Panická porucha 3

Dito, nejak se v tom jeste nevyznam, nevim co je ES ?

ahoj, musím se trochu připomenout, abyste na mě ouplně nepozapoměli :-) Vy jste se ale hodně rozkecali za tu dobu, co jsem absentovala. Nestihla jsem přečíst všechny nové příspěvky, ale musím říct Áje, že já mám taky velké problémy s krční páteří a to mi včera bylo teprve 29 a přitom se někdy cítím na 60. V sobotu začínám brát hormony na stimulaci, tak mi držte palce, ať je stimulace tak akorát :-)

Ahojky,tak výpověď jsem dala, v rádiu mě prý chtějí. Zatím mi oficiálně nic neřekli, ale kamarád, který tam pracuje, mi donesl, že se tam o mně už hodně mluví... tak se uvidí.A víte co? Ve 22 letech si začínám psát deníček :-) Jsem možná šílená, ale dneska jsem si koupila krásnej blok celý z přírodního materiálu a budu psát...

ahojky zdravim vas vsechny po delsi dobe. mam po talentovkach a docela to slo, cekala jsem, ze to bude horsi, tak uvidime, jak to dopadne. Ale moc moc moc se bojim prakticky maturity z ucetnictvi, ktera me ceka uz ve stredu, vzdyt skoro nic neumim. Budu vdecna za 4,ale hlavne vůbec A fakt bojim moc, protoze ted nad tim sedim a moc mi to nevychazi, nejde. Tak uvidime. Do ty doby se tu mejte krasne, ja se vam potom ozvu, az budu klidna. Jinak musim to zaklepat, ale ted uz par dni zvladam se i ucit na ustni, a hlavne zadne ataky ani ve skole. driv jsem nemohla bez Neurolu do skoly ani odejit, a ted uz nejak neni cas na to ho brat:-))) Jsem hrozne rada, ze se to zlepsilo pred tou maturou Tak se tu mejte a papa

Romane, odkaz na www.lundbeck, který chválíš tu uvádíme opakovaně a doporučuju každému vytisknout a pročíst, je to PP v kostce, první pomoc i průvodce, dokonce informační příručka pro nezasvěcené vstřícné blízké okolí...

jojo, je to "x" nerovnováh v těle, hezky nám jejich chemismus vždy objasní Karel. Kromě toho, že u PP člověk neví kdy, neví ani jak... U migrény člověk tuší, že kotník ani loket asi nezabolí...Děkuji všem, kterým má úvaha trochu pomohla. Sama sebe pokládám za nenapravitelně optimistického pesimistu :( :-)myslím, že strach z PP ustoupí už v okamžiku, kdy člověk zjistí princip, dostane odpověď proč je mu špatně. Sice tam není řečeno, proč právě já, ale k tomu se může dopracovat anebo nemusí, ale nemá to valný vliv na míru utrpení. Každopádně PP není nemoc. je to porucha. Dříve psychopatologie dělila psychické problémy na nemoci a poruchy. Mezi nemoci patřila např.schizofrenie, oligofrenie, maniodepresivita, endogenní deprese apod., mezi poruchy neurózy - neurastenie, neuralgie a hysterie byly 3 základní. PP porucha, jak ji vnímám, má nejblíže k neurastenii a může mít i hysterické prvky... Neurastenik psychicky útlocitný neodolný človíček čili panikář, kombinovaný s hysterikem děs hezky okázale ventiluje.Jindro, literatura se o tom příliš nezmiňuje, ale některá AD mohou u některých jedinců měnit osobnost. Otázkou je jak u koho kdy... Má-li člověk intenzivní problémy, které rapidně zhoršují kvalitu jeho života, pak jsou určitě vždy na místě. Kromě toho jsou některá AD v některých zemích zakázána nebo nedoporučována. Ale pokrok dnešní medicíny je velice svižný a vedlejších účinků u nových generací léčiv je minimum. Takže má-li člověk problémy, měl by je řešit pomocí odpovídajících léčiv. Jsem na anxiolytikách v nějaké míře takřka celý dospělý život, necítím se otupělá ani závislá v žádném směru, myšlení mám celkem bystré i čisté, paměť dlouhodobá i krátkodobá zatím slouží, krevní obraz dlouhodobě v normě, takže přece nepůjdu do extrému úzkostných děsů, když mám pomoc, která ověřeně funguje. Vím, že mé zdraví se ze dne na den může rozsypat i z jiných důvodů, ale kdybych na to dennně měla myslet, probojím se životem a žití mi pro strach unikne...Moc mě neberte vážně, protože i já mívám dny, kdy jsem optimista zamořený pesimismem a to se pak lituju a ve své minulosti, součastnosti i budoucnosti vidím jenom smutně černou barvu ažádný důvod, proč jít dál. Vždycky se to zlomí. Jubileum jsem měla loni a odmítla jsem bilancovat, prožívat nějakou hranici, natož se tím traumatizovat, protože jakou náhodou má rok právě 365 dní a třeba 57 nebo 1033? Takže kolik mi to vlastně je? Asi tolik, na kolik se právě cítím. Občas na 17 a někdy i na 107, i když jak můžu vědět, jak se cítí babka ve 107?Takže bojujte, bojujme, i když na chvilku slabosti má narok každý a je víc než přirozená. Krásný ufoukaně studený slunečný den... P.S. Když jsem bojovala před 24 lety na porodním sále bylo taky tak hezky slunečno :)

