Depersonalizace,derealizace -život jako

Chtěla bych se zeptat Ivana Vrzala, jak ses toho zbavil, myslím toho pocitu když se to u tebe objevilo poprvé? Nebo resp. jestli se to objevilo tím, že jsi byl unavený nevyspalý apod.U mě se to poprvé objevilo na výletě na SŠ. byli jsme v Praze a naráz jsem chodila s kámoškama po Václavaku ale nebyla jsem to já. Dost mě to vyděsilo. Tenkrát jsem vůbec nevěděla, že něco takového existuje, teď jak jsem si přečetla tvůj příspěvek tak mám dojem, že to bylo ono. pak se mi to stalo ještě 2x. Jeli jsme v autobuse z toho výletu, zpvali jsme a naráz - blesk a zase jsem je všechny viděla, slyšela ale jako kdybych byla duchem nepřítomna. Fuj, ještě teď mám z toho husí kůži. Měla jsem strach, jestli jsem to vůbec já, a co když něco vyvedu, prostě pako. Od té doby uplynulo 23 let a jsem v poho. Doufám, že jsem to nezakřikla. Z čeho to vlastně vzniká. Je to nedostatek nějaké chem. látky v mozku?Přidala jsem svůj názor, ať si neztěžuješ, že jsi tu sám.:-)))

Ja už som z niekotrých ?udí totálne depersonizovaná a derealizovaná, už fakt neviem co je skutocnost a co nie. Inak tie stavy mavam aj ja..

Toto som sa dočítal v stručnom psychologickom slovníku z 80 rokov minulého storočia. Tento slovník je dielom sovietských autorov, napísaný počas socializmu a pod termínom odcudzenie sa nachádza toto: ODCUDZENIE ( v psychologii)- prejav takých životných postojov k svetu, pri ktorých subjekt chápe produkty svojej činnosti, seba samého, ako aj iné individuá a sociálne skupiny ako niečo, čo stojí proti nemu ( od nesúladu po odmietanie a nepriate?stvo) prejavuje sa to v jeho pocitoch izolovanosti, osamelosti, odmietania, straty "ja" a pod. pojem o. nemožno zamieňať za odcudzenie osobnosti, ku ktorému dochádza v podmienkach triedne antagonistickej spoločnosti. O. ako sociálny proces sa vyznačuje premenou činnosti človeka, ako aj jeho vlastností a schopností na niečo, čo od neho nezávisí a čo ho ovláda. V sociálnej psychológii sa pojem o. používa pri opise medziosobnostných vzťahov, keď sa indivídum stavia proti iným individuám, skupine, spoločnosti ako celku a do istej miery prežíva svoju izolovanosť. podobné konfliktné vzťahy v skupine súvisia s narušením sprostredkovanosti spoločnej činnosti hodnotovým obsahom, so stratou pocitu solidarity, keď indivídum vníma ostatných členov skupiny ako cudzích a jemu nepriate?ských, pričom odmieta skupinové normy, zákony a predpisy. Západní sociálni psychológovia vidia príčiny podobného o.subjektu predovšetkým v individuálno-typických vlastnostiach jeho osobnosti. S Freud používal pojem o. na vysvetlenie patologického rozvoja osobnosti v cudzej a jej prirodzenej podstate nepriate?skej kultúre; prejavom takého rozvoja je, že osobnosť neuroticky stráca pocit reality toho, čo sa odohráva (derealizácia), alebo stráca vlastnú individualitu (depersonalizácia). Tu sa prejavilo Freudovo chápanie rozhodujúcej úlohy nevedomia v správaní osobnosti, čo pod?a neho vedie k antagonizmu medzi ňou a sociálnym prostredím ( freudizmus). Pojem o. sa používa vo vývinovej psychológii a vyjadruje zákonitý moment zrodu sebauvedomenia dieťaťa, rozvoja jeho reflexie. V rannom veku sa prejavuje splynutie dieťaťa so svetom, jeho neschopnosť odlíšiť sa od svojej životnej činnosti. V neskorších etapách ontogenézy( vývin psychiky jednotlivca) sa s pojmom o. spája taký vzťah dieťaťa k sebe, k dospelým osobám a rovesníkom, normám správania a požiadavkám, ktorý sa prejavuje odmietaním, negativizmom ( aj keď niekedy oprávneným). Na základe spoločnej činnosti a sociálneho styku sa u indivídua utvára schopnosť nazerať na seba očami iných, zaujať postoj iného človeka.

