Deprese

Naty, nevzdávej to. Zkus linku určenou dětem, (nemohu si vzpomenout, jaký je přesný název) tu, co kdysi založila Zuzana Baudyšová. Netečnost lidí je deprimující, tak není divu, že píšeš právě sem...

Nestihla jsem to vcera poradne vysvetlit, ale policii jsem volala v noci, kdyz se tam vsichni mlatili pri swingers party uz mockrat, nic se dit nebude,protoze ti lide maji pravo jim neotevirat a policie mi vyslovne rekla, ze dokud to dite nezabiji,tak nic delat nebudou.Takze pres ne to nepujde.Spis je to vec pro socialku.S pravnikem jsem mluvila.Musim mit dukazni bremeno,tak sousedy nahravam na diktafon, i kdyz to nema dobrou kvalitu.Podala jsem stiznost na nase bytove druzstvo.Naridili (temer az po 3 mesicich od podani stiznosti) majiteli bytu, ktery ho pronajima, aby sjednal s najemniky poradek.Dva dny bylo ticho? Mozna.Pak to zacalo nanovo.Mam se obratit na druzstvo znovu, to mi napsali, kdyz by sousedi neuposlechli prikazu.Ale ja uz nemam dost sil furt neco obehavat, taky mam trochu svuj zivot a nechci se zblaznit.Ohledne ditete jsem byla v jeho skole, chodi do druhe tridy,ma vyborne znamky.Obcas chodi pozde, protoze do skoly vstava samo, kdyz rodice chrapou (pari nekdy az do 6) a jinak je u tehle lidi na soudni podminku. Ucitelka mi rekla, ze kazdyho ctvrt roku posila obsilku na soud, jak se to dite chova a tak.A z to teda zacne nejak resit. Uz jsou to ctyri mesice.Nic se nedeje. Dite je parkrat do mesice u sveho vlastniho otce, ktery je taky paradni (motorkar), ale mozna ma normalni praci narozdil od adoptivniho burana a maminky.Studuji filosofii a ptam se, odkud prichazime, kdo jsme a kam jdeme.

Naty,stejně jako Pajka si myslím, že u Tebe nejde o depresi, ale o reakci organismu na složitou životní situaci, do které jsi se dostala. Měla bys ji začít řešit postupně, ne najednou.1. Tatínek, Můžeš mu nějak pomoci? Ano můžeš, tím že mu dáš najevo, že ho máš pořád ráda, přestože ve svých očích klesnul i několik sociálních stupňů. I když to nebude dávat najevo, spolehlivé citové zázemí mu hodně pomůže a může jej i celkově zklidnit.2. Situace se sousedy. Přímé jednání s nimi asi nemá smysl, ale mohla bys dát podnět sociálnímu odboru příslušného NV k prošetření celé situace. Jedná se především o situace dítěte. Stačí, když to, co vidíš, napíšeš a podáš do podatelny. Kopii bych poslal Policii ČR. Můžeš se podepsat ale podnět můžeš podat i anonymně a oni by to měli všechno prověřit, V případě, že se podepíšeš, bys o výsledku prověrky měla být informována. Úplně nejlepší by bylo zkonzultovat celou situaci s právníkem, ale já nevím, jakou sazbu by si za to právník účtoval.Vyřešením těchto dvou palčivých problémů by měly zmizet i Tvé zdravotní potíže. Alespoň vidíš, jaké nejrůznější komplikace dovede život přinést.Srdečně zdravíIvan

P.S. Tomu týranému dítěti je třeba pomoci, samo toho není schopno a už teď má jistě moře šrámů i na duši :(((Když o tom víte, měli byste zasáhnout.

Naty, myslím, že to není deprese. Podle mne jde o čiré zoufalství a propastný pocit bezmoci. Ale bezmocná nejsi, tomu dítěti by měl někdo pomoci...Vyřešením problémů - tatínkova práce a klid v domě by se změnily pocity v Tvé duši... Není vyloučeno, že ztrátu zaměstnání neseš hůř, než Tvůj tatínek.Zkusilas mluvit o sousedech s někým, kdo by Ti poradil, jak na to? Snad nejlépe právník...

