Panická porucha 3

Tak jak čtu, co píše Karelm, Hanko, ten Citalec 20 jestli je to jen derivát magnézia a B6, tak to by bylo pro játra pohoda. A taky pro těhotenství pro Editku. Vitamín B6 sice v obrovských dávkách může způsobovat problémy, ale tam asi obrovské dávky nebudou, je třeba se podívat na leták, zkonzultovat, nebo si ho najít na netu (zadat do google.com Citalec 20 a omezit jazyk na češtinu a určitě vypadne i odkaz na leták).

Hanko, to je síla, co popisuješ s tou doktorkou. Najít jinou není možné ani v nejbližším městě? Jaké jsi měla jaterní testy, když měl ten Anafranil dopad na játra, můžeš napsat hodnoty? Uklidnit tě můžu aspoň tím, že játra jsou orgán, který se regeneruje ze všech nejlíp, pokud se nezatěžuje.Pokud už jsou játra OK, nech si napsat jiný lék u někoho jiného (může je napsat kdokoliv, nejen psychiatr, i obvoďáci), pokud nejsou OK, je asi třeba zkoušet hlavně alternativní terapie a je jich opravdu strašně moc a když jich zkombinuješ několik, máš velkou šanci, že PP porazíš i bez léků. Případně se dá nakombinovat strava nezatěžující játra s léky tak, aby celkový dopad na játra byl minimální.

Editko, když hledám nějaké téma, co mě zajímá, tak postupuju takhle: najedu si na www.google.com a do vyhledávacího okénka vepíšu ty pojmy, co hledám. Takže například tvoje pojmy: antidepresiva těhotenství - pokud chci hledat na českém internetu, kde toho je jen zlomek oproti americkému. Jinak bych zadal ta slova anglicky. Ale tady u těch dvou mi vyjelo asi tisíc odkazů v češtině a můžu číst ty, které se mi zdají nejblíž tomu, co hledám. Ten první vypadá, že tam něco zajímavého bude. Nebo je můžu omezit dalším slovem (třeba "vedlejší účinky") a vyjede mi odkazů ještě míň. Nebo doplnit slovem "studie". Já většinou hledám rovnou na americkém internetu, protože je tam toho mnohokrát víc o všem.Teď čtu, co tam napsal/a JENTAK a to je zajímavé, koukni si do příbalového letáku tvého AD a tam je napsáno, která účinná látka v něm je a podle toho uvidíš, do které skupiny patří. Jak vidím, úplně bezrizikové AD se stoprocentní jistotou neexistuje, ale zase to vypadá na druhé straně tak, že většinou se nic v těhotenství nestalo lidem, co brali některá AD.Ještě ti můžu napsat, co k AD říká dr. Mercola. Podle něj jsou plně nahraditelná pohybovou aktivitou, trvající minimálně 30 minut denně každý den tak, aby ten pohyb zvýšil frekvenci srdečního tepu (tj. účinný sport nemůže být chůze ani jízda na kole, ale běh, aerobic atd.). Podle něj do 14 dnů se zvednou endorfiny a serotonin stejně, jako je tomu u AD. Nestálo by to za vyzkoušení souběžně s pomalým vysazováním AD? I když teď mne napadá, že běhat v pokročilém stádiu těhotenství asi nejde, jenže pak už ty hormony budou stejně jinde, víc v pohodě z jiného důvodu. To spíš platí pro ty měsíce předtím a ty první měsíce těhotenství. Dr. Mercola dává AD jen lidem, kteří jsou na tom hodně hodně špatně a nejsou schopni se dokopat k aktivitě a třeba jim hrozí sebevražda, ostatní tlačí k tomu běhání apod. On sám taky běhá už čtyřicet let denně.