Ahojte, chcem Vás poprosiť o dáke zaujímavé linky s problamatikou PP.Ja stále nemám ešte výsledky z EEG ale je mi nanič tak tu nechcem kaziť optimistickú náladu. Lebo moja "známa" trpí PP už 16 rokov a napriek 2ročnej ličbe AD nemôže povedať, že je s toho vonku....je jej iba občas lepšie a občas horšie. Vymenila 4 druhy AD a motá sa stále. Tak mi trocha berie nádej.Inak čudujem sa dievčatám, že s PP chcú mať dieťatko. Mne moja PP naplno rozbehla 6 mesiacov po pôrode a teraz ťžko zvládam starostlivosť o dieťa, lebo mám problém sa postarať sama o seba.

Moji milí, nějak se zmítám v objetí práce :-(((((... jen jsem letmo nahlídla a Romanovi posílám za větičku:"Škoda, že se teď nemůžeme někde sejít, chytit se za ruce a udělat kroužek. :-)" našeho PP Oscara. Jo, Romane, škoda. Tak aspoň imaginárně :-)))

Martino díky:-)))Katko, je to PPa kdyby to bylo jen tak učebnicově jenom v tom MHD a při expozicích tak si hvízdám. jenže ono jednou tě to venku chytne a podruhé si zas stejnou cestu(i např. jízdu autem vychutnáváš jak píše Pajka.) A jindy se zas člověk klepe od rána u počítače jak ratlík, i když nikam nemusí a nic ho nečeká, a chodí to nečekaně,takže je to jakási biochemická nerovnováha v těle, způsobená u každého třeba z trochu jiných důvodů-alergie, hormonální nerovnováha atd...

Ahojte,čítam tu ve?a príbehov o PP a jedno ma teraz napadlo, keď sa hovotí, že PP je záchvatovité ochorenie, ktoré má svoj začiatok -vyvrcholenie a koniec, ako je možné, že ve?a z Vás / i ja/ trpíme celý deň na motanie hlavy, búšenie.... Je to potom PP???

