Deprese

El,děkuju, napsala jsi to krásně, souhlasím naprosto. A samozřejmě - tohle hledání a pokusy o změnu někdy bolí i příšerně, navíc - jsme naučeni, že pravdu o nás má v prvé řadě lékař a né my sami, tudíž, chceme-li tu pravdu hledat nejprv v sobě, musíme se někdy postavit nejen názorům lékaře, ale i názorům našeho okolí, jež rovněž věří lékaři na prvém místě. A to s sebou nejprv nese i pocity, že dělám něco špatně když se snažím vzepřít dosavadním autoritám. A vzpírat se autoritám právě ve chvíli, kdy se cítím špatně, nemocen, oslaben? To zní hrozně. Nozní. Proto to není snadná volba a člověk se do jisté míry může stát i psancem. To velmi dobře vím a pokouším se nést všechny důsledky takového rozhodnutí.

Zdravím vás, lidičky,myslím, že to, co Anj krátce napsala Ivanovi ve svém posledním příspěvku, už trefně vyjádřila někde na začátku, když sem vstoupila. Psala o tom, že nemoc se nám pravděpodobně snaží něco sdělit, něco o našem životě. Tělo k nám mluví, nebo, chcete-li, naše duše k nám mluví prostřednictvím těla, svým málo srozumitelným jazykem. Věřím na skrytá poselství, znamení, o která zakopáváme - projev nemoci, velká životní událost, zdánlivě bezvýznamné setkání, sen... Řekla bych vlastně, že slovo "věřím" jen slabě vyjadřuje moje přesvědčení... od doby, kdy s úžasem zjišťuju, že mít oči a srdce stále otevřené znamená odkrývání neuvěřitelných tajemství života a stvoření. Necítím to ale jako jednoduchou karmickou teorii v tom smyslu, že člověka musí zastihnout stejné zlo, které předtím sám způsobil - ono známé a pravdivé "jak zasiješ, tak sklidíš" opravdu platí, ale těch souvislostí, vláken, vazeb a dluhů v lidském životě je tolik... nikdy nemůžeme vědět, co a kolik jsme splatili třeba jen malým činem, úsměvem nebo přívětivým slovem. Nemyslím si tedy, že nemoc vždy musí být trestem za to, co člověk udělal kdysi. Může být i darem - jen neznáme celý příběh. Přijít na to, co nám chce nemoc sdělit, nemusí nutně znamenat zpytování nesprávného způsobu života, chování, myšlení - i když kdo takovou příčinu najde a dokáže ji odstranit, je na tom jistě lépe. Nemoc sama nám ale může přeházet život tak, že najednou, ať chceme nebo ne, jej vidíme jinak, radujeme se z jiných věcí, jsme vděční za míň, prožíváme každou maličkost... a třeba zrovna o to jde.Takto chápu to, co Anj naznačuje Ivanovi. Ten píše, že v akutním stavu musí nejdříve nasadit léky, protože žádná jiná pomoc není. S tím beze zbytku souhlasím. Teprve pak je možné, aby člověk hledal a "řešil". Oklepat se z nejhoršího je příjemné. Pak by se ale mělo ještě něco stát. Nasadit pozitivismus a optimismus nestačí - krásně to vyjádřila Anj - "ono to ani není asi až tak pozitivní myšlení v tom běžně rozšířeném stylu - já spíš věřím na výroky typu, že právě "v největší tmě je nejblíže ke světlu" - to dává ohromnou naději". Myslím, že právě těžká deprese dává člověku možnost transformace, možnost podstoupit bolestný a přetěžký zápas, aby z něj vyšel jako očištěný a vykoupaný od balastu, zbytečností a starostí, ve kterých se plácal předtím - před depresí. Možná přijde další útok nemoci, to nevím. Nemyslím, že se taková nemoc dá jednoduše zaplašit pozitivním myšlením a přívětivým chováním. Mám za to, že to může být i škodlivé, pokud třeba člověk nerozpozná, že si to spíše namlouvá, že se o to spíš usilovně snaží, než aby to tak skutečně prožíval.Něco málo ale jistě udělat můžeme. To nejmenší - poslouchat sami sebe, svou duši a srdce, své chtění. A vzepřít se tomu, co je nám okolím ponoukáno, vnucováno, vyžadováno a požadováno za správné, normální a správné. Někdy se to může zdát nemožné, vždyť jde třeba o to přestat hrál role, které hrajeme celé roky. Mně se to ale zdá jako jediná možnost - objevit, kým ve skutečnosti jsme.Ach, promiňte mi to dlouhé filozofování - vidím, že jsem se nechala trochu unést. Všechny vás zdravím, mějte se hezky a usmívejte se očima.