Dobry den, chtela jsem se zeptat, jestli je mozne, ze ve 21 letech trpim depresi.Neni to zadny aktualni stav,spis se to rozviji. Mam problemy v rodine, muj otec mival ve sve profesi vysoke postaveni,pak prisel pad a on ted, v 53 letech nema poradnou praci a nema zadnou chut do zivota, trpi depresi,porad mu rikam,at se zkusi nějak lecit, je to marne a me to trapi. Studuji na vysoke skole, ktera neni podle jeho predstav a tak stale posloucham,ze ze me nic nebude.Tak ted ten pocit uz par mesicu mam.Ze ze me nic nebude,ze muj zivot nema cil a ja nevim,jak me rodine pomoci.Moje matka uz je z taty dost na nervy, tak je mi lito obou. Bydlime v panelaku, pod nami bydli lide,kteri tam provozuji "verejny dum", maji osmilete dite, ktere tyraji,biji a je tam pri sexualnich hratkach s nimi.Porad nad tim premyslim, v noci nespim, protoze je stale posloucham. Jak slysim nekoho z nich mluvit, sevre se mi srdce, roztresou se mi ruce a je mi strasne spatne.Chce se mi kricet. Je to deprese?

Daniela, všechno, co píšeš má logiku. Vadí mi jen to, že Tě motivuje "ukázat" jeho bývalé, ta ješitnost svatbu narušuje...Jinak Ti ale přeju, aby to vyšlo a ono to vyjde :)Ta dívka byla Iva a chodila na sebepoškozování a Ty na panickou poruchu víc, než sem. Iva se už dvakrát léčila na psychiatrii, ale jde jí to těžko, přečti si o ní na sebepoškozování...Je to agorafobie, co Tě trápí a tyhle projevy mám a znám taky. Kroužívala jsem s kočárkem na dostřel domu, později stejně venčila psa. A paradoxně mi méně vadilo řídit auto, tam jsem se cítila a cítím v bezpečí. Ulice je prostor, kde cítím úzkost a chůze mi většinou velmi vadí. Oceňuju partnera, který mou poruchu ustojí, toleruje a podporuje mne v boji. I gradaci a ústup strachu znám. Když jsi s dětmi, cítíš odpovědnost, pak osamíš a strach má volný prostor a práce na dosah znamená útočiště... Agorafobii lze léčit a vyléčit. Podívej se na www.diagnozy.cz je tam o ní hezký pořad, který popisuje jaké úsilí vyžaduje probojovat se k normálnímu žití...Přeju Ti vše nejlepší a ústup úzkosti i smutku. Prostředí Tvého domu Ti k tomu jistě pomůže, líčíš ho tak láskyplně...

Ahoj Danielo, jenom bych chtela dodat co ma pritelkyne rada rika- nikdy nevis, dokud nezkusis!A vypada to, ze jsi pripravena delat vse nejlepsi pro sve nove manzelstvi a tak myslim ze vse bude krasne. Jestli trpis fobiema, ty se take daji lecit, jenom se musi najit spravny terapista. Je take znamo ze hypno - terapije ma take vynikajici uspechy. Ted nedavno jsem cetla o uspesne pomucce,(CD a brozurka, ale je v anglictine)a umi se s ni vylecit vsechny fobije, PP ve 24 hodin a ze toto leceni ma velke uspechy. Take musim priznat, ze se mi libi rady od Radka, jelikoz jsou logicke, practicke a urcite pomahaji proti zapadnuti do hlubokych depresich. Take vidim, ze jsi specialni, hodna, positivni zena a urcite vse bude dobre. Jenom si musis najit dobreho terapistu, ktery ti pomuze odhalit duvot fobijich a jak se jich zbavit a zit uplne zdrave a uzivat si svou rodinku. Ahoj

