Reklama

Deprese

František (Pá, 23. 3. 2007 - 13:03)

Ahoj všichni.
Deprese mne dostihly před třemi lety. Myslím, že příčinou byl stres v rodině i v zaměstnání, příliš niterné prožívání nespravedlnosti a blízká přítomnost těžce manipulátorské osoby v příbuzenstvu. Nic tak otřesného, jako deprese jsm nepoznal. Všem mohu jen vřele doporučit, aby se nebáli psychiatra a co nejdříve ho vyhledali. Já jsem vystačil rok a půl s Asentrou a Buspironem a s pravidelnými schůzkami s psycholožkou. Mohu to vřele doporučit. Troufám si říci, že jsem fit. Musel jsem se ale trochu vnitřně změnit. (nyní se starám jen o své vlastní problémy a problémy mé rodiny)Bez toho není úspěch.

Sabina (Ne, 18. 3. 2007 - 14:03)

pro Marusku, ahoj Marusko je mi 26 let a radim ti co nejdrive vyhledat odbornou pomoc tyto stavy jsou nebezpecne a mohou se co nevidet zhorsit kdy nebudes fungovat ani psychicky ani fyzicky. Nechci te diagnostikovat, ale myslim si, ze mas poruchu panickeho strachu. Ja ji trpim uz 4 roky vylecila jsem ji, ale ted 26 se mi vratila. Lehci priznaky jsou tras v rukou, nesoustredenost, vnitrni neklid, pocit na omdleni, spatne dychani,tam kde te prepadaji paniky jako je tva prace tak se na to urcite misto nechces vubec vratit. Panicka porucha se chyta mezi 22 a 25 rokem je vybudovana z neustaleho stresu. Ja ji mam ted uz po treti vratila se mi po 2 letech, zacalo to bolesti v krcni pateri, bolesti u srdce, zrychleny puls, pocit na omdleni, nervozita, uzkostne stavy, stazene hrdlo, sucho v ustech, malatnost, slabost, unava, citlivost na hluk, nesoustredenost, poceni. Radim ti vyhledat lekare popsat mu tyhle stavy, nechat si predepsat AD a chodit na psychoterapii. Ja svuj treti stav nepoznala bolela me jen pater a srdce, kdy jsem nakonec omdlela a odvezli me do nemocnice delali ruzna vysetreni, ale vse bylo negativni nakonec jsem po 2 letech navstivila sveho psychiatra ten mi potvrdil panickou poruchu. Z niceho nic prijde a ty nejsi schopna vubec fungovat jak psychicky tak fyzicky clovek nemuze spat silene se poti, jen lezi i mesic je v posteli ma pocit, ze mu ochrnou nohy, ze zemre nebo se zblazni atd. to uz jsou nejhorsi stadia. Držím palečky

Návštěvník (Pá, 16. 3. 2007 - 11:03)

děkuji velice za podporu a za radu. lékaře navšítím, je to stav , který již sama nezvládnu a pomoc odborníka je nutná. Ještě jednou díky a také zdravím Marie

Jana (Pá, 16. 3. 2007 - 09:03)

Je to pravda.PP problémy jsou někdy neovladatelné a dost dlouhodobé. Závidím zdravým lidem.Často si říkám, proč si to vybralo zrovna mně?? Doktoři sice pomůžou, ale stejně se to vrací i s lékama. Chvíli je třeba fajn a náhle znova ataka. Připadám si jako hypochondr a často nevím, co s tím mám dělat. Tak přeji úspěšné zvládání PP.

Ivča 42 let (Pá, 16. 3. 2007 - 08:03)

Pro Marii :
Přesně stejnými pocity a příznaky jsem začala trpět okolo věku 37 let. Přišlo to z ničeho nic a vždy v době, kdy jsem měla třeba dovolenou, relativně dobrou náladu a čas pro sebe. Přepadaly mne šílené stavy úzkosti v MHD, v obchodech a následně jsem byla totálně vyčerpaná. Nejprve jsem si myslela, že mám nějakou chorobu, ale po té, co jsem na sobě od kolegyně vyzkoušela prášky na uklidnění (Neurol)tak jsem přišla na to, že potřebuju psychiatra. Od té doby beru nízké dávky AD, jsem v pohodě a tobě doporučuji nic neodkládat a doktora navštívit. Nic si sama neordinuj, Lexaurin a Neurol vyvolávají závislost. Netrap se myšlenkou, kde, odkud a jak co vzniklo,přeji ti správnou volbu lékaře a opravdu to neodkládej, budeš v pohodě. Zdravím tě .

