Deprese

Ach ano Atd, s tou odpovědností při pomáhání naprosto souhlasím, člověk by jistě neměl dávat rady od boku, pokud dost neví o situaci, v níž se snaží pomoci, v tom případě je asi dobré vyjadřovat se opatrně nebo mlčet. A opravdu jsem ty starší příspěvky Niky nečetla. A také ji neznám,jen jinde zmínila, že okolo roku 68 zůstala v cizině a její blízcí tím zde byli postiženi, víc nenapsala. A kde jsem byla?, já jsem tu přece jen díky Vám, já se jinak bojím povídat si, tam kde bývá dost řeč o chemii, na niž věřím minimálně. Pokouším se jít cestou jinou ... k čemuž potřebuji hodně odvahy na té cestě vydržet ... a disputacím o chemii se spíš vyhýbám,znám je a už jsem se o těch věcech napřemýšlela dost. Pro mne je to - buď anebo, buď projdu skrze ty potíže cestou alternativní, nebo neprojdu, zní to možná šíleně, ale jsem v jádru i dobrodruh, tak možná proto. Ještě - pokud jde o neřešitelnost těch objekt. příčin deprese - ano souhlasím, taky si nedovedu představit, jak s některými zásadními věcmi hnout a také často hledávám útěchu a pohlazení - alespoň na chvíli. A někdy mne zas napadá, že člověk možná vydrží neuvěřitelně moc ... že to chce jen tu sílu zas někde najít (a tohle jsem měla dojem, že chce Niky asi svým způsobem říct), možná ve víře, ale vím ... někdy je moc zle ... jeden přítel mi kdysi řekl, že neřešitelno je právě ta situace, kterou člověk potřebuje ke svému vývoji ... možná k tomu, že i v té chvíli někde je nějaké doposud neviděné řešení, jen ho najít ... ale vím ... je těžké to tak brát, je třeba něco jíst a platit účty a tak. Takže nechci tím rozhodně vést "pozitivní" řečičky ... ono to ani není asi až tak pozitivní myšlení v tom běžně rozšířeném stylu - já spíš věřím na výroky typu, že právě "v největší tmě je nejblíže ke světlu" - to dává ohromnou naději. (Nevím teď čí je to výrok.)Přeji klidnou noc a na Štěpána jen vše dobré. ANJ

