Sebepoškozování

Ahoj Anilo, Pajko a všichni ostatní,tak 9.3. jedu do toho Ostrova na přijímací pohovor a pak mě do týdne objednají. Na ten pohovor se mi moc nechce, nějak se bojím na co se mě tam budou ptát apod. Ale aspoň uvidím jaký to tam je a jakej tam mají režim a jaký terapie. Aspoň se něco dozvím a když se mi to nebude líbit, tak se objednávat nebudu. V tomhle je to výhoda. Ale to čekání. Už teď jsem nervozní a pořád na to musím myslet. No snad to bude dobrý. Můj psychiatr tam volal a říkal, že je to velmi kvalitní zařízení, tak uvidím.Myško, je dobře, že jsi se odhodlala na tu psychiatrii. Ty léky Ti určitě aspoň trochu pomohou. Neboj se toho. Akorat mi příjde divný, že si pro ně jdeš až v dubnu. Teda jestli jsem to správně pochopila. Ale i tak, bude Ti líp.Já se teď taky moc dobře necítím. Jsem pořád nějaká unavená a smutná. A přitom na sebe příšerně naštvaná. Připadám si děsně nemožná, tak moc nesnáším sama sebe. Včera to na mě zase po delší době přišlo. Ta psychická bolest se nedala vydržet. Byla jsem v takovém velkém napětí, že jsem to musela udělat. Napustila jsem si plnou vanu horký vody a řezala jsem se po nohou. Pomalu se mi ulevovalo. Pak jsem s velkým uvolněním vylezla z vany a dělala, že je vše v pohodě. Myslela jsem si, že když jsem to vydržela delší dobu, že už to neudělám. Ale opět jsem to udělala - jsem kráva.Dlouho se tu neobjevil Dan a T. Už je to přestalo bavit? To by byla škoda!!

Ahojky misko!je mi to lito! predpoklada, ze to o tobe tva mamka vi.jak reagovala? moje mamka to NASTESTI nevi.kdyby tovedel, asi me prizabije! jednou u me videla na zapesti "zarez" a ptala se me co tam mam. ja jsem ji rekla, ze jsem se nekde skrabla a ona na to, ze me si brzo vezme k psychiatrovi(nevzala.UFFF!!! ) od ty doby si niceho nevsimla.tak se mej fajn, a kdyztak odepis :o) papa, akira

Ahojky Hani!konevne nekdo, kdo je na tom stejne jako ja.taky si kousu nehty(uz od peti let) a uz se ani nesnazim se toho zbavit.rezu se jen nuzkama, ale pekne ostryma.vcera jsem mela zase zachvat->mam bolavy stehno, ze si ani nwmuzu dat nohu pres nohu, a o ruce ani nemluvim.navic cejtim, ze to na me zas jde, ale ted je doma mamka a obe segry, asi pujdo do koupelny.NE!ja to musim vydrzet!!! ach jo.stejne to zas, jako vzdycky nevydrzim.jsem takovej slaboch!!!!!jak moc "to" potrebuju? jak jsem mozna uz psala: temer denne. mama je rozvedena, vzala si o devet let mladsiho chlapa, kterej me navic osahaval.resilo se to na policajtech,ale mama jim nakecala, ze prej jsem si ji sverila s tim, ze jsem si to vymyslela!vidids? kryla svyho debilniho manzilka, a na vlastni dceru se vybodla!mam mamu, tatu ne->umrel, kdyz mi byk 1 mesic, a prej bral drogy. rada hraju volejbal a baskebal, ale to ted nemuzu, protoze jsem po operaci levyho kolene a pred operaci(za 2 tejdny) pravyho kolene. z mejch konicku a zalib mi zbyli uz jenom, LINKIN PARK a cteni, ale ty knizky me pomalu ale jiste prestavaj bavit.ve skole je to na dve veci........ mam kamarady, kterym muzu verit, ale presto jsem tam, kde jsem (v pr**li)........... nejak jsem se rozepsala.sorry :o) a jak jsi k "tomu" prisla? tak se mejta holky "krasne" a ja sem jeste dneska mrknu :o)) papa. akira

