schizofrenie!

Ahoj Terezo a vsichni. Dlouho jsem tady nebyl a i ted mam malo casu. Z definici si nic nedelej, protoze nikdo presne nevi jak to definovat a nikdo presne nevi jak definici pochopit jediny kdo vi o co jde je ten kdo to prozil. Jestli jsi nemocna tak je tvuj uhlavni nepritel 1)nemoc2)lidska arogance hloupost a nadutost tzv "normalnich lidi"3) nestydate zesmesnovani dusevne nemocnych lidi ve filmech postavami typu Doc. Choholousek.A jeste prar charakterovych vad lidske spolecnosti pramenicich z vseobecne nevzdelanosti.Musis se s temito neprateli vyrovnat a nebo s nimi bojovat.-p-

Martin: Taky mám ten pocit...Ahojky Felixie, problém je ten, že od Prahy bydlím skoro 200 km:-( Asi budu muset opravdu udělat tenhhle krok a najít si nějakou jinou psychiatričku...Když jsem se s ní kdysi bavila o sebevraždách, zeptala jsem se jí, jak by na mým místě spáchala sebevraždu...řekla mi, že by spolykala prášky. Když jsem spolykala prášky, tak mi strašně vynadala místo toho, aby si semnou promluvila a málem mě vyrazila z ordinace. Taky mě štve, že ikdyž jsem jí řekla, že jsou ty haluze horší, tak mi řekla, že prášky nejsou potřeba! Jenom jsem zvědavá, co mi řekne příště...Přeju hezkej den...(jo, a já studuju)PA

Ahojky to si myslím taky,že by měla s tímto postojem vrátit diplom.Zkus se spojit s tím Dr.Jarolímkem v Praze.Určitě tě neodmítne.A to,že jsi na svou psychitričku zvyklá chápu,ale pokud ti vůbec nepomůže nemá smysl k ní chodit a prodlužovat své problémy.Jde opravdu o to najít pro tebe vhodné léky.Můj syn užíval Risperdal několik let,ale po rozchodu s přítelkyní přestal pomáhat.Při již zmíněné hospitalizaci mu léčbu změnili a je na tom lépe než před atakou.Snažíme se mu všichni okolo zajistit dobré rodiné zázemí,které je určitě také důležité a to i pro zcela zdravé lidi.Ty někde pracuješ nebo jsi doma?Zatím ahoj.

Akacia: Z toho co píšeš mám dojem že ta tvá doktorka by měla vrátit diplom.

Ahojky Felixie, dnes jsem byla na kontrole u své psychiatričky...nejspíš si budu muset najít jinou. Problém je v tom, že je to moje první psychiatrička a jsem na ní moc zvyklá. Dnes jsem zjistila, že si po 2 letech léčení nepamatuje ani moje jméno, pokaždý když tam přijdu na kontrolu mi řekne něco jinýho...ty haluze ji absolutně nezajímají, minule mi nutila Risperdal (ten mi nedělá dobře) a dnes mi řekla, že léky nejsou potřeba. Prostě v tom mám zmatek...ale fakt POKAŽDÝ mi řekne něco jinýho, minule mi řekla

To je mi líto,že se k tobě tak chovali,ale i to se stává v dnešním zdravotnictví.Určitě to nevzdávej a zkus vyhledat dobrého psychiatra ve svém okolí.Třeba ti i zde někdo poradí podle tvého bydliště.Nebo se obrať přímo do Prahy na prim.Jarolímka,který se schizofrenií dlouhá léta zabývá.Najdi si jejich web.adresu www.ondrejov.cz.Léky ale určitě nevysazuj,protože bez nich se to zvládnout nedá.Někdy mohou mít vedlejší účinky,které vymizí po nějaké době užívání,když si na ně tělo zvykne.Je ovšem na lékaři najít pro tebe ten správný.Přeji hezký víkend a zase napiš.

Ahojky Felixie,moc děkuju za Tvoji odpověď,byla jsem hospitalizovaná nedávno,v Bohunicích ale vůbec mi nepomohli,psychiatři se mi vysmívali,nechtěli se semnou vůbec bavit,potom mi napsali do papírů dost škaredý věci...když se mi ty papíry později dostaly do ruk,nevěděla jsem, jestli mám brečet nebo se smát...než mě vyhodili(údajně pro neúspěšnou léčbu)tak mi nasadili Risperdal, ale po něm mi nebylo zrovna nejlíp...a to samý Tisercin...Měj se hezky, přeju hezkej den a určitě se ozvi!!!!

