Je mi 29 a nikdo mě nechce, prosím poraďte jak se stím vyrovnat

Jo já to mám taky tak, respektive jsem OSVČ takže si to můžu zařídit jak chci.
Agnes a ty jsi také původně z jiného města? Nebo pražačka, já jen že jako pražák tady máš třeba i rodiče/sourozence tak občas taky to pomůže. Jinak "Looser klub" by to vystihoval, ale klasika bude lepší "single klub" :-))

Přesně Silvestr, dovolená...coz o to, zajimave by to bylo, zalozit klub - nazev by mohl byt "looser klub". Budu clenem č. 2 - prvenstvi ti nemuzu odeprit :-)
Ale ted dost srandy - jako s hruzou sleduji kalendar, jak se ta letosni zima kvapem blizi.
Mam mraky dovolene, nevim co s ni - asi si stoupnu na Vaclavak a zacnu ji rozdavat.

Přesně Silvestr, dovolená atd.. Vidíš na in - linech jsem se chtěla naučit, jenže mi to nák utnul tenhle rok úraz kolene, takže mě to omezuje v dost věcech, tím pádem větší depka...To vypadá, že asi založíme klub, stejných lidí jako jsme my :-) Speciální srazy budou o Silvestru a o víkendech :-))

Nejsem žádnej cimprlich,...Silvo, jedna vec, ktera by te mela povzbudit je zjisteni, ze v tom ani zdaleka nejsi sama.
JInak resim stejne veci, letni dovolena, s kym jet na hory, silvestr, vikendy - proste to lepim se to da. Jako na in-liny jsem si uz zvykla chodit sama, dam se i s nekym do reci, ale pak si poprejem pekny zbytek dne a kazdy frci svoji cestou.
Pamatuji si, ze kdyz jsem mela partnera, tak bych obcasnou samotu uvitala, ale ted je toho nejak moc.

Nejsem žádnej cimprlich, ale to je jedno nemám důvod se vám ospravedlnovat. Co se týče dětí. Proč bych jako měla mít depku, že je nemám? Ted to prostě neřeším, až potkám někoho ským mi bude dobře pak to budu řešit " mít děti" a taky už jsem smířená s variantou, že třeba děti mít nebudu...když nebude ským. Sama si "dítě" jen tak dělat nebudu. Pajan jinak souhlasím, že ani v rodném městě už nikoho neznám ,lidi se vdali, mají rodiny atd..Silvestr je akorát nucená zábava, kdy se zas nervuju kam půjdu nebo nepůjdu. V létě není ským na dovču ani k vodě, když už tak na koupaliště jdu sama...hrozný :-(

jen jestli to není tím...Tady to přeci není o mé životní bolesti, já žiju šťastně, mám o něco starší přítelkyni, která má děti ve věku 19 a 25 let. Rozumíme si a máme se fajn. Že nemám vlastní děti, no, s tím jsem nepočítal, ale budiž, alespoň jsem to zkusil. A pesimista rozhodně nejsem. Nevyšlo to kvůli zdravotním problémům bývalé partnerky. Ona pak ode mne odešla, vyčítala mi, že jsem se změnil. Mně se naopak zdálo, že se změnila ona. Ale o tom není tato diskuse. Mám prostě pocit, že lidi kolem třiceti často přemýšlí bůhví o čem, jenom ne o roli rodiče.

důležité je také odhadnout své možnosti. Když někdo ve 30 letech neměl holku asi neoslovil tu správnou cílovou skupinu. Nudný, ošklivý kluk s mizerným pracovním zařazením a platem si musí hledat mezi holkama, které nikdo nechce. Missky a modelky jsou pro úspěšné sportovce, managery, zábavné playboye s vlastní vilkou a pod.

Dřív lidi měli ve 29...jen jestli to není tím vaším pesimistickým přístupem k životu: 38 let, nemám děti nevyšlo mi to. Jste přece chlap a můžete mít ještě spoustu dětí. Jen je třeba umět svéswt tu pravou a pravidelně souložit. Úspěch ve formně dětí se pak jistě dostaví.

Takových lidí je spousta. Mně je 31 a taky jsem nikdy nikoho neměl. Nejvíc to tedy přičítám vzhledu, který je opravdu k uzoufání. Všichni kamarádi, co jsem v mládí měl, byly takoví vyspělí, normální. Když nám bylo kolem 18 (já jsem vypadal tak na 12 a to si nedělám srandu), tak se samozřejmě člověk začíná zajímat o druhé pohlaví. A pochopitelně - kde byly holky, tam jsem byl páté kolo u vozu. Nyní jsem kvůli práci v Praze, už 5 let, ale naprosto nikoho tady neznám, a vypadá to, že už to tak asi zůstane do konce života. A to si nemyslete, že bych seděl doma - tam chodím prakticky jen přespávat. Buď jsem v práci, nebo se snažím hodně sportovat - chodím na různé tréninky, do posilovny, pak ještě do knihovny, atd., často jezdím na výlety - na kole, pěšky, vlakem, do lesa, na hory, k vodě, do měst (sám, pochopitelně). Ale nikde prostě nepotkám lidi, se kterými bych se důvěrně skamarádil, se kterými bych mohl někam chodit, slavit Silvestra a tak. A mít dokonce přítelkyni - to je sci-fi. I kdybych ji měl, po čase by jistě zjistila, že nemám ani žádné kamarády, se kterými bych ji mohl seznámit, to by si pomyslela, co jsem to za podivína. A co se týká mého rodného města, tak klasika - všichni bývalí kamarádi mají své rodiny, děti, známé. Taky se tam už prakticky s nikým neznám.

www

oprava: impotentním

Celá marnost života mladé generace spočívá v jejím "impotentím sobectví".