Ahoj Lucka, Niky a vsetci. Davno som sem nepisala, dobre dva mesiace. Lucinka, ja som si hned na teba spomenula, ako som si citala tvoj prispevok, dost dlho sa tahaju starósti s Tvojim muzom. Mam taky pocit, ze keby niet jeho, tak by si ziadne depresie ani nemala. Neviem. Ale dobre mi stupa tlak, ked citam ako je lahostajny k tomu co sa deje. Aj moj byvaly to mal vsetko v pazi, kym som ho jedneho dna nevyhodila (doslova) a potom pochopil. U mna proste pretiekol pohar, z minuty na minutu som to prestala tolerovat. Bolo mi zrazu jedno ci budem sama s dvoma detmi a zit z materskej, alebo ci ostanem s nim. Neviem ci chces svoju situaciu riesit takto radikalne. Inak sa mam ako vzdy. obcas mi je dobre, obcas by som to najradcej zabalila, prave tento tyzden chodim do prace, uz nemam dovolenku a moje deti u mamy, aby nemuseli rano skoro vstavat s nami. Budu tam cely tyzden a ja citim ako suka, ze su tam a nie doma. Myslela som si, ze co vsetko stihnem, ked doma nebudu deti, ale nic nerobim, vcera som dokonca hned isla spat ako som dosla domov, o osmej vecer som sa zobudila, muz vysaval, tak som to umyla na mokro a to bol vrchol mojej cinnosti, opat som si lahla a cumela na telku. No hanba. Chcela som ist na plavaren a do sauny ale nevedela som sa premoct. Tu v praci sedim za stolom, mam kopec prace, ale akosi sa vobec neviem donutit pracovat. Vzala som si domov notebook, ze budem doma pracovat, ale nejde to, som velmi leniva. Necitim sa zle, urcite nemam depresiu, to poznam na sebe. Len som leniva. Lucka, ked chces tak mi napis na moj mail, uz sme si kedysi pisali. Neviem ci ta potesim, ked som taka nijaka, len sa stazujem a stazujem. Ja viem co mi pomoze, ist si zacvicit, zaplavat, na nakupy, nieco usit, nieco povysivat, musim sa donutit. AHojte vsetci, majte sa krasne. PF 2005

Ahoj Niky, děkuji za spoustu rad. Je mi teď už jasné, že si vlastně s manželem potřebujeme "od sebe odpočinout". Ale nevím, jam mu to vysvětlit - pořád si totiž myslí, že žádné problémy nejsou. Nikdy se mnou nikde nebyl - jednou se ode mne nechal objednat a nakonec k doktorce nešel. Vlastně mě v tom nechal doslova "vydusit". V době, kdy mi dělalo probémy se postarat i o sebe natož o děti jsem mu nestála ani za to, aby se zeptal jak mi je nebo mi pomohl. A já jsem v jednom kole, takže na odpočinek a zábavu moc prostoru nemám. Manžel ani nepohlídá děti, natož aby pomohl. A navíc je přesvědčený, že jeho chování je normální a nechápe, co bych po něm vlastně chtěla. Tím mi bohužel hodně stěžuje situaci - prostě nevím jak mu vysvětlit, že většina normálních lidí se takhle nechová.Občas už mám lepší chvíle a začínám se na věc dívat trošku s nadhledem a je mi čím dál tím jasnější, že tohle budoucnost nemá. Ale nerada bych komukoliv ublížila, chtěla bych to poku to jen trošku půjde vyřeštit rozumně.Tento rok se už pravděpodobně na net nedostanu, takže přeji hezkého silvestra a šťastný nový rok - samozřejmě všem tady.