Ahoj Milan. Vcera som sa sen bola pozriet, ale nikto mi nic neodpisal, az Ty dnes. Tusimc ez vikend sa pise viac. Dnes mi je uz lepsie. Bola som si vybavit kopec veci, poslala som svadobne oznamenia, bola som u doktorky, ktora tam nebola ale sestricka mala lieky, tak som aj tak neobisla nadarmo, kupila som mojmu priatelovi darcek,lebo dnes ma narodeniny a kupila som si dreveneho anjela, ktoreho si dam nad postel. Tuto noc sa mi snivali zive sny, strasne to neznasam. Bola som v nejakom hotely, strasne vela sa tam jedlo, vyzeralo to ako vinobranie a stale sa tam spievalo. Bolo tam vela chlapov, a vsetci sa mi prihovarali.Potom ma zobudila o strvtej rano moja mladsia dcera, ze je hladna (bola taka zlata, opuchnuta od spanku a strapata, nechapem ako mohla byt nadranom hladna) tak som ju este na dve hodiny uspala. Otvorila som stresne okno nad postelou a hned prisla macka, stala v tom okne a pozerala von. Vzdy som milovala slovo nadranom, nadranom sme cestovavali s nasimi na dovolenky, nadranom mi nikdy nebolo zle. Konecne mam po 30 rokoch spalnu, vzdy som mala detstku a potom som spavala v obyvacke s nasimi a potom v obyvacke s detmi a v obyvacke bez deti, ked uz mali vlastne detstke izby a konecne uz mame aj vlastnu spalnu kde sa len spi a nie pozera telka. Je od metra hore az po strop oblozena drevom (nie laminatom) a je bledozelena. Parkety sme pokladali samy s priatelom a mame tam len jednu velku postel, jeden nocny stolik a dve lampy. Nie je tam ani televizor. Este tam je jedna vec, co sa mi velmi paci a to okno do obyvacky, ktora je o poschodie dole a to okno je vysoke 130 cm a ma zabradlie (nie je tam sklo) a pod oknom je schod po celej sirke izby aj ten je oblozeny drevom a na celom schode (da sa tam sediet) su v kvetinacoch kvetiny. Tazko sa to vysvetluje ale vyzera to carovne a je to super vymyslene. Dnes som aj pozerala latky na vysivanie, kupila som si uz tretiu ANNU za tento rok. Mohol by mi niekto darovat sijaci stroj ako svadobny dar, lebo moj sa pokazil. Zajtra si idem kupit saty. Nebudu biele. Este pred rokom sem dennodenne chodiela NIKY alebo ako sa volala, bola Ceska a pracovala ako brigadnicka v internetovej kaviarni. Ublizoval jej otec a mala problemy s frajerom. Doktorka ju stale posielala do nemocnice. Neviete niekto co s nou je? skusim sa pozriet dozadu na jej prispevky ci tam nema mailovu adresu. Zdravim Vas vsetkych. P.S. citam novu knihu od Dagram Kluckej (dufam ze som to dobre napisala) uz jej 4. knihu v poradi a je velmi dobra.A kniha ktoru velmi milujem citat stale ked potrebujem mat pocit, ze niesom sama, ktorej je zle, je kniha od Betty MacDonaldovej : Ja to zvladnem. To je kniha z obdobia jej zivota ked bola v tuberkuloznom sanatoriu. Myslim ze v Cestine to vyslo ako Co zivot dal a vzal.Majte sa krasne

Ahoj Daniela, vidím že si rozhodnutá urobiť krok ktorý si si predsavzala. Neostáva mi nič iné ako povedať " držím palce" a ak to pomôže tak všetky štyry a ak by som mal neakú nohu alebo ruku naviac tak by som povedal " držím všetkých 5 palcov". Máš chuť niečo robiť / napríklad to s tou izbou malovať ju/ a to je dobrý začiatok. A čo tak ju skutočne vymalovať, no a pokia? budú šmuhy na stene, nevadí predstav si že také niečo nemá ani Gott alebo Vondra a to sú neaké kapacity. Spomenula si ešte jednú stránku vzťahu do ktorého vstupuješ a to že ty osobne obdivuješ muža ktorý si ťa berie takú aká si. Pokia? je to tak a vie čo ho čaká a pokia? ti pomôže a bude súcitiť stebou má tento vzťah šancu. Ešte raz držím palce.Milan

