Depersonalizace,derealizace -život jako

mam po alkoholu hodne zvyseny puls,beru xanax.Mate s tim nekdo taky zkusenost?dik

Kdo nezaregistroval vznik blogu o depersonalizaci, tak tady je adresa: http://blog.depersonalizace.info/

Honza tam píše dle mého názoru skvělé články z vlastní zkušenosti.

Ahoj Jozefe, pokud mluvíš o Michalovi, který založil tuhle diskusi, mail najdeš tady: http://www.depersonalizace.webzdarma.cz/linky.htm

Bude aj lepšie. Ja už to mám tridsať rokov a celkom som si zvykol. nič nieje také hrozné, že by sa to nedalo prekonať.
Tu máš dve www-čky.
www.butlavavrba.dobrodruh.net
http://blog.depersonalizace.info/

ahoj, mohli by ste mi prosim niekto napisat co vlastne vam bezi hlavou v tychto strasnych stavoch ktore zazivam aj ja uz asi pol roka, velmi by ma to zaujimalo ci to nejak ovplyvnuje aj vase myslenie a pohlad na zivot a na svet

mohol by som niekoho poprosit mail na michala?
dakujem pekne

Dobrý večer všem, možná by vám pomohla metoda EFT stejně jako mně, je to prý na všechny psychické problémy, já jsem se díky tomu dostala z dlouholeté deprese. Říkám si, že když to pomohlo mně (je mi přes 50) po tom, co jsem vyzkoušela bezúspěšně snad všechno, tak vám mladým by to mohlo pomoci určitě. Moc vám to přeji! M.

www.butlavavrba.dobrodruh.net

ahojte ja som zo slovenska a am riadny problem z manželom tvrdi že ma zo mŇa a z dieťatka depresie prosim pomozte mi

ahojte ja som zo slovenska a am riadny problem z manželom tvrdi že ma zo mŇa a z dieťatka depresie prosim pomozte mi

Psala jsem o EFT od Marteen.

dívala jsem se na ty stránky a dost mi to připomíná kinezi.Je to tak?Jak ale prosím tě může uvolnění zablokovaných svalů pomoci při problémech,které vlastně způsobuje chybná chemie v mozku?Když se ti bude chtít,napiš mi něco o tom.Zdravím.

Ahoj koukněte sem: www.dieta-hubnuti.kvalitne.cz . Je to zajímavé. Hezký den.

Mám za sebou asi 8 let toho, co zde popisujete. Stále jsem hledala alternativní metody, jak se z toho dostat, poněvadž představa, že bych v tomto stavu "odcizení" zůstala celý život, byl pro mě hrozný, i když jsem si na něj částečně zvykla.
Nakonec jsem se na své cestě dostala až k EFT, které mi pomohlo znovu "začít cítit" a s emocemi začít pracovat vědomě.
Mohu říct, že už jsem úplně jiný člověk a nakonec mohu říct, že to vlastně mělo smysl.
Pokud Vás zajímá víc, založila jsem diskuzi o EFT, terapii, kterou se nyní sama zabývám jako praktik.
Přeji pěknou dobrou noc.
Marteen

http://diskuse.dama.cz/diskuse.php?d=9193

Maty,zjistila jsem,že hold musíme bojovat,já byla od malička úzkostná,vše jsem prožívala hodně hluboce ale nikdo netušil,že jsem tak zranitelná.Šťasní lidé,co jsou flegmatici.U mně ještě hrají vliv pravděpodobně hormony.Včera jsem ale zjistila,že i můj syn je úzkostný,byli jsme včera na pohřbu mé tchýně a musela jsem svého syna vyvést ven,stáli jsme vedle sebe a bečeli,já nevím ani,jak jsem to zvládla,ale jedno vím,že syn je po mně hodně citlivý.Asi,kdyby jsme byli na světě všichni stejní,nebylo by o čem si povídat.Jsem doma sama,syna mám na internátě a tak kolikrát tu samotu těžce nesu,ale mám ochočenou andulku samce,je to hrozná potvůrka,jak něco vytáhneš k jídlu ,přiletí a musíš mu dát,on teda jí všechno co vidí.Souhlasím s Tebou s tou nohou,ty mindráky člověka fakt dokáží odrovnávat.Jednou je čl. dobře z toho blbě a tak je to jak na kolotoči.kdo to nezažil,to nikdy nepochopí. Měj se pěkně a dobrou noc.Zase se někdy ozvi.Dana

Dano,ahoj.Tak sem s tím gulášem!Teprve teď jsem se dostala K pc.Den byl príma,plno sluníčka,ale i přes to,se mi nikam nechtělo.Nakonec jsme se vypravili na kolo.Vrátili jsme se príma utahaný.,ten pocit mám ráda.A teď.Palení na hrudi,bušení srdíčka,a jiný příjemnosti,jsou asi jen projevy tvý neurozy.Neděs se toho.Musíš věřit,že jsi zdravá,tady až na ty nervy.Někdy si ti říkám,že bych měla raději kratší nohu,než ty mindráky.Já mám různý problémy,ale chválabohu,ne deprese.S ní se moříš ty,viď.A nediv se,jestli jsi byla dlouhou dobu ve stresu.A le léky pomohou,na deprese určitě.a ta derealizace,no,s tím se musíš naučit žít.Často se objevuje i u zdravých lidí při únavě,tělesný i psychický,stává se to,i když člověk dlouho nejí,je to asi obrana organismu nebo tím volá o pomoc.Já to mám k agorafobii.Čapla jsem to prostě se vším.Ve spojení s panikou je to děs.Nevím při tom,jestli to co vidím a vnímám opravdu je,.nebo jestli blázním.Spustilo se to u mě úmrtím spolužáka,ale to je asi před 100lety.Maminka mě tenkrát vodila po všech možných lékařích,jen ne k psychiatrovi.Dřív to byla hanba,víš.Tolik let jsembyla bez pomoci,tak se to ve mě zahnízdilo.Teď je to jinak,je spousta lékařů,spousta léků,a taky jedna Dana,který se můžu vyzpovídat.Tak Danunko,ďobni si fluzaku a lexaurinu,vybodni se na pálení a bolení na srdíčku,a užívej si babí léto.Už je 11hod,jdu spát.Měj se hezky,a napiš.