Milá Ani. pěkný příspěvek, hodně vidí, hodně říká. Kdybys četla vše (což přirozeně je nesmysl, jestli jsi přišla dnes, věděla bys, že jsem se na adresu Niky vyjadřovala opakovaně stejně: myslíš vše moc dobře, jenže... to nešlo o mně... a dokázala zpočátku skutečně navrhovat absurdity... to už je lepší. - Bylo mi tak hrozně, že jsem zoufale potřebovala kapku medu a ne scestné řeči - zkrátka jsem nevydržela... Chci-li pomáhat, pak mám taky zodpovědnost alespoň se snažit porozumět, jak a čím, nerozumím-li, mám mlčet... Abych nedávala pošťákovi z horského rajónu , stěžuje-li si na schvácenost, radu zařadit do svého rozvrhu ostré vycházky na čerstvém vzduchu.... - K odvaze a statečnosti N. se nevyjatřuji, nic o ní nevím, ale nepřijímám klišé a předsudky(jak divně ten termín zní v této souvislosti,přesto je tu správně/... Někdo byl statečný venku, někdo doma (pozoruhodné je, že si lidé jaksi odmítají připustit, jak nesrovnatelné byly dopady statečnosti venku a doma), někdo obyčejně přežíval, někdo měl štěstí, že si mohl pomoci venku, někdo odložil svědomí a pomohl si tady... Stoprocentně souhlasím se vším, co říkáš na téma vánoce versus běžný rok... Ach ano... Jen přece - o tom čase číhá nebezpečí, protože člověk neuteče ani na ulici připomínkám vánočního poselství (a falši těch připomínek), také má po běhu oddechový čas... Souhlas i s tím, co říkáš o depresi - máš ji tedy exogenní (i já), ovšem právě protože máš, myslím, skutečně pravdu, může být řešení natolik v nedohlednu, že (i přestože máš pravdu), pomůže někdy některým lidem chvilka "pokecu" se "spřízněnou duší" - to je zpravidla o příznacích, jež jsou podobné, ne o příčinách. jež nikoli.V dalším se bojím odborníků - zatratí nás, ale také nemám pozitivní vztach k chemii - jenže toto může být jiné pro případy endogenní (to se nevyžívám v cizích slovech, jen pro přesnost) A pak, unavený poutník klesne rád na židli, která stojí nedaleko - nechala bych ho vydechnout. Zajímavé, co říkáš o pozitivním příspěvku... Mne napadlo ještě něco jiného: takové zranění mohlo dopadnout i docela jinak... třeba totálním ochrnutím a spoustou doprovodných jevů... Inu, je to příběh sestylizovaný s konkrétním cílem... Škoda, že není v módě stejně vehementně usilovat o pevnost charakteru... (Oni i celoživotní zloději dokáží být velmi spokojení a uspokojení, až prakticky zapadají do rychlého obrazu "pozitivní") - Ale zase: pomůže-li to někomu, dobrá. Jsem možná vedle jak ta jedle, ale mám pocit, že sem chodívají spíše hodní lidičkové...Vlastně - kde jsi dosud byla, abys promluvila?Tak jsem si dovolila sváteční příspěvek... mám čas, štědrý den je pryč, a Tvůj příspěvek stojí za čtení... Ostatně, je na čase, abych psala sama psala méně. Piš.Měj otevřené oči a uši (to že se bojím těch klišé) a - krásně se měj Atd.