Ahojte, dakujem za rady. Vies mIlan, ja ten strach vykrik v sebe citim uz dlhe roky. Je mi jasne, ze nikto kto bude pri mne mi nepomoze, nedokazal to moj otec, ani mama, nedokazal to prvy muz ani tento. Ja som svoju zodpovednost po desiatich rokoch boja presunula na lieky a teraz sa drzim len tych liekov. Ja nechcem tu svadbu zrusit. Necitim to tak, ze ju chcem zrusit. Moj buduci muz ma jedno velke pozitivum, ktore doteraz nemal ani jeden jediny chlap, ktoreho som poznala a to ani moj otec. Myslim si, ze aj on vstupuje do velkeho rizika - vziat si mna. Vcera som sa chcela ist sankovat s 5 rocnou dcerou a dosla som az 50 metrov od domu a dalej to neslo. Je to strasne nechutny pocit uzkosti ale dalej by som asi zacala kricat. Musela som sa vratit, a zasa som sla na druhu stranu 50 metrov, ked ste este nevideli debila, co chodi s dietatom na sankach v 50 metrovom kolecku okolo domu, tak sa dojdite pozriet.Viem ze moj prispevok vyznel ako otazka vziat si ho? nevziat? ale ja si ho chcem vziat, len mi toto doslo luto. Nebudem sa ho teraz zasa zastavat, lebo uz ani tento prispevok by nevyznel uprimne. Mam ho velmi rada a som rada ze je pri mne. To ze ja nezvladam svoj zivot, v tom mi nepomoze. Urcite mi nepomoze, ked pojde somnou von, ked neviem ist sama. Co tym vyriesim? Občas si myslim že som na to m horsie ako pred 15 rokmi, obcas si mysli mze som na tom lepsie. Minule som dokazala spat sama v dome, ani moj priatel ani moje deti neboli doma a vydrzala som to, sice vedlasi dom patri mojej priatelke, takze som mala velmi silnu poistku. Ale viem, ze keby ma teraz niekto niekto poslal samu von, nezajdem ani do auta. Idem napisat mojej psychiatricke list, lebo ked jej to hovorim tak to nema cenu, nema na to cas. Obcas to riesim tak ze jej napisem a ona si to vlozi do spisu. Dnes som isla s detmi do skoly a skolky a je to zaujimave, je to ako uder prutikom, malu dam do skolky - este mi je celkom dobre, starsiu vylozim pred skolou a akoona buchne dverami, ja zacnem panikarit. Trpne mi zadok, cely chrbat, jazyk, zacne ma boliet brucho, vsetko sa mi mota a musim sa rychlo dopravit do roboty. Asi 100 metrov pred robotou mi to prestava.Pritom boli casy ked som chodila 50 km do roboty a 50 km z roboty sama autom a uplne v pohode, ani ma nenapadlo sa bat. CO je to? Agorafobia, alebo socialna fobia? Uz ani neviem kedy som bola naposledy v pohode. Zaujimave je to, ze teraz ma zacali pepadat take myslienky, ake som uz nemala roky? Chytaju ma take radostne myslienky, akoze neico usit? nieco vysit? alebo vymalovat izbu? urobit podlahu v hornej izbe? kupit nove zaclony? to ma nenapadalo dobre davno a je to prijemna zmena po rokoch sedeho stereotypu. Neviem cim to bude a nejdem potom ani patrat. Takze asi tolko. Dakujem Vam za vase nazory a postrehy, ale srdce aj zodpovednost mi kaze ten papier vziat. Ja som totiz jesitna. Svadba sa neda zrusit dva tyzdne pred terminom, to by osm sa s nim musela rozist, a to nechcem. A jeho rodicia by ma zabili :-)) a nasi tiez :-) a deti moje ani nehovorim, ale jeho deti by sa tesili :-) a jeho byvala :-) jej sa tyka moja jesitnost.ahojte