Marie (Čt, 15. 3. 2007 - 21:03)

je mi 25 let a mám podobné potíže, které tu popisujete. MOje problémy se začaly stupňovat od loňského léta, kdy jsem úspěšně završila státnice na VŠ a nyní jsem v posledním ročníku druhé VŠ. PO dobu svého studia navštěvuji na plný úvazek zaměstnání od 8-17.00. Takto to praktikuji už čtvrtým rokem a nikdy jsem se nepotýkala se závažnými psychickými potížemi, samozřejmě mě pronásledovaly stresy ze zkoušek a pocity únavy, ale vždy se mi podařilo je nějak odbourat a moje tělo se naštěstí vždy docela rychle zregenerovalo. Trápily mě jen občasné potíže s trávením a případně nějaká viroza. Mám pevné rodinné zázemí, přítele, kamarády, nikdy jsem nepostrádala smysl pro humor. V létě jsem se přestěhovala z místa svého rodiště do města, kde pracuji a začal mi nový život spojený s péčí o domácnost. Vše by plynulo v pohodě, jen kdyby mě netrápily potíže v práci, díky kolektivu trpím neustálým stresem,cítím nepřejícnost kolegů a vím o tom, že mě pomlouvají. Tato situace trvá již přes rok a vyčerpává mě. Ze zaměstnání však nemohu odejít, jelikož jsem vázána svému nadřízenému, který mi umožňuje studium. Moje potíže se stupňují... Trpím neurozami, špatně se mi dýchá, mívám pocity nevysvětlitelné úzkosti, jsem jak v krunýři a bojím se že omdlím, jsem rozstěkaná a nesoustředěná, trápí mě krční páteř. Paradoxem je, že tyto potíže nastanou, až se octnu v období klidu a ve zdánlivé psychické pohodě a dobré náladě.Tyto stavy jsou nevyzpitatelné a nevím, kdy zase zaútočí. Dělá se mi špatně třeba v kině, v divadle.. a nevím, co s tím stavem mám dělat. také po jakékoliv námaze se cítím v poslední době, jako bych skládala uhlí.Snažím se brát situaci s humorem, ovšem stres mě mnohdy paralizuje a ten humor už nějak nezabírá. Pomáhá mi Lexauri a bylinky, ale obávám se, že příčinu je třeba hledat v nitru.Nevím, jak z toho ven a připadám si velice mladá na to, aby mě skolila každá maličkost. V poseldní dob brouzdám po internetu a hledám příčiny svých stavů, cítím se jako blázen a hypochondr a docela mě překvapilo, že tyto stavy popisuje tolik lidí. Nevím, zda-li jsme oběťmi této uspěchané doby, ale obávám se, že budeme muset nalézt cestu do svého nitra a jedině tam odhalit příčiny svých potíží, což bývá mnohdy to nejtěžší. Přeju všem , kteří takto hledáte ve snaze pomoci sobě samým hoděn zdaru a zdraví.

Marie (Čt, 15. 3. 2007 - 21:03)

deprese a stavy úzkosti

Petr (St, 14. 3. 2007 - 10:03)

Já mám něco podobnýho,celý den je mi jako kdyby mě někdo praštil a nic mě nebavý,jediný co ti můžu poradit je dojdi si k psychiatrovi,já se toho nejdřív taky bál,ale neni to tak hrozný.Byl jsem na tom mnohem hůř a teď se to lepší.

kamila (St, 14. 3. 2007 - 09:03)

Já mám v poslední době takové pocity, jakoby vše skončilo a nemůžu se odrazit ode dna.Začalo to šílenými problémy v práci a totálním selháním zdr.stavu. Nevím, jak z toho ven.Má někdo zde pocity podobné??? Kolem sebe jsem nikoho nenašla.

Návštěvník (St, 14. 3. 2007 - 08:03)

Ahoj Evo stejné pocity jako ty jsem měl taky,musíš se tomu postavit a nevyhýbat se místům,kde máš tyhle pocity,bude to těžké,ale časem to odezní.Hlavně se ale poraď s psychiatrem.

eva (Út, 6. 3. 2007 - 13:03)

To mi blbol počítač a zmazať to už nešlo,sorry!

Čtenář (Út, 6. 3. 2007 - 11:03)

Ivan, Navi, neotravuj tady a jdi si na to svoje forum, blbečku!

