Deprese

Ahoj Mio,přeji hodně štěstí a pevnosti v jednání.Drž se.Dajari

Díky všem!Milý Ivane,musím se tomu zasmát, ale já skutečně teď bojuji proti celému světu! Asi u mně nastalo nějaké období vzboury, ale já cítím, že je to nevyhnutné. I manžel mi posměšně řekne: Bojuješ, bojuješ? Nebyl zvyklý na takový odpor z mé strany. Jo, všechny křivdy a nespravedlnost se ve mně tak nahromadily, že musí ven.Navštívila jsem dnes psychologičku v poradně. No a zopakovala mi známé, totiž že s alkoholem se bojovat nedá a platí tu jediné - buď abstinence, nebo rozvod. Alkoholik je duševně chorý člověk, za žádnou cenu to nemůže přiznat, a stupňuje to šílenství tak, že udělá všechno proto, aby blázen byl někdo jiný, než on. Využije všechny nečestné praktiky, jen aby si zachránil kůži. Co na tom, že manželka skončí v blázinci? Hlavně že mu už nikdy nevezme chlast.Přiznávám, kráčím kupředu, směr psychiatrie. Styděla jsem se stát před těmi dveřmi, co tomu řeknou lidé? No ať je čert vezme! Má ostuda to není, já nepiju!Pěkný večer a dobrou náladu!

Mia, souhlasím s předešlými příspěvky. V rohu zůstaneš, pokud se odtud nepokusíš odejít a ty zatím strnule a zoufale stojíš a díváš se s hrůzou na ty, kteří se chystají ti jakkoliv ublížit. Žádný zázračný zachránce zvenčí se neobjeví. Proto neztrácej čas ani sílu dalším setrváním v pozici, která ti evidentně škodí a běž si pro odbornou pomoc.

Mia, píšem len krátko a neostáva mi nič iné len sa pridať k ostatným a to v rade navštíviť lekára. Kašli teraz na rodinu , priate?ov tam sa pochopenia a pomoci nedočkáš pretože ani len netušia čo sa v duši človeka s depresiou deje. A tak ako na teba útočí celé okolie, najlepšou obranou bude tvoj protiútok. Či sa to už bude rodine páčiť alebo nie, tvrdo sa dožaduj pochopenia a keď ho nedostaneš poraď sa s lekárom o možnosti skupinovej terapie. Tam spoznáš ?udí ktorí ťa pochopia a budú ti rozumieť. Takže hor sa na lieky, netreba sa ich báť a uvedomiť si že liečba bude napredovať postupne a aj vzh?adom k tomu kam to u teba doteraz dospelo. Je pravda, že na svete sme len raz a nie je potrebné aby nám tú cestu životom niekto alebo niečo znepríjemňovalo.Držím palce.Milan

Milá Mio, budu trochu drsná. Na to, abys došla k doktorovi, nepotřebuješ manžela. Jdi tam sama se sebou, určitě máš důvody, abys ses zachovala ve zdravém těle. A uvědom si, že všechny tyhle duševní útrapy mohou a vedou k fyzickému onemocnění. Tak si neklaď žádné podmínky, jediná důležitá věc jsi TY. Oprosti se od vlastních pochybností, od pocitu viny že Ty jsi ta špatná, líná, neschopná, tím jsme si prošli všichni, tak vezmi naše poznatky a prožitky v úvahu a jdi k lékaři. Teď hned!!! Před 8 letyjsem vyrazila k obvodní lékařce, o psychiatrovi jsem nic nevěděla, jen jsem instinktivně nabyla přesvědčení, že takhle fungovat asi není v pořádku, že mi už zbývá, abych onemocněla fyzicky a že potom by to teprve bylo něco! A že tohle nesmím dopustit, že si tohle nesmím sama sobě udělat. Doktorka se na mne podívala, vyslechla mé blekotání ve stylu "mně vlastně asi nic není, ale...." napsala mi doporučení k odborníkovi a já jsem jí dodneška vdečná. A fakt, že jsem se možná uchránila i od jiných nemocí mne dodnes drží v boji s touto nemocí, protože by mohlo být ještě hůř i po jiné stránce. Nedělej si to, mohou Ti ubližovat jiní, ale ty si ubližovat nesmíš. Pa. Jana

