Deprese

Ahoj všichni :)
Poslední...Co si slibuješ od kecání s někým, kdo je na tom podobně jako ty? Běž to řešit: ideálně na psychiatrii nebo se obrať na svého obvodního lékaře odešle tě k odborníkovi.
Píšeš, že trpíš úzkostnými pocity: ty se řeší léky a k tomu je psychiatr-neváhej a vyhledej pomoc. A protože tyto problémy mívají hlubší význam, léčbu doplň i o psychoterapii s psychologem.

Dobry den pani...Děvče,honem za psychiatrem,ale doufám,že už jsi za ním byla a jseš v poho....jestli ne tak se tvůj bratr musí bez tebe obejít-zbohem a šáteček!!!!!!!

Ahoj všichni :)
Poslední...Ahoj, prosím tě objednej se k psychiatrovi.
Sebepoškozování fakt samo nzmizí a deprese taky ne.Fakticky... hodně štěstí...

Musíš se překonat a něco...Válečný syndrom? Tady může frčet kristepane o anorexii!

Ahoj všichni :)
Poslední...Téma sebepoškozování jsem zachytil ve filmu Černá labuť, poměrně děsivý.. Asi by bylo rozumný navštívit nějakýho dobrýho psychologa a popovídat si s ním o tom.

Ahoj všichni :)
Poslední dobou trpím hroznými depresemi...
Potřebuju se prostě někomu vyzpovídat...protože v reálu nemam komu.
Každy večer mě chytají strašné pocity úzkosti, at se sverím komukoliv tak rekne "ježisi to ma kazdej" zni to od kazdyho jako "blbinama me neootravuj"...Poslední 3-4 mesice se stále víc sebeposkozuji...nejdriv to zaclo malími skrábanci treba spendlíkem..pak sem zjistila ze se mi to líbí..tak sme párkrát pouzila neco ostrejsiho(žiletka,sklo)...Po té přišlo pálení cigaretami a ted mám novou úchylku..Neustále si skrábu nohy az do krve...ktere potom strasne svedí, takze si je skrábu jeste víc...a ted se kvuli tomu stydím svlíknout do plavek :( Kolikrát ani nemám duvod neco takovýho delat...najednou se mi jak kdyby v hlave prepne na jakýsy program "nic nemá cenu" a pak si rikám : proc vlastne mám být stastná,kdyt zachvilku umres,a budes sama...Vím ze to v podstate nemá zadnou pointu jen sem se musela vyříkat, poprípade si s nekym jen tak popovídat, s nekym kdo to má aspon trosku podobne..Mejte se :)

Musíš se překonat a něco malého jíst několikrát denně. S jídlem roste chuť- to opravdu platí. Tvůj problém je tzv " válečný syndrom" - naučila si se hladovět,ale není to zdravé.

ahoj vím že to sem nepatří ale nemuzu nic jíst..zahrávala jsem si poslední dobou s dietou a ted si telo tak nějak navyklo nejíst skoro nic,mám nechuť k jídlo :padají mě vlasy,a celé tělo bolí

nojo vis ja se spis...E..,
rozumím Tvým obavám, částečně jsou i oprávněné, záleží na koho narazíš. Myslím doktora.
Já měla štěstí, až na jednoho, co byl ještě větší magor než já. Už od pohledu. :-)
Od toho jsem včas utekla.

Přehnaný strach o rodiče, jak píšeš, může být fakt až takový, že narušuje normální život, to už je opravdu na léčbu, jsou takové fobie, to si možná nedovedeš představit tu míru ochromující úzkosti, jakou je lidské tělo schopno vyprodukovat.

Řídila bych se jednoznačně svým pocitem. jestli s tím můžu žít, O.K. Nebudu to řešit.
Jestli mě to ale zaměstnává tolik, že nespím, brání mi to v práci, v radosti, v běžném životě, jestli takto žít opravdu nechci, tak to jdu řešit. A asi bych začala poradou s klinickým psychologem, ten Ti nic udělat nemůže, ani zavřít do PL ani napsat léky.

To už je na Tobě, jak moc Tě to trápí, ten Tvůj problém.
Když to je moc a dlouho, člověka to dřív nebo později donutí vyhledat pomoc. Pokud to nezačne nějak blbě "řešit" sám (chlast, sebevražda, apod.)

Ty to poznat nemusíš, to...nojo vis ja se spis obavam,aby se ze ten psychouš neudělal ještě většího dementa...kolikrat tady čtu že si nekdo lame hlavu stim, že se extremně bojí o svoje rodiče..např...a tady se hned píše, zajdi si k doktorovi, určitě si nemocná, je to druh psycho poruchy..jako nevim no,poradne nevim z jakyho uhlu se na to mam divat

a jak mám poznat zda to je...Ty to poznat nemusíš, to pozná doktor nebo klinický psycholog.

Tak jo muzem otom [email protected] klidne mi napis hned

E..,
deprese (pokud je to...a jak mám poznat zda to je psychoza nebo jen nejaka "neuroza" ? kdyz to popisu trochu lip..tak na me by nidko nepoznal, ze se semnou neco deje, dokazu pracovat, noramlne premyslet, ucit se...ale venitr se utápím...

