Deprese

Ahoj Pajko,jsem ráda,že sis odpočinula.Sny vnímám jako posly.A věřím jim.Je důležité v nich najít sebe.Mohou být,při správném výkladu,velmi cenným zdrojem pro prohloubení vědomostí o sobě.Dajari

Dajari, ráda Tě potkávám...Hluboký zážitek, Tvůj popis je sugestivní a tohle téma je pro mne příliš bolestná parketa. Tedy mlčím a přemýšlím...Přeju Ti v duši klid a mír...

Ivane, ráda čtu jsi, jak píšeš v neutrálu. Neutrál si představuju jako stav blízký harmonii, i když může znamenat i prázdnotu.Lázně Pišťany byly super po všech stránkách včetně ceny, pouze pobyt byl příliš krátký. Vysoká profesionalita personálu, akčnost, termální voda, příjemné prostředí, takže si je v březnu zase zopakuju.Priesnitzovy lázně v Jeseníku jsem absolvovala před 3,5 lety, jsou zaměřeny na nervový systém a psychiku a pomohly mi odrazit se z velmi zbědovaného stavu opět k normálu.Tobě přeju, aby stav neutrál vydržel co nejdéle a umožnil Ti naplno žít...

Ahoj,všechny zdravím.Jsem ráda,že ses ozval,Ivane.Už se učím nepanikařit,když tady nějaký čas někdo nechodí.Mám teď zas složitější období(asi letos ani jinak nebude).Starostí přibývá,podpory ubývá...Už jsem z nejhoršího venku,tento depres.záchvat byl tak prudký a silný,že mě hodně vyděsil.Pozitivní bylo,že byl neobvykle rychlý.Zažehnáno jest.Zvýšené dávky léků zabraly do týdne,teď už se snažím dořešit resty.Je ještě brzy na hodnocení,ale vím,že prudce proběhlo něco pozitivního z dlouhodobého hlediska.Týden před záchvatem jsem měla silný sen:Byla jsem v podzemním tunelu se stovkami dětí různého věku.Byl to fašistický koncentrák a na konci tunelu čekaly vrata a smrt zplynováním.Byla jsem jiná,nezařazená.Sloužila jsem nějakému cíli a neznala,co bude se mnou.Ale jediná,až na nacistického dozorce-tyčícího se nad námi,jsem věděla,kam ty děti odvádíme a co je čeká.Snažila jsem se uklidňovat jejich pláč a strach.Jejich hlasité projevy.Hladila jsem je a zklidňovala.Cítila jsem se odporně ve svém utěšování.Strach byl nejsilnější emocí-nechtěla jsem,aby do nich dozorce střílel.Musely se svléknout(šly se přece sprchovat).Nebála jsem se o sebe,ale o ně .Závěr není...Týden nato,po atace deprese,jsem řekla svému lékaři-"mé děti zemřely".Byla jsem to já,kdo je tam odvedl a cestou jim lhal.Myslím,že jsem překročila nějaký mezník.A život jde zase dál...Přeji všem klid v duši.Dajari

Děkuji Pajce i El za vlídné přivítání, i když jsem se poměrně dlouho neozval, myslel jsem na vás. Pajko, mám se v rámci možností dobře, sice jsem zase absolvoval jeden manický záchvat, ale to je - i když vyčerpávající - subjektivně velice příjemný prožitek. Teď jsem v neutrálu. Máš výhodu, že jsi se odrelaxovala v lázních, mně žádné výlety nehrozí (naštěstí). Takže, El, žádné cesty, jenom psychické úlety - to je to, co prožívám.Mějte se pěkně.Ivan

Ahoj Ivane, ráda tě vidím. Zdá se, žes byl na druhém konci světa, a že výlet byl pro tebe přínosem :)

Asentru neznám, ale jestli to je antidepresivum, doba nástupu účinku je řádově v týdnech a je individuální. U mne obvykle AD zabírají po 4 - 6 týdnech od nasazení.ZdravíIvan

Začala jsem brát Asentru na sezónní depresi, jak dlouho to mám vydržet, aby to mělo žádoucí účinek? Dost mě zpomaluje, a ke své práci potřebuji jasnou hlavu.Je mi 45 let a sezóní deprese mě provázejí co pamatuji, letos prvně jsem zkusila psychofarmakum, a je to vážně úleva. Všelijaké triky jak na to "přirozeně" znám a léta jsem je používala, ale v té nejhorší fázi stejně nic nepomáhalo, protože jsem si nepomáhala - to je právě ta deprese.Normálně to nejhorší období trvá tak 1 nebo pár dní, tak nevím, jak dlouho Asentru brát.