Sofi nesnaz se to premoci nasilim. Na chvili to muze zafungovat, ale pred sebou neuteceme. Neschopnost uchopit a popsat svoje pocity muze byt reakci na vnitrni bolest, kterou si nechces priznat.

Ahoj Míšo,možná se můj stav nachází na okraji DP, ale tak nějak jsem sebrala všechnu sxílu co mám, a rozhodla jsem se na to vykašlat, jestli to tak jde nazvat.Jo....mám problémy, ale mám pocit, nebo si myslím, že bych tím mohla strašnou spoustu věcí ztrati, takže jsem se rozhodla se na to fak vy.....a zkusit žít naplno....Já díky bohu si myslím na to mám sílu, jsem ve znamení Lva a to se říká že jsou bojovníci, rození...v pátek mi bude 25 let,nechci svůj život promarnit.Nyní se snažím pomoct jednomu klukovi před sebevraždou, taky tady na netu.....je to síla...ale myslím že i mě to může pomoct, to že někomu pomáhám.Prostě se nesmím jen tak tomu poddat...to si furt říkám.Je to těžké jak sviňa-jsem z moravy--ale Lev je Lev a já si musím kruci za něčím stát, nebo jinak zhebnu...Díky tobě Míšo na stotisíckrát za to že jsi mi věnoval svůj čas, já se s tím zkusím poprat!Život je paráda věc a nějaká ta fuška za to stojí a já to nepromarním.A budu se snažit pomáhat též ostatním, neboť vím, jaké to je být v prd....Měj krásný večerek a ještě jednou ti moc DÍKY!Jsi skvělý a fakt můžu říct že mně osobně jsi pomohl!Zdravím všechny a přeji tu nejsupr sobotu

Říkám si, že je to vše jen moc velkou únavou, že mi třeba nic není.Snažím se tomu věřit.Před chvílí mě jaksi sebralo, že jsem začla sama sebe mystifikovat, a nešlo psát.Určitě by to byly výmysly, páč mám myšlenky zas úplně v pr...chci vypnout!Sebe, lidi, rádio..nebo ať je aspoň noc..všichni a všechno spí, a to je někdy dobře..

Celkově se cítím odcizeně hlavně sama od sebe.Co se týče ostatních lidí, mám k nim o hodně dál než dřív....kruci,píšu toto už půl hodiny,nejak mi to nejde..zkusím pozděj

Díky za odpověď Míšo, nevím tady to s debatou nevypadá moc růžově..Píšu ale radši taky tady,pže vím, že jsem potřebovala si přečíst víc pocitů o DP, tak třeba si z toho někdo něco vezme...Skoro fyzické odtržení od svého těla nepociťuju, spíš odtržení od toho co mám v hlavě.Prostě jako bych měla tělo a myšlenky zvlášť.dělám "normální" věci jako se správně mají dělat-chodím do práce, někdy uklidím, jdu se okoupat, spat...Ale s myšlením a přemýšlením to nemá nic moc co dělat.Nemůžu své pocity a myšlenky pojmenovat a jakobych ani na to neměla sílu, nechce se mi do toho,pže vím už že to dá pořádně zabrat, něco si tak jako dřív vklídečku rozebrat a popřemýšlet si nad tím.Nedělávám to.S rodinou jsem v kontaktu, znervozňuje mě že se jim musím ozývat, nemám jim co říkat.Jestli něco cítím k rodině....asi zodpovědnost.(Svou vlastní rodinu ještě nemám)Mám je samozřejmě ráda, ale jsem jim čím dál tím víc vzdálená.Dřív jsem věděla že mají nějaký problém, snažila jsem se jim pomoct, vyslechnout je, říct jim názor...Teď vím, že doma zas není vše ok, ale nemůžu už udělat to co dřív...pokusit se to s nimi rozebrat...nezvládla bych to.Unikají mi ty slova, hned je zapomenu, ne že bych je chtěla zapomenout..jestli rozumíš.Cítím, že "blbě cítím"už moc dlouho.Bude mi 25let, už v pubertě jsem potřebovala znát své myšlenky, dělalo mi tak zle že jsou kdesi mimo mě, že jsem se třeba pořezala, jen kvůli té bolesti, abych NĚCO cítila a mohla to popsat.Jinak, teď co si to uvědomuju mi můj stav dělá zle asi půl roku, možná trochu déle, těžko se to odhaduje..