Dobre rano a at tento den je nejkrasnejsiAhoj ANJ muj e-mail je Nsenterprises"hotmail.com

Milá Atd.,myslím na tebe...

Niky, děkuju a pokud jde o Lucku, četla jsem jen tento její příspěvek, neznám ji, ale také bych byla nejradši napsala, že by bylo dobré řešit nějak partnerství s manželem - že v tom asi bude dost problém a je fakt že na problémové soužití asi prášky opravdu nejsou to pravé. Takže zde bych "střílela" obdobně jako ty.Niky, nemohla bys uvést mail. možná by to bylo dobré.Ivane nechci se teď dlouze rozpovídat - jen krátce, naprosto respektuji Tvou nelehkou zkušenost a řešení akutního stavu. V neakutním bych pak ale pátrala všemi dostupnými směry, v čem je můj život zamotaný, obvykle v něčem je, jen se nám to těžko hledá a luští. Ale jinak Tě plně respektuji. Mějte se dobře, Atd drž se. Dobrou An.

ADT, nech Niky právo na její názor, mně taky občas zaráží její nekompromisnost a zbrklé rady, ale když už cítím, jak mi stoupá tlak, uvědomím si, že to myslí dobře a každý jsme jiný - je tu tolik lidí, tak si vybírej jen myšlenky, které tě hladí a nebo jsou ti blízké, i když nutí k přemýšlení. Neuzavírej se před světem jen proto, že lidi myslí jinak. Nikde jsem nevyčetla, jestli se léčíš, ale jestli ne, zkus o tom uvažovat,prosím - četlas Ivanův poslední článek? Moc na tebe myslím. Bára

Ivane take by jsi mel dodat, jak uz davno jsi se zminil - ze mas bi- polar poruchu a to je zase jiny styl nemoci ohledne depresi. Na to moc leku jeste neexistuje, holisticke leceni take nemuze zarucit uspesne leceni. Ale vim ze se stale delaji vyzkumy a na zdejsi universite ve vyzkumnem ustavu ktery je nesmirne uspesny vynalezli lek ktery ma pomahat pro bi-polar nemoc. Bude se to vyrabet v parti letech. Lidi by meli vedet ze ty mas jiny druh deprese a tam se vetsinou zameruje na antidepresanticke leky.

Ivane, netrpím depresí,jen úzkostnou poruchou s panickými příznaky, ale dává to taky dost zabrat. Na PP taky občas řešíme otázku psychofarmak, polemizujeme, jestli ano nebo ne - když se u nás objevila ADT, chtěla jsem o ní vědět víc a zabrousila jsem i na tyto stránky a zaujaly mně tvoje články. Vyjadřuješ přesně moje myšlenky, ba víc, někdy mám sama zmatek,tápu, nevím, co si vlastně myslet, ale přečtu si tvůj příspěvek a jakoby mně osvítilo. Piš dál, prosím, moc to pomáhá.Zdravím i všechny ostatní. ADT jsi tu? Bára