Milá Mio, budu trochu drsná. Na to, abys došla k doktorovi, nepotřebuješ manžela. Jdi tam sama se sebou, určitě máš důvody, abys ses zachovala ve zdravém těle. A uvědom si, že všechny tyhle duševní útrapy mohou a vedou k fyzickému onemocnění. Tak si neklaď žádné podmínky, jediná důležitá věc jsi TY. Oprosti se od vlastních pochybností, od pocitu viny že Ty jsi ta špatná, líná, neschopná, tím jsme si prošli všichni, tak vezmi naše poznatky a prožitky v úvahu a jdi k lékaři. Teď hned!!! Před 8 letyjsem vyrazila k obvodní lékařce, o psychiatrovi jsem nic nevěděla, jen jsem instinktivně nabyla přesvědčení, že takhle fungovat asi není v pořádku, že mi už zbývá, abych onemocněla fyzicky a že potom by to teprve bylo něco! A že tohle nesmím dopustit, že si tohle nesmím sama sobě udělat. Doktorka se na mne podívala, vyslechla mé blekotání ve stylu "mně vlastně asi nic není, ale...." napsala mi doporučení k odborníkovi a já jsem jí dodneška vdečná. A fakt, že jsem se možná uchránila i od jiných nemocí mne dodnes drží v boji s touto nemocí, protože by mohlo být ještě hůř i po jiné stránce. Nedělej si to, mohou Ti ubližovat jiní, ale ty si ubližovat nesmíš. Pa. Jana

Mio, ještě jwdno doporučení. Rozhodneš-li se pro nějaké řešení, musíš být důsledná a zásadová. Je jasné, že okolí se Tě bude zviklat. V tomto stadiu musíš být absolutní sobec - neustupovat různým nátlakům, ať už po dobrém nebo po zlém. Ovládej se , nezvyšuj hlas, ale z cewlého tvého chování musí vyplývat napresto pevné odhodlání. Tak, aby si i okolí uvědomilo, že si pro něco naprosto pevnš rozhodnuta nic Tě z Tvojí cesty nedokáže odvrátit. To je jediný možný způsob jednání s alkoholikem, Vím to, taky jsem si přešel podobnou cestu. Teď abstinuji pět let a všechny probblémy se vyřešili a to včetně rodinných.Dej si pozor ještě na jednu věc: alkoholik dovede naslibovat modré z neba, ale skutek utek. Je to jenom na Tobě. I kdyý by si měla jít proti celému světu, zůstaň a buď sama sebou. Žijeme jen jednou a život by se měl prožívat v maximální pohodě, nikoli ve stresu. Popřemýšlej o své situaci, zvol si optimální řešení a tvrdě za ním choď. To je asi tak nejrozumnější rada, kterou Ti můžu dát.ZdravíIvan

Mio,myslím,že je nutné řešit situaci rychle!Ve chvíli,kdy jsem okolí uvěřila,že jsem líná a neschopná,jsem se takovou i stala...ve svých očích a pocitech.Je to silná zbraň,kterou pak člověk velmi těžce odklání.Znám situace,kdy je člověk zahnán do kouta...většinou z toho moc dobrého nevzejde...znásobuje to zlost a ta se v depresi obrací dovnitř.Navštiv lékaře a poraď se.Nyní není čas sledovat okolí...Jsi také TY!Teprve od tebe se to bude dál odvíjet a také tvé prožitky a zkušenosti budou mít jinou dimenzi.Je to smutné a zlé,když nás nejbližší viní za nemoc.Zlomené ruce a nohy jsou vidět,ale dušička ne.A mnozí slyšet nechtějí...Mnohdy jsou to právě druzí,kteří mají problém(viz.alkohol),ale lépe se vidí vedle...Přidávám se k Ivanovi-nečekej a jednej!!!Moc Ti držím palečky a ozvi se Dajari

Mio, obávám se, že nejsi v jednoduché situaci. Psychiatr nemůže Tvému manželovi protialkoholní léčení vnucovat (to nejde, léčení musí být dobrovolné), on mu jej může pouze nabídnout. A pak záleží na něm.Myslím, že celou situaci budeš muset dříve nebo později řešit - možná, že dost radikálně. Zvaž svoje možnosti a rozhodni se. Posledním řešením je rozvod, a je to rozhodně lepší řešení než sebevražda.Věřím, že v sobě najdeš dostatek duševních sil, aby jsi i tuto situaci úspěšně zvládla.Hodně štěstíIvan

Zdravím!Jsem na tom mizerně, tím hůř, jak se stupňuje závislost manžela na pití. Z toho taky ta deprese a nechuť do života. Byl to nečekaný zvrat a já si s tím neuměla najednou poradit. Bezradně se motám, zakopávám o své vlastní tělo, a čím je mi hůř, tím víc na mně všichni útočí. Představte si krysu, když ji ženou do kouta a všichni do ní pichají s úmyslem zahubit. Nikdo mi už nedovolí mít depresi, vyhánějí ji ze mně křikem a nadávkami. Sebranka. Manžel se mnou k psychiatrovi nepůjde, protože se bojí, aby mu nevnucoval protialkoholické léčení. Na to je poněkud háklivý. To radši uštve mně. Léky jsem odkládala až jako poslední možnost a ta, mám dojem, nastala.Už se umím vžít do pocitů sebevrahů.A přiznám se, nikdy bych se nenadála, že to zakusím i já.

