvé svoučasné pocity, ale něco Ti povím. Nedokážu, respektive dokážu se popálit, ale není to jako dřív. Musím se dlouho přemáhat, abych to udělala. Musím, protože potřebuju tu úlevu, když už pomyslná hranice duševní bolesti, kterou nezvládnu, přeteče. Tuhle úlevu, protože jsem zatím nepoznala nic, co by ji dokázalo překonat, nahradit... V mysli mám představu, která mě toho všeho zbaví, kdy se mi plamen vtiskne do kůže a zároveň pocit, kdy ze mě všechno spadne. A právě to druhé vyhrává, ale ne vždy. Občas tenhle boj nevyhraje zápalka... Proč? Protože už jsem to DLOUHO VYDRŽELA BEZ TOHO A JDE TO. A co brání Tobě Ivo? Nemůžou to být výčitky "když jsem to vydržela tak dlouho, přece to teď neudělám znovu!" Jestli je to tohle, určitě víš, že tím se to ještě prohlubuje. Třeba někde ve skrytu duše víš, že si přeci jen nezasoužíš úlevu za tuhle cenu? Určitě jsou jiné způsoby? Něco, co Ti pohladí duši, možná ne tak "dokonale", ale že i Ty si zasloužíš něco pěkného. Že bys v sobě našla naději, víru v něco lepšího? Ještě mě napadá mnohem smutnější pohled. Jak jsi schoulená v prázdnotě bez pocitů, protože v prázdnotě nemůžeš pořádně cítit ani bolest a bojíš se, že tam zůstaneš úplně sama. I tohle patří mezi to, co jsem poznala. Nechci Ti přisuzovat ani jedno z toho, protože může být tolik další důvodů a ten pravý znáš Ty, zkouším Ti jen napovědět. A proč je to všechno tak těžké?... Kdysi kdosi řekl, že život nám nepřipraví tak těžkou zkoušku, abychom v ní nemohli obstát. Taky si říkám, jestli to u něko nepřehání, ale přece to nevzdáme, ne?! Ať je to cokoliv, dokážeš to překonat... Věř tomu, zkouším to s Tebou. Nikdy nejsi sama, protože tady najdeš lidi, kteří Tě dokáží pochopit... I když si právě dnes nepěju Ódu na radost, ještě si dobře pamatuju na to, jak hrozně mi bylo. Může být hůř, ale když může být hůř, může být i líp. Zvláštní, že to píšu právě já. ;o)) Ivo, za prázdnotou je naděje a věřím, že ji najdeš. Anila

Chci se přidat a poděkovat Pajce a Dráže,že jste tady v té virtuální poradně na bolavé srdce.

Kvak kvak.Rada je jednoducha, mejte se radi a ostatni

Anilko,přeju hodně síly, vím, jak je v tomto boji potřebná-síla a víra v to, že bude líp.Ivulko,já svou ,, tajnou zbraň" mám a dělám všechno proto,abych jí nepoužila znova a poslední dny to není vůbec jednoduché,klidně napiš,kdykoli,cokoli...jsem tu:o))

Ahoj zase po dlouhé době..Proč je to všechno tak těžký? Je mi děsně, nic mi nejde..moje dlouhodobá zbraň nějak nefunguje, nedokážu se pořezat, chci, ale jelikož sem to už dlouho neudělala, tak mi to nejde..a já to chci..asi zvláštní, že??..ale já potřebuju úlevu, je toho ve mně tak hrozně moc. Nejde mi to brečet, vzetkat se, nadávat a nejde mi ani si ublížit! Moje tajná zbraň, která vždy pomohla najednou nefunguje...Nevím jestli je to dobře, nebo špatně, ale zrovna bych ji tolik moc potřebovala......sem sama uprostřed toho všeho...což je asi to nejhorší...

Pajko a Drážo, dlouho jsem tu nebyla a překvapilo mě, že vás zde potkávám. Obdivuju tu vaši touhu pomoci. Drážo, Tobě ještě poděkuju za hezké a povzbuzující řádky. I já ten pravý recept na úzkost stále hledám... Pajko, určitě je mi lépe než třeba před rokem. Jen je tu ten rozdíl, že jsem se naučila úzkost potlačovat, abych zvádla každodenní věci jako ostatní lidé. Jenže už několikrát jsem se přesvědčila, že to nejde do nekonečna, a tak nade mnou úzkost po nějaké době opět vítězí a to je potom nekonečné ochromující bolest, kdy ztrácím chuť s tím bojovat.Cítím úzkost každý den, s každým nadechnutím, mně uvnitř něco sevře. Úzkost je se mnou na každém kroku, ale pokaždé v jiné podobě a jinak silná, smířila jsem se s tím a zkouším s tím nějak "žít", i když to uvnitř bolí. Už teď se děsím, protože od tak dvou až tří hodin odpoledne to začíná být nejhorší... A Daniel... O víkendu jsem byla u něho. Našlo se i pár chvil, kdy mi bylo o trošku lépe... A děkuju mu, že je se mnou... Mějte se moc pěkně, Anila

ahojky Anilko, moc ráda bych ti napsala něco, co by ti nějak pomohlo, co by tě aspoň na chvíli zbavilo úzkosti,ani nevíš, jak ráda bych našla recept na to, jak pomoct všem lidičkám, co se nějak trápí. s úzkostí je to velmi tvrdý boj,ona neoplývá taktem ani soucitem, ale pořád věřím, že i na ni něco platí, něco, čeho se i ona zalekne tak, že uteče a už se nevrátí a když, tak jen na chvíli.přeju,aby nejen večery,ale i dny byly pro tebe snesitelné a jednou i doopravdy krásné

Anilko, myslela jsem, že se Ti už daří dobře a ono to trvá a trvá? :(A co Dan? Kde je?

Ahojky ?udkovia, jak pak se máte? Držím vám všem palce. niki: když chceš, napíš mi ma mail:zuzicka"zmial.skMajte sa fajn...

Mám chuť si někde zavzlykat... Modlím se za večer. Potřebuju večer a úlevu, která s ním přichází. Celodenní úzkost, která se stupňuje, stejně tak jako v současnosti můj nejlepší přítel Neurol, a v tuhle dobu se blíží vrcholu... Potřebuju večer a konečně se svobodně nadechnout! Dohání mě to k šílenství. Prosím, prosím, prosím za večer... a za úlevu...

Ahoj Haničko,přeji ti mnoho štěstíčka a zdravíčka.

Hanko moc přeju a gratuluju!!! Držím pěsti, aby vše probíhalo zdravě a bezproblémově a oba jste si svůj vztah dokázali kultivovat, tedy dlouhodobě jako krásný udržet. Miminku úžasné rodiče!

Ahoj,dlouho jsem tady nebyla.všechny Vás moc zdravim.Budu se vdávat a čekám miminko.Přišlo to nějak vše rychleji než jsem plánovala,ale jsem šťastná a spokojená. Moc,moc zdravim Pajku,Drážu,Andreu,Míšu,Renču,Petrushku.

Omlouvám se,že píšu až ted.. Jak se máte lidičky??Slovenko,chápu Tě moc dobře,taky něcím podobným procházím,až na to,že operovat to u mě vůbec nejde!Držím palečky..a ještě napiš,kdyžtak..mějte se pěkně..

ahojda všem...tak jsem se vrátila z psychiatrické léčebny a udělalo mi to moc dobře... sice mám problémy se sebepoškozováním pořád, ale něco jsem se o sobě dozvěděla a smířila jsem se se svou nemocí... bylo tam většina neurotiků, psychotiků jen minimum... a věřte, že lidí s podobnými problémy je opravdu hodně...