Sebepoškozování

Anilo, kdo z nás má vůbec právo, odvahu, drzost a bůhvíco ještě sem psát?Kde je kriterium, kdo by měl a kdo ne?Tvůj příspěvek je moc hezky, moudře a kultivovaně napsaný. Neděláš pravopisné chyby :) rozhodně ne víc, než my ostatní... a posunula ses v pohledu na sebe, život i svět dál k dospělosti."Hloupá, ošklivá, neschopná, pitomá, nudná..." Kolem toho se motáš dlouhodobě, jsou to slova, která si dáváš do souvislosti se svou osobou velmi často. Přemýšlím, kde je kriterium pro tyhle termíny. Např. pojem krásy je tak individuální..., hloupost, neschopnost, nudu posoudit je taky velmi subjektivní záležitost.K panické poruše: Tvé úzkosti, neklid a vegetativní projevy naznačovaly, že půjde o ni. Buď ráda, že nemáš ataky, ale jenom lehčí formu, uzdravíš se snáz a rychleji. Panická porucha je vysilující a je třeba ji léčit. Nevím, kolik Neurolu si máš brát a jak často, ale zkus s polovičním množstvím, než máš předepsáno. 0,25mg je dávka, která Tě rozhodně nebude paralyzovat. Je to lék šitý na míru PP a má efekt. Jen málo lidí ho nesnáší nebo má nepříjemné vedlejší účinky. Je nebezpečný možností vzniku závislosti. Člověk se po něm cítí opravdu klidně a spokojeně. U některých jedinců se může dostavit i lehká euforie, což určitě není nepříjemný stav. Proto spousta lékařů zvedá varovný prst: "pozor na závislost!" Ta se projeví tím, že Ti nestačí dávky, zvyšuješ je a zase nestačí a dokola. Při vysazování mohou pociťovat někteří lidé abstinenční příznaky. Prostě podobně jako u drog. Nechci Tě strašit, chci jen, abys s ním zacházela opatrně a sledovala, co s Tebou dělá. Beru ho několik let a závislost necítím ani se jí nebojím. Před třemi lety jsem měla velmi těžké období, kdy jsem šla z ataky do ataky, ve dne v noci. Nepřestala jsem pracovat, ale žila jsem od Neurolu k Neurolu. Po kousíčkách jsem se jím uklidňovala a držela se nad vodou. Tehdy jsem ho brala cca 5 mg denně. Dnes 1-2 mg podle toho, jak se cítím. Když je super den a v mé duši klid, nevezmu si žádný. Beru si jej podle potřeby. Za 37 let, co mám PP, už se celkem znám :) Doufám, že jsem Tě nevyděsila, opak byl mým úmyslem. Neurolu se zkrátka neboj, pomůže Ti. A buď trpělivá, psychika se srovnává velmi pomalounku. Vím, že to zvládneš. Když si představím, jak dlouhou dobu s tím bojovalas sama, obdivuju Tě a chápu velmi dobře, jak vysílená musíš být.Myslím, že si ani neuvědomuješ jaké pokroky děláš...

Tak jsem ráda. Moc dobře mi teda není, ale můj přítel změnil názor. Dovolil mi jet na tu psychoterapii. Když jsem s ním o tom mluvila, tak byl úplně v klidu a jen říkal aŤ to ještě do konce měsíce vydržím kvůli práci. Byl hodnej. Úplně jsem koukala, protože ho takovýhle ho vůbec neznám co se týče psychiatrie. Ale to už je jedno. Hlavně, že snad pochopil...Takže dnes budu volat psychiatrovi a řeknu mu ať mě objedná. Jsem ráda, že tam jedu, ale mám strach. Z doktorů, z cizích lidí...neumím se seznamovat. Ale snad to bude dobrý. Doufám, že tam bude někde netka, abych vám sem mohla napsat, jak terapie probíhá. No je mi z toho nějak divně, protože se opravdu bojím, nevím co mě tam čeká. Tak se chci zeptat, jestli někdo nezná Ostrov a jaký to tam je.Přeji všem krásný den.

Ahoj Anilo, je mi tak líto, že se cítíš zase takhle blbě. Ten Neurol Ti pomůže. Taky jsem ho brala. Z počátku je sice únava, ale asi po třech dnech to zmizí.Je mi líto jak se cítíš. Ale já tě nevidím jako nějakou špatnou, ošklivou, neschopnou holku. Zkus se na sebe podívat mýma očima: viděla by si hezkou, inteligentní holku, která je hodná úcty a lásky!