Ivane, jako vždy úžasné a inspirativní. Jenom škoda, žes nenapsal, jak se Ti daří...

Je to velice zvláštní, ale jedním z nejúčinnějších prostředků pro doléčování a prevenci deprese je obyčejné lidské slovo. Mluvím o psychoterapii, která je na působení řeči založena. Zažil jsem jednak individuální, jednak skupinovou terapii a mně osobně více vyhovuje skupinová psychoterapie. Pozoruhodné je, že tak trýznivé útrapy, jaké dokáže deprese vzbudit, se dají modifikovat a potlačit tím nejjednodušším způsobem

máte prosím někdo zkušenost s touto metodou?Ahoj všem,objevili jsme vynikající metodu na deprese, úzkosti, obavy, pochybnosti, nejistoty, strachy,negativní emoce a přesvědčení.WarriorClub"centrum.cz

Jsem doma :), jsou to super lázně, jen se ozývám, protože nestíhám číst, natož reagovat...

ahoj všem...přečtla jsem si všechny příspěvky zde a musím se taky připojit svým příspěvkem....již jsem psala i do jiných věcí,mám toho asi od všeho kousek a přitom je to všechno o psychice....ped 10 lety po porodu dcerky se mi jeden večer udělalo zle....bušilo mi srdce,chvěla jsem se a bylo mi jako na omdlení.Manžel mi zavolal pohotovost,přijel lékař,píchl mi nějakou injekci a bylo dobře.Druhý den večer se opakovalo to samé...vše jako první den mé nevonosti i s lékařem a injekcí.Třetí den mi přes den nic nebylo a jak se blížil večer,tak jsem myslela na to,jak mi bylo po 2 dny zle a ono se mi zle udělalo,,,opět lékař a injekce.Ráno jsem zašla za mým doktorem a vše mu řekla...pověděl mi,že to může být od páteře,trpím na ní od 14 let....dal mi léky na uvolnění svalstva a bylo to.Jenže mě bylo každý den hůř a hůř a začala jsem mít strach být sama doma,aby se mi neudělalo zle....vždy to přišlo náhle...bušení srdce,návaly,bolest na hrudi a třes kdy si vždy lékař myslel,že jde možná i o příznaky na infarkt a pak to připsal mé páteři.Bylo mi hrozně...ta beznaděj,to zoufalství a strach z toho,že to zas příde...nechut do práce doma,do všeho.Můj lékař mě poslal na nějaké odběry krve a ujistil že mám nemocnou štítnou žlázu...sníženou funkci a poslal mě k paní primářce na internu...ta mě začala léčit ale mé stavy byly pořád...jednou jsem se rozhodla jí o tom říct a s manželem jsem se jedno letní odpoledne vydala k ní...po cestě jsem se psychicky zhroutila...pak jsem byla odeslána k psychiatrovi,dostala lexaurin...bylo mi po něm fajn i kyž jsem byla ze začátku otupělá,ale nešel vysadit...je to svinskej prášek,kterej když se bere dýl a chce se vysadit,tak nejde...jen pak po něm ještě víc člověk cítí tu bezmoc..Paní doktorka na psychiatrii mi ho chtěla zvýšit,jenže já ho nechtěla už brát,tak mi po naléhání napsala xanax a deprex....paráda,bylo to lepší,stavy se lepšili...deprex jsem po čase sama vysadila..ten jde vysadit,není návykovej..vím to od specialisty z psychiatrie.Brala jsem jen ten xanax 2 mg ráno...nebudu tu rozepisovat stavy které jsem měla než jsem přešla na jinej lék....hrůza a děs!!!Než jsem teda začala brát ten xanax myslím....když mi pak bylo líp,tak jsem začala xanax snižovat a pak ho jednou neměli v lékárně a tam mi dali místo něj neurol...je to stejnej lék jako xanax,stejné složení,,jen xanax se vyrábí v cizině a neurol tady..od té doby beru jen ten neurol 0,25 mg večer a nic mi není.Jasně občas mám depky,nemám náladu,všechno mě štve,ale přejde to...mám totiž problémy v rodině..možná bych už ani ten neurol nebrala,ale je fakt,že už dávno to neí takové a každý člověk má špatné dny a špatné nálady...víte tady každej píše to své co si prožil...i já,ale jedno si musíme uvědomit!!!Každý jsme jiná povaha a každý snáší určité životní situace a stavy jinak...to co pomáhá jednomu,nemusí pomáhat druhému!Někdo píše....nechodte k psychiatrovi,nechodte k psychologovi....ale PROC NE?Když vás bolí žaludek tak jdete k doktorovi ne?Tak proč když má člověk bolavou dušičku nemůže jít k psychiatrovi?Je to lékař jako každý jiný a léčí taky nemoci.Není se za co stydět..a je jistota,že vám pomůže.Nikdo kdo tu píše svá trápeníčka je mít už nemusí.Běžte k doktorovi a řekněte mu jak se cítíte.....léky se dají vždy i po douhodobém užívání vysadit.Proč se dál trápit?Já to taky dělala...taky jsem nechtěla jít k žádnýmu cvokaři..ted si vyčítám,že jsem nešla dřív.Nebude vám vyhovovat jeden,můžete ho vyměnit za jiného,ale prosím vás..vy co máte bolavý dušičky,běžte ted než vás to sežere úplně....pocítíte velkou úlevu a opět radost ze života.A potom když se člověku uleví,pak má jinej pohled na všechno.Věřte mi já to vše zažila a dnes doufám,že už nikdy se to nevrátí..nepočítám depky ze starostí doma atd.Tohle mě užíralo a bralo mi chut žít a dnes vím,že jsou tu lékaři na tyhle nemoci a nemá cenu machrovat,jako že to zvládnu sám,nebo tak.Každý jsme jiný no,ale jedno máme společný...tu bolavou dušičku,tak ji už netrapte a běžte ji vyléčit a jde to.Zatím pa a držím palečky všem a doufám,že zavítáte k doktorovia nebudete se trápit...život je o tom aby se žil..!

