Deprese

Dobrý den Vážení přátelé. Je milé od Vás číst příspěvky, které píše pepee, nebo Milan a další. Mám teď také starosti s dlouholetým rodinným přítelem, který není zdravotně v pořádku. je mu 83 let a mám o něj strach. Za Vaši nabídku zavolat k lékaři za mne, Vám moc děkuji. Cítím ale, že tento první krok snad zvládnu sám. Už pro všechny báječné lidi, kteří na tomto světě jsou, a kteří snad mou pomoc potřebují a doufám, že potřebovat budou ? Držte mi prosím zatím palce a pokud vše dobře dopadne, tak já Vám určitě napíši. Děkuji za podporu, kterou mi svým psaním dáváte. Přeji Vám hezké dny a klid v duši. Pavel 82

Pavle odkud jsi?
Napadlo mě taky, že bych ti tam zavolala..sice jsem strašná posera a nesnáším telefonování ale pokud by ti to pomohlo..napiš

Ahoj Pavle, máš neaký blok v sebe ktorý ti bráni zavolať psychiatrovi. V mojom prípade to za mňa urobila moja kolegyňa v práci a dojednala mi prvú návštevu, nako?ko som nemal ani zdania čo robiť. Nako?ko píšeš česky, pravdepodobne si z ČR a ja osobne, pokia? by to bolo možné a býval by som blízko tvojho bydliska, určite by som ti tú návštevu dohodol. Nebolo by to prvý raz. Ostatní, ktorí čítate túto diskusiu skúste si s Pavlom dohodnúť bližší kontak a ak bývate blízko neho, objednajte ho k lekárovi. Možno by to bol prvý krok. N a pod?a pepee oh?adom " blbej rady" určite ti pomôže napísať si text na papier keď sa rozhodneš zavolať sám. A čo sa týka môjho okolia o chorobe vie len tá spomínaná kolegyňa a najbližšia rodina. Ostatných do toho nič nie je, nako?ko kto neprežil peklo depresií nemôže pochopiť stav, v ktorom sa nachádzame.
Držím palce
Milan

Možná blbá rada, nevím, ale já když se bojím někam volat tak si to napíšu na papír, co chci přesně říct.A pak se můžu uvolnit protože už nemusím stresovat nad tím že neřeknu podstatu věci nebo tak nějak...prostě to přečteš..A řekni si třeba že si za odměnu něčím uděláš radost, jak tam zavolám dám si kafe a cigárko, dřív ne..no tak to dělám já když se bojím někam volat.Jestli si z toho něco vezmeš nebo ne, touž je na tobě..Držím pěsti a pořád čekám až zavoláš!Do toho!

Ahoj pepee, ahoj Martine. Snžím se tam zavolat, ale mám snad v sobě nějaký blok, který mi vždy zavolat zabrání. Rozbuší se mi srdce a mám pocit, že ze sebe nevidám ani hlásku. Pokud se překonám, tak Vám určitě dám vědět. Moc Vám děkuji za podpru. Jste jediný, kdo ví o co se snažím. Nemám takového kamaráda, kterému bych mohl říci co mě trápí. Vím jen, že okolí vidí, že se mnou není něco v pořádku a to je pro mne další hnací motor. Nechci být pro své nejbližší, tak nepříjemný. Také začínám slýchávat, jak se okolí začíná bavit o blížících se Vánocích a já se na ně vlastně vůbec netěším. Snad se tdy konečně odhodlám a zavolám tam ? Děkuji za Vaše psaní. Přeji Vám ať se máte báječně a ať nemusíte prožívat, to co ja teď. Pavel 82

Ještě jsem chtěl poznamenat, že u psychiatričky jsem byl jen na dvou návštěvách a nějak mi neseděla, tak jsem ji změnil a ta je fajn a jsem u ní rok, takže i toto se může stát, že Ti třeba první doktor nějak nesedne, cítíš, že to mezi vámi není ono, tak ho změníš. Tam musíš cítit důvěru, bez té to nejde.