Hanko, já jsem taky z venkovského města¨, jsou tu dva psychiatři jeden lepší než druhý. Nakonec jsem našla nějakou novou, která dojíždí z Brna, jsem teď celkem bez pproblémů, zabrala mi hdned první AD, které jsem dostala a tak si vlastně chodím jen napsat další dávky. Žádnou jinou metodu mi nenavrhla. Ale kdyby se objevily problémy, asi bych to zkusila do Brna, je to od nás asi 50 km. Tak to zkus taky v jiném městě i za cenu dojíždění, bez pomoci být nemůžeš, bude to čím dál tím horší. já se většinou snažím hledat pomoc v Brně na renomovaných pracovištích a zpravidla uspěju i bez známosti - někde třeba musím počkat, ale přijmou mě. Tak si zkus dojet jinam.Páječko, já už jsem se s tím dávno smířila, dokonce mi to vyhovuje, ani se už doma kvůli tomu nehádáme, táta si jde na pivo nebo někam na čekanou a já si v klidu čtu, nebo brozdám na internetu a plkám s váma, nebo koukám na film, teď se zase začnu hrabat v zahrádce. Když je venku škaredě, sednu do auta a jedu do nějakého toho futura nebo Olympie, chodím si po obchodkách, něco si koupím, dám si kávičku a medovníček, ovoním si spoustu foňavek a zkrátka si vystačím bez fuňícího chlapa, ten ať doma klidně čumí na fotbal.Ze začatku jsem se nutila chodit s ním víc ven, aby si nemyslel, že má starou nudnou bábu, ale teď už je mi to jedno, učím se být pro sebe na prvním místě. Jen bych se potřebovala zbavit i toho zbytku těch povinných akcí, ale to asi nepůjde, protože všecky styky zase člověk přece jen přerušit úplně nemůže, aniž by ranil své blízké.Pomáhám si patáčkama, abych to vydržela.Teď bych brala tak na tři dny úplně právný dům, volno, abych neměla nad ničím starost,nic a nikam bych nemusela, jen dělala, co právě chci a nemyslet, co mám udělat a zařídit potom.Třeba se mi o tom bude zdát. Dobrou noc.

Karlem- tady máš Oscara za básen!!!Karlemovi rady jsou dobré, HANKO, musíš začít od neurologa, je to těžké pořád hledat dobrýho dr., ale takto se nedá žít. Podaří se Ti to a bude ¨š jak vyměněná.Zas se nám ozvi!Zdravím všechny a zítra to s prací nepřehánějte-pokud možno:)

ŠEL JSEM VČERA NA LOUKU,HLEDAT DOBROU ŽÁROVKU.NAŠEL JSEM TAM DOBROU PARTU,BYLI VŠICHNI PO INFARKTU.MYSLÍM ŽE TU ZŮSTANU,ZALEZU SI DO STANU.AŽ PŘI SVITU MĚSÍČKU,NASADÍM SI ČEPIČKU.PŮJDU HLEDAT ŽÁROVKU,ZKUSÍM TÁMHLE ZA CHATKU.A CO KDYŽ JI NENAJDU ?ZAJDU SI ZAS PRO RADU.

Karlem, jako že by se nám po ní rozsvítilo? :-)No, já spíš občas nakopat...šokově, skokově odatakově... :-)

Pajko, díky za pochalu, myslím, že na to, že jsem elektrikář, jsem to popsal bez chyb. A to si vem, jaký jsem teda asi Elektrikář !. Mimochodem, nepotřebuje někdo třeba vyměnit žárovku ?

Hanko, ten neurolog je od Karla super nápad. Běžně léčí i psychiku pomocí AD. Neurologa ve svém městě najdeš určitě nejednoho.

Jo Hanko, a teď jsem si uvědomil, s těmi játry, Citalec 20 je velice čistý produkt, obsahuje skoro jen sarocitin látka která je tělů vlastní, která se tvoří z magnézka a vitamínu B6 (To někdy minule vysvětloval Karel), v letáku nejsou žádné známé vedlejší účinky popsané, už proto, že jeto vlastně jen ten sarocitin. Ten způsobuje v mozku přenos informace mezi nervovými receptory. Myslím si, že na tvoje játra nebude tlačit.

