Žárlivost

To já jsem s ním přestala na koupaliště kvůli tomu chodit. :-) Na dovolenou bych s ním taky asi nejela - kvůli tomu. Ani mě nemrzi, že na ni nemáme, právě proto... Taky bych asi nešla na disco nebo ples s přítelem, protože vím, jak by to dopadlo. Přestal by si se mnou povídat a jen by zíral a zíral. Když se takhle dívá, snažím se to komentovat s legrací a oba se tomu mnohdy nasmějeme. Já někdy dokonce i upřímně...

Tak Vás tady všechny zdravím,přečetla jsem si příspěvky za poslední asi měsíc a jsem celkem překvapena jak se debata vyvíjí.Zuzka už to asi psychicky nevydržela.Na jednu stranu ji chápu, kdy po desetiletém manželství jí chybí to vzrušení,zábava radost z každé chvilky,kterou můžeme být s tím druhým-nejmilovanějším člověkem, jaké bylo na začátku a tak vyhledává vztah s někým jiným.Jenže ono to za čas bude stejné i s tím druhým partnerem, i když ne možná až tak brzo, protože neřešíme s milencem žádné každodenní starosti, ale asi jen ty radosti.Úplně obdivuji její nežárlivost. Podle mě má opravdu manžela "jen " ráda a přítele miluje.I když ona vlastně miluje přítele a stejně jí nevadí že on se doma miluje se svou manželkou?Pro mě je to všechno divné,ale neodsuzuju.Já bych nesnesla pomyšlení,aby se mého přítele dotýkal někdo jiný. A taky mu nedělám to co nechci aby dělal on mě.Každý se do toho můžeme někdy dostat,vím o čem mluvím.Já jsem zde spíš kvůli tomu problému,jak ho popsala Monča.Úplně to samé mě trápí,jsem trapná a jak kokrouč napsal- co by dělala kdyby byli na koupališti- tak já odpovídám přesně jak on popsal.Řekla bych mu, ať si nevyhledí oči a jestli se mu ta holka líbí.A pokud by náhodou odpověděl že jo, tak já řeknu-tak si za ní běž.On by řekl,že jsem směšná, že on miluje mě a kvůli tomu že o někom řekne že se mu líbí neznamená přece to,že já se mu nelíbím.Jenže já to tak beru.No jsem to pitomá, já vím,zžírá mě to.Ale na koupaliště nechodíme:o) U moře to bylo nějaké jiné, spadly ze mě všechny starosti a možná první den mě něco takového trápilo a pak jsem si na společnost kolem zvykla(no možná to bylo taky tím že se nebylo až tak moc na co dívat)Mě užírá už jen to, když jdem po ulici a projde kolem nějaká slečna spoře oděná a jeho očko tam uhne.Nikdy nekomentuje.Je vlastně celkem zlatý. Jen já si to kazím nějkaýma svýma připitomělýma představama.Tak a teď se do mě pusťte:o)Potřebuju to...:o)

Mončo, tvůj příspěvek opravdu není obvyklý. Za prvé mi tam chybí nějaký otazník, ale je možné, že pouze konstatuješ. Za druhé to zní jako že víš, kde děláš něco špatně, dokonce možná i víš co, ale zřejmě si nemůžeš pomoct. Jak s tím přestat ti neporadí nikdo. Máš na výběr z několika možností - buď přítele otrávíš natolik, že od tebe odejde nebo si budeš do nekonečna opakovat jak je to, co děláš, špatné a postupně se z toho dostaneš. Sama píšeš, že tě to unavuje, tak proč to, proboha, děláš ? Člověk je od přírody velice líný tvor a nebude přehazovat hromadu písku z místa na místo jen tak. Zkus zapojit fantazii a vždycky, když tě ta žárlivost popadne, představ si, že máš v ruce lopatu. Nehledě na to, že žárlím-li na někoho zcela jasně mu ukazuju svá slabá místa. Jako bych mu tím říkal, že on má víc, já žárlím, já jsem ten slabší, protože já si nejsem jistá a budu-li partnerovi ukazovat a předhazovat své slabiny, jen mu tím říkám, že není proč si mě vážit. Zde by mě zajímala tvá reakce na zcela konkrétní situaci - jste někde na koupališti, kolem spousta více či méně hezkých dívek, on s tebou normálně komunikuje, ale oči mu jezdí sem tam. Co mu řekneš ? Jak budeš formulovat to, co řekneš ? Něco v tom smyslu, že se nemá koukat po jiných, když je tam s tebou ? A něco podobného mu řekneš i když sedí doma a prohlíží si časopis ? Napiš si odpověď na kus papíru a desetkrát si to přečti. Nenapadla tě otázka co je ti do toho ? A ještě sama sobě nejsi směšná ? Teď mě napadá ještě jedno řešení - zastřel ho, pak není proč žárlit. No, jsem na tebe zvědavý.