Dobré ránko, děcka,už spát mě nebaví, zato jíst mě baví, ale ještě nic jsem nepozřela - už nevím jak se v té posteli otočit, bříško s Bobáskem už má těsno.Juditko, Ájko, holky zlaté - přelaďte na optimismus, přečtěte si Zorbu nebo Osha. Každý se musí s tím životem prát, někomu to jde lehčeji, někdo má ten úkol těžží, ale vzdávat se je zakázáno. I mě to často s...ten krátký a pos....život - nic nejsem, nic jsem nedokázala, ale jsou tu jiné věci k radosti, je třeba je najít :-))). Já si našla to mimi - budu mít zase o starost více, nervy z nočního kašle, nevyspání, o jeden krk navíc ale bez toho, na co by tu člověk byl, kdyby nebyly starosti všechno šlo hladce, nic se nemuselo řešit, všechno bychom dosáhli jen tak zadarmo?Dita má dobrý pocit z večírku, přežila jej i přes obavy, které měla, než vyrazila a teď sladce chrupká. Lucka sice ještě bere prášky, prožila si pár hnusků u Praška, ale teď je život krásný. Tak to nikdo nevzdávejme, třeba se taky poštěstí, když tomu pomůžeme.Zdravím všechny a přeji krásný a laskavý den.Romane - interoceptivní expozice je jen dýchání? To jsem tedy nezkoušela, ale snažím se dělat věci, které jsou mi nepříjemné a z kterých mám strach, měla jsem ataky hlavně vnoci - asi nějaké věci z podvědomí se mi vynořovaly ve snu a pak jsem se vzbudila celá udýchaná a mimo, že už je se mnou ámen. Pak jsem si řekla, že mi to nevadí a že se nic neděje a že je všechno OK a úplně to přešlo. A ještě další věci, ale moc nemám příležitost je trénovat, tak to jde pomalu, ale tohle je opravdu řešení - neutéct od problému.

Ahojda!Tak jsem si před chvílí konečně přečetl to, co jsem si stáhl a vytiskl od pana Praška z:http://cz.lundbeck.com/cz/Public/what_we_do/Depression/documents/Trpite%20zachvaty%20panicke%20uzkosti.pdfOn je tam ve stručnosti, ale prakticky kompletní návod, co se sebou proti PP dělat! Přesně popsaná dechová cvičení, metody na uvolňování zatuhlých svalů atd. atd. Úžasné! Myslím že to může být i účinný návod pro boj vůbec proti stresu. A taky tam popisuje metody expozice. To by mne docela zajímalo

... už jsem z mejdanu v noční košilce:) , bylo to moc fajn, i jsem si přihla, kašlu na PP a je mi zatím krásně, takže jdu něco udělat s načatou nocí...venku mrzne:) , postel láká. IBRI, taky pamatuju ataky a záchvaty plné arytmií a třesů, hlavně s malou o samotě, strašný. Přejde to, papej vhodná AD, jinak se člověk nezhrabe na to, aby se sebou začal uvědoměle pracovat a domlouvat si, resp. své hlavě. Já měla dnes ES jak prase, ale zvítězila jsem já. Pak jsem si dala slabý presso, pár bavoráků, večeři , cítila se po dlouhé době skvěle. Těším se na setkání i s vámi, tak neváhejme a stanovme si termín, plíííís:-). Hezký den čtvrteční všem a bez atak, Romane. Zkus sex, třeba to pomůže...

ajko, i mě si tím oslovila,věřím tomu, nebo spíš doufám ,že po léčbě už to nebude nikdy tak silné jako to co jsem už jednou prožila. Je možná moc brzy po vysazení AD abych prohlašovala, že mám vyhráno, ale cítím, že moje vnímání začínající úzkosti je jiné než bylo předtím. Nevím ale jestli jsem na tom teď lépe, přepadají mne deprese, které začaly po 5 letech užívání AD, a myslím, že AD změnily i mou povahu. Stávaly se více a více intenzivnější, až jsem měla pocit (bez objektivního důvodu), že je nutné to skoncovat. A protože při braní AD mi vymizel strach ze všeho, i ze smrti, rozhodla jsem se je vysadit. Myslím, že už jsem psala, že je neberu, ale skutečný důvod proč píši až teď. Všechny vedlejší příznaky i toto mi do 3 týdnů zmizelo. Teď se mi to vrací, a AD znovu nechci začít užívat. Ájo a jsem taky celoživotní pesimista. A teď jak se mi nic nedaří, neustálé nestíhání (stačí abych se vrátila pro klíče a už jsem v časovém presu), blížící se narozeniny, které neodvratně mi začnou odpočítávat druhé půlstoletí, s tím související bilancování životních neúspěchů.. dost. A teď jsem se v tom sama zamotala, vlastně jsem chtěla napsat úplně něco jiného a takhle to dopadlo. Chtěla jsem říct, že také potřebuji stále a stále slyšet jak bojujete,a slibuju, že taky budu. Romane, ten "kroužek" mě asi načal. A neodpustím si poznámku: Co takhle vyměnit Omegu za OMEGU?Jinak, zdravím dnes všechny ostatní, ketré jsem neoslovila,EvyR,S,DITU,Martinu, Karly,Kamču, Báru, Romanu,Leu a další,a i ty s kterými se poznávám až nyní: Lucku,. (To je jak Viléme, Hynku,...)