Karlem, to tělo přebytek magneska určitě vyloučí, jen se musím smát, jak, protože to by člověk musel běhat neustále s WC za zadkem:-)))Z vašich povídání,přemýšlím, co ti doktoři v té škole dělali,že nemají obecné znalosti ze všech oborů,a u něčeho neví základní věci, že si pacient kolikrát stanovuje diagnozy sám, taky sem to zažila, a nechápu to.Těch dobrých praktických doktorů je fakt málo.

Ta bezmoc je fakt hrozná, já sem taky několikrát ted váhala jestli se mám doplazit k Dr. ale pak sem si to vždycky rozmyslela, že se nebudu zatím ztrapňovat, a nasadila sem svoje páky a léky, a do klídku, a dietní stravu po troškách na ten rozladěnej žaludek a teprv kdyby to i přes tyto věci trvalo dlouho odebéřu se tam s nějakými argumenty co sem všechno už dělala a nezábírá to.HANKO, psalas že obvoďáka máš v pohodě, a já mám pocit, že i on může napsat AD, protože anxyliotika mi píše, AD je plno druhů a ty jsi zatím měla dva, tak bys mohla zkusit další, bohužel pokud nemáš v pořádku játra, tak to každý takovýhle driák může zhoršovat a je ti pak špatně, přece jen je to chemie, to by asi líp vysvětlil Kája.Pajko, díky, já se moc snažím, však už sem psala,že to člověka nejdřív zaskočí, když už si myslel, že to má v mezích, ale díky všem poznatkům a zkušenostem a díky vám, jsem panikařila o 50 % méně než na začátku a hlavně průběh je kratší, tolik se to nerozvine.

Hanko, nezoufej ,snad ti poradím. PP jsem začal trpět před třemi roky, odvezla mě záchranka a ani přes silné injekce mi tep neklesl pod 170. Měl Jsem ale hned v ten den štěstí, které ty jsi zatím neměla. Doktorka mě doporučila jít za NEUROLOGEM pro ověření tetanických projevů (Tetanie je trochu příbuzná PP, ale týká se spíš důchodců). Neurologovi jsem popsal svůj strach z infarktu, chladnutí a třes končetin, otékání rtů a všechy ostatní příznaky. Až časem jsem zjistil, že jsem víc než učebnicově popsal ataku PP. Pan doktor okamžitě poznal co mi je, nasadil mi CITALEC 20, magnézium a na asi 14 dnů neurol. Ataky okamžitě přestaly, ale tep se mi stále i v klidu pohyboval kolem 100..120. Dostal jsem Apo-atenol, je to blokátor betareceptorů, který tlumí přenos stresu na tep srdce. Rázem jsem měl v klidu 57, a za nějakých 14 dnů mě švagr vyhecoval začít hrát hokej, že už se na mě nehodlá dívat. Začal jsem aktivně hrát hokej a fotbal (mám 37 let) .Řekl jsem si prostě, že ten mozek naučím kdy mám mít tep 180, a kdy ne. Nikdy od té doby až do teď (vysvětlím potom), jsem PP už nepotkal ! Zapoměl jsem říct, že ten Apo-atenol jsem po měsíci přestal brát a bylo to v pohodě. Tep už byl v normálu. Abys pochopila moji radu: Vyhledej Neurologa (na poliklinice, v nemocnici, v telefonním seznamu,) a zkus to znovu s ním. Zkus navrhnout, že bys chtěla vyzkoušet CITALEC 20. Užho tady opěvuju týden, protože na těcto stránkách ho nikdo nebere a všichni mají pořád ataky. Dej prosímtě na mou radu. Jo a to magnézko prosímtě je taky důležité, ber ho třeba 3 denně, nemůžeš se sním(stejně jako u vitamínu C) předávkovat. přebytek tělo vyloučí. Ale z magnézka se tvoří sarocitin, stejná látka (tělu vlastní), kterou obsahuje ten CITALEC. Ale magnézko je důležité naspoustu dalších věcí, hlvně kolem nervů. A teď ještě vysvětlím, jak jsem psal, že jsem nikdy od té doby neměl ataku až doteď. Po tak dlouhé době jsem si řekl, že už ho vlasně ani nepotřebuju. Tak jsem ho tak všelijak bral nebral až jsem ho vysadil. po 14 dnech (před týdnem) Jsem chytil ataku na 3..4 hodiny, už mi mozek začal vybíhat z hlavy, viděl jsem sám sebe jak jsem mimo sebe. Dojel jsem si v tom šíleném stavu do nemocnice na pohotovost pro injekci, ale baba (to snad ani nemohla být doktorka) na mě hleděla jako na zjevení, že jestli chci spáchat sebevraždu, tak psychiatra tam dneska nemá. Začal jsem jí vysvětlovat něco o nervových receptorech a sarocitinu,až jsem se málem uzdravil. Nepochopila nic, ale neurolog prý službu má. Spása. Konečně normální chlap, píchl mi sedativa, napsal neurol, ale já jsem byl ještě dva dny v takovém šoku, že jsem vyhledal tyhle stránky. Měl jsem strach i otevřít dveře, aby na mě ataka znova neskočila. Týden pryč a já už zase jenom vzpomínám , jaké to bývalo, když na mě lezla. Mimochodem, ve čtvrtek jsem byl znova hrát fotbal, i s tím neurolem. Ale už vím, jak jsem nad ní vyhrál před 3-mi roky, a vyhraju zas. Takže nevěš hlavu !