ahoj klaro!tak vidim, ze nejsem sama, kdo ma stejny problem, ja jsemse svym klukem taky pres dvaroky a jsem spolu 24 hodin denne a stejne me uzira zarlivost. dokonce zarlim na modelky v casopisech, ktere si prohlizi, mam porad tendence ho sledovat,kde sediva po kom se diva a docela me to psychicky vycerpava. Kdyz jsem tak nad tim premyslela je to docela primitivni,ale mela bych s tim neco delat nebo citim,ze to docela kazi vztah, docela jsem i tak padal na hlavu,ze radeji nechci nikam chodit abych se usetrila toho jak se obcas pookoukne po jine, tak nevim asi jsou chlapi proste takovi.

ONe, uz to ze hodnotis svet kolem sebe ze "svodky událostí" je zvlastni. Kdybych si predstavoval svet kolem sebe podle zprav TV Nova, tak bych zil uplne jinak. Praha ma milion obyvatel a kdyby jenom jedno promile z toho byli grazlove, tak je to stale 1000 lidi a svodka medialne zajimavych udalosti bude plna jejich cinu. Naprosta vetsina slusnych a charakternich lidi se ve svodce nikdy neobjevi. Zkus se nyni, prosim, zamyslet nad "hloubkou" svych radek. Omlouvam se ostatnim, ze jsem odbocil od tematu, ale neudrzel jsem se.

Milá Malinko,nemluvím o sobě mluvím o nás.Kdyby jsi měla možnost nahlédnout do "svodky událostí" za 24 hod.na př.v Praze kde také bydlím,asi by jsi se bála vůbec vyjít na ulici.Určitý výřez událostí máš možnost se dozvědět i z jiných medií.Potom by jsi možná pochopila hloubku mých řádek.

Mluvíš o sobě ?

Zuzanka je sobec.Nepřeji jí aby jednou v nemocnici přemýšlela o životě.Sama a opuštěná.Milenec je většinou pouze časově omezenou hračkou,duševní i fyzickou.Dobrá rodina je ta jistota v této bezcitné džungli,kde požíráme jeden druhého s úsměvem na tváři.Kde neúspěch souseda potěší více než jeho úspěchy.

Zuzko neodsuzuji tě, ale ani nechápu."Nedurdi se" na mě, ale pokud máš chvíli čas, můžeš mi odpovědět. - jak stíháš si jít třeba na dvě hodiny zaplavat s milencem, když máš doma děti . . .- když si byla na mateřské manžel taky chodil až večer "uvolněný" a spokojený a nevyléval si na tebe zlost . . . - není ti "nepřijatelný" večer dotek manžela, když stále "cítíš" dotek milence ...- a miluješ je oba ?

Nemyslím si, že žárlivost je přímo spojená s láskou k druhému. Spíš si myslím, že je spojená s láskou k sobě a vychází z majetnictví. Vychází z toho, že milovaného člověka nechci ztratit, ale s tím musím počítat vždycky, to se prostě ve vztazích stává. Proto se snažím chovat k partnerce tak jak nejlíp umím, vnímat její náznaky a snažim se veškeré problémy otevřeně, citlivě a zavčasu. Tím to způsobem dávám najevo, že mi na vztahu záleží a partnerka to vnímá. Věřím jí, ale kdyby měla někdy nutkání být nevěrná, budou její zábrany a případné následné výčitky přímo úměrné mé investici do vztahu. Pokud si přesto najde někoho, s kým bude šťastná, je to osud a budu se s tím muset smířit. Zkrátka věřím tomu, že skutečná láska je druhému bezpodmínečně dávat a pokud je opětovaná, vše se mi vrátí stejně bezpodmínečně. Žárlit znamená nedůvěřovat, projevovat žárlivost nepříjemným chováním je pro vztah velmi zlé. Není to projevem lásky, ale nevyrovnanosti, nedůvěry, neúcty a nedostatkem sociální kultury.Mluvím o žárlivosti samotné bez kontextu k nevěře, protože ta se řeší v jiné rubrice.

Jsem rád,že existují takové jako je Pavla.Je dobře,že sobeckých Zuzanek je přeci jenom méně.I když možná to některé tají.Když už mám potřebu být nevěrný nesmí tím trpět moje okolí a naše rodiny /myslím i partnerova/.

