Deprese

Ahoj, stejne jako rada ostanich i ja mam problem s depresi, chystam se v nejblizsi dobe vyhledat odbornou pomoc. Chtel bych se Vas zeptat, zda Vam nejakym zpusobem pomohly antidepresiva. A jak se tato zmena projevila - jste stastnejsi a mate opet radost ze zivota? Moc se me do prasku nechce, ale kdyby opravdu pomohly...

Danielo, taky bych určitě radila se svatbou ještě počkat. Pokud už ne raději zkusit se poohlédnout po někom jiném, ale to není zas tak jednoduché, to je mi jasný. Jak jste spolu dlouho, jak dlouho spolu žijete? Jestli máš už teď takovéhle pochybnosti, fakt to o něčem svědčí. Ale zase když jsi v tomhle psychickém stavu, třeba vidíš všechno černěji než to je... Taky se potácím v depresích, skoro polovinu života - a teď ta poslední několikaměsíční fáze je hodně těžká - tak dokážu pochopit, jak se cítíš. Taky mám pocit, že nic nestíhám, nic mě nebaví, do všeho se musím nutit. Pobavilo mě, že má výčitky i vůči svojí kočce; já taky. Mám perského kocoura a při depresi jsem schopná mu dát akorát nažrat ale nějaký vyčesávání nebo hraní si s ním - vůbec. A to zvíře není blbý, vidím na něm zcela zřetelně, že je smutnej a i málo jí. No, tolik k psychickému stavu mého kocoura :-) Obdivuju tě, že se ve svém stavu dokážeš starat o dvě děti, o dům a ještě (zdá se) i o chlapa. Jsi skvělá a schopná a pocity o tvé neschopnosti jsou způsobené jen tvojí nemocí. Stejně jako malé sebevědomí a kvůli tomu podřizování se ve vztahu, který asi není úplně ideální. Ještě určitě napiš.

Došlo mi to až po odeslání, ale nač se omlouvat, když základku nemám dokončenou? Češtinu používám zřídka a tak se nedivím, že mi něco občas ujde. Proč nereaguješ Kyko na přehmaty jiných na klávesnici? Je jich nadostač. Až budu mít čas, vypíchnu ti je, jo?

Slova buď došla, nebo teda nespisovně došlY. Gramatika základní školy.

No konečně, že ti došli!

Nemám slov:(

To víš Silka=Nautilus," ...když my ženy rády soucítíme s "ukřivdeným" mužem a toužíme ho zachraňovat...". Jak dojemné!Lidé s depresí jsou na tom zle, ale ne zas natolik, aby jsi z nich dělal blbce!Vole!

Ari, to Ti je líto opravdu jen sebe? Nezanášej sem svou zlobu, prosím. Lidé s depresí jsou ve velmi těžké situaci.

Silka, tak co vlastně jsi? Tu píšeš jako žena, v alkoholizmu zas jako chlap.Jsi obojí? I tvůj proslov je nezvykle dojímavý. ....společenské komplikace. Ach, ....

Ach ach, Danielko, rozmysli si dobře svůj krok, dokud je čas. Kdyby nic nehrozilo, pár dní před svatbou by sis nekladla žádné otázky. To, co Tě uvnitř straší, je varování. Už materiální situace je nebezpečná - můžeš pčijít o to, co by mělo být i zajištěním pro Tvé děti. Navíc - máš náročnou diagnózu, se kterou se těžce bojuje, což vůbec nejde s někým, kdo plně nepochopí. To není zlomená noha, kterou každý vidí a která se brzy uzdraví. Je těžké být sám s velkou zodpovědností, ale právě proto - pozor na to, že vše v Tobě touží po partnerovi, a tak jsi schopna pro zdání úlevy akceptovat i velmi nespolehlivého partnera, jenž ve svém zájmu dokáže přechodně působit jako takový, jakým nemusí být. (Vždyť vůbec nevíš, proč se ocitl v situaci, v níž jsi ho poznala!!! Kdoví, třeba už využil svou první ženu...)Ne, nechci Tě strašit, přeji Ti štěstí, ale vím, jak my ženy rády soucítíme s "ukřivděným" mužem a chcema ho zachraňovat... A muži to také vědí... a dokáží se "zařídit"... Jestli si nejsi jeho kvalitami, zodpovědností a hlubokou láskou stoprocentně jista, neber si ho!!!I kdyby to mělo znamenat nějaké společenské komplikace. Máš před sebou ještě dlouhý život - neohroz ho.