Pravopis (Út, 6. 3. 2007 - 11:03)

evo, stačí to jednou a ne hned 4x!!!!!!!!!!!!

eva (Po, 5. 3. 2007 - 21:03)

Ahojte všetci,chcem vám povedať,že ste ve?mi milý ?udia.Beriem AD už asi 5 rokov,všetko bolo v poriadku,až jedného dňa som bola na cytoskopii,potom som išla do obchodu a ani neviem ako ma prenikol pocit na odpadnuti,buchalo mi srdce a mala som pocit,že sa zadusím.Doktorka mi zvýšila dávku,tiež beriem magnézium.Ale nemôžem sa z toho dostať,neustále mam pocit,že sa zadusím,tlačí ma na hrudníku,je to des.Už ani do mesta sama nezájdem od strachu.Prejde to niekedy?Ako si mám pomôsť?Ospravedlňujem sa za pravopis.

eva (Po, 5. 3. 2007 - 21:03)

Ahojte všetci,chcem vám povedať,že ste ve?mi milý ?udia.Beriem AD už asi 5 rokov,všetko bolo v poriadku,až jedného dňa som bola na cytoskopii,potom som išla do obchodu a ani neviem ako ma prenikol pocit na odpadnuti,buchalo mi srdce a mala som pocit,že sa zadusím.Doktorka mi zvýšila dávku,tiež beriem magnézium.Ale nemôžem sa z toho dostať,neustále mam pocit,že sa zadusím,tlačí ma na hrudníku,je to des.Už ani do mesta sama nezájdem od strachu.Prejde to niekedy?Ako si mám pomôsť?Ospravedlňujem sa za pravopis.

eva (Po, 5. 3. 2007 - 21:03)

Ahojte všetci,chcem vám povedať,že ste ve?mi milý ?udia.Dlho som váhala,či mám napísať,ale nemám sa komu zveri?,aj tak by mi asi nikto v mojom okolí nerozumel.Beriem AD už asi 5 rokov,všetko bolo v poriadku,až jedného dňa som bola na cytoskopii,potom som išla do obchodu a ani neviem ako ma prenikol pocit na odpadnuti,buchalo mi srdce a mala som pocit,že sa zadusím.Doktorka mi zvýšila dávku,tiž beriem magnézium.Ale nemôžem sa z toho dostať,neustále mam pocit,že sa zadusím,tlačí ma na hrudníku,je to des.Už ani do mesta sama nezájdem od strachu.Prejde to niekedy?Ako si mám pomôsť?Ospravedlňujem sa za pravopis.

eva (Po, 5. 3. 2007 - 21:03)

Ahojte všetci,chcem vám povedať,že ste ve?mi milý ?udia.Dlho som váhala,či mám napísať,ale nemám sa komu zveri?,aj tak by mi asi nikto v mojom okolí nerozumel.Beriem AD už asi 5 rokov,všetko bolo v poriadku,až jedného dňa som bola na cytoskopii,potom som išla do obchodu a ani neviem ako ma prenikol pocit na odpadnuti,buchalo mi srdce a mala som pocit,že sa zadusím.Doktorka mi zvýšila dávku,tiž beriem magnézium.Ale nemôžem sa z toho dostať,neustále mam pocit,že sa zadusím,tlačí ma na hrudníku,je to des.Už ani do mesta sama nezájdem od strachu.Prejde to niekedy?Ako si mám pomôsť?Ospravedlňujem sa za pravopis.

danda (Po, 5. 3. 2007 - 19:03)

Pro Adél. Cipralex je antidepresivum,a zvyšení dávky se hned neprojeví.Na utlumení psychického napětí je dobré užít nějaké neuroleptikum např:Neurol,Atarax nebo Xanax.POZOR:dlouhodobé užívání způsobuje závislost na lécích.Nejmín u Ataraxu.Je to moje vlastní zkušenost.

emilka (Po, 5. 3. 2007 - 16:03)

http://www.chlamydie.info/
mohou to být i tyto potíže

Adél (Po, 5. 3. 2007 - 12:03)

Ahoj,
nevíte někdo co se stane když si vemu víc Cipralexu 10,nebo Argofanu nebo depakine chrono, musím nechat uspat svého psa a v současném stavu to prostě neustojim, potřebuju, aby mi to bylo jedno, aspoň do té doby dokud nebude po všem.
Děkuju

Reklama

Přidat komentář