POKEC - pro každého

..jo pocení je fakt nejlepší lék...nejlépe někde v tropech nebo alepoň v sauně:-)

..jako by mě ančí mluvila s duše...

Já, ještě je jedna rada. Dobře se vypotit.

Je hezké mít malé děťátko, člověk si zablbne s ním. Zavzpomíná si na dětství.

Jo vitamíny beru jak se dá i pomeranče baštím. Ono se to o mně pokouší vícekrát a vždy to druhý den vypadá dobře. Teď je toho kolem dost, tak by ani nebylo divu a v dopravě... kde kdo pochrchlává a smrká, takže není divu. Uvidím, buď to vydržím, nebo mně to skolí...

Dopovala jsem se vitaminem C...každé 4 hoďky jednu tabletu, protože na mne též leze nějaký Moribundus:-))

Jinak jsem si zablbla..jezdila jsem s malou na tobogádu přímo do moře kuliček:-)...byl to kalup...to jsem v dětství nezažila:-)

Mno, možná budu jednou ještě nějaký génius :o))) Pokud mně to tady neskolí, ta nějaká cholera chjo :(

Nadopuj se vitaminem C. Každé 4 hoďky jednu tabletku. Někdy to zabere.

Jak jsem se měla? Ráno jsem se doklouzala do práce, po cestě jsem někde namázla na botu psí (spíš od slona)pozůstalost. To je vše co se vymykalo úplně normálnímu lednovému dnu. Ostatní byl standardní den.
A jak jste se měli vy??

Tak jo. Jak jsi se měla celý den a tak vůbec a i ostatní?
na mně asi leze, nějaký Moribundus :(

Já jednou jsem četla knížku...teď si nevzpomenu na název.. a ta byla o dětství slavných osobností...a všichni měli svým způsobem trošku narušené rodiče, kteří se dopustili mnohých výchovných prohřešků...bylo tam docela dost dopodrobna rozpytváváno, jak to na ty děti působilo...a nakonec se došlo k tomu, že právě různé zvlášnosti ve výchově vedly k určitým specifickým povahovým vlasnotem oněch osobností, díky kterým se v dospělosti stali slavnými...takže Já nikdy nevíš, co je k čemu dobré...v té knize to bylo popisováno dost osudově:-))

Zahradnička s rukama nemává, ale má je od těla.

Nechcete změnit téma? Nahání mě to husí kůži na těle.

Tak také se rád koukám, jak ten šikula pavouk, upředl tu nádhernou síť, v tom jsou Křižáci dokonalí a obdivuji, jak to dokáží dostat na místo, kde není cesta, nějak tam dolétnou na té své pavučině...úžasné:))

No jo, ale ono se to v tom lese nedá vždy uhlídat, koukat po houbách a ještě po pavučinách...Ale je to nepříjemné, zvlášť když je to v obličeji:(
zahradnice, to musí být na tebe docela hezkej pohled v tom lese :o)).... ne nesměji se, jen si tak představuju, jak tam máváš těma rukama :-))

Pavučiny jsou dokonalé. Ta jejich stavba. Prostě nádhera.

..to já zbožnuji dívat se na pavučiny, když jsou pokryté rosou, ve které se odráží slunce...nějaký čas jsem byla nadšenou fotografkou pavučin:-)

to máš asi pravdu duše...no oni si myslely že je to jen dětská "rozmazlenost",ted už to chápou,po tom co se mnou zažívaj...jo já,ale já se nesnesu na ně ani dívat,když mám jít do lesa,tak jsem hodně ostražitá,to mám oči jako sova a ruce od sebe jako orel :)

Jo, to je fakt, k výchově se používá ledacos a ne vždy zrovna dobře. Asi strašení by nemělo být, jenže, ty rodiče to asi někde odkoukali a to je potom problém. Když tak zapátrám v paměti..... asi jsem také nebyl zvlášť dobrej rodič :o(

Hezký večer Já. Taky nesnáším, když jdu v lese a zamotám se do pavučiny. Brrrr. Mám takový pocit, jakoby mě někdo svazoval. Radši na to nebudu myslet, je to nepříjemné.

..no rodiče dost často využívají strachu dětí k jejcih výchově...a někdy to i dost přeženou, což může mít celoživotní následky...třeba kdyby tě těmi pavouky nestrašili, tak by ten strach u tebe s věkem zeslábl..

Ahoj vespolek všem. Zdravím Anču, Dušičku i zahradnici.
Hm, zajímavé téma...mně pavouci nevadí, když je vidím, docela rád je pozoruji jak pracují, ale co nemám rád, třeba se zamotat v lese do pavučiny, nebo, když na mně něco vleze a zrovna to nečekám, docela se leknu a rychle ze sebe smetám vše, co po mně leze. Je to spíš strach z něčeho neznámého, asi to znáte:) No, ale pavouky na sobě už vůbec nemusím, tak koukat se..... to jo :-)))