Pavle, je to přesně tak, jak píše Pepee; opravdu to nic není. Já už chodím k psychiatričce něco přes rok a je mi čím dál lépe, hodně mi pomohla. Pochopitelně je to běh na dlouhou trať ale vyplatí se. Taky jsem to stále odkládal a odkládal ikdyž jsem věděl, že to stejně jinak nepůjde. A když jsem pak měl za sebou první návštěvu a když začala účinkovat AD, která mi naordinovala, tak jsem si říkal, "že já blbec tam nešel dříve", zbytečně se člověk trápil když vůbec nemusel. Takže dojdi si tam, nikomu z okolí nic neříkej (asi by to ani nepochopili) a uvidíš, že Ti bude lépe. Tak dej vědět, ahoj.

Pavle, možná by bylo dobrý kdybys to někomu přece jen řekl.Nemáš nějakého blízkého kamaráda?Víš, člověku se uleví, není se čeho bát, pak máš aspoň pocit, že na to nejsi tak sám.Já to řekla kamarádkám, taky jsem se děsně bála..Ale je to přesně naopak, jsou rády, že ví proč jsem se chovala třeba nějak divně, neřešíme to spolu..já vím že chápou a tak jsem ráda, že se nemusím třeba přemáhat a někam jít.Ony to prostě teď chápou a nikam mě netlačí.Takže i z toho důvodu je dobré to někomu říct.
K tomu zavolání doktorovi..Pavle já se odhodlávala děsně dlouho.Když mi bylo fakt blbě, naštvala jsem se na sebe a zavolala tam, pak jsem to položila.neměla jsem odvahu.Tak jsem to udělala asi třikrát.Pak mi kámoš řekl, že už tam mám konečně jít, že mi pomůže a žemi bude líp.A když jsem mu řekla, že se bojím tam zavolat, tak tam crnknul místo mě.
Upozorňuju, že pak je ještě problém tam vůbec dojít v určený den.Taky byly tendence to vzdávat anikam nejít.
Pavle takže, seber prosímtě odvahu a zvedni telefon!Budu tady čekat a doufám, že napíšeš, žes tam konečně zavolal!Neboj!
Hele, já měla ty stavy co jsi popisoval hodně dlouho.A tak ti vřele doporučuju-nic neodkládej, čím dřív to začneš řešit, tím dřív ti bude líp!
Víš co, já po několika dnech užívání léků ráno vstala a mohla jsem se nadechnout, viděla jsem vycházet sluníčko, načervenalé mraky, necítila jsem se tak těžká..je to jako když naráz můžeš otevřít bezbolestně oči!
PAvle tak do toho!

Dobrý večer pepee. Já nechci, aby se to někdo z okolí dověděl, ani nikdo z rodiny. Mám stále obavy, že mi to nějak ublíží. Rád bych, aby tam zavolal někdo místo mne, ale to nejde. Nevím, co by si o mně mysleli. Snad to dokážu sám ? Pavel 82

Pavle, já taky neměla odvahu...Objednal mě kamarád.Nemáš někoho takového, kdo by to pro tebe udělal?

Milá pepee, milý M. Děkuji vám za Vaše rady. Stále se snažím k tomu psychiatrovi objednat, ale nějak nemůžu najít odvahu. Když už jí najdu a vezmu telefon do ruky, tak to najednou vzdám. Budu, ale muset odvahu najít, protože jinak to skončí špatně. Takový život jako teď, já nechci. Ještě jednou Vám děkuji za podporu. Pavel 82

pre Pavla 82
pridávam sa k rade "pepee" naozaj ti nepomôže nič iné ako začať s liekmi. To čo popisuješ som tiež prežil pred piatimi rokmi, prekonal som sám seba a navštívil psychiatra. Našli sme tie správne antidepresíva a život je znova taký aký má byť. Pracovne ma to niako neobmedzilo, naopak, čoraz viac som naberal stratenú sebaistotu a zmysel života. Lieky beriem doteraz a pravdepodobne do konca života. Nie je to také hrozné ako by sa to zdalo, ale žiť sa s tým plnohodnotne dá.
Maj sa a držím palce.
Milan

Dík..jsem hrozná jak otravuju že....
Dnes jsem si navýšila serlift z půlky na celý prášek.A cítím se zatím dobře.

Obrať se na svého lékaře, ten ti pomůže.Neodkládej to. Já tvůj zdravotní stav nejsem schopná odborně posoudit.Bude zase dobře.

Je mi zle, nevím jestli si můžu vzít Oxazepam k Serliftu, který jsem měla ráno.
Ivi, psalas, že nemám brát doplňkové léky, ale mně se třesou ruce a cítím hroznou úzkost, všechno mám sevřené, že se ani pořádně nemůžu nadechnout..