Ahojky holky,taakže už jsem zvládla psychiatrii,ale nevim,co si o tom všem mám myslet.Nevim žádnej závěr,nevim jak mám jít dál...Sice mi neni nejhůř,ale spíš vim,že to příde a bude to pořádnej mazec.Antidepresiva dostanu,mám přijít 6.dubna,ale ani si nedokážu připustit,že něco to změní.Ale co?Ani nevim,co přesně mně teď trápí.Asi všechno.Máma mně absolutně nechápe,protože jí nedokážu vysvětlit,co mi vlastně je.snažila se mně přesvědčit o nějaký životní teorii,ale co to pro mně bylo?hlavně to,že jsem musela schovávat pořezaný zápěstí...Pomalu mizim.Napiště mi,jak se máte.Papa

Ahojki Akir,sice jsme na techto strankach "novacek", ale urcite rada zareaguji na tvuj clanek... Tak napr. my dve mam ehodne podobny problemy... Co si tady citam problemy jinych, tak u nich je to uz nejaky asi silnejsi... Nevim.. Ja proste se taky rezu. Ruce- zapesti, stehno, hrbet ruky, obcas i pres polstarky u prstu, ale tam nic nezustava. Diky Bohu aspon tam ne. ja vim, ze je to spatne, ale neda se to zvladnout. Sice kourim, kousu si nehty, ale proste potrebuji k sebeovladani i tohle.. No, sebeovladani.. To moc vycviceny nemam..ale tak apspon k uklidneni.. delam to hlavne asi sama sobe za trest za to, ze sjme nekomu ublizila nebo ze jsme ublizila treba jen sama sobe. je to sileny! hlavni je, ze s etoho nemuzu zbavit.. mymu klukovi to vadi. ok, nechala jsme toho asi na 4 dny.. bylo to celkem ok, az teda na to, ze jsem se citila nejaka svazana. no a vcera jsme mela silenou psychickou krizi a uz jsme proste "musela".. je to hrozny,byt na necem zavisla! A nejhorsi jsou ty jizvy. tech s esi je tak nezbavim.. ale beru to tak, ze jizvy po "bolistkach" zustavaji vzdy.. jak jizvy po padu ze stromu, na dusicce, zlomenem srdicku, tak po rezech ziletkou, nozem nebo jen obicejnym sichrem..Docela by me zajimalo, jak moc "to potrebujes" ty? zatim papa

Ahojky! cetla jsem tvuj prispevek, a uz delsi dobu hledam nekoho, kdo proziva neco podobnyho jako ja.rezu se na zapesti, na ruce, na stehna.vzdycky kdyz mam depku(temer ob den), kdyz jsem sama doma, a jsem na neco nebo na nekoho nastvana, tak si tim ulevuju.je mi to svym zpusobem i prijemny a uklidnujici, a protim se bojim jakykoliv bloesti.i pitomy injekce nebo brani krve.......prosim odepis.dik, akira