S posledním odstavcem hóóódně souhlasím ! :-)))))

zuzko, mě by hlavně zajímalo, jak to vidíš do budoucna? Podle mě to nemá žádný smysl. Teď je to hezký, ale co potom? Žijeme dnes, to ano. Ale co životní zásady a přísaha u oltáře? Jsou to všechno jen falešné nesmyslné hry? Co je tvým smyslem života? Užívat si kde se dá? Odsuzuji tvé chování stejně jako odsuzuji své. Nechovala jsem se jednu dobu příliš čestně. Byla jsem bez přítele. Seznámila jsem se s ženatým mužem a s ním začala budovat vztah. V té době jsem byla šťastná, na vrcholu blaha. Všechno klapalo. Romantická láska, večeře, hotely líbánky. Trvalo to docela dlouho. Pak jsem si uvědomila, že soužití nemá žádnou budoucnost, byl o hodně starší než já. A nastal problém jak z toho všeho ven. Měla jsem ho ráda, bylo to pro mě těžké. Udělat jsem to musela. Chci mít mladého manžela, rodinu, děti. Bolelo to tak moc, že jsem se z toho dloho vzpamatovávala. Teď je to druhý rok pryč, ale občas je mi z toho všeho špatně, je mi to líto. Nikdy bych to znova neudělala. Co nemá budoucnost, nemá hodnotu. Pak cítíte jen ten hnusný pocit, že jste dělali něco špatnýho. On podváděl svou hodnou ženu. Lidi by se tak neměli chovat. A když to udělají, měli by se poučit z chyb a varovat všechny ostatní před tímto činem.To co píše Zuzka mi přijde úplně padlé na hlavu. Celé je to zamotané a bezcitné. Když někoho miluješ nesneseš pocit, že ně něj sahá někdo jiný. Jestli ti to nevadí, nežárlíš, tak se zamysli nad tím, zda opravdu miluješ. Protože já tomu nevěřím. Ty nemiluješ ani jednoho. Jen tě baví žít život plný zábavy. Až jednou potkáš pravou lásku, ze které se ti budou třást kolena a tento pocit ucítíš po dobu dlouhodobého vztahu, věř, že jsi našla lásku..a jen pomyšlení doteku jiné osoby je ti nesnesitelný...

Je až s úžasem jak mě odsuzujete,je to Váš názor-beru to. Vůbec nemám špatné svědomí ani se necítím jako "hajzl". Proč, jen proto bych měla mít špatné svědomí, že mám milence a přitom manžela. Copak jsem jediná, že mě takhle soudíte. Nemám ten vztah, kdy milenec pomůže tím "že na to skočíme" tzv.fyzická potřeba,tak to není dává mi psychickou podporu a je to mnohem mnohem víc. Jinak neboj kokrouči k ničemu se přiznávat nebudu. Ale abych se vrátila k manželovi žárlivosti. Chtěla jsem Vaši radu,jak překonat chorobnou žárlivost, místo toho jste jste ze mě udělali zrůdu. Myslím si, že jsem situaci zvládla sama.Hodně jsme si popovídali večer u pivka,o nás,o žárlivosti,o jeho kamarádech a kamarádkách i o mých přátelích.Vše proběhlo v klidu,problém žárlivosti byl v tom, že nevěděl o koho jde, takže jsme se dohodli, že se seznámíme a věřím, že i oni si budou mít co říct aníž by teď došlo k nějakému násilí.Náš večer skončil nádherným milováním.Asi opět Vás šokuju,ale i já se znám s jeho ženou. Nechci se opakovat,ale nikdy jsem nechtěla ublížit ji,ona není neznámou. Jak si můžete být jistí,že nikoho nemá. A kdyby měla ne tak jak to prožíváme já a přítel, ale jen aby změnila stereotyp života, tak proč ne.Já ji respektuji a přítel ji má rád a přesto nežárlí.Tím bych chtěla ukončit můj problém žárlivosti přes internet,děkuju těm málo co mě pochopili a těm druhým bohužel nemám co říct.Cítím se nyní spokojeně a šťastně, přesvědčila jsem se, že každý je strůjce svého štěstí.Já pro to udělala maximum a věřte tomu,nikomu jsem neublížila.Asi námítáte - že manželovi, ale opak je pravdou, manželství funguje ještě lépe.Vím, že bude sice žárlit, ale je to tím, že mě má rád, tak jako já jeho ikdyž nežárlím. Z.