Práve som si urobil menšiu pauzu a posurfoval som si po internete, prehliadol nové príspevky a tak som tu. Minule som spomenul že nie je vhodné zameriavať sa na neakú osobu a v tomto prípade deti. Dajari mi odpovedala svoj názor, plne súhlasím ale asi som sa trocha tvrdšie vyjadril. Nemyslím si že deti by sme mali zanedbávať a je naozaj nevyhnutné aby dieťa vyrastalo v rodine kde vládne harmónia, dostatok lásky a pohody. A pokia? to bude potrebné napríklad až do skončenia štúdia poprípade do svadby musí byť rodič svojmu dieťu nablízko. Problém je v tom že niektorí z nás si nepripúšťajú to, že aj to dieťa začne žiť svoj život, bude mať svoje starosti i radosti a na tento okamih životnej dekády sa treba pripraviť. Rád pracujem s deťmi a mládežou už od 17 rokov a prešiel som ve?a kurzov táborov a podobne ako vedúci. Prvé deti v rodine sa objavili až u mojich starších sestier a aj s nimi máme ve?mi blízky vzťah. Ako dospievali a osamostatňovali pociťoval som akúsi prázdnotu a o to tu ide. Neviazať sa na deti a byť pripravený na to že raz odídu aj keď nie ďaleko ale z rodičovského domu určite.Zmienili ste sa tu niektorí o liekoch, ja teraz beriem tretie lieky ale mi asi nevyhovujú pretože večer mám bolesti hlavy a cez deň niekedy závraty. Vo štvrtok idem na kontrolu tak sa poradíme čo ďa?ej. Mne dosť pomáhal Efektin a rozmýš?am že by sme to mohli skúsiť vrátiť sa k nemu. Takže uvidíme.No a ďa?šia dôležitá novinka odo mňa je tá, že behám naďalej, nie každý večer, to by bol zo mňa nový Zátopek ale obdeň.Kombinujem to s jogou hlavne relaxačnými technikami nako?ko sa u mňa kombinujú depresie s úzkostnými stavmi. Je vhodné relaxovať tri krát denne, najlepšie v leže a pri počúvaní hudby. Nako?ko som zamestnaný nie je to možné takto praktizovať, tak som to vyriešil asi takto. Prvá relaxácia prebieha cestou do práce /cca 15 minút trvá cesta vlakom/to uvo?ním celé telo a ja jedno či sedím alebo stojím a snažím sa pozorovať len dych. Druhá relaxácia prebieha na stoličke, spustím ruky a hlavu dole a relaxujem. Pokia? to nemôžete robiť na svojom pracovisku choďte na WC, sadnite si na misu, tých 5 minút to vydrží každý až by sa k Vám dobíjal.No a posledná relaxácia je večer pred spaním a z relaxácie prechádzam priamo do spánku. Dokážem navodiť tiaž v tele, cítim teplo v končatinách a namiesto chladu na čele akési mravčenie ale ma to tiež niečo do seba. Tak skúste.Pajka sa dávno neozvala, dúfam že dovolenka vyšla a podarilo sa jej zmeniť stereotyp.Dávno nič nepísal Ivan, dúfam že je OK.Takže sa držte, prajem slnečné dni.Milan

