Sebepoškozování

Anilo vydrz, tohle je jenom prechodne obdobi, nezli Ti leky zaberou. Bude to trvat nejakou dobu, ale Ty jsi odvazna a statecna, i kdyz tomu sama neveris, takze to zvladnes. Verim, ze se uzdravis, a budes tak svym prikladem dodavat odvahu tem, kteri take se svym trapenim bojuji.Dan

...Zkouším se podívat z okna, ale hned zase odvrátím pohled, protože na mé oči je tam příliš světla... Na jasné obloze svítí slunce, zpívají ptáci a na zemi tající a třpytící se sníh. Musí to být kouzelné a nejspíše to je nádherný den. Chtěla bych jít ven, ale vím, že bych tohle nevydržela. Tohle krásné počasí, sluníčko a třpytící se sníh, který mi dráždí oči... a zpěv ptáků, který mi v hlavě zní jako kostelní zvony. Půjdu ven až bude tma... a ticho... Ráno jsem musela někam jet, samozřejmě bylo hezky, jako je i teď, a tak když jsem se vrátila, vzala jsem si Neurol a trochu si ho přidala, protože je to oblbovák, prospala jsem celé dopoledne, a když jsem se po poledni vzbudila, ještě trochu mimo jsem slyšela matčiny poznámky, že už zase jen ležím v posteli, a tak jsem si vzala další léky a jen jsem přes sebe přehodila deku a probrala jsem se sotva před hodinkou... Já vím, nemá se to a ať tu nikoho ani nenapadlo tohle zkoušet /!!!/, ale už jsem toho měla dost, jen jsem chtěla zaspat tu mizérii, která by mě dneska čekala...ta depka a nejspíše i další záchvaty. Nechtěla jsem celý den jen prosedět na posteli a koukat se ven, jak je tam hezky..., a pak si z toho udělat šílenej záchvat. Nesnáším se za každou další hodinu, kterou žiju... Já vlastně nežiju - takhle vypadá živá mrtvola. :-)( Včera jsem navštívila svou doktorku, protože mi docházely léky. Dříve jsem jí volala i ze školy, když jsem měla záchvat - asi tak jednou za tři dny. A ona se na mě včera tak hezky podívala a povídá: "Vy už jste dlouho nevolala. Už je Vám líp?" - "Ne, já už nevolám, protože mám někdy ty záchvaty i vícekrát za den." A tak chtěla zase popsat, jak ten záchvat vypadá a předepsala mi na něj Neurol /1 mg 3x denně/ a zůstal mi Remeron. A když jsem si šla pro léky, zase svítilo slunce, třpytil se sníh a všude plno lidí - lidi, tváře, lidi a zase tváře. Vyzvedla jsem si léky a koupila si novou svíčku. Vždyť to vypadá tak nevinně, jen mám prostě ráda vonné svíčky. ;-) A dneska mám docela chuť si nejen tu její vůni vychutnat..... Ach jo, jsem hrozná, zase jsem tu nikomu neodpověděla..., zkusím se do toho zabrat večer a zítra, ju. ;-) Omlouvám se... Zkuste se mít nádherně, jen radostně a s úsměvem. Anila