Ahojki Anil,jak sji psala s temi stavy, kdy ma spocit, ze by sis chtela omlatit hlavu o zed, abys to uz necitila.. Mivam takovy podobny stavy nekdy. Proste , kdyz na me vse padne, tak mam pocit, ze uz to nevydrzim. ze to chce neco, co mnemam tuseni, co je,a le co by bylo silnejsi nez ty navaly, co zrovna v sobe v tu chvili mam...Vcera na me tak moooc vse dolehlo, ze sjme si rekla, ze tak uz to nejde. Proc tu vlastne jsem. neni nic, co tu delam dobreho. Pro svet jsme nic dobryho neudelala, nedelam a ani neudelam. Plno zivotu prichazi a plno hasne a svet se kvuli nim ani na chvilicku nepozastavuje. tak co by bylo spatne na tom, kdybych proste ubrala jednu dusicku navic? tak sjme se proste zkusila zabit. Nikdy v zivote jsme nebyla tak moc rozhodla. Tak moc jsme si prala to vysvobozeni! A najednou to zklamani.. nepovedlo de to.. Vubec netusim proc! Podle me to nebylo tim, ze jsme slaba.. Byla jsme naprosto rozhodla! tak moc silne jsme nikdy v zivote s eneporezala pres zily. Krve bylo vic nez jindy, ale... nevyslo to. Dnes ve skole jsme si rikala, ze kdyby to vcera vylo, jak jsme si prala, tak ted tady nesedim, netrapim se vsemi temi vecmi, nenervuji s eco bude za minutu, dve, den, co bude doma zas za sprdany, za ktery vubec nemuzu... Jo, asi bych par lidem ublizila, ale myslim, ze by jich nebylo tolik.. Smrt s eskutecne dotkne jen tech nejblizsich a kdyz mas pocit, ze je jich hodne, tak urcite ne.. Hlavne by to za ca sprebolelo, ja bych mela klid a bylo by vse ok...Ach jo, ja jsme fakt asi pripad na leceni..:-) Adsi si budu muset tu pomoc najit.. Proc myslis, ze mas takovy problemy ty? Rodina? jen tak? nebo proc?zatim zas papa

berusko,ja sem chodim porad jen uz sem nepisu..proc taky..chci ti jeste rict,esi sem pudes do te doby,ze v do skoly du az v patek... no nic..uz tady asi nemam co rict.. mej se jak jen to pujde a zatim pa pa pa!!! (kdyztak mi napis email..ja sem uz psat nechci,ale tohle je takova lehci forma hovoru..)

