Depersonalizace,derealizace -život jako

Na tohle se dá spolehnout: http://www.sysifos.cz/index.php?id=slovnik&act=zobrazit&idd=&pismeno=&vyraz=1189080695&heslo=Regresní%20terapie

Ahoj, jsem tu nově. Pořád hledám nějakou diskuzi, kde si popovídat o pocitech a stavech, co mně trápí. Je mi 26, nevím jak to vše, přesně pojmenovat, zda jde o derealizaci, či nějakou formu maniodeprese... Mám prostě pocit a to již dlouhodobě, že mně nic netěší, všechno pokládám za zbytečné, nepřikládám ničemu váhu, neumím se radovat a když, tak je to krátce, hned mně to přejde, na všechno a všechny se dívá skrz prsty, nikomu moc nevěřím a k tomu ty stavy, jakým říkám odcizení, kdy si říkám, že je to jen jako... Chtěla bych žít šťastnější život, kde jsou sice i trable, ale zároveň si člověk, říká, že vše má nějaký smysl a těší se ze života, já se netěším, mám pocit, že jen tak přežívám a dumám o jeho smyslu. Budu čekat na vaše odpovědi - jen mimochodem, rozhodla jsem se podstoupit hlubinnou regresní terapii, máte někdo zkušenosti? Jsem od toho zrazovaná, že je to šarlatánství...

Silvo, vítej do klubu:-)

Ahoj. Jen mi 35 let, mám 3 děti - 6,3 a 1 rok. vyrůstala jsem v problémové rodině ambiciosních rodičů a mé citlivé jádro nikdo neposlouchal.Od 20 let trpím střídavě depresemi, fobiemi různého druhu, obsedantními stavy a také DPDR. Navenek nikdo nic nepozná. Trápím se již léta a často nevěřím že bude líp. Léky beru, střídavě lépe a pak hůře. Jsem ráda, že v tom nejsem sama.

čau, je mi 19 a DPDR trpím cca od 10 let. Tenkrát sem netušil co mi je, bylo to utrpení..., všechno sem dusil v sobě, nikomu nic neřekl. Pak sem v 13 skončil na tři dny v nemocnici, tam nic nezjistili. V roce 2006 sem o DPDR našel něco na netu, navštívil sem psychiatra-psychoterapeuta. Bral sem do nedávna Fevarin. Úzkostí a dalších fyzických projevů sem se z většiny zbavil. DPDR na mě občas vleze, důležitý je nelámat si s tim hlavu. Přestože v tu chvíli prostě neexistuju - nemám pořádnou minulost, budoucnost a to nejhorší, ani přítomnost, prostě jako bych nežil. To co bylo před sekundou, jako by bylo před sto lety. Jindy jako bych žil "ve snu" apod. Pomalu si zvykám a hlavně se nevyhýbám situacím, ve kterých bývá DPDR horší. Když přijde, ignoruju ji. Dlouhodobě se můj stav jednoznačně zlepšuje, ikdyž ne nějak zázračně rychle. Pro Míšu: předně to není nemoc, ale neurotická porucha stejně jako deprese apod. Prášky mi pomohly odbourat symptomy typu bušení srdce, pocení, úzkost... Přestože si myslím, že tohle všechno je víc o psychice (možná by mi byly stačily nějaký bonbony, a věřit jim - placebo efekt), důležitá je určitě právě psychoterapie. Asi jako všichni si někdy říkam "proč zrovna já", nikdy sem nekouřil, už vůbec ne trávu apod., nejspíš jednak genetický faktory, pak vážná nemoc a smrt blízkých v rodině, to člověka rozhází, tím spíš v tak útlym věku.

to wisdom
to jsi mel docela stesti.. nekdo tim trpi treba cely zivot.. ja to mam dva roky.Uz to je sice lepsi ale porad to neni 100% ok.. A to beru leky. Myslim ze jen tak samo od sebe by se to nezlepsilo.