Ahoj Danielo,můj první pocit po přečtení Tvého příběhu byl-nevdávej se.Zruš svatbu a vyčkej...Jít do vztahu s člověkem,který nechápe mou nemoc či má omezení se mi zdá velmi neuvážené-promiň.Vím,že je těžké být sama,ale pocit jistoty v Tvém vztahu mi nějak schází.Finanční rozpory a problémy už takto předem také nesignalizují to pravé ořechové.Pokud je Ti s ním fajn,dobrá...,ale proč hned svatba.Myslím,že máte příliš problémů k řešení-i když jemu je asi fajn a co mě zaráží,že je nevidí.Věř své intuici.Už ta se Ti snaží napovědět-sama to pociťuješ,jinak by jsi nenapsala.Jsi máma od dětí-a máš zodpovědnost.Je velká a těžce se jde sama,ale pokud předem pochybuješ,tak nespěchej.Většina tušených problémů se většinou časem ve vztahu zhoršuje.Ale to asi víš...Držím Ti pěsti ke správnému rozhodnutí.Dajari

Ahojte, som tu opat to dlhsej dobe, nie ze by som si necitala, ale nic som nepisala. Prave prezivam zle obdobie, i ked mam pocit, ze dobre obdobie som nemala ani nepamatam. Ani neviem co ma vlastne trapi. Obcas mampocit ze to tak na pol roka na rozpravanie. Budem sa vydavat za dva tyzdne. Je to moj druhy sobas, druhy "pokus". V uvodzovkach, myslim to s nim vazne. A tu je kamen urazu. Ja vlastnim rodinny dom. Mam dve deti a on tri. On ma auto na lizing, dom je moj a na mna napisany. Jeho opustila zena pred vyse 3 rokmi a vzala vsetko okrem svojich dlhov, ktore dodnes splaca on a nevie sa s nou nijakou formou dohodnut. Je to dost vysoka ciastka, z vyplaty mu po odcitani vyzivneho a dlhov ostane asi 5000,- Sk. Vcera som uz bola vytocena, lebo zase nebol nijaky benzin v aute a vsetko platim ja. Benzin, plyn, elektriku, vsetky seky a vsetky nakupy. Na druhej strane som vedela, ze co sa tam udialo, a ze splaca ich spolocne dlhy a vedela som aj o jeho financnej situacii. Som velmi na pochybach ci robim dobre. Obcas mipride, ze som k nemu velmi nespravodliva, a potom ma zasa napadne, ze jemu to vlastne moze vyhovovat, je ja vsetko platim, lebo on kupi akurat tak2 x benzin a ostane mu na cigarety, listky na obed a na mobil. Neviem ci som zla alebo tupa. Zasa viem, ze sa raz z tejto situacie dostane a bude zivit on mna. Ak si nepoberie dalsie pozicky, lebo jeho jedinym riesenim je vziat si pozicku. Co som radikalne zamietla, lebo tadial nejde vychodisko, len sa dostane do vacsej kase. Teraz sa somnou nebavi (lebo som mu to vcera vytla). Zajtra ideme s mojimi rodicmi k jeho rodicom na navstevu - akoze sa pred svadbou predstavit. Ti co si ma pamataju - mam panicku poruchu a vegetativnu depresivnu poruchu, kotra by sa mala prejavovat na jar a na jesen, ale mne sa prejavuje stale tak neviem ci je to diagnoza spravna. Taktiez som si nie ista tou panickou poruchou, lebo ja nemam take prejavy ako by mali byt pri PP ale nieco uplne ine. *Je pre mna velmi zlozite prejst po ulici, nedokazem jest v restauraciach, je pre mna problem ist na WC, obcas mam pocit ze som uplne paralizovana a neviem co mam robit. Kazda moja druha myslienka je, co mam robit? Teoreticky sa nic nedeje ale ja si zrazu uvedomim ze som, a to ze som ma tak zneisti, ze sa pytam, co mam robit. Stane sa mi to aj ked rozpravam, zrazu prestanem a musim ostat ticho alebo sa musim myknut, vacsieho debila som nevidela ako seba. Vysvetlovat toto vsetko mojmu buducemu muzovi je tazke lebo to nevie pochopit. Stale mi rozprava ze on si mysli, ze mi pomaha dost, nehovorim ze nie, umyje riady, povesa pradlo, umyje zem, povysava, nakupi ale pre mna je velky problem vobec sa dostat do skolky, skoly a nasledne do prace. Ist z prace do skolky skoly a potom pre neho je nad ludske sily obcas pre mna. Mam chut v polke cesty vystupit z auta a zacat strasne kricat. Zvycajne ma to prejde, zacnem telefonovat, prepinam radio ale je mi z toho na nic. Ked uz sme vsetci v aute tak uz som OK. Uzivam Melipramin 4 x 20 mg a kvapky RIVOTRIL. Mam vsak pocit, ze som zbytocna, neuzitocna, nemilovana, osamela, nestastna. Mam pocit ze mam vsade neporiadok a ze nic nestiham, nic neviem urobit na 100%, vsetkych zanedbavam, mam vycitky este aj voci svojej macke. Vseobecne mam pocit ze nema zmysel tu byt. I ked mam dve deti a tieto myslienky su uplen scestne, ved ma potrebuju. Nikdy by som si na zivot nesiahla, len mi prekazaju tie moje pocity zbytocnosti. teraz som na Vas preniesla kopec svojej depresivnej nalady. Len som sa chcela vyrozpravat.Ahojte, pozdravujem Pajku.