ANJ, napsala jsi nesmírně zajímavý příspěvek, na který bych rád zareagoval. Podstata sporu je materialismus versus idealismus a alternativní přístupy k medicíně.Je možné, že nedostatek neurotransmiterů v mozku, který je za depresi odpovědný je až druhotným faktorem. U exogenní deprese je to vysoce pracděpodobné, u endogenní deprese lékařská věda na současné úrovni poznání není schopna dát jednoznačnou odpověď. Zbývá víra a právě víra je to, v čem se lišíme. Já musím vycházet ze svých empirických zkušeností a zcela jednoznačně vím, že nespavost (či obráceně nadměrná spavost), kterými u mne deprese začíná, jsou fyziologické projevy organismu, které nejsou vůlí ovlivnitelné. Stejné je to i s nechutenstvím

Jeste draha Lucko, je mi lito ze zivot se ti nelepsi. Ale nejvetsi skoda je, ze se svym manzelem nemate schodujici energije. Myslim ze nejlepe to vyresili E. Taylor a Burton. Kazdy zil v jinem dome ale meli prechazejici mustek, aby se cas od casu navstivili. Zit pohromade bylo na ne moc. Vis ze zadne lecby ci antidepresiva ti nepomohou, ale jenom zmena zivota. Dale jak clovek muze fungovat kdyz nedostane potrebnou energiji ve spanku. Je vedecky dokazano, ze posleni faze spanku a ta nejhlavnejsi je porusena pouzivanim antidepresantu. Bez dobreho spanku je skoro nemozne dobre fungovat behem dne. Jsou holisticke prirodni pripravky, ktere maji byt fantasticke pro dobry spanek a probuzeni s energiji. Mnoho informaci je i na www.shirlys-wellness-cafe.com Napis jestli tvuj mazel sel uz s tebou na terapiji a poucit se jak zlepsit rodinny styl zivota, nebo ti dat vice svobody od prace v rodine a venovat se necemu co te bavi? Aspon na cas. Take se vzdelej jak vylepsit nervovy system. Co ja si myslim a mozna zase strileni od boku. Ahoj a preji nejlepsi

Moji milí,jak báječně napsal Ivan

ANJ napsala jsi nadherny clanek, a tak jak ja bych se nikdy ted uz nedokazala vyjadrit. Ja myslim ze nejhorsi je, kdyz clovek se fanaticky zastava svych nazoru a nechce videt ostatni. Pouci se jen az dostane osobni zkusenost a az se neco stane. Myslim, ze by jsi se nemela omlouvat ohledne stylu tveho leceni, i kdyz pro mnoho lidi je to jeste dost nezname. Ale casem lidi se pouci take. Nevim proc rikas ze strilim od boku, co se ti nelibilo? Nemyslim ze nemam dost informaci, ale pisi zde vse zkracene. Dale jelikoz Ivan je fysik mel by se podivat na vedecke zkousky-mozna to najdete na internetu-www.Dr.Masaru Emoto.com. je to ohledne te vody. Ukazka jak energije a (i myslenky maji energiji) a mohou ovlivnovat nase tela i universe. Pajko ohledne te rady pro divku, ja jsem myslela ze by mela odejit z domova nekam na leceni. Ohledne Atd, urcite neni lehke zit osamocene a davat peci starsimu cloveku. My normalne jsme spolecenska tvoreni a mimo vyjimek my se potrebujeme a tak si myslim ze pratele by ti pomohli. Misto utracet penize na cigarety, ktere pomahaji k depresy a jsou take pouzivany na sebeposkozovani, hlavne kdyz clovek citi vnitrni bolest, pozvi davnou kamaradku na caj. Pozvi nekoho na prochazku v parku. Mate u vas organizace kde se schazeji osetrovatele starsich lidi? Ti osetrovatele potrebuji podporu a pomuze ze, prozivaji stejny zivot a maji moznost si rozumet ohledne svych situacich. Tak to je zkratka muj nazor, ale neberte to ze musi, nebo co by mela. Take si myslim ze kazdy clovek je sva osobni universe a casto chape veci jinak nez ostatni. Rika jedno a druhy rozumi jinak. A co me sem pritahuje, ja mam rada discuse a zde jinde to neexistuje a rada slysim nazory krajanu. A hlavne bych rada slysela ze je vam uz dobre.