Dik

Ahoj,přeji klidný večer.Měla jsem v životě i období,kdy jsem silně koketovala s alkoholem,tehdejší přítel byl asi alkoholik.Míval období-klidu a pak období,kdy 3dny pil a vše šlo mimo.Když jsem zjistila,že nemá pocit viny,když tvrdil,že toto je normální-musela jsem ten vztah vzdát.Moc to bolelo,ale to,v čem vychovám své děti bylo důležitější.Dodnes mě mrzí,že jsem mu nedokázala adekvátně pomoci.Tehdy jsem na to neměla,je to 15let.Naučilo mě to alkohol nenávidět a stal se ze mě absolutní abstinent.Protože jsem od té doby ušla kus cesty,tak už se tolik nebojím a 3x ročně si si minimální množství alkoholu dám-ale nemám z toho moc dobrý pocit.Možná si občas potřebuju připomenout,že mi to k ničemu není.A tak na 100% dávám Fade za pravdu.A finanční závislost?Žila jsem pár let na živ.minimu.Je to neskutečně těžké.Když do toho člověk nespadne po hlavě,může se trochu připravit,naplánovat a střídit hodnoty dle potřeb.A to je taky silná motivace,dát se do pořádku.Tak milá Fade,neodkládej to.Čeká tě těžké období(už zase,že).Moc ti držím pěsti!!Ještě drobnost o"krizi středního věku".Když jsem před 10lety nastoupila po úplném kolapsu do denního stacionáře,nemohl mě nikdo přesvědčit,že je mi méně než100let a život je u konce.Ten pocit byl můj a já si za ním stála.Během těch 10let mi léta postupně ubývají;někdy po dnech,někdy skokem o roky.To je onen ozdravný proces mé terapie.A tak když už je mi40,tak nevím...Mám tu krizi stř.věku za sebou nebo před sebou?A proč bych ji měla mít 2x ?No, to je jen trochu pokus o humor.Omlouvám se,pokud se to zde někomu zdá nevhodné.Přeji hodně štěstí ve vašich dnech.Dajari

Ahojte,dakujem v prvom rade Dajari za jej odpoved. Verim,mila Dajari, ze sama tiez bojujes a este svoju energiu venujes aj ostatnym a nie su to prave radostne a optimisticke pribehy!Dakujem aj El, lebo rovnako sa ohliadam vo svojej styridsiatke a zial, vidim presne to iste. Akoby to dobre uz bolo za nami a dalej len neradostna neznama. Vedomie, ze niekto bojuje ako ja /a snad aj najde aku-taku zivotnu harmoniu/ ma utesuje a posilnuje. Nie som tak sama. Mia, mame este nieco spolocne. Moj muz je tiez alkoholik. Lenze on si mysli, ze ak problem "nepomenuje", tak ten problem tu vlastne ani nie je. Je dobre, ze neznasas alkohol, lebo ja som to skusala, na chvilu pomohol, ale vsetko nakoniec naberalo obludne rozmery! Uz len predstava, ze budeme nebodaj popijat spolu !!! A depresie a uzkosti to len prehlbuje. Drz sa, dievca! Ja to asi skusim najprv u nejakeho psychologa, ako radi El. Informaciu, ze sa so mnou moj muz chysta rozviest, som napodiv zvladla so stoickym pokojom,akoby sa mi ulavilo, ale ako plynie cas...zacinam mat strach.Vola sa : citova a financna zavislost.Vsetkych srdecne pozdravujem.