Ne ne - bratra je trea zastrelit, jedine potom dojde vse duse uspokojeni!

myslím si, že v první řadě je se usmířit s bratrem a to je ta pravá léčba....určitě se vám dostane úlevy a vy zase budete jako dřív...

nejlepší by bylo si promluvit s bratrem a vyřešit váše problémy mezi sebou a pak se vám určitě uleví....to bych zvolila jako lék..

Radku,kašli na depresi, máš přece kamion a k tomu country, co víc si můžeš přát???P.s. Pokus o parodii? Chabé.

Můj předchozí příspěvek byl pro Elis.

Milá Šárko,jak už zde někdo zmiňoval - deprese je opravdu nemoc, stejně jako např. chřipka, sklerosa cév nebo třeba alergie na pyl. Dávno se ví, že pokud tímto onemocněním člověk trpí, pouze vůle k jeho uzdravení nestačí, kromě toho je porucha vůle (abulie) jedním z typických příznaků depresivní poruchy. Je naprosto v pořádku, že jsi zvolila návštěvu psychiatra, který ti naordinoval antidepresivum. Z toho, co jsem si přečetl v tvém příspěvku soudím, že tyto léky v součané době naprosto nutně potřebuješ. Háček je v tom, že antidepresiva nemají okamžitý účinek a efekt léčby lze očekávat nejdříve za 14 dní (až do 1 měsíce). Pokud ti tvůj ambulantní psychiatr doporučil hospitalizaci, dobře věděl proč tak činí, pro těžkou depresi je velmi typické zaobírání se myšlenkami na smrt, neschopnost prožívat radost i pocity odcizení. Během hospitalizace se snáze antidepresiva nasazují, máš lepší kontakt se svým lékařem a hlavně můžeš mít pocit bezpečí - setkáš se tam se zdravotníky, kteří tvým starostem budou dobře rozumět a pomohou ti snáze a rychleji než by tomu tak bylo při ambulantní léčbě. Neměj strach, během několika týdnů budeš zpět doma a vše se ti bude jevit jen jako ošklivý sen, deprese odezní, stejně jako u ostatních pacientů a ty se budeš moci opět věnovat dětem a všemu, co tě až do teď bavilo. Boj s myšlenkami na smrt tě musí moc vyčerpávat a sama cítíš, že jsou jaksi nepatřičné, tak prosím neváhej a svěř se do péče lékařů ve vaší nemocnici nebo léčebně, ať se zbytečně netrápíš.Přeji Ti brzké uzdravení.