Ahoj Hani, nemáš zač, pozornost Ti byla ráda věnována. ;-) Jen se Ti pro dnešek omlouvám za poněkud delší příspěvek. No jo no... :-) Já vím, jak je těžké smířit se s tím, že potřebuješ pomoc... Ono Tě asi straší to, že potřebuješ pomoc psychologa či psychiatra... To je právě tím, že si tyhle slova lidé spojují s něčím "nadpřirozeným" a málokdo se přizná k tomu, že někoho z nich navštěvuje... Ale divila by ses, co tam chodí lidí. Ale kdybys měla zubní kaz, taky by sis přeci došla k zubaři, ne? Nevím, jestli sis přečetla celou diskuzi, tak ve stručnosti... Dám Ti jako příklad mě. ;o)) Když jsem sem začínala psát před rokem už jsem se v tom docela plácala a to, že Tě k sebepoškození donutí nějaká stresující situace, mi připomnělo mé začátky... Přesně takhle jsem začínala. Když se mi něco nepovedlo a připadala jsem si úplně zbytečná, neschopná. Dostala jsme špatnou známku z písemky, tak jsem vzala zápalku a jen jednou jsem se popálila...jen jednou! Nejdříve jsem to necítila, protože mi bylo psychicky špatně, ale pak se dostavila bolest a mě se ulevilo, tím, že jsem se potrestala. Byl to tak jednoduchý způsob, jak si ulevit, že jsem se k tomu začala vracet čím dál častěji. Na sebepoškozování si dokáže člověk vytvořit pocit závislosti, protože mu to přináší dočasnou úlevu, stejně jako alkohol, droga... Neměla jsem ani moc jizev a asi mi to vůbec nedocházelo, myslela jsem si, že s tím můžu kdykoliv přestat..., jenže já si s každou zápalkou, svíčkou přidávala a přidávala, protože jsem fyzickou bolest začínala cítit později a i pak, když jsem ji už cítila, musela jsem si s ní pohrávat. Když už jsem konečně jednou uviděla, že mám těch jizev celkem dost, chtěla jsem přestat, ale ouha..., nepřestala jsem. Ono to totiž už nešlo. Mohla jsem to oddálit tím, že jsem se snažilo tomu odolávat, ale to jsem si potom ublížila ještě víc..., neboť se to ve mně všechno za tu dobu ještě nahromadilo... Špatná známky, nepohodli jsme se doma, na někoho jsem byla hnusná, a tak jsem si musela ublížit, když jsem ublížila někomu jinému, zasloužila jsem si to... To bylo před rokem a vlastně si pořád ubližuju ze stejných důvodů..., ale na začátku mi stačilo jen zapálit třeba zápalku a sfouknout ji a típnout ji ještě rozžhavenou o ruku... Teď je to jiné, už nemusím tu zápalku sfoukávat, už o svou ruku uhasínám ten plamínek, nahřávám si ruku o svíčku a pálím se rozžhavenou sponkou /ta kůži leptá a bolí to daleko víc, než zápalkou/... Před rokem jsem sice taky mívala deprese, ale ne takové, abych nemohla vstát a neunavoval mě každičký pohyb. Taky jsem měla úzkostné záchvaty, ale ne takové, abych dokázala probrečet a prokřičet celé dvě hodiny, po kterých si třeba i půl hodiny jezdím po zápěstí s rozžhavenou sponkou a ani to necítím, jen si přeju umřít, protože už nemám sílu na nic... A teď mi k tomu ještě přibyla panická porucha... Ne, nelituju se, lituju toho, že když jsem poprvé o sebe uhasila zápalku, nevyhledala jsem pomoc! Takže Ti doporučuju, abys sis opravdu vyhledala nějakého lékaře. Čím dříve to uděláš, tím lépe pro Tebe! Protože je tak těžké s tím přestat, a tak snadné si to ještě zhoršit. Psycholog bude asi napoprvé nejlepší, ať on rozhodne, jestli už jsi "na prášky", nebo ne. Já mám při úzkostných záchvatech stavy, že bych si nejraději omlátila hlavu o zeď, jen abych "to" už necítila... No, to už na prášky asi je, ale ať Tvou situaci posoudí nejprve psycholog, protože někteří psychiatři mají tendenci jen předepisovat léky a neposlouchat. Moje zkušenost je taková, že nemusíš mít ani doporučení od svého lékaře /asi ještě dětského/. On je z toho člověk už tak dost vyděšenej a ještě ke všemu to vysvětlovat a rozebírat dvakrát. A pokud bude ten psycholog státní, nic neplatíš a pokud soukromý, tak záleží na tom, zda má třeba smlouvu s Tvojí pojišťovnou. Tvá máma by se to dozvědět neměla, doktor by jí to prozradit neměl bez Tvého souhlasu. Možná by bylo lepší říct jí to, ale to záleží jen na Tobě... Hlavně si vyhledej pomoc, než to bude horší... Držím palce a přeju hodně štěstí! Zase bude fajn!!! Anila

Abigail, Ty jsi včera zůstala doma a já jsem ve škole usnula. A dneska jsem musela odejít dřív, nevydržela bych to tam. Pořád ty rychlé pohyby, ostré světlo..., ale to ty znáš, viď. V lese je v tomhle počasí sníh, který mi nedělá dobře na oči. Lidé tam venčí své pejsky...atd. Tvá sestra to určitě nebude brát jako ubližování. Ale máš pravdu, že jí to nejspíše ublíží... Jenže ona ví, že jí to může ublížit a stejně chce znát pravdu, protože má strach o někoho, koho má ráda - o Tebe! - a tenhle strach jí ubližuje stejně tak...