Ahoj Sofi Tvůj popis mne docela zaujal, osobně se můžu dost ztotožnit s tvými pocity třeba při úmrtí tvé babičky ... Když umřel můj děda , tak jsem cítil opravdový smutek snad jen minutu , pak už jsem žádný "vhodný odpovídající " pocit v sobě snad nevzbudil . Když umřela moje babička , což nebylo tak dávno , tak to se mnou pohnulo trochu víc , ale pořád to bylo určitě daleko od toho , co by člověk měl cítit. V podstatě jsem moc smutný nebyl. Vůbec celkově žiju hodně s pocity odcizení od svých blízkých . Snad v poslední době se to mění k lepšímu , což je snad dobrá zpráva , i po mnoha letech není nic ztraceno ( mám DP/DR už dost dlouho) Můžeš říct celkově , že se citíš odcizeně a máš problémy něco cítit ke své rodině , známým ... nebo se to vyskytuje jen v určitých situacích ? Jinak neschopnost empatie , citění a pocity odcizení jsou součásti balíku příznaků pro Dp/dr ale to už jsi jistě zjistila z diskuse nebo www.depersonalizace.webzdarma.czHodně lidí s DP taky popisuje odcizení od svých myšlenek , ztrátu jejich kontroly , pocity prázdnoty , tak jak je popisuješ ty . Tohle není naprosto typické pro diagnozu DP. Já jsem měl v tomhle směru hlavu docela jasnou (i když co to je ? ) a tak mám možná trochu problém chápat to jako problém . Pokud ovšem člověk díky tomu nemá problémy se koncentrací , což docela znám ... Pokud jsou tvé hlavní problémy ty co popisuješ , tak bys asi neobdržela od psychiatra konkrétní jasnou diagnozu . ( což asi tušíš ..) . Čistá DP je spíše jakýsi skoro fyzický pocit odcizení od svého já , svého těla ...Ostatné diagnóza není důležitá , doufám žte tě moc neděsím tím , že vůbec o nějaké diagnóze píšu . Z toho co jsi napsala , není uplně jasná intenzita a doba trvání tvého problému . Podobné stavy může přechodně zažívat i zcela pschychicky zdravý člověk - což asi platí o každé psychické poruše. Každopádně člověku s kritickým rozumem snad memůže ublížit , když navštíví psychologa popř . psychiatra , nebo spíš několik psychologů a psychiatrů , protože nekteří za moc nestojí. Pokud budeš chtít tak klidně napiš něco víc . AhojMichal(Tohle jsem poslal v odpovědi na tvůj email , dávám i sem - především pro udržení kvality debaty :) )

Ahoj, máte prosím někdo zkušenosti s pocity při depersonalizační poruše?Potřebovala bych se o tom dozvědět víc, není mi dobře..díky

Zdravím všechny a přeju krásný den!Včera jsem se začetla do vaší diskuze a zaujalo mě to.Mám potíže sama se sebou, už dlouho, a nikdy mi to nebylo jasné.Byla bych vděčná za váš názor.Třeba to nic není, ale mám trochu obavy, že třeba jo.Poslední dobou se to zhoršilo.Hrozně těžko se mi přemýšlí, jakoby mé myšlenky byly mimo mě.A nejen myšlenky,i názory a pocity.Cítím se podivně prázdná a to co se týká mě, jakoby nebylo uvnitř mě, ale někdo kolem, v ovzduší...nebo tak nějak,těžko se to popisuje.Když se chci nad něčím zamyslet, jde to s obtížemi, velice blbě.Myšlenky mi utíkají, nemůžu je chytit.Jsou tu, nadosah, ale snažím se marně.Názory měním z minuty na minutu, ani nevím jaká jsem.Mezi lidma se mi špatě mluví, nemám nic moc co říct.Dřív jsem všem radila a pomáhala kdo potřeboval, teď to nedokážu.Nejde mi to, nejsem schopna dat dohromady rozumnou myslenku, nebo náhled na věc.Snažím se až se mračím jak moc se soustředím, ale je to jako bych přemýšlela nad prázdnem.Mám pocit, že mi blbne paměť, věci co mi kdo řekne se mi začnou motat dohromady a nepamatuju si je.Přes den dělám věci tak nějak automaticky, bez pocitů, prostě proto, že se to nebo ono MÁ dělat..Špatně prožívám různé situace-umřela babička a já nic, prostě nic jsem neecítila(promiň babi).Před dvěma týdny umřela sousedka kamarádka, starám se teď o nutné věci, vyřizuju neboť nemá rodinu, ale nic necítím.Jen to dělám.Její přítel se mi svěřoval jak je smutný a mně se začlo chtít smát.Hrozné, usmívala jsem se, nešlo to potlačit.Muselo to působit hrozně.Mám obavy, že se začnu usmívat v nevhodnou chvíli..