Jejda Pavle, já to cítila naprosto stejně!úplně stejně a trvalo to asi rok, je to hnus, věř že vím o čem mluvíš..Všechno černé, špinavé, žádná radost, jen únava a nechuť ke všemu...Není energie ani něco dělat ani se svěřovat..Pavle NEBOJ SE!Zajdi k lékaři, nemusíš se obávat že by tě AD nějak vyřadily z pracovního procesu!Je to nesmysl!Budeš se cítit pořád stejně, budeš to furt ty, jen nebudeš cítit tu únavu a vůbec vše co depresi doprovází.Já teprv s AD začínám ale postupné zlepšení už začínám cítit a věř, že je to jako osvobození ze zakletí!Asi to není jen o lécích ale taky o terapii, protože léky tě nevyléčí, jen ti pomohou se postavit na nohy.
Pavle opravdu se neboj a neodkládej návštěvu u odborníka!Není se za co stydět!
Moc držím pěsti!

Dobrý den, dovolte mi prosím alespoň tady se trochu vyzpovídat,snad se mi alespoň trochu uleví. Stavy které prožívám jsou velmi nepříjemné. Cítím při nich velký smutek, pocity viny, sklíčenost, strach. Tyto pocity mě doprovází již hodně dlouhou dobu. Cítím se hodně unavený, mívám problémy se spánkem.Odborné pomoci se bojím. mám strach, že mi nasadí taková psychofermaka, která mě vyřadí z pracovního procesu. Přitom bych rád dostal léky, které by mě potíží zbavily. Svěřit se s problémy svým blízkým nedokážu. Myslím si,že nemám právo je svými problémy obtěžovat. Mívám nechuť k jídlu a chuť všechno nějak skončit. Připadám si jak v začarovaném kruhu ze kterého se nemůžu dostat. Schází mi partnerka, kterou bych mohl občas obejmout. Ve skutečnosti ale ženy odmítám, protože si myslím, že jim nemám co nabídnout. Jediné co mě trochu drží při životě je to, že jako člen rodiny mám povinnost být nápomocen. Nevím jak dlouho to můžu vydržet. dál se musím probouzet se svou sklíčenou náladou. Děkuji že jsem se mohl svěřit. Přeji Vám dobrou náladu a klid v duši. Pavel 82

Dík Ivi!
Dnes nevím co se děje, ale já si připadám jako znovuzrozená!Jak jsem šla ráno potmě do práce, bylo mi tak dobře!!Měla jsem chuť sbírat spadané listí a házet ho do vzduchu, bylo krásně teplo, mě nebolel žaludek ani jsem neměla sevřené vnitřnosti, tak jako jsem to mívala asi rok!
Nechci to zakřiknout, je mi opravdu dnes tak nějak fajn po duši..Je to možná i ten rozchod, citím se volná, nesvázaná, svobodná..
Musím věřit, že i příteli bude lépe, dost jsme se spolu trápili a tak snad ho to brzo přebolí a uvědomí si taky, že mu takhle bude líp..doufám...

Milá Pepee,netrap se tím,kdo komu ublíží,z dvojice má vždy jeden větší pocit ublíženosti,lidé se scházejí a rozcházejí, tak to vždy bylo a bude.Lepší dříve,nežli později. Citové vydírání nikomu nepřidá a není to dobré.Sebevědomí se ti zvýší tím,že budeš mít chuť zase normálně žít a to ostatní přijde samo. Mám to vyzkoušené, není to blábol...

Ahoj Ivi, díky!Já doufám, že se vše už brzo zlepší!Sice teď jsem zoufalá, že jsem ublížila, ale ono to už dlouho neklapalo a mě to vrhalo do hlubší a hlubší deprese.Nezvládala jsem ten vztah.Počkala bych klidně déle s tím rozhodnutím, jen partner na mě včera zatlačil, zda ho miluju a něco mi vyčítal...tak jsem to musela ukončit, protože na to fakt nemám sílu.
K těm doplňkovým lékům..Neberu je, to jen dnes protože jsem skoro celou noc nervama nespala a ráno mi bylo dost zle...
Zvýší se sebevědomí?Jééje, to si ani neumím představit:)bezva...