Musím se přiznat, že se nepřestávám divit, kam se tato debata dostala. Zuzka má na čele nakreslenou desítku a ostatní se snaží za každou cenu trefit. A přitom mám dojem, že problém je, včetně této diskuse, někde jinde a to i proto, že se Zuzka brání ne zrovna vhodnými prostředky. Sice nechápu proč se brání, ale to teď není důležité.Zuzko, nemůžeš se podobným výpadům bránit argumentem, že manželce přítele koupíš dárek k vánocům, a to už jen proto, že jsi do toho vztahu šla s tím, že ona JE. Z tvého pohledu ona není v rovnici neznámá.Snažím se pochopit výpady ostatních a nějak mi to nejde, někdo své špatné svědomí vykupuje večeří, někdo až staropanensky dští oheň a síru a potají pozoruje toho kluka, co bydlí naproti ve třetím patře, nebo holku, podle pohlaví nebo orientace.Tady bych si dovolil první otázku : Zuzko, máš z toho, co děláš, špatné svědomí nebo si sama o sobě myslíš, že jsi

Je pravda, ze Zuzky model vztahu, kdy jeden druhemu preje milenku/milence, aby az se vecer potkaji byli oba v pohode, mi prijde dost nestandardni. Osobne bych videl skoro nemozne presvedcit chorobne zarliveho manzela, aby mi toleroval milence, takova rada obvzlast takto odtazite po internetu je draha. Ale chapal jsem Zuzky prvotni prispevek tak, ze by se rada zbavila chorobne zarlivosti sveho manzela (napr. cteni cicich SMS). Osobne by me zajimalo, zda se neco takoveho uz stalo, mysleno vyleceni chorobneho zarlivce.

Milá Zuzanko /psáno s ironií/,myslím,že kdyby se tady měla vyjádřit část mužské populace k Tvému sobeckému způsobu života asi by jsi hluboko prohrála třeba s Pavlou,které patří moje sympatie.Jestli jsem psal o své někdejší nevěře ,tak to bylo z toho důvodu,aby jsi nemyslela,že si hraji na neviňátko.Důležité je co jsem si z toho vzal za poučení,že dnes dovedu připustit,že né vždy jsem jednal správně,ale hlavně jsem se nikdy nelitoval a byl jsem si vědom že jsem "hajzl",kdežto Ty si myslíš o sobě ,že jsi chudinka která neví co dělat.

Milý Karle,nejdřív jsem myslela,že se nebudu k Tvému příspěvku vyjadřovat, ale nějak mi to nedá se bránit. Ani ty jsi nežil spořádaný život a byl jsi nevěrný, nevidím v tom nic špatného-můj názor.To,že Ti to v životě nevyšlo podle představ,tak za to já nemůžu. Sobecká vůbec nejsem, je to vlastnost, kterou nesnáším a kdokoliv z mých přátel to ví.Nechci tady psát o svých vlastnostech. Nejsem ani přelétavá, nevyhledávám muže na vyspání, miluju svého přítele, kterému NECHCI rozbořit manželství. Klidně mu koupím pro manželku dárek k svátku nebo na vánoce.Nespím s přítelem denně jak si asi myslíš,toho času máme oba málo se vůbec vidět.Jsem s ním jen tak, aby to neomezovalo svoji rodinu i jeho.Manželství mám spokojené a nemyslím,že by byl manžel horší v sexu jak si myslíš.Jinak o čem jsem se nezmínila i manžel mi byl nevěrný, popletla mu hlavu mladičká holka. Vyřešila jsem to v klidu,bez žárlivých scén. Říká,že už by to neudělal,ale to je jeho rozhodnutí.Takže i já jsem to pocítila,tak jak mi přeješ. Mám ho ráda a přesto mu dávám volný život myslela jsem, že o tom to je, chtít dobro toho druhého. Když jsem si přečetla tvoji radu,tak jsem ráda, že mám manžela, který má své chyby, přítele, který mě má rád a tebe, že znám jen z těchto řádků. Time,díky. Zuzka

zuzko,nemám slov k tomu, co píšeš. Je to až neskutečné, že bereš jako samožřejmost a pohodu to, co děláš. Ty snad nemáš srdce. Musíš být bezcitný člověk, když dokážeš spát se 2 muži a na oba se usmívat a předstírat lásku. Lituje tvého manžela, že s tebou musí být a sdílet jedno lože. Když člověk miluje, vždy žárlí, to je lidská vlastnost a je to normální.

Karle, Vy jste zvlastni clovek. Ze Zuzky delate skoro netvora a svoji neveru temer omlouvate, protoze jste se choval "jako normalni chlap". Ze Vas opustila zena Vam samozrejme nepreji, ale to se v zivote stava a vsadim se, ze duvody nebyly jenom Ty, ktere jste uvedl (ty jsou dost banalni a hodi se Vam do kramu). I podle ostatnich prispevku nejste prilis sebekriticky, ale vyvazujete to kritiou ostatnich. Zkuste jit do sebe, pokud jste "normalni chlap".