Přeji zde vám všem klidné Vánoce a ač opravdu nevím, zda to je vůbec vhodné, dovolím si vstoupit sem svým příspěvkem a názory, případně mne vyhoďte. Vím sama na sobě, co je to deprese a myslím, že i deprese vážná. Nečetla jsem až na malé výjimky tuto diskuzi vcelku, a tak mne tak berte. Pokud jde o mé deprese - považuji je za důvodné (mám dojem, že se tomu říká exogenní nepletu-li se, mám k nim prostě spoustu popsatelných důvodů.) Tedy - víte nemám moc ráda latinská slova pokud jde o popisy mých tuzemských stavů :-) a tak pod slovem deprese vidím cosi, co je dole - tedy stav těžkého přetěžkého ochromujícího smutku, či hezky česky vystižné, že je člověk v tu chvíli na dně. A trpím mně osobně nevymluvitelným názorem, že k tomu, že jsme (na chvíli či nadlouho) dole je vždy nějaký důvod (s čímž všichni s endogenní depresí nebudou souhlasit). Víte co je v úvodu tohoto webu napsáno jako jeho filosofie? Výrok Thorwalda Dethlefsena: "Nemoci jsou vždy nositelkami informací. Neexistují nemoci bez smyslu. Ukazují nám, kde jsme opustili svojí dráhu, ukončují již započatou nesprávnou cestu, po níž jsme se vydali a nutí nás, abychom se ptali. Vyléčit znamená uvolnit z nemoci její informaci." (Thorwald DETHLEFSEN = diplomovaný psycholog, psychoterapeut a jeden z nejznámějších zástupců esoterické psychologie. Vychází mu zde zajímavé knihy. Např. Nemoc jako cesta.)S tímhle jeho výrokem, jež je filosofií "doktorky" souhlasím stoprocentně a i proto se to odvažuji zde napsat. Totiž to, že pochybuji o tom, že nějaká nemoc nám chce říct jen to, že si máme obstarat ty nebo ony prášky a smířit se s jejími příznaky třeba až nadosmrti. Ačkoliv dobře znám obsah slova utrpení - budu vám asi připadat jako blázen v tom, že věřím na to, že poselství každé nemoci je možné rozluštit ... a doufám, že se pak podle toho lze i zařídit a uzdravit se. Myslím ale, že to poselství je u každého člověka naprosto individuální, neb život a naše osobní příběhy jsou každý naprostý originál .. a že tedy proto není snadné to sdělení odhalit.Připadá mi, že lékařský model deprese vychází z toho, že určité množství lidí prostě potkala (téměř shůry daná)nepříjemnost, potvora, již nazveme deprese a protože ji máme společnou, můžeme si o ní povídat a společně zkoumat, jak tu mrchu zahnat na chvíli či napořád. A na to já právě vůbec nevěřím, já si myslím, že určité skupině lidí se stalo to, že jsou dole (mají depresi), mohou si tedy zasvěceně povídat o jejích příznacích, ale přitom každý se do ní dostal z úplně jiných důvodů. A podle mne pro každého z nich je ta nemoc výzvou ... jenže pro každého jinou. Pokud ji jen nazveme latinským jménem a budeme ji osočovat z komplikování našeho života ... obávám se, že to cesta k trvalému vyléčení není. V mnohém se mi líbí zdejší diskuze, dodávající sílu a útěchu tomu kdož právě trpí a je třeba se svým utrpením sám, ale na druhou stranu mi připadá, že si lze takto i vytvořit společnost trochu postavenou na názoru: To jsem rád/a, že si mám s kým zasvěceně promluvit, když zdraví lidé vůkol nechápou jak je deprese (či jiná nemoc) těžko snesitelná, neumí se mnou tudíž soucítit. To je určitě pravda, často neumí a myslím, že je moc dobře někoho mít, kdo soucítí, jenže v něčem se mi zdá, že to může být i zavádějící (a iluzorní). Moc zdravím Atd a fakt přeji moc a moc síly pro tyto dny. Jen mne k tomu ještě napadá toto: Vánoce jsou sice krásné svátky ... ale víme skoro všichni co se z nich stalo, jak málo jsou o skutečné pohodě, duchovnosti, a skutečně láskyplném setkávání. Víme, jak moc bývají o konzumu a o formálnosti, za níž se často snažíme vidět skutečné city, jichž se nám nedostává. A tak, jsme -li sami a utrápení, cítíme se na Vánoce ještě hůř než jindy, neb si představujeme, co by mělo být a není. A - mnohá lidská utrpení myslím pramení právě z nenaplnění našich očekávání - a tak, doufám, že mne Atd teď správně pochopíte, když Vám chci říct: "Kašlete" trochu na Vánoce. Nehledě na krásnou tradidi, jsou nám taky trochu nadiktovány, láska, setkávání, vše trochu na povel ... nemyslí-li na nás lidé přes rok, na Vánoce to asi doženou jen zcela výjimečně. Vy víte, že mi taky není ok, "vykašlete" se se mnou teď trochu na Vánoce a myslete třeba na jaro, pohané by teď oslavili Slunovrat a jistě by se také těšili hlavně na jaro, než aby se trápili třeba pro někoho kdo si to nezaslouží. A zkuste trochu uvěřit i Niky - ono totiž její nepochopení některých věcí nemusí být tak silné, jak se asi občas zdá. Některé její né dost trefné rady mohou plynout i docela obyčejně z toho, že má málo informací pro skutečné pochopení některé situace a tak i pro trefnější hodnocení či radu. Od nás ostatních účastníků se liší, tím, že odešla (což jistě chtělo odvahu, sílu)a tak žije v jiné společnosti (řekla bych že v lidsky lepší)a některé zdejší věci opravdu nemůže chápat, ale nelze po ní chtít, aby chápala to, o čem málo ví. A přesto jak její rady mohou někdy vyznívat, chce se mi věřit, že jsou od srdce, což se mi zdá důležité, sebevíc se třeba splete.Přečetla jsem si tu dnes pozitivní příběh, myslím, že od Petra a přes dobré poselství (ve smyslu neklesat na mysli, prát se s osudem a žít), jež příběh nese, chce se mi k němu podotknout, že mi tam chybí jakýkoliv náznak poučení se z té situace. Nevěřím na úplně zlé náhody ani na zlý osud ... a tak mi tam chybělo přinejmenším něco jako výrok: To jsem se ale choval neopatrně, že jsem spadl a navíc v době, kdy žena byla těhotná. Příště si dám pozor či nepolezu po výškách, když na to nemám. Nebo - to jsem si ale uvědomil cenu života a našel v tom to a to poučení do budoucna. To bych v tom tedy hledala já. Tak, doufám, že jsem vás příliš neotrávila, na prášky věřím jen jako na krátkodobou berličku. Pak je myslím na čase začít se ptát té "mrchy" deprese, co mi přišla sdělit. Mimochodem, přijmout svou depresi a mluvit s ní mi poradila kamarádka lékařka ... otrávená již z mnohých přístupů a výsledků klasické mediciny. Mějte se co nejlépe a přeji otevřenou mysl.