Draha "neznama"... Jak tak jsme si cetla ten vas prispevek, tak nevim, proc jste sem vubec sala.. je poznat, ze jste nikdy nic takoveho nezazila, nemela potrebu delat. JInak by jste mela uplne jiny nazor.. Ze chce byt nekdo zajimavej, tak to dela?? Urcite je nekdo takovej blazen, aby si nicil telo, psychiku kvuli zajimavosti! Vy byste to snad nekdy udelala?? Mozna, ze max. nekdo chce, aby byly spatreny jeho jizvy proto, aby si konecne nepripadal jako nic. Aby se nekdo uz konecne zajimal, ale nevim... Ale urcite to neni o zajimavosti, kterou jste vy mela na mysli.Nekdy ma clovek tolik problemu najednou, ze je proste nevi, jak dal resit. Prezit je... Pokud taky mivate vetsi problemy najednou pr. vzpomenete si na detsvi-rodina se rozpadla, byla jste osahavana, ted stoji taky rodina za h...., skola vam nejde, nic nevychazi, nejste v nicem dobra atd atd atd a najednou do toho zasahne jeste nejaky dalsi vetsi problem, tak proste chcete nejaky vychodisko.. Ne se jen utapet v depkach. A tak hold nektery napadne si neco udelat. Kdybyste to zazila, pochopila byste. Ta bolest, krev.. To vse prehlusi vas eproblemy. Tim si i dokazete, ze zivot neni tak jisty, jak se zda. Procisti se vam tim hlava. Depky zeslabnou.. Koukasala jste si nekdy nehty nebo kourila?? Je to neco podobnyho.. Taky uleva od vseho. zamereni se jen na jednu vec.. Ze motame furt veci do kolecka?? tak treba konkretne ja je podle vas urcite motam taky.. Ale proc? Mozna proto, ze jsme slaba je vyresit. Chci se nekomu vyzpovidat. "Nebo chci byt zajimava"..??JIzvy... Je to krasna vec.. Mne osobne se i jizvy libi.. Ale nesmi byt moc viditelne.. Ale jizva privozena mnou samou? To je neco hrozne zvlastiho. Uz to, ze alespon neco dokazu udelat viditelnyho. I to je prijemny pocit-pro me... Nebo taky si delam jizvy-nejizvy.. Obcas si jen tak necvo pichnu:usi, pupik, nos, oboci.. a pak to necham zarust. Nebo jen tak si propichnu hrbet ruky sichrem.. Opet prijemna, ulevujici bolest- viditelna a pritom ne neobvykla.. Tolik lidi ma piercingy, nausnice..Ze jsme si to vybrali sami?? Mozna jo, mozna ne.. jak se to vezme.. Je to mozny.. Ale i kdyby to tak bylo, tak kdo si uvedomuje ty nasledky?, Kdyz zacinaji fetaci, taky premylsejiá nad tim, jak jednou na tom budou zavisli?Budou to potrebovat pro klid? Ja myslim, ze ne...Jo, obca ssi rikam

Marianno, teď už žádné léky nebereš ani nechodiš na žádnou terapii?Na Slovácku by řekli: "Tož co s Tebú, děvčico?" a já si to říkám taky a vím, že řešení existuje, jenžen musíš ho chtít jen a jen TY!!!Přeju Ti i nám, aby s ho chtěla...

Ahoj holky:) Tu tak čtu ty vaše diskuse a strašně se mi líbí jak si tu navzájem pomáháte..vezmete mě do klubu? Problém se sebepoškozováním mám asi rok..poprvé jsem se pořezala na ruce loni v únoru kvůli pár vzpomínkám z dětství. Prostě se mi to najednou připomnělo a já to udělala bez přemýšlení. Nebylo to zatím nic tak hroznýho ale já takhle začala řešit postupně všechny problémy. Problémů bylo pořád víc a víc..nakonec jsem se pokusila o sebevraždu. Což byla opravdu ta největší blbost protože po probrání se z něčeho takového se člověk už asi nikdy nevzpamatuje. Nenáviděla jsem se..pochopitelně jsem pokračovala s řezáním a rány byli pořád horší. Pořád se mi chtělo spát..pořád jsem brečela..nedokázala jsem už normálně žít a byla jsem s tím vším úplně sama. Nakonec jsem to při jedné domácí hádce všechno vyklopila (až na tu sebevraždu to jsem nedokázala) a máma mě vzala k psychiatrovi. Diagnóza deprese...dal mi nějaká antidepresiva. Pár měsíců mi bylo dobře...neměla jsem potřebu si ublížit...až předvčírem jsme to udělala zas..ta bolest ve mě prostě pořád je a nic mi asi nepomůže. Jsem z toho docela na dně. Omlouvám se že je to tak nesrozumitelné ale tohle je poprvé co takhle někam píšu...

Naky podrobnejsi info v cestine na Seropram (= citalopram = cipramil = celexa = cipram):http://www.lundbeck.cz/index.php?inc=leky.inc

Psala jsem předem,že to nikdo číst nemusí, ale když už četl tak velmi děkuji za poněkud ostřejší vysvětlení Dana.Jsem za něj moc ráda. Blbý je,že otázky směřovaly spíše na mě, na mou osobu. Asi jsem je potřebovala vidět napsané. Prostě spíše mé vyjádření vzteku na sebe. Ale to je jedno. Jo a Ani. Radši ani nereaguj - je to zbytečné. Myslím, že přesně vím o čem se tu bavíte. Všem děkuji za přímé i nepřímé vyjádření vzteku ať už bylo jakékoliv. Nikomu bych tu nechtěla ublížit!