Maty,děkuji za povzbuzení,taky chodím do lesa,někdy vnímám okolí,jindy jsem mimo sebe a realitu.Teď jsem dovařila guláš,dala bych Ti hned na dobrou náladu plný talíř.Jak dlouho Ty bojuješ s těmi stavy?Já mám u sebe teď psychiatra,který je zároveň psychoterapeut,řekl mně verdikt,že moje stavy jsou způsobeny dlouhodobým chronickým stresem.V pá a so jsem měla takové buchání srdce ,pálení na hrudi,ani nevím co se se mnou dělo,dnes už je mi trošku lépe.Já beru 1x denně antid. Fluzak,ale při těch bolestech na hrudi a stavech,že mně nic nebaví,si vezmu k tomu 1,5 mg lexaurinu a zmírní se to.Maty,jak vypadá záchvat paniky,já většinou když se ztrácím z reality,tak se snažím opustit všechno kolem sebe,odejdu do ústraní a začnu bečet,že už tak nechci žít,že to není možné,aby na to nebyl lék,nebo pomoc jak z toho ven.Těším se na odpověď.Dana

Dano,ten pocit odcizení od rodiny,to nebude derealizace.Ty jsi moc soustředěná na sebe,píšeš,že se stále pozoruješ.Ale neobviňuj se.Máme se sebou opravdu starosti,viď.Mě to popadá jen v prostředí,kde jsem si nejistá.A já jsem si nejistá vlastně všude,mimo domov,když tam musím být sama.U mě je to bonus k agorafobii.Ten pocit neskutečna je pro mě tak hrozný,že mi to dovede vyvolat záchvat paniky.Já ale nemám problém s vnímáním svého těla,já mám zkreslený vnímání svého okolí.Jako by bylo všechno mimo mě.Pokud se nerozběhne panický záchvat,dovedu se srovnat.Dano,nezbývá nám nic jinýho,než pořád začínat znovu,vždycky se otřepat a jít dál.Moříme se s tím obě už léta,tak se nám to snad jednou povede.A jsem přesvědčena,že bez prášků to nejde.Anginu si taky nerozmluvíš!Minulý týden jsem měla velký záchvat paniky po pocitu derealizace,protože jsem se dostala do prostředí,který nesnáším.Představ si,že to bylo v lese.Každý tam chodí pro klid,a já to tam nezvládám.Tolikrát jsem to už zkoušela a tolikrát jsem myslela,že se tam zblázním.Ale zase tam půjdu,jinak to nejde.Promiň prosím tě,asi jsi chtěla poradit,a já si tady jen ztěžuju.Někdy si ti fakt myslím,že mě ta nemoc dokopala k tomu,že jsem trochu sobec.Tak Dano,polykej prášky,tu derealizaci si moc k tělu nepřipouštěj.ty mrše ,se nedej.Budu moc ráda,když se zase ozveš.Přeji ti pěknou neděli,ahoj.

Maty,já s tím zápasím 4.rok,nevím,jestli máš stejné projevy,ale mám hlavu jak v útlumu,těžko se mi dělají rozhodnutí,stále se pozoruji,co se děje,nemohu se ani pořádně soustředit na televizi,dnes jsem byla na procházce,ale když jsem z ní přišla,byla jsem tam jako bych to nebyla já.V rodině to nikdo nechápe,ale mě to ubíjí,k tomu se mně přidá pocit odcizení od rodiny,jako bych mezi ně nepatřila,je to strašný.Zájímalo by mě,jestli se můžeš soustředit na svoje tělo?Mně to dělá problémy,někdy vnímám třeba ruku,jako by nebyla moje.Mám za sebou x antidepresiv,ale pořád se to objevuje a nic nepomáhá.Cítím se kolikrát jako bych žila ve dvou světech.Dík za odpověď

Ahoj! Tak si tady pročítám tyto stránky a zjišťuji,že opravdu nejsem sám. Trpím podobnými symptomy už nějaký čas a mám pocit,že se to stále zhoršuje,ikdyž je to asi jedna z dalších halucinací,kterou v tomto nejistém stavu trpím. Je mi 22 a jsem profesionální hudebník. Nikdy mě nenapadlo,že je možné se v takovém stavu někdy ocitnout. Každopádně nesmíme propadat zoufalství! Vše má nějaké příčiny,které se dají jistě odstranit a zmizí i jejich všechny důsledky...já zkouším meditace a práci s dechem,pomáhá to alespoň v nejhorších návalech strachu...a očišťovat svoje tělo i mysl,odpouštět všem,co mi v minulosti ublížili,odlehčit jídelníček a vyloučit alkohol i cokoliv jiného...a doufám,že jak to přišlo,tak to odejde. Vždyť jsme všichni tady a v hloubi dušeto víme! Pracujeme,studujeme a vše zvládáme,ale něco v nás působí jako škůdce a zatěžuje nás navíc ještě obavami,že se nám vše snad jen zdá a že brzy zešílíme. Musí se bojovat. Napište mi,prosím,nějaké názory,jak postupovat v boji s těmito symptomy. Na léky moc nevěřím,ikdyž jsem zatím žádné nezkusil. Mám ale pocit,že dlouhodobě nic moc neřeší...