Milá Dajari,dík za pozdrav. Dovolím si být částečně osobní, když jsou ty vánoce. Ach jo ad Niky je vše, čím mohu navázat. Má to i svou tragikomickou stránku - shodou okolností jsem už v životě předčítala a vyprávěla mnoho pohádek, ač děti nemám, ba navštívila nejeden domov důchodců... přesto, že jsem dost těžce vydělávala své minimum, místy témšř nic.Lidé rychlých řešení mne děsí... Kdo všemu rozumí, mne děsí... Jsem strašně sedřená, na dřeň, příšerně unavená, je tu dlouhodobá karence odpočínku, osobních radůstek a pohlazení... I když člověk věci pro druhé nedělá kvůli díkům a tak..., spíše protože jinak nemůže, zůstane-li zcela mimo (doslova mrtev za živa), trvá-li ten stav po léta, pak přijde nevolána bolestná otázka - a kdo udělá něco pro mne? (to vždy je i jakési rozhodnutí a vzdání se části svých, někdy lukrativních možností) Plivni si stokrát do moře, ono se nezpění... Lidé mají v programu zpravidla jen "své", v lepším případě "své lidi". Ostatní je jen lepší či horší frazeologie.Proč jsem působila "tajemně", jsem už jednou naznačila, víc nemohu, i pobyt na stránkách Doktorky mi dal za pravdu. Vlastně se ještě víc bojím... Fakt je, že jsem se s podzimem 2004 doslova rozsypala, s kalkulačkou nebo bez ní navíc nemohu volně dýchat ani v rom nejpřízemnějším slova smyslu a je to vše dost absurdní, aby to bylo pochopitelné (a tedy srozumitelné) všem, kteří žili "normálně" - třeba i s nejrůznějšími osobními, rodinnými či zdravotními problémy /které se jistě nevyhýbaly ani mně/. Ačkoli bych už za "starých pořádků" byla v důchodu, nejsem. A moje současné pracovní působení je tristní, zlomila jsem se natolik, že podávám příšerné výkony (velmi silně reaguji na odezvu, takže je-li nekulturní, nejsem už schopna fungovat)- jako bych už neměla co vydat, "nejsem-li dělníke hodným své mzdy" (můj stávající obor nepatří právě k žádaným). Takže? Takže momentálně vím jedno, teď chci slyšet jen laskavá slova, laskavou hudbu..., anebo ticho. Snad jsem neudělala přílišný lapsus, když jsem začala ťukat své podivné příspěvky sem. Jestli to tak chvílemi cítím, rozhodně to není nic proti dobrým lidem zde. Tím méně proti Pajce bdící nad vodami, nebo Dajari, orisvěcující mlhoviny.Boží Hod vánoční - svátek rodinný - ať se Ti vydaří i přes to protivné nachlazení - ona to bude asi také schvácenost. Odpočívej.Atd