Hanko, to je tak na žalobu. Vždyť léky tohoto typu se neškrtají z jídelníčku jedním tahem, ale vysazují postupně pomalu...Prostě nemáš jinou šanci, než mít psychiatra odjinud. Být Tebou, kontaktuju Praškovo centrum, alespoň na poradu a typ dobrého odborníka ve Tvém bližším okolí, pokud už by sis nemohla dovolit absolvovat terapii právě v Praze. Ale měla bys, potřebuješ být v dobrých rukou a zdravá už kvůli svým dětem!!!

Editko, já zatím přežívám na anxiolytikách, a na těhotenství se zatím necítím,je mi 23, jenže přítel už by chtěl, a já vím, že během pár let to bude na pořadu,a léčení těchto potíží je běh na dlouhou trať, tak proto to řeším už ted, jaký sou možnosti, abych za pár let byla na to připravená.

Vy všichni, co je vám tak špatně, nezapomeňte, že je sezóna přeplněných psych.ordinací! Jaro je tu, neklid a depky a taky ataky. Dokázáno! Vydržtre, bude líp.Dito, opožděne blahopřeju k svátku a díky za mazance :-)Ájo, nenechej se zaskočit krizovým obdobím. PP je taky hodně o pohledu na ní = na sebe. Sebelítost je destrukce, vyvaruj se jí. Počítej s tím, že se může vrátit, zkus se z toho nehroutit, ale energii zacil na to, aby ses dostala rychle do kondice. Zapni všechny páky, včetně léků. Nevadí, když je třeba měsíc budeš brát ve větším = účinnějším množství. Miminko je lék... ale jak tu kdosi napsal, je třeba se poradit u odborníků, co a ako...Totéž je i pro Emilii: léčit se, nelitovat, nebát, bojovat, nastudovat maximum informací co a proč se v nás děje a jak proti tomu.Báro, takže se smiř s tím, že jsi jiná, než v mládí. Tehdy jsem si taky nedokázala představit dovolenou bez party lidí, dospělým i dětem bylo mezi vrstevníky líp a všichni byli spokojení. Plesy i zábavy lákaly, bavily a člověk vydržel ponocovat. Snad bys na sobě mohla zkusit zapracovat, co se týká vychutnání si nutných akcí. Hledej aspoň jedno pozitivum a toho se zachyť a chuť se dostaví, špatný nudně netrpělivý pocit odezní... Má postava je taky válec, i když možná kuželka - v lázních se mě 2 mladý holky zeptaly, jestli "budem mat babetko..." :-) Jsem na to zvyklá, prsa po taťkovi, takže mé bříško trčí a celý život vypadá gravidně. Nevím, jestli ten dotaz v 51 letech není spíš kompliment. Taky by si mohly říct, že jsem prostě strará tlustá baba :-)Tak se všichni držte a ataky vyboxujte všemi prostředky, které máte znáte umíte!!!