Milá Mia,narazila jsi na velice závažný problém. Tvoje okolí, zvláště jestli není poučené o podstatě této nemoci, má tendenci zlehčovat ji a nutit nemocného do aktivit, které jednoduše není schopný vykonávat. Nevím, jestli navštěvuješ psychiatra, ale jestliže ano, bylo by dobré, kdyby se Tvé příští návštěvy zůčastnil i manžel. Dostane se mu poučení o podstatě, průběhu a optimálním chování v průběhu depresivního záchvatu. Deprese není nic, za co by se měl člověk stydět, je to prostě jenom jedno z mnoha onemocnění a za nemoci se člověk nestydí. Má specifické projevy a Tvoje okolí by si na ně mělo zvyknout a respektovat je. Tím Ti nejvíce pomůže. Ale potřebují mít základní informace o tom, jak vlastně toto onemocnění probíhá a jaké jsou jeho projevy. Víš, nepoučený člověk si myslí, že u pacienta v depresi jde jednoduše o projev lenosti a v životě jej nenapadá, že se jedná o hormonální poruchu mozkových neurotransmiterů, která vůlí není léčitelná a z ní vyplývající změny chování. Člověk v depresi bezpodmínečně potřebuje pomoc okolí, ale tato pomoc musí být kvalifikovaná a poučená. Je nanejvíš žádoucí ohleduplné chování zejména blízkých osob. Taky jsem měl podobné problémy, ale teď se situace už srovnala. Pevně věřím, že i Ty podobným způsobem vyřešíš svoje problémy. Nezoufej, jednej.ZdravíIvan

Ahoj!Potřebuju nutně zjistit, jak s vámi zachází vaše nejbližší okolí? Bere vás jako nemocné? Pomáhají vám?Já jsem totiž dnes dostala další kopanec v podobě výčitek a vzteku od osoby, od které bych to neočekávala. Depresi neléčím, zatím jsem to řešila přírodní cestou, bylinkami apod. Nesnáší mne už všichni - muž, deti, sestra. Nechtějí ani připustit, že bych byla nemocná, že je mi úzko. Všichni na mne útočí, že jsem lenivá a neschopná. A mne je přitom tak strašně zle. Znají mne jako energickou a vitální a teď, když potřebuju pomoc, odvrací se ode mne každý.

Mila Dajari zasilam pozdravy. Vis ze zajimave clanky jsou na - Potravinove doplnky a mineraly. Viz(Schindeleho mineraly)

Ahoj,posílám pozdrav.Jani,dík za povzbuzující slova a ať se Ti daří.Milane,Ty děláš zkoušku v sobotu?Budu držet pěsti,dej pak vědět,jak jsi dopadl.Na můj vkus sis vzal na sebe dost.Ať Ti to dává hodně uspokojení.Ivane,dík za Tvá slova.Pomalu se lepším.Hlavně náladou.Horší je psychsomatika,ta mě upozorňuje,že není vše tak,jak bych chtěla a že nemám spěchat.Což se mi moc chce-honem si zvládnout všechny resty.Taky jsem si nabrala nějaké úkoly navíc-přihlásila jsem dceru do 3měsíčního programu prevence poruch učení.Má taky poruchu pozornosti a tak bych ráda eliminovala prvotní problémy v září.Znamená to-denně dělat zadané domácí úkoly,podobně jak se školáčkem.Malá je nadšená a to je už kus práce hotovo.Jen já v sobě cítím odpor k pravidelnosti.Nesmím jí to pokazit.Taky bych ráda upozornila na:www.help24.cz jsou pěkné články o depresi.Nejvíce zajímavý mi připadá:Kdy je deprese zdravá. Stojí to za přečtení.Přeji klidné dny.Dajari