Ahoj,tak jsem se uhnala k nachlazení a teplotě.Dnes jsem musela proto odříct návštěvu u človíčka velmi osamoceného,který ani už vánoce neslaví,ale do polštáře pláče.Což je mi moc líto,bohužel nejsem ve stavu jej navštívit,zvlášť když je to v jiném městě.Asi mě tělo přinutí jít do postele a poctivě se vyležet.No to jsou malé věci.Atd.,Dajari je sic virtuální,ale blízko Tebe(stejné město).Včera jsem už neměla sílu sednout ke klávesnici,ale v duchu jsem byla s Tebou.Sledovala jsem ještě půlnoční mši v Zábřehu.Poprvé v životě.Byla moc pěkná a tak,protože ostatní doma již spali spánkem spravedlivým,tak já byla připojena k netu svou myslí.Opatrujte se.Já se jdu léčit,než mi zas vyletí teplota a roznesu doma bacily.Pa,pa...Dajari

ach jo

Kdyz myslis ze nic nepujde tak se i stane. Lidi vice postizene by te urcite potrebovali a hlavne v teto dobe. Ja bych doma nesedela, sla bych kde je potreba i kdyz aspon nejakym osamelym detem cist pohadky ci si rozpravet s starym opustenym clovekem v domove duchodcu. Myslim ze by te to udelalo dobre na dusi. Opravdu se nevzdavej a netruchli a dej se do cinnosti. Ja to zde jeste pozdeji zkontroluji jak se ti vede. Ja neziji spatne, ale to neznamena ze ti nerozumim. Zitra se dej do cinnosti, bude ti lepe Ahoj.

Niky, děkuji za zájem, u vás je před svat.večerem a tady na Netu nikdo, že. Plány už nedělám, není sil ani prostředků, nemám stromeček, džus ani barevné žárovičky. - Dajari je milá, ale je toliko virtuální. Zajímal by mne název toho filmu, který jsem vzpomínala. Život v "míru" v mém případě sedí dost málo. S pohybováním to u mně už je dost chabé a zdravá nejsem. Žiji, kde žiji, nu a kde žiji, jsem vcelku žebrák. O dalších absurdních příměrech dost nerada poslouchám z úst lidí, kteří žijí v relativním dostatku, který jim umožňuje samozřejmosti, jež už ani nevnímají jako něco, co jim umožňuje přenášet se přes lapálie bídných (teď mám na mysli docela obyčejné hmotné zajištění. Chce se mi říct: Matky Terezy si h l u b o c e vážím. (Ale necítím se povolána jako ona.) Život. Život má své krásné stránky, tím hůř, není-li ti dovoleno je žít. Ale život sám o sobě není krásný. Je to prostě život.Nicméně - a neříkám to poprvé - vím, že jsi to myslela dobře. Zkrátka to není ani malá násobilka ani přímá úměra. Jediné, co může být společné, je důsledné dodržování jistých pravidel - tím se nic nezkazí, pominutí těchto pravidel je vždy riziko, bohužel pro ty ostatní... A to je právě Tvůj dobrý atut, totiž že dodržuješ ona prostá pravidla... Tedy ještě jednou díky za zájem. A pěkné vánoce za velkou louží,,,Pomalu se přestávám podepisovat... směřuji k ústupu.

Atd, nic neni nemenne. Dnes se ti vse zda smutne, ale nezapomen zitrek muze byt uplne jiny. Zatim si uvedom, ze to nemas tak spatny proti ostatnim, mas co jist, zijes v miru, mas klid od spatneho partnera, muzes se pohybovat nejsi nemocna. Myslim, ze nekteri lide si delaji nesmirnou tragediji kdyz nejsou s nekym na Vanoce, ale myslim ze se zbytecne vzrusuji, vzdyt tolik a tolik lidi zije samo. Podivej se na vse z positivni stranky, dej si sklenku s oranjusu, lehni si pohodlne na kauc pod stromek rozesvicen barevnyma zarovkama a otevri krasnou knihu - neni zivot krasny? Udelej plany na pristi rok. Zapoj se do nejake organizace a poznej nove lidi, udelej si skupinku blizkych pratel, kteri si budou navzajem pomahat. Ty jsi clovek s dobrym charakterem, tak se nech rozesvitit. A hlavne si ted uvedom, ze nejsi sama, jak Diary ti uz napsala. A hlavne, pristi rok bude ten nejlepsi!!