Ach pardon, nemoci jako výzva, to napsala Dajari a né El, omlouvám se.Ano beru to tak a přiznávám bez mučení, že si myslím, že i za tzv. endogenní depresí je nějaká příčina psychická a nikoliv bezdůvodný deficit chem. látek. A nepopírám, že ta chemie mnohdy úžasně pomůže - jenže nevěřím na to, že je to řešení.Omlouvám se, myslím jinak.

El - moc hezké a obsahem zajímavé a vypadá to, že názorově patříme blízko k sobě.Atd netrap se prosím prosím tolik a nevzdávej se plně společnosti, jen nutno přijmout ji takovou jaká je, co naplat.Otevírá se tu jedna otázka: totiž i já jsem zastáncem léčivosti zpovědi = vypovídání se. Jenomže s tím je spojeno mnohé, včetně rizik.Jak popsala El sešly se tu právě osobnosti - včetně jí. A teď - může pomoci zpověd z trápení se - zpovídám-li se člověku, jenž má jinou filosofii a víru než já (pokud tu svou nechci změnit?)? Já se bojím, že v té chvíli může pomoci pouze tehdy, týká-li se věcí jež máme společné a né tehdy, je-li řeč o věcech, jež společné nemáme. Může se přesvědčený antikomunista se svými tristními zážitky v bolesti svěřit někomu kdož věcem komunismus x antikomunismus nepřikládá důležitost? Může se idealista (jímž jsem např. já) hluboce svěřovat materialistovi (jímž je např. Ivan), ač je mohou pojit jisté sympatie a jisté "dno"? Obávám se, že ne. A tohle je to, co tu zahlédávám já. Totiž, že ona hloubka či míra pomoci je omezená právě těmi zásadnějšími názory uvnitř každého z nás. Myslím, že společné trápení - např. deprese - může lidi spojovat jen do jisté a nehluboké míry. Hlouběji je může spojovat jejich přesvědčení a tam už je moc důležité, jste-li materialista, idealista, antikomunista, komunista, pragmatik a tak podobně. Zažila jsem kdysi skupinovou terapii, kde jedna paní byla ve stavu dno, neb pečovala o malého chlapečka, jenž měl rakovinu (omlouvám se za pochmurnost tématu). Lidé okolo včetně psychologa viditelně nebyli schopni s ní dostatečně soucítit - prostě proto, že si ten její horor nedovedli představit či jen nedostatečně. Já jí tehdy říkala, víte, vy byste potřebovala spíš mluvit s lidmi, majícími stejnou či velice podobnou zkušenost jako vy, ti by mnohem spíš soucítili, pomohli. Myslím si to dodnes. Takže, jde-li o určitou lidskou soudržnost lidí v obtížné situaci - tak ano, to věřím, že může fungovat.Ale víc?Materialista a idealista na dně myslí prostě jinak.Milý Ivane - máte a jistě velmi dobře nastudováno, co se děje v mozku při tom "dně" ... ano, potud ano.Jenomže člověk, mající názor, že prvotní je myšlenka, nikoliv hmota, vám k tomu může připsat třeba toto: "Některé duchovní praktiky stimulují produkci určitých chemických látek v mozku, které způsobují emocionální výkyvy od extáze k depresi" (B. Greenwellová Energie transformace)Zjednoduššeně řečeno, ty duchovní praktiky vycházejí z nás, z naší práce s našimi vlastními myšlenkami a tvrdí tedy, že ten chemismus můžeme měnit my sami. To je ovšem náhled např. transpersonální psychologie, na niž do značné míry věřím já a která srovnání psychických potíží s cukrovkou nepoužívá, neb to nepovažuje za správné.Tudíž si myslím, že při značném názorovém rozdílu lidí na dně - nedojde ani tak k léčbě vypovídáním se, jako spíš ke střetu názorů.Např. Ivan a já čteme zřejmě jiné knihy a otázka stojí, které jsou pravdivější? Ty moje jsou menšinové, tudíž snadno mne zastánci lékařského modelu deprese utlučou argumenty, ale to ještě neznamená, že mají nutně pravdu. Ač si stále myslím, že Niky často střílí v dobrém úmyslu naprosto od boku a nechtě ubližuje a domnívá se že má pravdu ač nemá dost informací, no tak jsou věci, kde s ní souhlasím, např. pokud jde o psychofarmaka. Já si ale nemyslím, že by byl nedostatek informací, spíš často nechuť je slyšet, ale to Niky píše také.A neberte mne prosím tak, že zde chci narušit ještě přece jen poněkud sváteční čas a vzájemnou pomoc, vím, že mnozí se mnou nebudete souhlasit, ale nedalo mi to prostě sem nenapsat poněkud jiný náhled na věc, než ten zde obvyklý. A El - já tak stejně jako ty pojímám i jiné nemoci, je to věc rozhodnutí jít jinudy. Mějte se dobře. An