NEUROL jsem chtěla napsat... neuron je nervová buňka... :-) Někdy jsem tak hlupá. Vážně bych se neměla vyjadřovat ani písemně... Asi se půjdu někam bacit..... :-((

Hezký večer všem, před pár dny mi přišel moc hezký e-mail od někoho, kdo čte tuhle diskuzi, ale sám si neubližuje, ale JEN chce pochopit někoho, na kom mu moc záleží, proč to dokáže udělat a pomoci mu... S jejím souhlasem mám dovoleno sem kousek ocitovat: ..."Možná bych měla zkusit vyjádřit, proč ti píšu. Protože mě vědomí, kolik je kolem mě lidí, jako ty a všichni ostatní, co do toho fóra přispívají, nedá spát. Je mi z toho úzko a mám strach, strach o vás všechny. Já vím, je to asi divný od cizího člověka, ale je to tak. Jak řekl můj oblíbený spisovatel: "Jsou lidi ve světle a jsou lidi ve tmě. Ty druhé nebere člověk na vědomí, dokud se s nimi nesetká." Tak vidím tebe, píšťalku, Dominiku... Člověk nepřemýšlí o cizím utrpení, dokud se nedotkne jeho samého. Dokud nemá kolem sebe lidi, které má rád a se kterými trpí a za které trpí. Vím to, bylo to u mě stejné. Až se za sebe stydím a je mi to líto. Někdy člověk zareaguje, až když je pozdě. Možná je to tím, že lidi jsou nevšímaví ke svému okolí nebo nechtějí některé věci vidět..." A mě to dojalo, protože je to právě od cizího člověka. Začala číst proto, že "JEN" chtěla pomoci někomu, na kom jí záleží. "JEN" jsem napsala v uvozovkách proto, že to není pouhé jen pomoci tomu jedinému..., je to ta starost, právě o toho jejího člověka, na kterém jí tolik záleží a má ho ráda, ať je jakýkoliv. A "JEN" jsem napsala velkým písmem proto, že je to něco velkého - snažit se pochopit něco, co se tak těžko chápe. Je to velký důkaz kamarádství, přátelství či lásky. A čte dál se zamyšlením ne o tom jediném člověku, ale i o těch ostatních, kteří tohle dělají... Jaké to je ubližovat si? Co je vede k tomu, že dokáží udělat něco takového? A že je jich víc a možná je každý den potkává, jen to o nich neví, protože se jim daří to dobře skrývat, nebo proto, že to vidět nechtěla... A já děkuju, že už nemusím jen doufat, že takoví lidé MOŽNÁ JSOU, kteří sami na vlastní kůži nepoznali, ale snaží se pochopit a pomoct, ale že OPRAVDU JSOU. Když jsem sem nedávno psala o tom, jak se nás učitelka ptala, co si myslíme o depresi a spolužák odpověděl, že je to slabost charakteru..., tenkrát jsem to nemyslela tak, že lidi se o něco takového zajímají, až když se to stane přímo jim, jak mě pochopil Dan, chtěla jsem tím poukázat na to, že lidé nevidí psychické nemoci jako nemoci a nechápou, že se to vůlí zvládnout nedá. I když je možná pravda, že se nezajímají, dokud se to nestane přímo jim, ale taky existují lidé, kteří nezůstanou lhostejní, když se to stane, někomu koho znají, snaží se to pochopit a ne se posmívat anebo se odvrátit... Stejně tak, když jsem psala o Miloši Kopeckém, nechtěla jsem srovnávat fyzickou bolest s psychickou. Možná to tak vyznělo, ale nebylo to tak myšleno. Psala jsem o tom, že i když byl opravdu hodně nemocný /fyzicky/, považoval za tu horší bolest právě tu duševní. Nezažila jsem pořádně ani jedno, nemůžu srovnávat, ale chtěla