Dřív lidi měli ve 29 letech dávno děti. Mít děti znamená odbourání mnoha zbytečných otázek, život je tím jasně daný. Dneska spousta lidí kolem třicítky, mě v tom věku nevyjímaje, děti nemá a "vymýšlí trakaře". Dřív bylo založení rodiny, zplození dětí a jejich výchova "kategorickým imperativem" života obyčejných lidí. Dneska už to zdaleka tak není. Mladí si prý chtějí "užívat". Ale čeho užívat? Mně je 38 a děti také nemám. Chtěl jsem je, ale nevyšlo mi to. Jsem teď alespoň "táta z půjčovny" - rád zaujímám roli nevlastního táty dospělých dcer své přítelkyně. Každý z nás by si měl najít čas na péči o svůj osobní život a zkusit být tak pozitivně naladěný, jak jen to jde. Jako dítěti mi přišli lidé kolem pětadvaceti jako "těžcí dospěláci". Dneska mi i třicátníci přijdou často jako napůl děti a to jsem sám ještě mladej. Mít ještě ve třiceti na starost jen sebe sama, to je asi ten největší průser.

né asi to by si lidi fakt...Nejsi bůhvíjaká zoufalka, snad bys ale měla odbourat fóbii z úlisných týpků. Třeba jsou úlisní proto, že mají v sobě nahromaděno příliš mnoho nenaplněné touhy.
Zdravej mladej kluk je nadrženej jako blázen. A i jako nadrženej může bejt hodnej. Když ale bude narážet jen na cimprlich holky, může z toho zmagořet. Soudě podle Tvého posledního příspěvku asi taky budeš tak trochu cimprlich. Taky si, sakra, musíš s lidma trochu poradit!

oprava vydělávaj na tom ty firmy..né zoufalci

né asi to by si lidi fakt klepali na hlavu :-)) o - přijd a potkej - jsem slyšela a snad i někde četla, jenže mě příjde že v těch různých klubech (osamělých, seznamovacích) jsou takový ti zoufalci a vydělávaj na tom.. I když já už možná taky jsem zoufalka, ale proč bych se tam měla bavit třeba s úlisným týpkem,který např. dělá IT (jen příklad) Určitě se tomuhle typu seznamování nevyhýbám, ale odrazuje me to, že jsou většinou na jiné vlně...než já. A zase jít tam sama..je taky divný..Takže jak dál?? :-) Nevím... :-(

Agnes máš pravdu, je to...verca asi myslela to, ze vyjdi do ulic a oslovu vsechny, koho potkas - jenze vysledek by to melo jen ten, ze by te bud ignorovali, nebo si tukali na celo, ze jsi divna a poslali te do haje.
Tudy cesta nevede - doba je uspechana a nikdo se nehodla vykecavat na chodniku s cizim clovekem
je jeden server "prijd a potkej" - pro nezadane, maji tam ruzne aktivity a hodne clenu - tudiz by se dalo rict, ze velka prilezitost k tomu, poznat nejako kamosku. Opak je pravdou - uz se tam utvorila takova uzavrena spolecnost - skupinky a novi lide se jen obtizne zaclenuji.
Takze jsme zase na zacatku - co delat.?

Agnes máš pravdu, je to přesně tak...Např. ted zas víkend a budu čučet na Tv, jelikož kámoška jede na víkend mimo Prahu, druhá kámoška je doma s přítelem (chápu). Jinak pro Prasáka, já nemusím mít noblesnější zábavu o tom to není. Představ si jak příjdu do hospody/restaurace, sednu si ke stolu (pro 4 lidi) okolo mě jsou většinou páry, kteří jsou spolu na večeři/obědě a nebo skupinky 5-6 lidí a baví se. Tyto lidi by se teoritcky semnou po pár sklenkách bavili, ale kamarádství z toho fakt těžko bude. Většinou když se z někým zakecám (kdekoliv) tak jsou to obecné věci, které pak stejně každý vypustí z hlavy. Verčo říkáš vyjdi do ulic, a seznámíš se.. No jo jenže, kam jako samotná mám jít? To víš že abych neseděla doma tak třeba jdu do velkého nákupního centra a občas si něco koupím, ale pořád to není jít třeba s kámoškou na kafe, nebo do kina..no prostě vyjít si a popovídat...

Prasák má pravdu Silvo. Jsi...ja si dovolim nesouhlasit.
Jsem z Prahy, je mi 29, komunikativni se zajmy.
Ovsem stejny problem jako Silva - pratele uz maji sve zivoty, sve partnery, sve rodiny a na takove to pravidelne schazeni se uz moc nemaji cas. To, ze si volame to nenahradi.
At pujdes kamkoli - fitnes centrum nebo ven za sportem, nebo treba i na nejakou vystavu, tak tam se sice s lidma do reci das, ale takov to pratelstvi z toho nevyzdimas ani kdyby jsi se snazil sebevic.

Prasák má pravdu Silvo. Jsi z Prahy a v takovym velkoměstě je určitě spousta míst kam zajít a kde se seznámit. Lidi z malých měst jsou na tom hůř.