Už včera bylo zle:)Dajari, máš měkké srdce... Pajka je pečlivost, zodpovědnost a pozornost sama... nezklamaly jste:Inu to se opuštěné duši může stát, že vánoce bolí:(Pak už stačí, že upřímně pozdraví patnáct lidiček a vrátí se jí pozdrav jeden, a to ještě jako /navíc neoprávněná, z nepozornosti/ výčitka...:(Nejde přirozeně o nic, jen to je stejné, když o něco jde...:(Zkrátka v čase vánočním nejsem nad věcí, jako se snažím jindy:( Myslím na jeden americký film s prostým, ale silným příběhem - vypadl mi název - šlo o dva hluchoněmé ?přátele? - jeden byl duševně zaostalý cukrovkář a srdcař, druhý vzělaný a kultivovaný pán, který zkoušel žít jako jiní, byl pozorný ke smutným, měl smůlu (mj. nikoho nenapadlo, že dokonale odezírá, slyšel vše nelaskavé o sobě...)Všichni kolem byli normální... No, nebyla to červená knihovna... Ráda bych ten film viděla znovu...Promiň, krásná Dajari, držím Ti palečky i nadále, ale jsem strašně unavená (na PP to psát nebudu, na depresi se to snad snese...):(((( Vzpomínám na všechny

Sotva jsem to dopsala,sluníčko jsem zahnala.Dajari

Milá atd-jsem v myšlenkách s Tebou.Nepodléhej náladě.Jsem s tebou,blízko.Podívej,svítí nám sluníčko.Opatruj se.Dajari

/// :( ///

Milí přátelé, jsem ze sousedního chatu PP, občas nakouknu i sem, protože Vaše problémy jsou mi velmi blízké a moc s Vámi cítím. Chci Vám popřát krásné Vánoce, ať Vás nic netrápí a užíváte si co nejvíc radosti a pohody. Bára

Ahoj všichni. Dlouho jsem se neozvala.Před 14 dni jsem se rozhodla řešit deprese a nechala se hospitalizovat, protože jsem uvažovala o sebevraždě.Snad to je dobrý nápad.Minulý týden, jsem byla na výkend doma a už v pátek jsem se sesypala ale vydržela jsem doma až do neděle. Zatím se cítím dobře.Po vyšetření doktorama se přišlo na to ,že už dlouhodobě trpím depresí a úzkostí.

Milá Niky.Neodpověděla jsem Ti na jeden dotaz,tak to napravím.Mé jméno je složením jmen mých dětí.Také Tobě přeji pěkné vánoce a je-li u Vás sníh,tak nám ho trochu pošli,prosím.Ahojky Dajari

Ahojky moji milí,ještě jsem sem zaskočila.Díky za všechny přízpěvky,stále čtu,jen nějak nezbývá čas více psát.Jsem ráda,že tady jste a moc na Vás pořád myslím.A budu i zítra,pozítří,popozítří,...Mám vás pod kůží.Držte se,opatrujte se,mějte se.A všem moc DĚKUJI.Krásné vánoce.Dajari