Ahojkyvšem. Ozývám se celkem po dlouhé době a okolnosti mě donutili vám všem to napsat.Jak Jsem psala asi před dvěma měsíci, začala jsem u nás v Mostě navštěvovat novou paní doktorku - psychiatričku. Na první pohled působila jako hodná ženská, je určitě mladší než já, tak kolem25 let. Začala jsem k ní chodit po problémech se svojí bývalo paní doktorkou a hlavně při návratu panické poruchy asi po 3 letech. Jinak jsem se s ní léčila poprvé v roce 1998 po narození mého druhého děťátka. Nejprve mé stavy spojovali s problémy štítné žlázy, ale ouha po operyci se ihned ataky neopakovali, až mi moje kamarádka doporučila navštívit psychiatra. dala jsem na její radu a konečně se dozvěděla, co to se mnou vlastně je. Ale i přes to, že mi paní doktorka pomohla z nejhoršího, nastal problém a to poté, co mi začali z léků zlobit játra. Prošla jsem internou a veškeré vyšetření ukazovalo na léky(Anafranil), takže bylo nutné je okamžitě vysadit, protože mi hrozilo prasknutí jatr, a ty bolesti se nedají ani popsat. Dostala jsem zprávu pro svou paní doktorku, ale ta odmítala to, že by mé jaterní problémy byly způsobeny těmito léky, a odmítla mi je vyměnit za jiné. Tím jsem byla donucena tam přestat chodit, a byla odkázána sama na sebe a pomoc mého obvodního lékaře, protože jiný psychiatr u nás praxi nevykonával.Až do podzimu loňského roku, kdy začala svou praxi provozovat paní doktorka, kterou jsem zmiňovala na začátku mého příspěvku. Začala mě léčit v lednu letošního roku. První návštěva trvala asi 10 minut, kdy jsem jí vše v krátkosti popsala. Tvářila se jako když mě chápe. Napsala mi Esprital 30 a půlku Neurolu při potížích. Od té doby jsem chodila pravidelně po 14 dnech na kontroly. Ale nějak jsem se po Espritalu lépe necítila, sice jsem po něm krásně spala, ale přs den jsem stále poci´tovala úzkost, a tak 3-4 tádně panická ataka. Chápala jsem to, protože než začnou antidepresiva zabírat, nějakou dobu to trvá. Před 14 dny na mé předposlední konrole, mi paní doktorka řekla, že jestli se to do 14 dnů nezlepší, změní mi léčbu. Tak jsem tento čtvrtek byla na plánované kontrole. Ale co mě tam čekalo, bych si ani ve snu nepředstavila. Paní doktorka mi řekla, že když mi nezabral Esprital, znamená to, že mé problémy nejsou psychického původu, čili, že nemám psychickou poruchu. Ať jdu do práce, tam že mě móresy přejdou, a přestanu si něco takového vymýšlet. Také se mě ptala, zda jsem si v těch posledních 14 dnech volala záchranku. Když jsem jí odpověděla, že ne, řekla - ni vidíte, to jste úplně v pořádku. Po mém vysvětlení toho, že jsem si záchranku nevolala proto, že by to bylo zbytečné, protože už po pár zkušenostech vím, co by mě čekalo, dostala bych injekci, a možná opět vynadáno, že volám kvůli hlouposti, že někde jinde jde o život jinému člověku. Také jsem jí řekla, že jsem už už tu sanitku zavolat chtěla, ale nějak jsem se z toho dostala. Na tyto má slova reagovala opět tíim, že mám jít do práce. Vysadila mi všechny prášky a poslala mě domů. Připadala jsem si jako hypochondr a nemakačenko. Tím, jak jsem byla vzteklá, jsem absolvovala cestu autobusem přes celé město bez potíží. Ale sotva jsem dorazila domů, celkově jsem se psychicky sesypala. Brečela jsem, všem jsem řekla, co se mi stalo. Od toho dne jsem jako mátonoha, nejsem to prostě já. Nic necítím, jsem otupělá. Dneska jsem šla s dětmi hodovat, vrátili jsme se kolem 14 hodiny domů, a ouvej od té doby mám za sebou 3 pořádné ataky, které jsem tlumila Neurolem. Jsem tedy 5 den bez antidepresiv a jsem totálně na dně, je mi špatně, cítím se strašně slabá, chce se mi spát, ale když si jdu lehnout, začnu moc přemýšlet, začne mi bušet srdce, sem tam extrasystola, třesu se , mám strašný strach ze smrti. Takže jsem tam, kde kdysy. A ke všemu nikde pomoc, protože už jiného psycvhiatra tady nemáme,ale já jsem asi teď na tm tak, že už přestávám totálně doktorům věřit. Co s tím, sama vůbec nevím, nevím jak bude zítra, za týden, měsíc rok. Dálkově studuji, a bojim se toho, že to nezvládnu. Je to začarovaný kruh a teď už opravdu nevím jak z něj ven. Pomozte, poraďte, děkuju moc.