Nasel jsem stranky v cestine na kterych jsou dosti podrobne informace o Remeronu neboli Mirtazapinu (Mirtazapin je jenom jinej nazev pro Remeron)http://www.organon.cz/pro_lekare/produkty.php?vyber=remeron&sekce=0

Anilo, dívala jsem se na Remeron na www.hzp.cz. Je to antidepresivum s indikací čistě na depresi. O panické poruše nebo agorafobii, jejíž projevy jsou u Tebe taky patrné, ani slovo. Navíc docela dost vedljších účinků. Efekt se dostavuje 2-4 týdny od počátku užívání, pokud se nedostaví další 2-4 týdny, je potřeba změnit lék. Zkus si promluvit se svou lékařkou, Seropram např. je indikován na PP i agorafobii. Máš záchvaty úzkosti, logicky si z toho i depresivní, ale primární je extrémní úzkost, nakonec Ti takovou diagnózu i určili...

Anilo, hrabeš si po dně, abys až se odpichneš a dostaneš se zase nahoru, dokázala lépe ocenit, co znamená normálně žít. Ať Ti to zní sebestupidněji a jako fráze, je to prostě tak. Dokážeš to, jenom se tím musíš protrpět, prolomí se. Všem, kteří moc chtějí a nevzdají se, je nakonec líp a většině úplně dobře.

Omlouvám se, že nebudu reagovat na žádný mně směřovaný příspěvek, ale jsem tak moc roztěkaná, že mi dělá problémy napsat tohle... Pokusím se vám odpovědět později... Já jen potřebuju někomu říct, že je mi zase tak špatně a doufám, že někdo bude poslouchat. Včera od záchvatu k záchvatu, zaplácávala jsem to Neurolem a dneska strašlivá úzkost... Chtěla bych se schoulit do klubíčka a brečet... Je tu tolik světla, ať už je konečně večer a tma! Mám strach na cokoliv šáhnout a cokoliv udělat, abych to neudělala špatně. Skoro se bojím pohnout, aby to nebylo špatně. Taky bych si už konečně potřebovala umýt vlasy, ale nemůžu..., protože bych na sebe musela šahat..., dotýkala bych se sama sebe... a já jsem si tak odporná... Já už takhle dál nemůžu, mám toho už plný kecky. Proč ještě žiju! Už nechci!

Ahojky!Tak jsem tu zas :o) dnesk a se zatim drzim, jeste jsem si neposkrabala ani nepopalila.snad to vydrzim, tak mi drzte palce ;o) strasne moc bych s tm chtela prestat, ale proste to nejde a navic mam slabou vuli. a pani neznama se muze jit vycpat!!!

Dane, moc pěkně si odpověděl paní neznámé.Děkuju za všechny!!!

Anilo,možná chodíš na chat panické poruchy, nevím. Hhoď tam alespoň číst, co píší lidi. Zjistíš, že všichni se z ní vyhrábavají pomalu, těžce a se spoustou nepříjemných projevů, ale nepíše tam nikdo, komu by se jeho stav nezlepšoval. Píše tam spousta vyléčených lidí a nikdo z nich se neuzdravil lehce. Je to chat s obrovským množstvím příspěvků s velmi silným pozitivním nábojem. U mě fungoval jako intimní a naprosto svobodná dobrovolná skupinová terapie... na každou otázku i pochybnost tam najdeš odpověď a radu...

Moc hezky jsi to, Dane, napsal...