To co popisuješ odpovídá schizofrení atace.Sama si s tím neporadíš a pomoci ti může jen odborník psychiatr a nejlépší by byla hospitalizace při níž ti nasadí léky,které dokáží tyto halucinace potlačit.Mám zkušenosti se svým synem,který si loni prošel také touto atakou,kterou jsme doma sami nemohli zvládnout.Pomohli mu lékaři v PL Kosmonosy,kde díky nasazení vhodné terapie se stav zlepšil.Nyní je jeho stav kompenzovaný a chodí i do nenáročné práce.Je to moc důležité a hlavně mít dobré rodinné zázemí a pochopení okolí.Pokud budeš chtít můžeš mi napsat na meil.Přeji ti dobré lékaře a rozhodnutí.

Ahojky lidičky,potřebuju trochu poradit.Začala jsem se před 2-ma rokama léčit se sebepoškozováním, potom přišly nezvladatelný deprese, třikrát jsem se pokusila o sebevraždu. Teď mám asi 5.měsíc různý bludy...začalo to tak, že jsem slyšela kroky na schodech, jednou, dvakrát a pak už skoro pořád.A když jsem si dala nahlas hudbu, slyšela jsem ty kroky pořád v hlavě. Potom na mě začal někdo mluvit...jsou to věty, který nedávají smysl, pokaždý je to jinej hlas a zvláštně se rozlýhá, ale nemluví souvisle. Třeba jenom 1 věta a za pár dní další. Potom se mi začalo stávat, že šel naproti mě člověk, já otočila hlavu a najednou zmizel!!!A to už se mi stalo asi čtyřikrát!!!A je toho mnohem víc, vidím stíny, dostávám rány do hlavy, vidim mravence, který ve skutečnosti nejsou. Často mívam paranoie, že mě někdo sleduje nebo že mě nenávidí celej svět, že se mi lidi dívají do oken a otáčí se po mě, že mě všichni pomlouvají...co si o tom myslíte?Je to schíza?Moje psychiatrička skoro nic neví...PROSIM PORAĎTE!!!!!Pa...

Taky jsem byl s toho zmaten protoze tech definici schizofrenie je strašně moc a každá jiná někdy se uvádí taky jako degradace či rozpad to mi zní az moc drsně,opravdu velka většina schizáků jsou přinejhorším jenom sví až zvláštní. Nejvíce se mi líbila definice ,že emotivní složka osobnosti je oddělena od intelektuální.Možná jsem to pochopil špatně ale to by vysvětlovalo proč třeba kvůli nějakému úspěchu trpím proč mé chování je i pro mne nepředvídatelné,proč co se názorů týče jsem spíše generátor jakýchkoli než abych se vyhranil.

Taky jsem byl s toho zmaten protoze tech definici schizofrenie je strašně moc a každá jiná někdy se uvádí taky jako degradace či rozpad to mi zní az moc drsně,opravdu velka většina schizáků jsou přinejhorším jenom sví až zvláštní. Nejvíce se mi líbila definice ,že emotivní složka osobnosti je oddělena od intelektuální.Možná jsem to pochopil špatně ale to by vysvětlovalo proč třeba kvůli nějakému úspěchu trpím proč mé chování je i pro mne nepředvídatelné,proč co se názorů týče jsem spíše generátor jakýchkoli než abych se vyhranil.

Taky jsem byl s toho zmaten protoze tech definici schizofrenie je strašně moc a každá jiná někdy se uvádí taky jako degradace či rozpad to mi zní az moc drsně,opravdu velka většina schizáků jsou přinejhorším jenom sví až zvláštní. Nejvíce se mi líbila definice ,že emotivní složka osobnosti je oddělena od intelektuální.Možná jsem to pochopil špatně ale to by vysvětlovalo proč třeba kvůli nějakému úspěchu trpím proč mé chování je i pro mne nepředvídatelné,proč co se názorů týče jsem spíše generátor jakýchkoli než abych se vyhranil.