Ahoj Pajko, i když jsi nepsala přímo mě, vzala jsem si z toho na sebe odpověd na mé zoufání, jak žít a život prožít.Děkuji.Ještě tohle ale budu potřebovat slyšet několikrát dokola,až to zas na mě přijde, protože já na rozdíl od tebe nejsem takový "rváč" jako ty, vzdávám věci snadno a jsem ted poslední dobou dost pesimista a hlavně neumím se prát :-((

Ibri, když ono je to skoro totéž, nadměrná úzkost je v podstatě projev PP. Chápu Tvé motivy k druhému dítěti, ale měla by ses nejprve dostat do určité psychické kondice. Zbavit se strachu ze sebe, že selžeš, že situaci nezvládneš. Vždycky můžeš mít po ruce lék, nasadit modely chování vedoucí k potlačení úzkosti. Když přijmeš možnost ataky jako fakt a současně si promyslíš, jak se v takové situaci zachováš, klesne rapidně hladina Tvé úzkosti a tím i možnost opakování atak. Zní to jednoduše a lze toho dosáhnout, když člověk o svých potížích začne přemýšlet v nových souvislostech. Ty se stoprocentně uzdravíš, jsi zdevastovaná událostmi kolem svého tatínka a současně ses začala okamžitě léčit. Nesmíš si vůbec připustit myšlenku, že bys tu poruchu nezvládla. Nepochybuju, že bude i další miminko, užiješ a vychutnáš si svou mateřskou i své ratolesti. Potřebuješ získat sebedůvěru ve smyslu, že si s atakou poradíš, s vědomím, že je vždycky blízko někdo, kdo Ti pomůže. Jenže z ataky si pomůže vždycky člověk sám. Je to makačka, kterou za Tebe nikdo neudělá i kdyby sebevíc chtěl :(Tobě se po léčbě nic nevrátí a pokud, tak to bude slabounký odvar, který lehce odpinkneš. Dvakrát nevstoupíš do jedné řeky... Bylo by naivní domnívat se, že už nikdy do konce života člověk nepocítí žádnou úzkost, ale je třeba věřit si, že si s ní poradím...

Ahoj Pajko, ptala ses me na duvody proc chci druhe dite. Tezko se na to odpovida, proste protoze chci.Chci aby mela nase mala sourozence, aby tady nebyla jednou sama, abych nevychovavala jen jedinacka.Vzdycky jsem chtela dve deti. Celou dobu co mame Saru jsem si to uzivala. Jen se ted citim nejak vyplivnuta.A bojim se s ni byt sama protoze prvni ataku jsem mela prave kdyz jsem byla s ni sama.Byla jsem cela poplasena a je podle me prirozene,ze se bojime mist ci situaci ve kterych nam neni dobre. Jaka je pravdepodobnost, ze se to po lecbe vrati? Mozna ani nejsem panikar,spis jsem mela velke uzkosti. Chjo