El, díky, všechno, cos napsala laskavě a něžně pohladilo. Už to bylo tak třeba! :)

Ivane, zase jsi vyjádřil, co cítím i já a použil výstižnějších výrazových prostředků.Padla na mne obrovská beznaděj, je mi to dobře a současně úzko. Přemýšlím, co dál, protože přesto, že mám i nevirtuální okolí, tady se cítím příjemně. Za dobu, co sem chodím jsem potkala různé typy lidí. Někteří tiše naslouchali, jiným nedalo nereagovat vždy, na všechno a na všechny, další vedli monolog... Vlastně ani nevím, co jsem tím chtěla říct, jsem prostě zmatená a nevím jak a kam dál... :(

Milá Pajko, Dajari, atd., Anj, Ivane, Niky, Milane a všichni ostatní,co jste tady za těch pár dní společně vytvořili, je opravdu úžasné čtení - a nebylo by, kdyby za každým příspěvkem nestála silná, svébytná osobnost, každá z nich svým způsobem jedinečná a zajímavá. Jako jsou u každého příčiny a průběh deprese jiné, stejně tak člověka oslovuje některý příspěvatel méně, jiný více. Na této diskusi není skvělé jen to, že pomáhá, ale že tu pisatel, který ostatním otevře svůj pohled, získá zpětnou vazbu o tom, jak ho vnímají ostatní.Ani já nejsem nadšená z některých příspěvků Niky... i když na rozdíl od Ivana vidím život možná podobně jako ona, včetně víry v neviditelné energie lidí, zvířat, rostlin i věcí, které nechci odmítat jen proto, že je oči nevidí a rozum nevysvětlí. Ale to není důležité. Co mi na příspěvcích Niky vadí, je jakási jejich jednostrannost a urputnost, snaha až posedlost přesvědčit ostatní, že jedině ten její postoj k životu a správný životní styl je všelékem. V mnoha věcech s tebou, Niky, souhlasím. V každém případě v tom, že každý je plně zodpovědný za to, jak se svým životem naloží. Ale tvé příspěvky jsou prostě plné obratů ve smyslu "měli byste, musíte, dělejte to a to... já to vím, protože to znám, četla jsem to atd." Ale prostě ne všichni to mohou přijmout. Jinak si ale nemyslím, že bys sem nepatřila. Prostě jen některé tvé rady, byť míří do černého, nepadnou na úrodnou půdu. Pomoc není vždy pomocí jen proto, že je dávána s dobrými úmysly. Tvá odhodlanost pomáhat za každou cenu, každému a všem, a odvaha rozdávat stejné rady různým lidem, to je to, co mi nesedí, promiň.Atd., jsi opravdu tajemná. Intuitivní a soucitná, tvé příspěvky s neuspořádanou a přitom mistrovskou lehkostí jako by mimochodem vyjadřují něco, co je skryto - ty sama umíš vidět neviditelné. Ale jsi tak rozlámaná a rozbolavělá, jako by bez naděje - prosím věř tomu, že i tvé mraky se mohou rozplynout. I když zůstaneš sama sebou - a to ty, zaplaťpanbůh, jistě zůstaneš.Pajko a Dajari, závidím vám vaši moudrost, vím, že není zadarmo.Ivane, na tvé příspěvky se vždycky těším, protože i v horších chvílích si dovedeš zachovat nadhled.Anj, ty jsi sem přinesla svěží vítr a já bych se mohla podepsat pod vše, co jsi krásně napsala. Bohužel teď nemám čas se k některým myšlenkám vrátit, jak jsem chtěla, ale snad příště.Snad ještě jen pár slov o vánočním čase, který už sice uplynul, ale ještě jej v sobě máme. Ano, jsou to dnes svátky konzumu, žravosti a utrácení. Ale stejně si myslím, že to hlavní i přes to všechno v nich zůstává - totiž že o Vánocích se všichni snažíme najít v sobě to nejlepší, i když si to třeba neuvědomujeme. Rozesmála mě Sára Saudková v rádiu, když říkala, že Vánoce neslaví, protože nevidí žádné kouzlo v tom mačkat se v obchoďáku, nakoupit zbytečnosti, pět kilo žrádla a koupit si půl ledničky, pak si domů přitáhnout mrtvý stromek a leklou rybu a tvářit se mírumilovně. Nesouhlasím s ní ani za mák, ale je to její originální, i když poněkud extrémní pohled. Ráda jí ho nechám, ale taky ráda svátky oslavím po svém. Ve skutečném klidu, s vědomím, že když mi pod postelí zůstane prach a budu mít upečené jen perníčky, Vánoce horší nebudou. Je to na každém z nás, jako ostatně všechno.Přeju vám všem lásku, zdraví a víru, že vše, co se děje, má smysl. I když jej nevidíme.