Tak jo muzem otom popsat jestli chces nech mi tu email.

Ja si rikam uplne to sami.na...divej,to co ty popisuješ je příznak psychozy - stav kdy uz to přechází trochu v halucinace (ty hlasy co slysis )uz prostě nejsi v uplne realitě a začínají ti mimoreálné stavy...ta agarofobie uz ti zmizela??ja nevim ja to tak silný nemam ale na druhou stranu mam i tak beznadějny stavy az tomu nechci verit.ja se to snazim zatim bez leku,protoze mi to zaclo ze dne na den a doufam ze to prejde bez leku!kdyz by to ale přešlo do stavu že bych videla a slysela veci co druzí dne,k doktorovi bych sla...jak dlouho ti to trva? jestli si otom budes chtit popovidat tak napis a napisu ti email

já bych tak moc chtěla...Ja si rikam uplne to sami.na co to tady vsechno je kdyz vime kam to speje,vsichni mame spolecny ze nas ceka smrt,tak na co se snazit?na co se vsechno ucit kdyz nic tu neni naporad a clovek pak na stari stejne vsechno zapomene.Mam priznaky jako ty,chytaji mi beznadeje,litosti,nekdy agrese a taky nerozumim sam sobe.Prislo to z cista jasna taky najednou a nekdy slysim v hlave zvuky a hlasy jakoby smich nebo krik v hlave nebo slova co se mi vysmivaji.Nevite nekdo co to je?Jinak panicky ataky mam taky zasebou a v minulosti sem byl lecenej na agarofobii.

Natura:
protože to trvá...E..,
deprese (pokud je to deprese), se léky stejně vyléčit nedá, jen by ses nemusela aspoň tolik trápit, kdybys brala léky.
Pokud je to začínající psychoza, pak je to skutečně boj o čas.

Můj názor (naprosto jen intuitivní, nemám to jak doložit) je ten, že jde o projev citlivé povahy, vystupňované úzkosti do derealizace, depersonalizace (je tu též kdesi o tom diskuse), případně nějaké lehčí panické poruchy, spojené s mírnými depresivními rozladami (to jde obvykle spolu ruku v ruce).
Nemyslím, že by Tě spasily léky (když to není psychoza), ale terapie by byla určitě vhodná. Popřemýšlej. Co říká léčitelka? Ona tě na to léčí?

Natura:
protože to trvá "pouhé" 2 měsíce, proto to ještě neřeším po té lékařské stránce, já jaksi pořád věřím v to, že se z toho dostanu bez léků, od té doby co to mám, nejsem s tim sama, pořád to konzultuju s mamkou, svoji léčitelkou...nedržím to v sobě..jak to dělají mnozí odsud..představ si, že tu čtu, že lidi byli sami s depresí roky...uvidím co bude dál, chci ještě chvíli vydržet a pokud se nic lepšit nebude, možná budu chtít přejít na tu lékařskou pomoc. Nebo si myslíš, že pokud to budu oddalovat, že naděje na "vyléčení" se zkracuje?

jakoby se ktomu mému stavu...Ahoj, E..,
to co popisuješ může být začátek psychózy stejně dobře jako třeba normální derealizace, zažívaná při velké úzkosti, možná "gestaltici" by to pojmenovali jako psychospirituální krize...
Ať už to nazveme jakkoliv, je to stav, který Tě trápí, a který vyžaduje pomoc. Proč píšeš do fora, a dávno jsi nenavštívila doktora? Copak tady Tě někdo zdiagnostikuje a vyléčí? Těžko.
Zajdi třeba za praktickým lékařem, aby Ti doporučil kam s tím zajít, případně pokud víš koho, zajdi za psychiatrem rovnou. Hlavně něco udělej, je to škoda, mladý nadějný život, jistě se to dá řešit.

jakoby se ktomu mému stavu přidala sakra silný deprese, mam denodenně tak velice beznadějný pocit, že mi připadá že muj život je strašné utrpení...ale čím se to tak stalo?? proč ?? když jsem byla tak stastná přece, měla sem ráda svůj život, lidi kolem sebe....vše bylo fajn..a najednou přijde stav, kdy mi přijde že vše co tu je je zbytečně, na nic, neraduji se z věcí jako dřív, kdy jsem se upřímně smála mnoha věcem...je to pouhé 2 měsíce, prostě ze dne na den se mi obrátil život, nechápajíc proč...proč...proč...Je to deprese ? je to dočasné ?? není do deprese? je to jen nejaka psycho krize ?? Kartářka mi řekla, že se s tím srovnám,že zatím moje duše váhá,ale že si na to přijdu,ale mé pocity se tak mění že ted se cítím orpavdu na DNĚ a doprdele hodně na dně!! zažila sem 3 rozchody, dědu s těžkou nemocí - kdyz se na to dívám zpětně,kdyz sem si myslela tenkrát, že sem na dně, díky tomuto pocitu vim, že dno je mnohem hlubší. chci z toho ven !