jsem ukázat tu nepochopitelnost pro toho, kdo to nezažil, že ta psychická nemoc taky bolí a pořádně... Jsem i jíná než tyhle příspěvky a při svých dobrých dnech se marně v těchto řádcích hledám a možná kdybyste mě znali jinak než takhle, snad by vás něco takového nenapadlo. Snažím to všechno skrývat - tu vnitřní bolest, svou nejistotu v sebe, strach z každého nového dne - a dařilo se mi to, ale teď už mi to nejde, nemám na to sílu. Poslední dobou se pro mě škola stává peklem, je to hrozné tam sedět, když ve své nervozitě právě sedět nemůžu. Někdy už si píšu poznámky, ale to jen abych si dpoutala pozornost, od toho co je kolem mě, jinak bych se asi už docela zcvokla. Občas na mou osobu zaslechnu ve třídě nějakou jízlivou poznámku..., jenže oni nic nevedí, ale kdyby věděli, bylo by těch poznámek ještě víc. /?/ A kdykoliv se mnou někdo začne mluvit nebo dostanu e-mail, sms, divím se tomu a říkám si proč? Proč někomu za to stojím? Hloupá, ošklivá, neschopná, pitomá, nudná... /!!!/ Co na mě asi tak vidí? Čím jsem si to zasloužila? Lítostí /?!/ - ale o tu já přeci nestojím. Litovat se umím dost dobře i sama. Neměla bych se vyjadřovat ústně, neumím to, neměla bych to dělat ani písemně kvůli pravopisu a nechápu, kde beru tu odvahu už skoro rok sem něco psát. Dan by jistě řekl, že to teď ze mě mluví ta nemoc, ale to není pravda. Vždyť já byla vždycky taková - nejistá. Ať udělám cokoliv, bojím se, že je to špatně. Že se třeba jen o něco víc nadechnu a někdo mě za to seřve. Ten strach cítím pořád, už ani nevím z čeho. Vždycky jsem si připadala a nyní ještě víc jako opožděné pětileté dítě, které si neumí ani zavázat tkaničku a nikdy nebude svéprávné... Dneska jsem byla u psycholožky. - Ach jo, má to se mnou těžké, neumím se vykecávat. :-) - A právě tuhle moji nejistotu a melé sebevědomí jsme spolu řešily. A možná to ve mně nechtěně započali rodiče svou neschopností umět pochválit a zveličováním toho špatného, ale ne že bych jim to nějak zazlívala, jsou to jenom lidi. Taky jsem byla u psychiatričky a odešla jsem s diagnózou panické poruchy a předpisem na Neuron, zmírní mi to úzkosti, třes v rukou a strach. No, PP jsem si představovala trochu jinak, než jak to zažívám já, ale mám prý jen mírnou/lehkou PP, nebo jak to nazvat. Od doktorky jsem si musela dojít pro léky a zrovna v době, kdy proudí davy lidí z práce a ze školy... a ve mně to křičelo: "Tváře, lidi, lidi, tváře...!!!" Přesně jak napsal Dan... ty hrozné pohledy. Neuron si mám vzít poprvé zítra odpoledne, jenže to budu ve škole a způsobuje to únavu, závratě atd. a já se chtěla zeptat, za jak dlouho to tak pocítím, abych byla do té doby ještě ve škole schopná nějak fungovat??? Jen tak jsem sem něco hodila, aby to tu opravdu nezaniklo na malou aktivitu. Asi si všichni píšete e-maily a to bylo z počátku křiku, že by bylo lepší psát sem. ;-) Mějte se hezky a krášlete svět svým úsměvem. Jak ti, kterým tohle téma není cizí, tak ti, kteří jen chtějí někomu pomoci..., úsměvů není nikdy dost a je hezké se na ně dívat. Anila P.S. Kdyby někdo něco potřeboval, tak ještě jednou Anila."seznam.cz

