Deprese

Předmět: depka Autor: beruska Datum: 16.6. 2005 19:29:08 Chtěla bych jen říct, že jsem dřív žila normálně, ale v poslední době jde vše do háje nemám skoro žádné kamarády, není divu taky vůbec neumím komunikovat s okolím, hlavně se svými vrstevníky, což je velice smutné a taky moje rodina a věčné rýpání a buzerace mě donutily začít kouřit a v poslední době jsem závislá na lexaurinu. V životě není nic, z čeho bych měla radost, asi bych měla skončit... Předmět: depka Autor: Woland Datum: 16.6. 2005 22:32:17 Berusko, berusko, co ja ti budu k tomu rikat, nelze nic, kdyz te neznam, snad jen ze proste jednou je dole a pak zas nahore a pak zas dole a pak zas nahore a o tom tohle nase pinozeni na tom svete asi je, a pokud vim, zdola to vede vzdycky nahoru a shora je treba zase obcas popolezt dolu.. ale to jsou vsechno pindy a kdyz tohle svy obdobi preckas, jednou budes pindat jako ja na doktorce nejakym beruskam o tom, ze depka a nedepka patri xobe.. dobrou noc Předmět: depka Autor: gabika Datum: 17.6. 2005 21:08:17 Ahojky Beruska.Keby si vedela co vsetko som si v zivote ja preskakala.Viem ze sa teraz trapis,ale aj ked sa teraz citis sama mas nas,ktory sa ti snazia reagovat na tvoj problem.Teraz sa ti zda vsetko cierne a ver mi ze ta dobre chapem,ale ver sama sebe si jedinecna osobnost ako kazdy svojim sposobom.Nesmies mysliet na zle veci,skus prekonat sama seba a usmej sa ,lebo slniecko svieti aj pre teba.Ak potrebujes kamaratku som tu a budem ta vnimat a snazit sa aby si sa aspon trocha divala na svet inak.Maj sa krasne a ak budes moct tak sa mi ozvi.Ahojky.

Ahoj Mato..jako by jsi mluvila za me!!Mam uplne ty same problemy co Ty!!Bojim se skoro vseho..uplne beznych veci..s nekym mluvit,nekam jit..dokonce i koupit si neco na sebe:-( Ale jsou chvile kdy jdu rada se nekam bavit a libim se sama sobe..ale tech je hodne malo!Nekdy si rikam,jestli by nebylo lepsi kdybych tady vubec nebyla.....

Ahoj lidičky, mám už pár let depresi,ale nevím za kým s tím jít.Strašně se bojím,že narazím na ňákýho doktora,který se mi vysměje nebo mě jen nafetuje lékama.Nevíte o někom z Olomouce?Díky

Máťo, chtěla jsem Ti napsat v podstatě totéž, co Milan. Příznaky, které popisuješ, naznačují na sociální fobii. Všechny fobie znamenají omezení možností člověka a boj s nimi je energeticky náročný, psychicky vyčerpávající, takže logicky vedou ke smutku čili depresi. Ale nejedná se o endogenní depresi. Zkus začít řešit nejlépe pomocí terapeuta anebo literatury či internetu. Namátkově jsem našla např.tyto stránky:http://socialnifobie.me.cz/Přeju Ti, abys co nejrychleji našla sílu svůj problém řešit.

Zdravím všetkých,mám teraz ve?mi málo času, diskusiu sledujem dosť málo, ale ako vidím objavili sa tu mená ktoré som doteraz nezaregistroval. Našťastie depresia na mňa neútočí, tých pár dní v apríli spôsobila prudká zmena počasia. No a lieky užívam veslo da?ej. Na a konečná dobrá správa je tá že všetky skúšky som zvládol.Zaujal ma prípad Lejdy, máš manžela trpiaceho manio - depresiou. Ako sa Ivan vyjadril som aj ja prekvapený že manžel užíva Efektin 150, je to dosť silné antidepresívum a nako?ko som ho užíval 3 roky aj ja môžem povedať že je to inak dobrý liek ale maximálna moja dávka bola 75 mg za deň. Nako?ko sme ho s psychiatričkou vysadili / obrovská chyba/ teraz užívam Remeron 30. Ale späť k tebe Leidi. Aj za manžela ťa prosím vydrž to. Je to peklo čo tvoj muž prežíva a v týchto cví?ach je podpora rodiny ve?mi dôležitá. Je dosť pravdepodobné že po mánii príde depresia ale tak to už chodí. Myslím že je nevyhnutné poradiť sa s psychiatrom ako to bude s dávkovaním ďa?ej, len treba presne a dopodrobna popísať príznaky. Bude dobré ak sa toho zúčastníš aj ty a takisto popíšeš príznaky ale z tvojho poh?adu. Človek v mánii je v euforickom stave, svet je gombička, tak sa môže stať že veci bude buď nadhodnocovať alebo podhodnocovať. Držím palce.A teraz k tebe Maťa, všetko čo popisuješ mi pripadá ako z každého troška troška. Nepríjemné pocity zo styku s verejnosťou sú predzvesťou sociálnej fóbie - človek sa cíti nepríjemne medzi ?uďmi, má problém popýtať niekoho o radu, zo všetkého má strach. Ak sa to vlečie a to znamená že človek je svojou mys?ou stále v čiernych myšlienkach, zákonite tento stav vedie do depresie - k totálnej antipatii k životu. Tu už pomôže iba medicína a chémia - čiže lieky. Skús prekonať sama seba a poraď sa s odborníkom, psychiater, psychológ. A ak si z niečoho frustrovaná, zisti príčinu. Čo ti chýba, čo ti vadí, a čo máš rada a hlavne to čo máš rada to si najviac dopraj.No a inak vážení, ako ste si všimli je piatok, síce prší ale hneď mi nálada stúpa z vidiny dvoch dní vo?na. Tak si ho užite a zase niekedy dovi.Milan