Anie, kdyžtak mi taky napiš na mail. ahoj všem. Zdavím Evičku S. - myslím na tebe, jak jsi zvládla svátky a napiš mailíka, zítra snad budu v práci.

Anie, já to probírám se svojí psychiatryní všechno hodně a dopodrobna, už k ní chodím asi 6 let, takže mě zná dost dobře a já k ní mám důvěru, takže jí říkám všechny problémy. Baruško, já jsem ten Zoloft v těhotenství diskutovala s plzeňským odborníkem přes genetiku, gynekologem i psychiatrem a všichni mi shodně řekli, že bych neměla Zoloft vysazovat, že setralin by neměl vadit, ale stejně mi to hlodá. Ten příspěvek "jentak" jsem moc nepochopila. O jakých otravách v těhotenství se tam mluví?? Ájo, jestli už zkoušíš otěhotnět a bereš AD, tak se mi, prosím ozvi na mail simca76"seznam.cz

Edit já chci taky miminko, pořád si říkám, že až budu v pohodě hned jdu do toho, ale teď je mi skoro půl roku blbě, nikdo neví z čeho, pro psychiatra jsem atypickej případ, už se začínám bát, že to nikdy neskončí. Lidičky, kdyby jste mě viděli, vypadám jak smrtka, už se na sebe ani nemůžu podívat do zrcadla, jak jsem bledá. Když mě nebolí kufr, tak mě bolí hlava, je to vopruz, já si musím postěžovat alespoň vám. Ataky mě momentálně netrápí, ale snesla bych je spíš než tohle. Připadá mi to jak zlej sen. Okolí se ke mě chová dobře ale, chápu, že to nemůže pochopit, mě kdyby nic nebylo, tak člověka jako jsem já, považuju za hypochondra. Snažím se na to nemyslet, něco dělat atd., ale dost dobře se mi nedělá, když se sehnu a bolí mě palice a tak různě. Ve středu jdu k psychiatrovi, chodím tam teď každej tejden, ten už chudák neví co se mnou, nakonec mě snad pošle k jinýmu odborníkovi. Ještě zkusím kineziologa a homeopata, ale nejdřív je musím sehnat, protože v tom našem maloměstě nic není. Tak jsem se vykecala a je mi trochu líp, jsem ráda ,že vás mám lidičky moje.Edit ještě mám na tebe dotázek, s tebou to psychiatr nějak víc rozebírá, ty problémy? Já mám pocit, že se mnou moc ne.