Ahoj Daniela, chystáš sa na svadbu ale v tvojom vnútri cítiť neistotu v konaní a obavy o budúcnosť. Pajka a Dajari sa ti snažia ve?mi opatrne naznačiť riziko do ktorého vstupuješ. Nako?ko si málokedy dávam servítku do úst a každému poviem čo si myslím, budem aj teraz otvorený. Svadbu zruš okamžite ako to pôjde a svoj vzťah udržuj na rovine druh a družka. Čas ukáže, pretože problémy ktoré ťa čakajú tvoj stav len zhoršia. Potrebuješ človeka ktorý ťa plne podporí v chorobe a spolu prekonáte všetky úskalia. Manželstvo na papieri vzťah neutuží, môže spôsobiť iba problémy v budúcom rozchode. Neskomplikuj si svoj život ešte viac ako je a mysli aj na svoje deti ktoré potrebujú harmóniu a pokoj, milú mamu, ktorá sa usmieva a nemé stále zamračené čelo od smútku , chmár a neriešite?ných situácií.Zober si papier, rozde? ho na dve časti. Do jednej si napíš pozitíva vzťahu ktorý sa snažíš rozbehnúť a na druhú stranu negatíva ktoré ťa v ňom čakajú. No a skóre ktoré ti vyjde je to pravá a to nasleduj. Ešte raz ti radím prehodnotiť si celú situáciu ktorá ťa čaká, pretože z toho čo si napísala vo svojom príspevku, ktorý je iba skrytým výkrikom o pomoc a radu, nemám ja osobne dobrý pocit.Držím palce, Milan

Kdo tu porad pise o jedech?

Danielo, děkuju za pozdrav. Je mi smutno z toho, co píšeš. Svatba je stresor, vždycky... Nic nemusíš, ostuda je předsudek, neuspěchej to. Mohlo by to dopadnout špatně. Nepotřebuješ přece na vztah papír. Měla by sis ošetřit své finance. Zkus naslouchat, co ti radí vnitřní hlas a pokud nic neuslyšíš, pak počkej, až promluví... Držím ti pěsti, aby dobře zase bylo!!!

Madu, kde ses tu tak najednou vzal/a?A co že ti tak překážím právě tu? Máš nějaký vážnější problém, který chceš vyřešit a já ti v tom bráním? Děkuji velice pěkně "Madu" za zájem o můj smutek, budu se muset více hlídat.Už jen proto, že jsi mi to doporučil/a ty, "Madu"!!! Zní to tak věrohodně!

Pavle,AD pomůžou,ale nejdříve počítej s přechodným zhoršením.Většina lidí to tak má.A nemusí ti sednout hned ta první,co ti nasadí.Po pár týdnech najednou zjistíš,že už nepocituješ ten tlak a můžeš zase dýchat,aniž by se ti svíral žaludek a ta hromada kamení z hrudi spadne.Zezačátku budeš mít třeba i problémy se spaním,či krátkodobou pamětí-bude ti připadat,že to nejsi ty,ale to se spraví.Vyskytuje se i depersonalizace-mě připadalo,že pozoruji svůj život jako film,až mi to lezlo na nervy.Mě museli dávku snížit,protože mi bylo všechno tak jedno,že to bylo až nebezpečné.Ale je to otázka několika dnů,pak je to dobré.

Ari, ty jsi doopravdy člověk, který vyhledává a vyvolává spory a hádky, z důvodů (nabízí se) ventilace. Musíš se strašně užírat a trápit. je to smutné. Ale všechno se ti, třeba jinou cestou vrátí. Víš, že nejvíc ze všech ubližuješ sama sobě? Tady jsou tvoje "jedy" asi kyždému jedno, ale zůstane to v tobě. M.

beru AD třetí týden, ale není mi jasné, jestli už zabrala. nevím, jestli si to jen nenamlouvám, jakoby placebo efekt. nějak nevím, podle čeho poznat, jestli mi má psych AD změnit, zvýšit dávku. jaký má být výsledný pocit.

Zatímco u jiných záchvatovitých onemocnění se dá jejich nástup poměrně přesně určit, bývá nástup deprese poměrně neurčitý a lze jej špatně identifikovat. Její nástup bývá obvykle pomalý, jednotlivé příznaky nepropukají náhle, ale rozvíjejí se a prohlubují postupně, takže lze těžko říct lékaři

Pavle,antidepresiva pomáhají v tom, že Ti doplní chybějící chemikálie v mozku a v důsledku toho se vrátíš ke své přirozené povaze. Budeš opět schopen těšit se z maličkostí, budeš se umět smát a dělat si legraci... Jenom to chvilku potrvá - nástupní doba léčebného efektu je řádově několik týdnů.Měj se pěkně a hodně úspěchůIvan