ahoj..přináším dobré zprávy všem co trpi depersonalizaci...ja sem to mel z travy, jednou sem se poradne zkouril a od te doby nastaly vsechny ty symptomy o kterych tady vsichni mluvite..pocit nerealna atd atd...jeste pred mesicem sem myslel, ze to nikdy neskonci, porad sem na to musel myslet..24 hodin denne...ted je to da se rict celkem vsechno v pohode..zacal sem vnimat svet jako driv a vse je ok...chci tim jen rict, ze nemate zadnou schysofrenii nebo neco podobneho..pouze neuroticka porucha, kterou v usa trpi kazdej 4 clovek..zmizi to, driv nebo pozdeji,ale stoprocentne zmizi! drzim palce!!

Dobrý den má nejlepší kamarádka má problémy a já bych jí chtěla pomoct ale nevím co jí vůbec je a jak bych jí mohla pomoct.Tak v kostce její příběh. Asi v 16 letech jí otec vyhodil s domova začala bydlet s klukem se kterým žila 10 let. No žila? On byl absolutně neschopnej a ona mu dělala jen služku do doby kdy se zamilovala před 2lety do ženatého muže který má dvojčata již 8leté kluky.Celé 2 roky jsme se nebavili o ničem jiném než že že je nešťastná, že už nemůže, že na to nemá ale že ho miluje. Dnes spolu sice bydlí dokonce vedle nás ale ona každý den brečí a už takhle 2 roky neví jak to pořád bude jestli se rozvede nebo ne. Vymluvit si ho za boha nedala a je pořád nešŤastná. Já jsem jí opravdu za posl. 2 roky neviděla, že by se pořádně zasmála nebo byla šťastná. Myslí si, že vše stojí za prd, že by bylo lepší kdyby tady nebyla, že má život na hovno a takové ty věci. A přitom ona je tak hezká a chytrá, že nechápu co se děje. Myslíte někdo, že trpí depresemi, a že bych jí mohla nějak pomoct??? je to můj nejlepší přítel(kamarádka) a začíná mi to už dost vadit. Díky za rady Hanka

zdravim vsechny.. trpim depersonalizaci uz rok. Myslim,ze u me to vzniklo ze stresu.Kazdopadne zacatek teto nemoci byl STRASNY!!Absolutne jsem nevedel co se se mnou deje.. nechapal jsem sam sebe, nemohl jsem se divat na sebe do zrcadla, vzdycky se me rozbusilo srdce-myslel jsem ze mam infart..Myslel jsem, ze umru, ze mam nador na mozku, mel jsem cerne myslenky.Zazil jsem nejhorsi obdobi meho zivota.A nebyt internetu, kde jsem nasel co to se mnou vubec deje, tak bych se asi fakt zblaznil.. Nikdy jsem neveril tomu, ze budu potrebovat psychiatra, ale byl jsem tak na dne, ze jsem se rozhodl k nemu jit.. Rekl jsem mu vsechny moje stavy co prozivam a on my napsal ZYPREXU..Nevim, ale myslim, ze o depersonalizaci toho asi moc nevedel, protoze tento lek je na schyzofrenii a to je trosku neco jineho.. takze me to vubec nepomohlo, neopak jsem se citil strasne unaveny(mohl jsem spat treba cely den) a pribral jsem asi deset kolo.Po precteni spousta diskuzi a pribehu jsem poprosil doktora aby me predepsal CIPRALEX. A musim rici, ze me opravdu pomohl.. Ale zabira az po delsim uzivani.. Mel jsem zase energii a hlavne se moje myslenky ubiraly normalnim smerem.. Depesonalizaci trpim doposud a nevim jestli budu nekdy zit bez ni. Nekdy to je horsi, ale uz jsem se s ti hnusem tak nejak naucil zit.Clovek musi mit v sobe takovou psychickou pohodu, radovat se z kazde malickosti.. Ale pozor!!Myslim, ze jenom verit a mit pevnou vuli opravdu nestaci.. Nebojte si zajit k doktorovi, dokud to je jeste na prvopocatku a rici mu co opravdu prozivate.Myslim, ze leky vam pomuzou tak jako me.. Jeste jsem nekde cetl, ze nejlepsi lek na depersonalizaci je CITALEC s kombinaci s RIVOTRILEM, tak to zkuste.. Ja osobne jsem to nevyzkouse.. Tak vam vsem drzim palce at se to zlepsi a at jste zase schopni normalně zit.. PS: Zrovna ted kdyz to pisu se ten hnus zase o me pokousi.. ale ja na ni SERU :-)