Ahoj všichni! Pondělí jsem ve škole prospala celé. A dnešní ranní hodiny, pak jsem ale musela odejít dřív, protože se mi zdálo, jakoby tam všichni dělali takové hrozně rychlé pohyby, mluvili moc rychle a nahlas... a já to všechno sledovala z jiné strašlivě pomalounké a vzdálené dimenze... A zítra do školy nejdu... Po sobotním záchvatu mi doktorka zvýšila Remeron a Neurol... Tak zatím, Anila

Ahojki Anil,mooc ti dekuji za odpoved.. Ale je hrozne tezyk smirit se s tim, ze potrebuji nejakou pomoc. Teda pred par dny mi muj kluk rekl, ze mu vadi mnehoem vic nez to, ze kourim to, ze se rezu.. A tak se to snazim potlacovat.. jO, jde to, ale je to jen par dni.. Posledni dobou se citi ale hrozne nervni, nevyrovnana. Asi to mozna bude tim chticem rezat se.. Mas pravdu s tim, ze je to jako droga. Jednou zacnes a pak bez toho nemuzes byt. Stale ti neco chybi, premyslis co a najednou zjistis, ze to bude to proklaty rezani! Nesnasim se za to, ze jsme s tim nekdy vubec zacala. Takze teda mi ale doporucujes nekam skaknout?? Nedozvi se to mama? Vzdy se to plati nebo existuje treba neco okresniho-zdarma?jeste jendou diky za pozornost.

Jo, to taky znám...Dneska jsem zůstala doma.Škola mě mučí.Já vím, že ona to nebude brát jako ubližování, ale taky vím, že jí to ubližovat BUDE.No a třeba v lese nejsou lidi, není hluk...Jen příroda a pár odpadků jako symbol dnešní doby.Nejhorší je, že mám tupou žiletku.

Abigail, když Tě má někdo rád, nebude to od Tebe brát jako mučení, bude se Ti snažit pomoci s láskou... A to mě zase děsí ta představa, že bych měla jít ven... ostré světlo, hlasité zvuky... Ach jo...

Ahojki Anilko,ta představa,že v tom nejsem sama a mučím tím i někoho jinýho je hrozná.Už takhle jí dost ubližuju.Koukám, ty teď taky nemáš zrovna veselý období, co?Zajímalo by mě, jestli chodíš k psychologovi, páč u tebe to evidentně přerostlo v nemoc.To je hrůza-už i mr. Been má deprese!!!Zkus se tomu postavit, myslím to doslova.Zkus třeba jít někam ven, do přírody a tam se prostě vyřvat a mlátit sebou a pálit se až do posledních sil,třeba budeš mít na chvilku klid...Aspoň na chvilku.Já vím, je to zbytečný...Radši končím, už jen žvástám.Mej se co to jde.

To snad není možný!!!Já napsala Zbytečný s měkým i!!!

A sakra...Já myslela, že už sem nechodíš!!!Ale co, stejně všechno víš.To k tomu bláznovi, co ti napsal tu nádhernou básničku-ten blázen je totíž 2 blázni.Jeden- ten, co chytá blesky do očí a olizuje koleje a sbírá mokrý vajgly a ten, co cítí, že už nemůže...Ale je jistě zbitečný ti to psát, tz to stejně víš.MILUJU TĚ!!!Já vím, že když ti vlepím, nebude to mít žádnej účinek,chápeš, to je jen taková sranda, abysme to nemusely rozebírat, páč to nás obě nadevšechno mučí.Mně těch jizev taky pár přibilo, ale zase se zahojily ty, co tam byly předtím...=)Měj se krásně!!!