Pani Neznama,Vam zrejme uniklo, prestoze toto formum navstevujete podle svych slov temer kazdy den, ze sebeposkozovani je sekundarni problem a muze byt skutecnym problemem teprve ve chvili, kdy zacne prerustat v sebevrazedne konani, kterezto nedava cloveku dostatek casu k tomu aby se pokusil najit nejake jine reseni. Jakmile se cloveku podari odstranit hlavni pricinu sveho trapeni, jehoz projevy pomaha sebeposkozovani jenom na chvili utlumit, zbavi se ten clovek soucasne s hlavnim problemem i sebeposkozovani.Pisete: "Znám pocity beznaděje, myšlenky na to že jsem k ničemu, nic se nedaří atd...na svých pár let jsem už také lecos zažila a někdy jsem nahoře a jindy dole."Takove pocity zna temer kazdy bezny clovek. Podle nekterych lekaru jsou vlastne takovymi lehcimi depresemi. Takove pocity vsak ve Vas nevyvolavaji chut si ublizovat nebo se dokonce zabit.Pisete: "Co mě trochu rozčiluje je to, že se tu motáte dokolečka a mnohé z vás se ani vlastně nesnaží z tohoto kruhu vystoupit.Nebo ne?spíš se pletu."Ano, pletete se a ja dodavam: Nastesti. Hodne devcat uz udelalo pokrok. Nebudu jmenovat, kazdy kdo pozorne cte tuto diskusi to z jejich prispevku pozna. Hodne devcat

Neznámá,nesouhlasím, ty holky se nemotají do kolečka. Ty, co sem píší rozhodně ne, poposunují se ke zdraví. A na exibování je tohle místo příliš anonymní a intimní. Možná je to jediný místo, kde je pro ně možné se vyplakat, vykřičet, vyventilovat a získat zpět trochu sebevědomí a naděje.Zdá se, že spoustu věcí nechápeš a zejména, že nejsi schopna pochopit psychickou bolest a její projevy. Žádná z těchto holek si nevybrala dobrovolně sebetrýzeň. Jejich sebepoškozování je důsledkem šrámů na duši nikoliv jejich příčinou...Ale, protože jsem jenom člověk, mohu se mýlit...

Ja bych rekla, ze hodne holek ( a i kluku) z toho chce ven, ale JAK? JAK?, aby si vsichni nemysleli, ze jsem idiot, co potrebuje psychiatra.mam vsugerovano, ze k psychiatriövi chodi blazni....vim , ze ne, ................, ale ja si tak nekdy pripadam.vim, ze to neni normalni, ale mam z toho strach!...

Předem se omlouvám všem a pro některé z vás to raději asi nečtěte.Na toto téma chodím už celkem dlouho a téměř každý den. Všechny příspěvky jsem přečetla a sleduji co se děje nového. Nikdy jsem sem nic nenapsala ale.... Milé holky, sáhněme si do svědomí, proč se tohle děje? Znám pocity beznaděje, myšlenky na to že jsem k ničemu, nic se nedaří atd...na svých pár let jsem už také lecos zažila a někdy jsem nahoře a jindy dole. To dole má bohužel jiné myšlení. Co mě trochu rozčiluje je to, že se tu motáte dokolečka a mnohé z vás se ani vlastně nesnaží z tohoto kruhu vystoupit.Nebo ne?spíš se pletu. Sáhněte si do svědomí - nechceme být opravdu trochu zajímavé? Špatně se mi to vysvětluje ale když vidím tu krev člověku se více uleví - ale v depresy! Potom už tak velká potřeba není, když není něco co by nám přitěžovalo. Někdo zde psal- neřežu do prstů a dlaně tam jizvy nejsou vidět.A proč mají být vidět - i přesto, že je schováváte za rukávem víte ,že tam jsou a tím se uklidňujete.Je to vaše tajemství. Já sama, když jsem byla v depresy tak jsem měla pocit,že mám nemoci všeho světa, léky nefungujou, příznaky všeho druhu atd...Promiň Anil připomíná mi to hodně tebe. Cítím na sobě,že někdy chci a někdy ani ne se ze všeho hrabat zase nahoru. Co pomáhá,když se občas rozhlédnu kolem se co se děje. Jak na tom kdo je atd. Nejste v tom sami a možná na tom ani nejste tak špatně. Tuhle činnost si vybíráte dobrovolně ale mnoho lidí své bolesti ne.Ano teď se mi to kecá.To máte pravdu. Nikomu bych nechtěla ublížit ale zamyslete se nad sebou a já taky.Ať se to, prosím ,nikoho nedotkne - to byl můj jen názor.

Ale nikdy, NIKDY!, si na to "nezvyknu"..... vzdycky, kdyz to delam, je mi na zvraceni.jen cekam, kdy se k tomu vsemu pozvracim......... jsem takove krava!!!