Právě jsem se dočetla nejzákladnější odpověď na mou otázku na těchto stránkách. :-) lépe první číst a hledat než mluvit, ale přesto by mě zajímalo co si o tom myslíte?Proč stále dochází k mylnému označení schizofrenie jako rozštěp osobnosti?

Snažila jsem se najít informace o schizofrenii z různých pramenů,ale nenalezla jsem stále odpověď.(Je popsáná různě, velmi nejednoznačně) Od profesora jsem se dozvěděla,že spousta lidí MYLNĚ označuje schizofrenii za "rozštěp osobnosti". Je doprovázená především halecinacemi a spousty dalšími příznaky, to je mi známo....ale vzápětí profesor literatury mluví o schizifrenikovi,který trpí rozdvojením osobnosti :-/ Co si o tom mám myslet? tohle podle mě patří někam pod dicosiační poruchy.Mezi vámi je určitě spousta lidí, kteří ví o čem mluví. Můžete mi někdo poradit? Moc moc vám děkuju a mějte se krásně :-)

Díky moc za radu. Moc jsi mi pomohl. Já se snažím na tu životní zkoušku poctivě připravovat, tak doufám, že to vyjde...Od dneška budeme každý den něco psát. Je toho na mě moc, ale doufám, že to rozdejchám. Koukal jsem, že jsem se nějak minule rozepsal. Samotnýmu mi to dlouho trvalo, než jsem to přelouskal. Tak sorry. Asi jsem chtěl říci všechno. Jinak stejně. To co bylo, tak bylo. Teď žijeme tady a teď, maximálně se může přemýšlet co bude zítra. Tak ahoj a jestli můžeš, tak klikni na moje jméno a můžeš mi poslat maila. Moc by mě to potěšilo :o)) Čus...

Ještě poznámku: za autoerotické praktiky se stydet nemusis - není proč! Ví se, že obdobnou činnost - hru s genitálem - praktikují už nemluvňata. Je určitě zbytečné si něco vyčitat, masturbace je součástí normálního sexuálního života...zvláště v obdobích, kdy schází stálý partner.

Ahoj Martine,jistě máš vybrané ty předměty, které snadněji u maturity zvládneš - věřím, že to všechno dobře dopadne.K tvé paměti - zhoršené vybavování informací a vštípivost může souviset se samotnou psychózou, stejně tak zhoršení vůle. o kterém jsi psal. Nevím jaké léky užíváš, ale je pravdou, že některá antipsychotika novějších generaci mohou tyto poruchy léčit, naopak starší preparáty mohou tzv. kognitivní deficit zhoršovat. Dnes se léči jako první volbou těmi novými, takže by to z dlouhodobějšího hlediska neměl být problém. Je velmi důležité, abys léky nevysazoval sám - předtím se poraď se svým psychiatrem. Pokud se ti nemoc vratila (měl jsi více jak 1 ataku) doporučuje se delší užívání než 4 roky - spíše 5 let! Jestli chceš zabránit relapsu (a to je nejdůležitější cíl dlouhodobé terapie), užívej léky svědomitě a vystřihej se jakýchkoliv drog (včetně marihuany i alkoholu). S každou další atakou se zvyšuje pravděpodobnost té další, rozhodně se tedy poraď se svým lékařem - ten by ti měl podat ty správné informace.Měj se hezky a přeji Ti hodně úspěchů u maturity!