PP je lehce léčitelná!!! Ovšem, když se začne léčit a pokud možno včas. Uvědomte si, že je pojmenovaná a zařazená mezi specifické poruchy cca 20 let, takže můj první kontakt s ní vlastně nemohl mít diagnózu :( natož odpovídající terapii. Kromě toho nemohu říct, že celý život trpím. Tak nějak jsem ji stále měla v zádecha především pocit, že jsem neurastenička, tak se tomu asi dříve říkalo. Dnes se taky už např.nepoužívá termín maniodepresivita, ale bipolární porucha... Můj život šel hladce a protože jsem typ, který se rád směje, rád rodí a rád miluje, mé tělo si chemicky pomocí endorfinů a jiných -finů poradilo. Jenom před 4 lety se mi to hezky vymklo z ruky, určitě v pozadí byla maxiúzkost, co dál, když děti odcházejí a já jsem sama. Postupně jsem se z toho vyhrabkala a jdu si zase dál. Dnes ráno jsem se probudila nijak zvlášť unavená ani nabitá energií a tak báječně se v tom dešti lenošilo v teplounké posteli. Chvilku jsem bojovala s rošťáckou chutí na všechno se alespoň dopoledne vykašlat a vypnout svět, ale pak jsem si rozkázala a katapultovala se z lože právě včas, abych stihla bus, takže nebylo možno dát prostor agorafobce a v práci už probíhalo jednání za jednáním, nebyl čas na nevolnosti, takže je večer a snad už den v pohodě sladce unavena dotáhnu.Takže PP je léčitelná a je taky přechoditelná, ale pořád i s ní ten život stojí zato!!! Když se s ní naučíte komunikovat, pak to prostě jde :-)

Mohu přidat svou trošku do mlýna a poněkud si podat ruce s Ájou. Taky od rána pohodička, klídeček, když v tom drobný zkrat. Začalo to takovým malinkým deja-vu, četl jsem si jeden e-mail a dostal známý pocit "tohle už tu přece bylo". A začal být zmatek a v mozečku se dělal pěknej koktejlík. "Tohle se mi přeci zdálo minulou nebo předminulou noc", "tohle tady bylo"..... atd. Zmatek. Obešlo se bez motáků hlavy, bez bušení sdrce a dech jsem si hlídal, lehl jsem si a usnul. Ještě si nejsem jistý, že jsem z toho úplně venku. Nevím tentokrát, jaký mohl být přímý spouštěč. Je pravda, že tu mám teď takový výživný překlad - plno opakujících se textů, které se liší třeba středníkem namísto čárky apod., takže je třeba pozorně civět do monitoru až do otupění. Do toho jsem asi moc rychle vypil druhé kafčo. Ještě že jsem o tom před chvilkou psal. :-) Tak to je zatím největší "porucha" od té doby, co se léčím.Škoda, že se teď nemůžeme někde sejít, chytit se za ruce a udělat kroužek. :-)

Milí.... nestihla jsem vše přečíst důkladně, ale aspon se ozývám. Zahlédla jsem mezi řádky, že i vám některým není nadvakrát:( Já od rána ztuhloučká, měla jsem pár slabostí a změřila si po delší době tlak- no mrtvolka- 108/61 , p. 62. Tak jsem se rozhýbávala luxováním a stresem , abych stihla , co mě dnes čekalo a čeká. S dcerunkou jsem absolvovala svoji rehabku, ale to byl záhul na nervy. Takovej záchvat řevu tam dostala, že jsme s mým krásným fyzouškem neslyšeli slova, a tak změnil plán a místo vleže mi prováděl úkony v sedě:))))- teda cviky a rozmasírovávání, samozřejmě::::))))). No a ted jsem udala Julii dědovi až do rána, snad to přežijou ve zdraví, a šlechtím se a vyvonuji na akci, jsem pozvaná z práce na posezení v lokále:::))) no mám ES, co začla holka brečet na rehabce, jsem lehce nervózní jako vždy , když mám jít mezi tolik chlapů a ženských a ještě k tomu kantorů:::))). Myslím na vás stále, přeju , at je nám všem líp a sluníčko necht zas brzičko rozjasní nám den i tváře. papa---