Ahoj Abigail, promiň mou pozdní reakci. Báseň je to moc pěkná..., ale nemusí mi pomáhat v tom, abych Tě pochopila. Vždyť já Ti tak rozumím. Cítím to samé..., svoji neschopnost a velké vyčerpání..., taky se mi už nechce jít dál a na každém kroku bojovat se svým pocitem ubohosti. Pořád marně hledám sílu k dalšímu krůčku... a stejně tak věřím, že ten konec - je právě to velká ono... to velké vysvobození. Ale i ve mně se někde vzadu schovává něco, co říká, že to přejde, bude líp a slunce začne svítit i pro mě. Tohle mé já Ti psalo můj minulý příspěvek. Sama nevím, kde vzalo sílu, aby přepralo moji beznaděj jen v to špatné a vykouklo ven... Abigail, ale tak to prostě je, špatné střídá dobré a naopak, a když je Ti teď špatně, musí být taky už konečně dobře!!! Přála bych Ti to! Blbá, naivní a sobecká kráva - asi by bylo marné Ti říkat, že to není pravda. Bylo by to, jako bych se sama sobě snažila vymluvit to, že jsem ubohá, pitomá, ošklivá a neschopná..., jenže tak ráda bych jednou šla po ulici bez téhle své představy...a nemusela se jen krčit, ale je tak těžké tomu nevěřit... Opravdu se Tvému psychologovi nepodařilo za 3 hodiny nahlodat alespoň kousek Tvého já, že to tak možná není? Sestřička Tě má ráda, záleží jí na Tobě... Je to vidět z jejích dopisů, které mi píše. Záleží jí na Tobě tak moc, že by to raději znala celé..., ale nesmíš si vyčítat, že Ti to nejde, to by jistě nechtěla. Určitě mi dáš za pravdu, že je těžké i napsat to sem lidem, kteří Tě neznají..., natož svěřit se s tím někomu, komu by to mohlo ublížit... Co je to "to celé"? Nemusíš hned říkat všechno, jen stačí nějak začít a říct to, co se Ti právě v tu chvíli honí hlavou. Nemusíš vysvětlovat, proč to tak je a probírat to do titěrností..., jen se s ní zkus podělit o to, co právě cítíš. Tvá sestřička se snaží pochopit, že i psychická bolest bolí a zdá se, že už i trochu chápe..., jen chce pochopit i Tebe... Určitě se nebude vyčítavě ptát proč, ale pokusí se to přijmout tak, jak to je, i když ji to zabolí, zároveň ji to pohladí, protože Ti bude blíž... a Tobě pomůže pocit, že na to všechno nemusíš být sama... Anila

Hezké odpoledne, jsem tu jen na chvilku mám zase nějaké špatné období... Zase jsem nedochodila do konce týdne školu, už jsem na to neměla sílu... Na to předstírání a přemáhání... Opět jsem si jezdila rozžhaveným - tentokrát ne sponkou, ale pilníkem na nehty - po zápěstí... Nevydržela jsem představu, že bych měla zažít třeba jen pouhou další minutu, další ráno, další den nebo dokonce další celý týden... V sobotu jsem měla takový "úzkostný záchvat", že se mi zdálo, že mě to úzkostí snad opravdu roztrhne. Naštěstí jsem byla sama doma a mohla jsem se v těchhle psychických křečích svíjet na zemi, kdekoliv mě to právě chytlo. Mohla jsem brečet, aniž bych musela zesílit rádio a zacpávat si pusu rukou nebo kapesníkem. Brečela jsem asi hodinu v kuse..., a pak jsem vyčerpaná seděla u žiletek, které mám schované a říkala si: "Tak to už sakra udělej! Jsi sama doma, nikdo se brzo nevrátí... Vždyť už nemůžeš! Další den už nevydržíš. No tááák, ty srabe!!!" Odpoledne se vrátili rodiče, a tak jsem mámě pomohla s nákupem a s úsměvem jsem se jí zeptala, co dělala... Večer už toho na mě bylo moc, a tak jsem se popálila jako už dlouho ne, nějak jsem nemola přestat..., ale co, zasloužím si to, když jsem tak neschopná a pitomá... Anila

To je dobry Misko, to vis, ze Ti bude dobre. Hlavne se nerizni moc hluboko. Na me to taky prislo jeste nekolikrat pote, co jsem odesel z Bohnic. Ale uz to nebylo tak destruktivni. Trvalo mi taky delsi dobu, nez jsem se z toho dostal. Nemuzes cekat, ze ty problemy prejdou za tejden. Aspon o zadnym takovym pripadu nevim :)Bud statecna a dockej casu. Drzim Ti palce.Dan