No, já můžu říct, že v dětství se to projevuje zřejmě tím, že je člověk více uzavřenější. Má většinou jednoho nebo dva přátele a s ostatními se nebaví (soudím podle sebe). Když pak přijde puberta, je důležité, aby ji prožil bez nějakých problémů. Není tudíž dobré začínat předčasně s pohlavním žitím. Stačí i pouhý předčasný autosex... U mně se bohužel stalo, že jsem s jedním kámošem, s kterým jsem se seznámil, když moje mamka jezdila tři dny v týdnu do cizího města učit, chodil k němu do vily a koukali jsme na pornokazety. On byl o rok výše a já jsem nebyl ještě dostatečně vyzrálý dělat něco tak pro mě nepředstavitelného. Jelikož mamka byla vedoucí na pobočce a byla tam sama, tak mě nechávala klíče, abych nemrzl venku, neboť jsem nebydlel v místě, kde jsem měl školu. Takže spolužák mě prostě neustále říkal, že je onanie v mém věku běžná a já jsem tomu podlehl. Pak jsem v mamčiném pracovišti dělal jeho popisované praktiky...Hrůza. Poté jsme se přestěhovali, jelikož mamka v tom cizím městě dostala možnost plného pracovního poměru, takže já a sestra jsme se odtrhli od táty a najednou jsme se ocitli v cizím prostředí. Jelikož v předchozím bydlišti, kde po mém praktikování věcí, které mi poradil spolužák, jsem byl v posledním ročníku mírněji šikanován, se mi změna prostředí zalíbila. Ale nejhorší bylo, že táta prostě nechtěl jít s námi a zůstal ve svém domě. Po přestěhování jsme tedy o pracovní dny chodili se sestrou každej do svý školy a o víkendu jsme přijeli za tátou. Pak v neděli zase zpátky a takhle to trvalo dva roky, než jsem z toho úplně zcvoknul...Sestra to vydržela díky svojí tvrdší povaze a dobrému stylu seznamování. Byl to prostě jeden velký stres. Musel jsem si zařizovat znovu celý pokoj, učit se na písemky, změnit všechny životní návyky, na víkedny si tahat učení za tátou, který mi ještě všechno ztěžoval, protože jsem mu sloužil jako "vrba", do které může neustále hustit, že je tam chudinka sám a že to tam na něj padá. Navíc ještě v té době držel zvířectvo, takže o víkendu mě zabralo půlku času sekání trávy, nebo svážení sena z pole, krmení králiků a vše kolem toho. Když už mě z toho nakonec tzv. ruplo, tak se všichni divili, že se mnou něco je. Po nemocnici jsem musel přemlouvat mamku, abychom omezili ježdění za tátou každý víkend, aby si táta naložil jenom tolik práce, kterou zvládne beze mně, že takhle to dál nejde. Ve třeťáku jsem ze začátku žil zase jako dříve, ale pak se opět projevila ta nedoléčená nemoc hlavně kvůli tomu, že jsem si zahulil z neznámého důvodu hašiš nebo nějaký podobný sajrajt...To byl konec listopadu 2003. Od té doby jsem zase musel za odborníkem a léčím se až do teďka. Ale udělal jsem za tu dobu tři veliké seky. První byl zájezd do Anglie, kde jsem v Bruselu na zastávce večer zjistil, že jsem si zapomněl své léky doma. Přijel jsem úplně se skleněnýma očima a s ostudou. Byl jsem úplně v kýblu...To byl konec března 2004. A pak jsem to ještě vysadil před prázdninama 2004, protože jsem chtěl mít klidné prázdniny. To se samozřejmě také nezdařilo. Od těch prázdnin jsem to bral 8 měsíců pravidelně, ale pak mě rozhodil názor jedné holky a tak jsem to omezil na braní obden, což jsem zjistil prozměnu, že by mě to neudrželo, takže to musím brát zase pravidelně. Teď však mám chvíli před maturitou a nevím jak to všechno zvládnu. Nikdo si nedovede představit, jak se musím do všeho nutit. Paměť a další věci jsou samozřejmě utlumené více než u ostatních spolužáků. Takže se něco naučím a druhý den vím tak polovinu. No hrůza. Teď jsem si koupil Lecithin a Ginko-prim, tak doufám, že to nějak doklepu do těch prázdnin a úspěšně složím zkoušku a pak už to vysadím ať se děje, co se děje. Mrzí mě strašně moc, že jsem to nevydržel od toho seku s tou trávou celý rok v kuse, protože to bych dokončil léčbu v prosinci, v lednu už bych se mohl odvázat na maturáku a teď by se mi všechno lépe zvládalo k maturitě, ale když už to tak mělo být, tak to musím nějak zvládnout...

Ahoj všichni,loni sem psávala Lenka,která měla trápení se synem,trpícím psychozou.Musela ho vyhodit z bytu.Moc by mě zajímalo,jak to s nimi dopadlo.

johana: Zyprexu jsem začal brát ještě během hospitalizace a pak ještě nějaký čas doma a asi po třech měsících mi to moje doktorka změnila na Solian. Vedlejší účinky nebyly žádné ale někde jsem četl že po Zyprexe se hodně přibírá a že zvyšuje hladinu krevního cukru což může vést až k cukrovce.