Když si čtu všechny Vaše příběhy, hned se mi uleví, že v tom nejsem sama :-) Musíme věřit a mít hlavně pevnou vůli, že se z toho dostaneme. Držím všem palečky. Michale chtěla bych Tě poprosit, aby ses mi prosím ozval na e-amil: anabell.xxx"seznam.cz

Ahoj Aleši, děkuji Ti za radu. Dal bys mi prosím na sebe kontakt? Nejlépe ICQ nebo e-mail? Děkuju předem.

Já depersonalizaci léčím, tak že si jí nevšímám. Trpím tím už jedenáct let. Někdy je to vpoho, ale jindy mám strašné stavy. To mi pak běží hlavou samé sebeobviňující myšlenky.
Určitě se nezblázníš, je to spíš neuroza,která dost zasahuje do života. Zrovna dneska si jdu na poštu pro knížku od Sylvie Plath "Pod skleněným zvonem", takhle nějak vnímám své stavy.
Sem už moc lidí nepíše, ale občas někdo dal link na stránky s touto tematikou. Co se týče léčby ti nepomůžu, ale asi se budeš muset obrnět trpělivostí.
Je to problém velkého množství lidí, dokonce američani o depersonalizaci natočili film.

Zdravím Vás všechny, taky trpím DP a DR. Ted je mi 17, ale ten pocit nereálna, jakoby zmatenosti a neexistence jsem poprvé zažil, když mi bylo 13. Od toho se táhne... Celé čtyři roky jsem vůbec nevěděla, co se to se mnou děje, když jsem se někomu svěřila, nikdo mi nerozumněl. Myslela jsem, že jsem jediná, kdo tohle zažívá. Měla jsem pocit, že jsem blázen. Asi před měsícem jsem se mamce pokoušela popsat moje pocity ( vše co tady popisujete vy ), ona mi zase nerozumněla a nevěděla jak mi má pomoct. Potom se dívala na internet a našla pojem ,,Deperonalizace" Když jsem si začala číst, co to ta depersonalizace vlastně je, docházelo mi, že to, co tam popisují, cítím i já. Potom jsem začala hledat i Vaše i příběhy a zjistila jsem, že nejsem jediná, která s tím bojuje. Hned se mi ulevilo, když jsem zjistila, že tento syndrom je léčitelný a že se nezblázním a ani nejsem blázen. Prosím Vás moc, jestli máte nějaký ,,recept" jak léčit DP a DR a nebo jak se jí aspoň na chvíli zbavit, poraďte mi prosím.

Ahoj sasenka, samozrejme že máme záujem dozvedieť sa o rôznych terapiách. Ja osobne mám ve?mi podobný problém ako písala 12. 10. 2002 13:57:00 Zdenka
Vopred ďakujem

no aj ja som po návšteve liečite?a skončila na psychiatrii. Doteraz nechápem ako sa to mohlo stať? Stále h?adám vysvetlenie.....
Sasenka máš na to nejaké vysvetlenie?