Cože?!Zjistit co je důvodem depresí?To myslíš vážně!?proboha..Deprese je velmi závažné onemocnění a její důvod není to,že někdo neví proč žít!!To je její důsledek!Pokud víš,proč ji máš,tak nejde o depresi.Deprese je chemická porucha v mozku.Konečně vysvětlení co je deprese a co je její příčinou je tu mnohokráte k nahlédnutí v předchozích příspěvcích.Ti lidé na stavy které díky ní prožívají i umírají!Rozhodně jim nepomůže si přečíst někakou knížku.Bože můj!Chápu,že jsi to nemyslela špatně,ale neplet si depresi se špatnou náladou.

Ahoj Šárko, myslím že si spravila už minimálne dva kroky k tomu aby si svoj stav zmenila. Prvý vidím v tom že navštevuješ psychiatra, druhý v tom že h?adáš pomoc aj inde, v tomto prípade že si sa našla v týchto stránkach, no a môžem spomenúť aj tretí pozitívny krok v tom že siahať si na život v h?bke duše odmietaš pretože riešenie to nie je. Radek ti radí zmenu prístupu k životu, k sebe a celému svojmu okoliu. Je to polovica úspechu avšak tak ako pri akejko?vek chorobe si nemôžeš povedať " TERAZ VYUDRAVIEM" tak je to aj v prípade depresie. Mozog ti jednoducho neprodukuje to čo má a tu je na mieste medikamentózna liečba. Antidepresíva sú výborné lieky, len majú jednu nevýhodu, ktorá nie je až taká mimoriadna. Zaberajú až po dvoch - troch týždňoch po nasadení a celkový stav sa uprví po dvoch až troch mesiacoch za nepretržitého brania liekov. Toto však platí ak sa nájde liek presne šitý na mieru človeku pre koho je určený. U mňa to boli lieky piate v poradí, ktoré zabrali, peklo depresií trvalo 6 mesiacov ale nakoniec sa mi tú potvoru podarilo zdolať. Lieky som bral 3 roky / je to nutné/ a potom som ich vysadil. Samozrejme postupne ale proti odporúčaniu lekárky nevysadzovať. Mala pravdu. Po 7 mesiacoch sa choroba vrátila / v októbri 2004/ v ešte väčššej forme ako predtým. Lieky sme nasadili, po dvoch týždňoch sa mi stav zlepšil a teraz je upravený. To že budem musieť brať lieky asi do konca života beriem už ako súčasť potravy a asi ma ťažko niekto presvedčí tento stav zmeniť. Zmenil som ale aj celý svoj život , bez toho téo nejde a snažím sa hlavne h?adať humor všade kde je to možné. Pretože si to zaslúžim sám pre seba ale hlavne pre moju rodinu. Takže ti prajem ve?a šťastia pri výbere správneho lieku, tú správnu cestu životom, ve?a podpory rodiny ktorú človek v našom stave potrebuje.Keď som začal navštevovať túto stráku jeden stály diskutujúci mi poradil prečítať si predchádzajúce príspevky. Prečítal som všetky, zistil som že v tom nie som sám a poraziť túto potvoru sa dá. Chce to len viac času a trpezlivosti ako pri liečbe napríklad chrípky alebo zápalu p?úc, ale aj toto sa raz poddá.Milan