Zdá se mi, že některým příspěvkům přestávám rozumět. Každý z nás je jiný, je utvářen svojí minulostí a svými zážitky, jednoduše genezí svého dosavadního života. V části těchto zážitků se vhodně doplňujeme, protože máme společné problémy. Úhly problému, ke kterým k nim přistupujeme, ovšem mohou být diametrálně rozlišné. Snad nejmarkantněji se tento přístup projevuje u Niky, která by strašně chtěla pomáhat, ale determinismus její osoby se naprosto liší od kultury a zkušeností lidí na tomto chatu. Niky, bez urážky a bez toho, aby se Tě chtěl dotknout, mně jako materialistovi připadají docela legrační Tebou vážně míněné zprávy, že když se nad sklenkou vody pronášejí dostatečně dlouho nadávky či negativní emoce, dostane voda negativní náboj. Zavání mně to šamanismem a okultismem, což jako racionálně koncipovaný člověk nemohu akceptovat. Byla by to diskuse na dlouhé téma a v mnohém by jsme se neshodli, přes to všechno si Tě vážím jako osobu a nevylučuji, že Tvé rady mohou v některých případech někomu i pomoci. Prostě Tě respektuji.Druhým problémem je, že každý si pod pojmem deprese představuje něco jiného. Někdo jenom špatnou náladu, pro mne je deprese kromě dlouhotrvající špatné nálady rovněž neschopnost ovládat vlastní vtíravé myšlenky, ztráta chuti do života, nechutenství, spánková deprivace. Deprese je onemocnění a jako takové má svoji vlastní etiologii, prognózu i způsob léčení. Rady, které doporučuje Niky, jsou účinné při prevenci deprese, v rozvinutém stavu je jejich vliv účinný minimálně. To už mnohem více pomáhá tento chat, kde se lidé anonymně mohou vypovídat ze svých problémů. Myslím, že mnohdy uvádějí i věci, se kterými se nesvěřují ani svému psychiatrovi