Ahoj, prosím máte někdo zkušenosti s Psychiatrickým centrem Praha nebo přímo s doktorem Praškem?

Ahoj Mio,podle toho, co píšeš, to nemáš vůbec jednoduché. Zdá se, jakoby problémy s manželem byly příčinou tvých psychických problémů, ale to se samozřejmě nedá tak lehce posoudit. Jistě to ale velký vliv má, to je nesporné. Mysli na sebe a na děti a na to, jaké to bude, když v té situaci zůstaneš. Vím, že je to asi v menší obci mnohem těžší, ale nevzdávej hledání pomoci - i kdyby to měla být "jen" manželská poradna, která je nejblíž. Pokud nedůvěřuješ psychiatrovi, o kterém víš, pusť ho z hlavy. Můžeš se objednat u nějakého terapeuta nebo poradně v nejbližším větším městě a zajet si tam? Na léky zatím nemysli, to se teprve uvidí. Nemusíš se obávat otupělosti, pokud bys začala brát antidepresiva, protože např. léky ze skupiny SSRI nemají tlumivé účinky. Jiné jsou anxiolytika, léky na uklidnění jako např. Neurol, ale to vše by ti lékař řekl. Neboj se něco udělat pro sebe, i když věřím, že sil je tak málo...Dajari, vůbec si to neberu osobně, vždyť jsi ani nenapsala nic, co by se mě mělo dotknout. Vzdychám? No jo, to spíš sama nad sebou, že se nedovedu výstižněji vyjadřovat.Těžký příklad jsi uvedla... už proto, že právě v depresi je pro člověka utrpení se rozhodnout v mnohem méně důležitých věcech (jak jsi ostatně pěkně popsala).Já vím, je to filozofická otázka, a jako mnoho takových, jedna odpověď neexistuje a nikdo nemá patent na pravdu. Já jsem ale chtěla zdůraznit právě možnost rozhodování, a to i v každodenních běžných situacích jako jsi popsala. Tím, jak se rozhodneš, zda na procházku půjdeš, nebo zůstanete doma, nebo půjdete jen na chvilku atd., rozhodneš právě o tom, co bude dál - tak to myslím. I když jsou tady vnější okolnosti. Ani do těch tě ale nezasadil život zčistajasna jako figurku na hrací plochu. Když píšu, že člověk si vytváří život sám, nemyslím tím, že je v jeho moci octnout se jako mávnutím kouzelného proutku tam, kde by si přál, v situaci, jakou by si přál. Začala jsem si to uvědomovat, když mi přešla čtyřicítka - jo, krize středního věku, ten banální obrat, na mě opravdu nějak dolehla. Když jsem se ohlédla za sebe a řekla si - jsem zde, s tímto životním partnerem, s těmito dětmi, v tomto městě a v tomto bytě, s touto prací - to je opravdu to, co jsem chtěla? A když jsem se podívala dopředu, tam už to nebylo tak košaté a rozměrné, jako když mi bylo dvacet. Ve čtyřiceti je člověk ve svém životě mnohem více ukotven a nemůže se jen tak vymanit z vazeb, které kdysi neměl (pokud se nerozhodne provést kotrmelec). Ale nějak se do nich dolopotil sám, a dále se může rozhodovat v jejich rámci. Tak je to přece už od chvíle, kdy opustí rodičovské hnízdo, dospěje a snaží se postavit na vlastní nohy. Ale to si jen tak plácám, nejde o žádné nové objevné pravdy. Věřím, že asi ne každého baví to číst. Dajari i ostatní, přeju vám hodně sil.

Nazdarek, kolik ted od ledna 2005 doplacite na leky na depresi? Mam 3 recepty a bojim se je v lekarne vyzvednout, abych neplatila tisicovky!!