Ahoj, všetkých zdravím a dúfam, že myšlienky máte čisté, ste v pohode, no a pokia? neaké chmáry, či už ve?ké alebo malé máte, tak určite prejdú. K tomu dopomôže samozrejme medikamentózna liečba, kontakt s ?uďmi a čo najviac zamestnávať telo i mysel.Bol som na kontrole u mojej lekárky, je to super " BABA" a myslím si že som ve?mi dobre natrafil na odborníka. V liekoch pokračujem tak ako doteraz 3x denne Magrilan a na noc stilnox 1/2 tab plus neaký nový liek názov ktorého som si ešte nezapametal.Ak zhodnotím môj stav tak sa cítim ve?mi dobre, spím celú noc, len myšlienky na posledné štyri mesiace sú nepríjemné a cítim akoby mi pribudlo 10 rokov a to po stránke psychickej aj fyzickej.Dajari popisovala neaký nepríjemný sen, tiež to poznám, človek sa z toho spamätáva aj nieko?ko dní a ide tu vlastne len o prácu celého náško podvedomia. Aj keď si človek uvedomuje že je to len sen, nepríjemný pocit hlodá ďalej. Tak ako Ivan písal o potrebe komunikácie a kontaktu s ?uďmi, musím tiež súhlasiť, nako?ko mám možnosť hovoriť o svojej chorobe s rodinou, pár kolegami z práce a pár známmimi, ktorí si ma vypočujú a reagujú maximálne oh?aduplne. Ono to nejde asi bez toho aby človek o tom nehovoril, považujem to za účinnú ventiláciu. Preto niekomu pomôže aj skupinová terapia, čo v mojom prípade by asi ťažko bude realizovate?né, nako?ko neznášam ak som blokovaný časom a termínmi a sedenia sú vždy v určitej dobe a čase. Preto radšej behám, som pyšný sám na seba že zdolal tú hroznú lenivosť a darí sa mi bežať 4 - 5 x do týždňa. Posilňuje mi to hlavne svalstvo, no a v svalstve sú aj nervy tak sa posilňujú aj oni. Nabral som si nieko?ko ďa?ších aktivít, ako som spomínal školu, práca s handikepovanými deťmi, čo mi umožňuje zameriavať pozornosť niekde inde a nie len na depresiu. No a potom blíži sa jar čo je fajn, nako?ko tieto pochmúrne dni všetko len sťažujú. Kolegyňa mi poradila /už si z toho robíme srandu /že by som sa mal na zimu odsťahovať na Seychely. Dobrý nápad, len kto by mi to financoval a čo s rodinou. Ale predstavy sú tiež fajn. Aj keď teda sa cítim relatívne dobre, niekde v h?bke stále pociťujem neakú opatrnosť a prirovnávam to ešte k tenkému ?adu. Ale múdrejší budeme o rok, nako?ko tak dlho musím brať plnú dávku antidepresív. Ale potvrdzujem jednu známu pravdu, že čo ťa nezabije to ťa posilní. A ja som silnejší. Všetkým držím palce.PS. Aby som nezabudol 19.2.2005 mám prvú skúšku z ontogenetickej psychológie tak držte palce aj vy mne.Milan

Jano,výborný příspěvek, jenomže u deprese si člověk nikdy nemůže říct, že je z toho venku. Ono ta mrcha je naprosto nevyspytatelná. Vytvořila jsi si vlastní cestu prevence, což je jenom pozitivní, pokud Ti to pomáhá. Já jsem pro změnu zjistil, že určitý druh pomoci je i psaní příspěvků do této rubriky, tak se zapoj častěji. Myslet na pozitivní věci může být přínosem a alespoň částečně kompenzuje hrůzu probdělých nocí. Já beru AD šest let a konce nevidím - asi máš pravdu. že léky budou nasazeny doživotně. Jinak v této rubrice můžeš načerpat i spoustu praktických zkušeností, jak s tím bojovat - to, co zabírá u ostatních lidí, by mohlo zabrat i u Tebe. Všimni si Dajari, jak statečně vede svůj boj.Hodně pěkných dní přejeIvan

