Sebepoškozování

ahojda všem...tak jsem se vrátila z psychiatrické léčebny a udělalo mi to moc dobře... sice mám problémy se sebepoškozováním pořád, ale něco jsem se o sobě dozvěděla a smířila jsem se se svou nemocí... bylo tam většina neurotiků, psychotiků jen minimum... a věřte, že lidí s podobnými problémy je opravdu hodně...

Ahoj, niki, dík za odpoved. Asi máš pravdu, netreba sa skrývať. Mám problémy s bedrovým klbom a taky krývam. Režu sa od predposlednej operácie, ktorá nepriniesla žiadne výsledky. Neviem čo dalej, rodičia ma nutia chodiť k takej sprostej psychologičke, a ja sa nemienim vzdať toho krásneho pocitu, ked žiletka vniká do mojej kože, pak všetka tá krv...Nedokážem bez toho žiť. Jo a čo mi je? Když sem se narodila, mnela sem jenom vykloubenu nohu. Istý lékar to vtedy tak posral, že mám následky na celý život. Zatial som byla na 6 operáciách a krývam stále moc. Jo a okrem toho, v škole ma šikanovali asi 5 rokov, a s chalanom som spala už v 12.Dosť dovodov, aby som sa nenávidela. Tezaz mi bude 15. Musím končiť, dík že si múžu vypsat svoje pocity. S pozdravom Zuzana

Slovenka.. s jizvama v létě??Nic,nějak je neřeším,přece se nemužeme schovávat před posměchem jinejch,dost ubohých lidí! A když se někdo zeptá,od čeho to mám svedu to na psa.. i když samozdřejmě je vidět,že je to od žiletek,nebo nože.Všimla si toho máma a asi mě porezírá ale nechce tomu věřit,tak to neřeší.. Víš,já sem postižená od narození..kulhám na jednu nohu..není to operovatelný ani nečitelný.Ale kvuli tomu,jsem se nazačala pořezávat.. i když z části asi jo.Mužu se zeptat co Ti je??

Petrushka..Jde to a jakpak ty?

ahojky vsem, japak se mate? :)

Dan...Bydlím sama. Nechápu proč taková otázka.

Ahoj,všetci,ja mám tiež podobné problémy, režem sa asi rok. Nedokážem s tým prestať, nenávidím svoje telo. Som postihnuté decko, celý život mám problémy s nohou. Strašne ma deprimujú stále tie liečenia, operácie... Dvakrát som sa pokúsila o samovraždu, samozrejme neúspešne. Potom som musela chodiť na terapiu, a to mi prinieslo len nové jazvy. Neviem čo mám robiť, som totálne na dne. Prosím poraďte mi čo ďalej. A holky ako skrývate v lete jazvy?

Ahoj, jen tak jsem prolétla a všimla jsem si, že jste se tu bavili o tom filmu, mohl by jste mi někdo říct, jestli se to dá z těch stránek nebo někde jinde stáhnout a jak? Kdyžtk jsem i na mailu....DíkyMějte se hezky holky, mnoho síly. Zase přijdu...Papa

Ahoj Matahari, mam otazecku, kdyz uz je Ti tech 28 let ... Bydlis sama anebo spolecne s rodici/pribuznymi?Dan

Drážo, s tím potvrzováním si že mě nikdo nemá rád...to moc dobře znám...neustále se zaplétám jen s ženatými muži. Výborný způsob jak si potvrdit, že na mě opravdu kažký kašle...

Pajko, myslím, že už mi pomáháte jen tím, že tu jste, že tu mohu vypsat svoje pocity a vědět, že mě obratem nenazvete bláznem či hysterkou (jak to činí má "drahá máti"), taky že mohu číst vaše příspěvky a říkat si, že nejsem jediná, kdo má problémy...

Pajko,možná se máš ráda,ale asi ne dost na to,aby jsi se víc šetřila

ořechy jsou dobré na nervy:o))není to důvod se ješě víc nenávidět,spíš se snažit pochovat to své vnitřní dítě,jak bys jednala s malým vyplašeným tvorečkem?určitě bys ho nenáviděla,nebo snad jo?potřebuje pomoc,pláče.zůstat sama není řešení, i když já to s chutí praktikuju a schovávám se do ,,bezpečnějších" vztahů u terapeuta a ani u něj se nezbavím jisté nedůvěry,ostražitosti,předem se připravuju na to, že mě to raní a taky dělám všechno proto,abych si svůj názor potvrdila,takže snášet mě je někdy dost těžké,neustále testuju,zda je ten či onen hodný důvěry.....tak se drž:o))nyní již nenapíšu kradný den:o))tak krásný večer:o))