Milá Jana. Depersonalizácia je vlastne životná dezintegrácia. Tvoja dušička nie je v homogénnej integrácii so všetkým čo život obsahuje. Tento nesúlad spôsobuje napr.depersonalizáciu. Každý tvoj pocit, každý tvoj názor, každé hnutie tvojho ducha spôsobuje chemické reakcie v celom tvojom tele. Lieky môžu tieto reakcie vyvažovať, a keďže ich neberieš ( samozrejme dôležité sú správne lieky- to sú také po ktorých ti je fajn, alebo aspoň super), potom sa nečuduj svojej dezintegrácii v podobe depersonalizácie. Tak čau. A pracuj na sebe. Pozdravuje ťa Ivan. Ešte niečo pre všetkých o etiológii vzniku DP/DR zo sovietského stručného psychologického slovníku: Tento slovník je dielom sovietských autorov, napísaný počas socializmu a pod termínom odcudzenie sa nachádza toto: ODCUDZENIE ( v psychologii)- prejav takých životných postojov k svetu, pri ktorých subjekt chápe produkty svojej činnosti, seba samého, ako aj iné individuá a sociálne skupiny ako niečo, čo stojí proti nemu ( od nesúladu po odmietanie a nepriate?stvo) prejavuje sa to v jeho pocitoch izolovanosti, osamelosti, odmietania, straty "ja" a pod. pojem o. nemožno zamieňať za odcudzenie osobnosti, ku ktorému dochádza v podmienkach triedne antagonistickej spoločnosti. O. ako sociálny proces sa vyznačuje premenou činnosti človeka, ako aj jeho vlastností a schopností na niečo, čo od neho nezávisí a čo ho ovláda. V sociálnej psychológii sa pojem o. používa pri opise medziosobnostných vzťahov, keď sa indivídum stavia proti iným individuám, skupine, spoločnosti ako celku a do istej miery prežíva svoju izolovanosť. podobné konfliktné vzťahy v skupine súvisia s narušením sprostredkovanosti spoločnej činnosti hodnotovým obsahom, so stratou pocitu solidarity, keď indivídum vníma ostatných členov skupiny ako cudzích a jemu nepriate?ských, pričom odmieta skupinové normy, zákony a predpisy. Západní sociálni psychológovia vidia príčiny podobného o.subjektu predovšetkým v individuálno-typických vlastnostiach jeho osobnosti. S Freud používal pojem o. na vysvetlenie patologického rozvoja osobnosti v cudzej a jej prirodzenej podstate nepriate?skej kultúre; prejavom takého rozvoja je, že osobnosť neuroticky stráca pocit reality toho, čo sa odohráva (derealizácia), alebo stráca vlastnú individualitu (depersonalizácia). Tu sa prejavilo Freudovo chápanie rozhodujúcej úlohy nevedomia v správaní osobnosti, čo pod?a neho vedie k antagonizmu medzi ňou a sociálnym prostredím ( freudizmus). Pojem o. sa používa vo vývinovej psychológii a vyjadruje zákonitý moment zrodu sebauvedomenia dieťaťa, rozvoja jeho reflexie. V rannom veku sa prejavuje splynutie dieťaťa so svetom, jeho neschopnosť odlíšiť sa od svojej životnej činnosti. V neskorších etapách ontogenézy( vývin psychiky jednotlivca) sa s pojmom o. spája taký vzťah dieťaťa k sebe, k dospelým osobám a rovesníkom, normám správania a požiadavkám, ktorý sa prejavuje odmietaním, negativizmom ( aj keď niekedy oprávneným). Na základe spoločnej činnosti a sociálneho styku sa u indivídua utvára schopnosť nazerať na seba očami iných, zaujať postoj iného človeka.