Ahoj a dovolte mi vyjadrid nesmirnou uctu kterou mam k vam. A jelikoz me vzdy zajimala medicina, psychologije, tyto zdejsi fora jsou pro mne zajimava. Dale je zde nesmirne zajimave jak kazdy clovek je svym zvlastnim charakterem a ma i svoje specialni cesty podle moznosti na uzdraveni. Znam nekolik lidi, kteri by zivot nezvladly bez leku, jelikoz by citili depresi ale dalsi maji stesti si vylepsovat zdravi jinak. Na stesti ja nemam potize s depresi, ale musim uznat ze je mi trochu smutno, jelikoz me dve blizke kamaradky zemrely minuly rok na rakovinu. A jedna byla tak mlada i kdyz ji bylo 40 ona musela ukazovat svuj ridicak aby ji pustili do diska. Take jsme tu meli skupinku energickych zen ktery byly radi aktivni a porad jsme delali neco zajimaveho. Stale telefonovaly, navstevovaly a mohli prodiskutovat cokoliv. Chodily na vylety a kazdy patek nekdo pripravil specialni obed, ktere se zde ji vecer. Nebo chodily na conzerty, prednasky a diska! Ale minuly rok vetsina osud rozhazel po svete a tak komunikujeme vetsinou na e-mail. Proste bylo to bezvadny a vezme to cas dat podobne lidi dohromady a mit takovou bezvadnou spolecnost. Neznamena to ze nemam dalsi pratele, ale ti minuly mi dost chybi, ale na stesti cas od casu prijedou na navstevu. Take rozumim lidem v depresi a jako kazdy jiny na teto planete ja take zazila neco neradostneho a jestli mohu pomoc bych byla rada. Pred mnoha a mnoha lety jsem zazila ctvrty stupen na depresi a take jsem si v te dobe prala rozplinout do vzduchu nez byt v tom smutku. Z hezke divky se stala"hezka kostra". Ale v dusi jsem vedela ze se z toho musim vybojovat a musim podekovat mym davnym pratelum kteri me vzali pod sve kridla a dali plno nove sili a energije pro zivot. Ale clovek se stale uci a tak si rada ctu vase prispevky a rada slysim z rodne zemi. O, mozna jsem zde zase napsala moc a ve vaznejsi note, ale co vlastne chci, je vam poprat - Nadherne Vanoce!

Ivane, je to pěkné - jednička lomená jedničkou, za formu i za obsah - už chápu, proč to tak dlouho trvalo... Teď jen, aby si to přečetli návštěvníci, kterým to bude k užitku - je tu trochu pusto v těchto dnech... Ovšem tři obdivovatelky už máš a rozhodně na nikoho nevolám depresívní naladění. Měj se hezky.

Ivane, moc pěkný příspěvek. Jdeš jako vždy stručně a srozumitelně k jádru problému, i Tvá charakteristika přátel na tomto chatu úžasně sedí. Chodím sem ráda, protože mne to vždycky obohatí, sešli se tu velice kultivovaní přemýšliví a příjemní lidé a přestože téma, které se tu řeší je smutné a náročné, cítím se mezi vámi dobře. Nepanuje tu hravost a veselí jako na Panické poruše, ale právě ta zdejší komornost se mi líbí. Sama patřím k rozjetým expresům, kteří jsou jedna dvě se vším hotovi. Sice věci většinou dotahuju bez problému do zdárného konce, ale fascinuje mne v pozitivním smyslu, když vidím někoho plnit jakýkoliv úkol s pomalou rozvážností. No, pravda, ve frontě u přepážky mne to až tak nefascinuje, tam bych jako správná agorafobička mohla vyletět z kůže a objeví se někdy prvky agresivního neklidu nebo prchám :)Bylo by moc fajn, kdybyste všichni psali dál. Jsem poměrně otevřený člověk, mám přátele, ale nemám čas ani energii se s nimi pravidelně a často stýkat. Tady se cítím jako mezi přáteli a současně je tu volnost a svoboda ve smyslu kdy a jak a jestli tady vůbec pobýt. Myslím, že je to pro mnohé jistý typ skupinové terapie, ale i o něco víc, možnost komunikovat s lidmi... Přeju sobě i vám všem, aby nám to vydrželo :)P.S. Omlouvám se za patos, prostě vánoce :)