Dajari, Ivane a dalsi z klubu depresi postizenych a mozna i obohacenych .... Ctu Vase prispevky, tolik mi to pomaha, nikdy jsem nechtela reagovat, brala jsem to jako praktickou vyuku a poznavani deprese. Sve vlastni a tech ostatnich. Jsem v tomhle stavu od podzimu 1997. Nejsem novackem. Jen mam to stesti, ze jsem se vyhrabala z tezkych depresi, nespavosti a dalsich "dusevnich parazitu" provazejici tuto uzasnou nemoc. Tak si jdu zivotem uz par let s tou mrchou nevyzpytatelnou. Vsechno je v oklendu, jen probuh nezapomenout si vzit antidepresiva. Jednou jsem odjela na dovolenou bez nich, vsechno v pohode, ale ten navrat... mesic mi trvalo srovnat hladinu. Ted jsem na tom tak, ze pokud pocitim instiktivne nastup deprese, tak zatnu a zacnu si silou vule rikat, jak jsem dobra, skvela, jdu k zrcadlu a smeju se na sebe... nekdy je to skleb a nikoliv usmev. Nejhorsi jsou ty bezesne noci, tak ted cilevedome myslim na prijemne veci, mam syna, kterymu je 23, studuje a ja vim, ze musim, musim vydrzet. Jo jsem s nim sama a nebyla jsem zvykla svoje starosti komukoliv sverovat, takze nemocna duse byla daleko driv, nez se to dostalo na povrch. Vim, patrim k tem stastnejsim, jsem z toho venku, jen musim brat leky az do smrti. To jsem vzala na vedomi. Vsichni, co jste v tom, prosim musite, musite, musite zit, existovat, fungovat, snazte se! Vim jde to nekdy ztuha, ale musime si najit ten bod, tu tecku, ktera nas drzi ve fyzicke existenci. Moc vas vsechny objimam. Jana

Dajari, všechno, cos dnes napsala mne příliš dojímá... Cítím bezmoc a touhu, aby medicína pokročila brzy dále ve všech směrech i na poli depresí a tím se hluboké vyčerpávající utrpení vás všech co nejvíce umenšilo...

Ivane,neměla jsem pocit viny,spíš ošlivosti.Po probuzení-žádná hrůza-jen pocit,že je třeba dobře pochopit.Kdykoli má nastoupit něco nového,musí to staré zemřít.Je to bolestné,ale jiný způsob není(aspoň tomu věřím).Neboť zrození i smrt jsou dvě strany jedné mince.Laikům říkávám-můj rok se skládá ze 3měsíců života.To mám opravdový pocit,že jsem živá a vůbec ráda,že JSEM.Zbývajících 9měsíců probíhá jako v jiné prožitkové dimenzi-od subdepresivních stavů s psychosomatickým doprovodem po padání do až střední fáze.Ve střední fázi už kašlu na vše-nejsem schopná...To vše pod účinkem AD.V subdepresi na mě většinou nikdo nic nepozná,dokážu se ovládat a nedat na sobě nic znát.Jen více zapomínám,špatně se soustředím,několik dnů mám silné bolesti svalů a hlavy.Nejnápadnější bývá únava,která nastupuje i několikrát za den.Pokud se přemůžu-zvládnu ji,ale s důsledky na další dny.A odpočinek opět pomůže jen krátce.Připomíná to LMD,kdy mi bylo zdůrazňováno,že mé děti potřebují maximálně 20minutové hodiny ve škole,pak musí následovat odpočinek.Chodím odpoledne spát,ale druhým stačí 20 min.-hodina.U mě je to osvěžení stejné za 2a půl hod.Časově ztrácím.A nestíhám.Jsem hodně pomalá,ale s depresí se až zastavuji.Hůře myslím a nechápu řečené.Vše ještě v mírných formách.Ale před měsícem jsem "zapoměla"vyzvednout dcerku z kroužku.Dopadlo to dobře-vzala ji známá.Toto už považuji za hranicí normálu.NIkdy bych tomu nevěřila.Není to jediná příhoda z posledních pár měsíců.A taky čím je mi hůř,tím méně hluku kolem sebe snesu.V extrému pak i tiché projití pokojem je příliš nesnesitelné.No,je to dlouhé a bylo by to na dlouho.Nedokážu se zestručnit.Spíše pro ochranu energie věci vzdám.Občas se stane,že zažiju hypomanický švih-a ten miluju,je to báječné,ale....Za necelý týden jsem na dně-třesu se jak ratlík a jsem neskutečně vyčerpaná.Naštěstí už toho tolik nenaslibuju jako kdysi,ale i tak je hodně nepříjemné odvolávat domluvené.Bývá to tak 3x do roka.A lidé kolem opět nechápou....Moc Tě pozdravuji a přeji ať se u Tě rovnováha zabydlí na co nejdelší dobu.Dajari

Dajari,sny jsou sny. Věřím, žes měla hluboký zážitek, který nebyl příjemný (pocit viny). Sny mohou něco naznačovat. Ale taky nemusí. I s jejich výkladem bych byl opatrný. Ten prožitek musel být děsivý. Věřím, žes jej už odreagovala.Jak často míváš deprese? Máš teď klid?ZdravíIvan