..tak teda vratim sa k tej teme necitala som sice vsetko...len zaciatok..neviem chcem sa opytat...ta depersonalizacia vraj moze vzniknut ak clovek berie lieky/antidepresiva, antipsychotika/a po dlhom case uzivania, prestane uzivat zo dna na den...zacnu unho zmeny, az sa moze dostat na psychiatriu tak mi to vysvetlil psychiater tak som chcela vediet co je na tom pravdy ci to moze byt aj z toho ta depersonal.???hm?vdaka

Poradca v oblasti bicyklov (kol): Aby sme tu nepísali len o DP/DR prežitkoch, tak sa pokúsim prispieť niečo zo svojej brandže. Venujem sa predávaniu bicyklov asi 13 rokov a za ten čas som všeličo pochytil. Ak by ste potrebovali radu z tejto oblasti, som vám k dispozícii.

Poradca v oblasti bicyklov (kol): Aby sme tu nepísali len o DP/DR prežitkoch, tak sa pokúsim prispieť niečo zo svojej brandže. Venujem sa predávaniu bicyklov asi 13 rokov a za ten čas som všeličo pochytil. Ak by ste potrebovali radu z tejto oblasti, som vám k dispozícii.

Ahoj ?udia, kto má chuť písať, som k dispozícii. Majte sa pekne!

Niečo z náboženstva. Dúfam, že to interpretujem presne. Keď človek opustí svoju dušu, alebo nie je v nej dosť zakorenený nasťahujú sa tam démoni, pretože duša nie je obsadená. Obrazne povedané: idete von vyniesť smeti a zatia? sa vám do bytu nasťahuje niekto cudzí. Môžte sa vrátiť do bytu, ale votrelci tam ostali. Zacláňajú vám. Ježiš ich posielal z ?udí preč. Jednou z diagnoz, ktorú liečil ako posadnuť démonom bola epilepsia. Rivotril je antiepileptikum a celkom mi pomáha. Niektorí psychiatri a psychológovia zabrdli už aj do tejto oblasti. Doporučujem si prečítať R.G.Jarmon&R.A.Moody- Fascinujíci objevy psychiatra a jeho pacientu. To len tak pre doplnenie informovanosti aj z tejto oblasti.

Presne si pamätám, kedy som prvý raz zažil derealizáciu. Bol som chlapec a bol som na futbalovom ihrisku. Už si nepamätám, či som tam hral futbal, alebo som tam bol z iného dôvodu, ale presne mám pred očami obraz prvej derealizácie. Prišlo to zo sekundy na sekundu, pozeral som na určitých ?udí na štadione, a zrazu som zistil, že ich vnímam nejako inak. Ako keby meexistovali. Nemyslím si, že by tomu predchádzal nejaký šok alebo stres, proste to prišlo z čista jasna. Nie som si teda vôbec istý, aký podiel a či vôbec má šok a stres na vzniku derealizácie.

Myslím si, že je dôležité rozlíšiť medzi poruchou osobnosti kde DP/DR dominuje a kde nie. DP/DR sama spôsobuje poruchu osobnosti. Inklinácia k DP/DR sa nemôže považovať za poruchu osobnosti, tak ako sa inklinácia k cukrovke nemôže považovať za cukrovku. Ak postihnutý DP/DR túto stráca, stráca aj poruchu osobnosti. Nie naopak. Naopak môže len eliminovať poruchu osobnosti, nie ju však odstrániť úplne. To sú tie tzv. čisté typy DP/DR. Príklad: Ak je človek slepý, chová sa navonok inak, ako človek vidiaci. Ak sa mu zrak vráti, začne sa chovať ako vidiaci.(Tu mám na mysli vonkajšie prejavy spôsobené slepotou, ako napríklad horšia orientácia v priestore, nepoznanie farieb, nemožnosť pociťovať vizuálnu krásu, atď.)

Citalex a Rivotril beriem asi týždeň. Skúsenosti: Som pokojnejší, utlmenejší, menej derealistický, cítim sa lepšie. Pri zoslabenej derealizácii mám pocit, akoby problémy DR/DP nespôsobovali stresy, alebo traumy, ale osobná dispozícia. Stresy, traumy a drogy môžu pômôcť pri spustení tejto osobnej dispozície k DP/DR. Je to napríklad ako u cukrovkára. Ten kto nemá dispozície na cukrovku ňou neochorie pri tých istých podmienkach ako ten, kto tú dispozíciu má. Cukrovkárovi pomáha inzulín. Čo pomôže nám? Jedno je isté: Jedná sa tu o chemickú deštrukciu od normálu a túto deštrukciu treba znormalizovať.