Ahojte vsetci....pri hladani odpovede na moj problem som narazila na tuto poruchu...
neviem nakolko su tu veriaci ludia....ale casto sa stretavam s tym ze ludia ktorí sa venovali alebo venuju ezoterike, magii, vesteniu alebo ludovemu liecitelstvu, alternativnej medicine, parapsychologii, joge, meditaciam, homeopatii.....otvaraju sa tymto silam tejto energii a zanechava to svoje nasledky....napriklad aj v podobe priznakov ktore tu mnohi opisujete....
samozrejme tym netvrdim ze kazdy ma zaoberal nejakymi okultnymi praktikami a preto je v depresii...ale mozno u niekoho, kazdy vie sam za seba, by to mohlo byt aj takto....
dalej vas chcem upozornit na kineziologiu a hlbinnu regresiu ......pomocou tejto metody som si myslela ze poriesim ,,nepokoj,, ale vohnalo ma to len do strachu..resp.vyvolavalo to u mna len strach...nepochopitelny...
mnohi tu pisete ze ste prezili nieco stresujuce.....niekto vam ublizil.....a myslim si ze ste to dostatocne ,,nespracovali,, a boli ste na to sami a nemal vas kto podrzat....mozno....
ja tu nechem mudrovat to nie je ciel mojho prispevku....aj ja som si prezila svoje a stale niesom fit...len vas chcem varovat pred praktikami ako je regresna terapia ci kineziologia, hypnoza a cojaviem co....je to hazard s psychikou .....prosim neberte moje varovanie na lahku vahu.....poznam ludi... krorí prave za pomoci tychto technik a ezoteriky skoncili na psychiatrii.....
asi sa pytate tak co teda??? ked pred vsetkym varujem???
existuju rozne terapie ....ale napisem ak niekto bude mat zaujem....vsetkym prajem aby nasli pokoj a vyrovnanost....zdravie.....
drzim palce...aj sebe.

Tuším, že už to o téhlestránce byla řeč
http://www.blog.depersonalizace.info/ ale je to pěkně odvedená práce, viz odkaz na anglické stránky www.anxietyno­more.co.uk
z kterých je na stránce překlad. Dp/dr je tu brána jako přidružený příznak úzkosti a paniky, opravdu dobře je to tam popsané..
tak hodně štěstí, ať to zmáknem:)

Ahoj všem,čtu to a také mívám čas od času tyto stavy,kdy se vzdaluji kamsi pryč,vše přestávám vnímat,nemohu se z toho stavu probrat,nemohu si uvědomit kdo a co jem,je toděsně nepříjemné,mám pocit,že už se nevrátím zpět.začne mibušit srdce a mám strach,tyto stavy mám už asi od 3 let,dnes je mi 40,ve školním věku to přestalo ale v pubertě se to zase objevilo,dokážu si to isama vyvolat,od 28 let se léčím pro úzkostně depres. poruchu a můj psychiatr mi řekl,že se jrdná o depersonalizaci neboli únik před realitou,kterým se mé tělo brání při stavech úzkosti a že to má hodně lidí,je to pocit jako by má duše opouštěla tělo.beru teď z antidepresiv Velbutrin a Deniban,ty mi celkem pomáhají,jinak antidepresiva beru 12 let,vyzkoušeli jich na mě celou řadu ale málo co mi sedlo.ve svém životě jsem se o tom bavilo s plno lidma i blízkýma a divili byste se co z nich tyto pocity občas také má a to se nikdy na psychiatrii neléčili.

...Seropram beru protože jsem vyhledala odbornou pomoc,když jsem byla těhotná a donedávna jsem kojila....snadm i teď dr napíše něco účinnějšího...

ahoj všem,tak potíž jménem DP/DR mně trápí už šest let, začlo mi to půl roku po tom,co jsem odešla od cvoka,který mi tři roky ubližoval,psychicky i fyzicky,donutil mně dát miminko hned po porodu k adopci,nutil mně do jídla atd atd atd,škoda mluvit.Teď mám dvě děti, manželství v pohodě,ale tahle nočně-denní můra mně pronásleduje pořád. Beru jen seropram,malinkato pomáhá,ale nic moc. Zbavím já se toho někdy??? Kdybyste někdo se stejnými potížemi měl chuť, písněte mi na fidinek"email.cz....