nepovedala by som to krajsie :O]píšťalka

Eeeee, Valentyyyyna! Zamilovani lide maji svatek kazdy den, kazdickou minutu, okamzik za okamzikem. Kam se na to hrabe Valentynska vopicarna ;)

Jsem si myslela, že Valentýna slaví hlavně Amerika, Dane! Tož ten svátek myslela Píšťalka :)))

Ani jsem si nevsiml, ze bylo patek trinactyho! Jaky svatek?? Dneska?DanP.S. Hezky cteni Ti preju, Pistalko :)

tak ja citam do zblaznenia :O] Dufam, ze ste piatok 13-ho prezili v relativnej pohode a naplno si uzite ten dnesny sviatok :o]píšťalka

Dane, tak som sa tym preluskala, mnohymi clankami od Davida, nabehli mi zimomriavky a pri kazdom sa mi po lici skotulala slza, ani neviem odkial sa vzala... Este sa tam idem vratit, obcas sa mi vynoria myslienky a vo vela veciach sa viem s nim stotoznit... Dik za ten linkpíšťalka

Nejenom Pistalce, co nikdy nespi, ale uplne vsem, kdo maji chut si cist, bych venoval tenhle link, ktery jsem nahodou nasel:http://www.pooh.cz/alby/Ja mam nejradsi povidku: "Dopis pro Aňu, ale zdaleka nejen pro ni....", ale i dalsi jsou uchvatne.DanP.S. Kdyz jsem ji cetl, naprosto a dokonale jsem poprel chlapeckum obecne vstepovane pravidlo, ze chlapi prece nebreci.

Pistalka snad nikdy nespi :)Protoze jsem si vzpomnel na jednoho z tech chlapiku zavrenych uvnitr blazince, menoval se, tusim, Billy, Billy Bibbit. Ten se preci palil na rukach cigaretama. Krome toho bylo hezky videt, ze i v chronicky nemocnejch pacientech Kesey dokazal najit a ukazat jejich lidstvi, trebaze pro neznaleho je navenek skryto. A protoze cela ta kniha je hrozne posilujici a dodavajici odvahu a energii, i kdyz vlasne ve skutecnosti, tak jak ja ji rozumim, o dusevne nemocnych neni.P.S. Kdo ji budete cist nebo se rozhodnete pro film, tak ne at vas to odradi chodit k doktorovi! Protoze o tom to neni.

Dane, preco ta napadla tato kniha...? film som videla uz velmi davno a pacil sa mipíšťalka

Vsem, kdo jeste necetli roman Kena Keseyho "Přelet nad kukaččím hnízdem" (One Flew Over the Cuckoo's Nest) nebo nevideli stejnojmenny vynikajici film Miloše Formana je vrele doporucuju. V Cechach byl, jestli se nepletu, prelozen do cestiny a vydan pod jmenem: "Vyhoďme ho z kola ven".Film je skoro stejne dobrej jako knizka, knizka vydrzi na dyl.Dan

Copak vykyvy pocasi, ale netece tepla voda, netopi, malem jsem v noci zmrzl! Achich ouvej!! ;o) Mam chut zbit domaciho!

Holky, vydržte!!! Tyhle výkyvy počasí lidské psychice vůbec neprospívají, naopak... :(

"Nejde to,jsem už zas tam kde dřív..."To vis, Misko, ze to nebude jednoduchy. Abych rek' pravdu, tak jsem to cekal, ale uvedom si, ze prave nejses "tam kde driv". Uz jses o jeden krok kupredu. Myslis, ze kdyz jsem se vratil z Bohnic (to byl zase pro me ten prvni krok,co jsem udelal), ze uz jsem byl uplne vylecenej? Pche! Vubec ne, trvalo to jeste asi tri roky nez jsem byl jakz takz v poho. Prvni rok po navratu s lecebny byl nejtezsi. Ale pobyt tam mi pichnul tom, ze ty stavy uz na mne neprichazely tak casto a taky se jejich sila vetsinou zmensila, takze jsem mel pak vice energie k dalsimu boji s chorobou. Tak vydrz!Dan

...Ač jsem řekla, že to dělat nebudu a počkám, až to půjde samo od sebe, včera jsem to zase udělala, začala jsem ode dneška znovu... Se vším, od psaní poznámek, přes učení a taky bez přejídání..., ale nevydržela jsem to, proč se divit, vždyť jsem tak neschopná... Nechci jít zítra do školy... Doma se mi nějak daří "schovat" se sama před sebou, ale tam "vidím", jak jsem neschopná, pitomá a kničemu... Chtěla bych si od toho všeho odpočinout, zalést někam do tmy a ticha, pryč od toho nesnesitelnýho bodavýho světla, uřvaných ptáků, protivných lidí a všech těch rychlých pohybů.....

Ahojky všichni,jsem tu ase abych vám poděkovala za to,že jsmte mi všichni odepsali takyvý krásný věci a hlavně moc pogratulovala a smekla ivě,protože tohle je fakt něco.Ivísku,jseš skvělá!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Jinak já-nestojí to za nic.Nemůžu se pořezat protože dneska je maturiťák a máma mně kontroluje!Ale už to nemůžu vydržet...Nejde to,jsem už zas tam kde dřív...