Matahari, myslíš, že bychom ti mohli nějak pomoci? Tvůj život za to určitě stojí, jsi schopna dospět a vidět vztahy i city s odstupem... Ráda bych...Drážo, tak jo... vždyť já jsem s tím -holismem taky vlastně patřím, i když jsem se původně mylně domnívala, že se ráda mám. Nemám :)

No to je přesně co na sobě pozoruji. Chovám se jako malé umíněné dítě, které se vzteká a chce maminku. Je to další důvod se nesnášet...S tím zaplácnutím toho prázdného místa...to je těžké. Už si nikoho nedokážu k sobě pustit. Bojím se, že mě opustí jako matka a já budu zas jen trpět. Tak jsem radši sama. A trpím tím že jsem osamělá. Nedává to smysl. Už zase několik dní nejím léky a právě jsem do sebe naházela pytlík vlašských ořechů...

Matahari,vůbec to není trapný,taky jsem tu ,,veterán"-26 a můžu říct,že když jsem na terapii a nějak se mě to podivně dotkne,tak jdu pěkně do regrese a fňukám, že chci maminku-asi to bude tím, že se mnou nikdy v těžkých situacích nebyla a něco ve mně by si to přálo a chybí to tomu vnitřnímu dítěti,prostě něco zůstalo nenaplněné a je v nás díra,kterou toužíme zaplnit,nyní jde o to,zda zvolíma správný postup,není bezpodmínečně nutné,aby tu díru zaplňoval ten,kdo ji ,,udělal"...možná by to chtělo přemýšlet o terapiiPS:sebepoškozování má mnoho podob a forem,některé jsou pro společnost přijatelné-podle mě i workoholismus,kdy lidé pracují do úmoru a úplného vyčerpání,ač jsi jsou vědomi rizik je svým způsobem nevážení si sám sebe -stavídůležitost své práce nad své potřeby-nemají se rádi....to zase dneska plácám,co?:o))krádný den všem

No já vím, že je trapný ve 28 letech brečet, že na mě maminka kašle. Jenže je to tak už od mých 12 let a já ještě pořád nepřišla na to jak se s tim vyrovnat...

Je mi 28.

Niky: co se stalo? kamos prekroutil jednu blbost (to je na dlouho a je to fuk)a michal si ted mysli ze jsem mu celou dobu lhala...... a co jeste? nevim, vcera sem mela strasne na nic naladu. zase jednu takovou tu moji krizi...........Matahari: a kolik ti je?

Zdravím všechny. Trochu jsem to tu pročetla...já s pořezáváním se a podobnými věcmi problém nemám...ale myslím, že to co dělám asi sebepoškozování je...mám kvůli jedné chorobě velmi přísnou dietu, většinou mě krmí jen tekutou umělou stravou, neboť mám velice poškozenou trávicí soustavu...a co já dělám? Bestiálně se přežírám těmi potravinami o kterých vím, že jejich průchod mojí trávicí soustavou nemusím přežít, schválně nejím léky...nevím proč to dělám...vždycky když se přežírám tak myslím na to, že chci umřít...a když pak přijdu na kontrolu k lékařce a ta mi řekne, že se můj stav zas o něco zhoršil, tak mám pocit spokojenosti. No bohužel mám někdy i stavy "normálního uvažování" a v takových chvílích se děsím co to dělám. Jsem pak v příšerné depresi z hrůzy že umřu a depresi zaháním přejídámím...Momentálně už jsem úplně na dně. Vztahy s rodiči jsou katastrofální. Otec nás opustil před lety a matka se upnula na sestru (je o 12 let mladší než já, benjamínek), vaří jídlo jen pro ní, pere jen její prádlo, na návštěvy a na nákupy chodí taky jen spolu, bydlí spolu v sestry dětském pokoji...Strašné. Já jsem tu jak desáté kolo u vozu. Když je mi někdy strašně zle a řeknu to matce, tak mě uzemní, že jí taky občas bolí břicho a narozdíl ode mne se nemůže válet doma (jsem v plném invalidním důchodu) a musí chodit do práce. Já už to asi neunesu. Dost často jsem myslela na sebevraždu, ale teď mám takový podivný pocit...už mi to nepřipadá nenormální se zabít, teď mi to připadá jako jedniná věc,kterou mohu udělat. Mě se uleví, matce a sestře se uleví....