Ahoj,už delší dobu se snažím zjistit, zda to, co prožívám, je skutečně deprese..nebo zda si to jen nalhávám a omlouvám si tím mé nezdary, lenost apod. Nevím ani jak začít, nevím co říct - připadá mi, že vše co řeknu (napíšu) je zbytečné, že to stejně nikdo nechce slyšet, že o mě nikdo nemá zájem. Se svým sebevědomím si také nevím rady - většinou je mé sebevědomí nízké, občas ale mám stavy, kdy se sama sobě líbím, jsem spokojená...pak ale zas všechno zpětně analyzuju a říkám si, jak jsem mohla být tak blbá a naivní, že jsem se sama sobě líbila??? Občas jsem naštvaná na své přátele, že na mě nemají čas, když bych tolik s nkým potřebovala být...připadám si pak, že o mne nikdo nestojí. Když už chci konečně se svou bolsestí, strachem a úzkostí někomu svěřit..najednou nemám slov, vše mi připadá zbytečné, nepodstatné...Většina lidí si o mne myslí, že jsem v podstatě veselá a že mne nic netrápí, neboť takto se přetvařuju navenek, ale pod povrchem je tomu naopak..Bojím se obyčejných situací, jako třeba zajít něco vyřídit na úřad, mám pocit, že na ulici se na mně všichni dívají, jednou jsem dokonce celý týden nechodila na domluvenou brigádu, protože jsem měla strach z těch lidí, a v duchu jsem jim nadávala, že o mne nikdo nestojí, že je jim jedno, jak se cítím...ani jsem si tu brigádu neodhlásila, protože jsem se bála zvednout telefon a mluvit s někým..a tak jsem tři dny jen ležela v posteli se strachem...Uvědomuji si zvrácenost svých pocitů a to mě snad ještě vííce sráží a utvrzuje v tom, že jsem neschopná. ..Prosím, poraďte někdo...Díky.

Ahoj Ivane a díky za odezvu. Vypadá to, že musím vydržet, protože nechci, aby zase balil kufry jako při minulém maniku. Tak mi drž palce. Nevím, jestli vymyslím, jak ho k té psychiatře dostat.Hezký den, Lejdy

ahoj - přispívám svojí troškou do mlýna depresí. Nikdy jsem nic takového nezažila, naopak jsem byla před tím hodně aktivní a najednou se to stalo v zimě - nevím, jak bych to popsala, bylo to, jako kdybych byla v cizím těle - nedokázala jsem se na nic soustředit - byla jsem strašně nervózní, neustále jsem myslela na sebevraždu, jak to udělat, neustále se mi ty myšlenky vtíraly dokola. Snažila jsem se vnímat své okolí, ale šlo to strašně špatně - nepomáhalo skoro nic, ani cvičení jogy. TAkový divný pocit u srdce - úzkost. Čekala jsem na jaro jako na spasení - ted už je to lepší, ale při představě, že se někdy tyto stavy vrátí, je mi špatně. Přeju všem hodně sil, zvláště pokud je tyto stavy neopouštějí.

Ahoj,jestli mám být upřímný, u mne nikdy netrvala manická epizoda délu než tři týdny. Po třech týdnech jsem končíval absolutně vyčerpaný a vybitý z veškeré enrgie. Jenom si myslím, že je chyba, užívá-li Tvůj mužský antidepresíva i v manickém záchvatu - ty ho naopak mohou do mánie přistrkávat. Situace rozhodně vyžaduje konzultaci u psychiatra, tak jej zkus k tomu nějak vmanipulovat. Umím si živě představit, co s ním manie provádí a jký to má vliv na okolí.ZdravíIvan

Ahoj Ivane, prosím, poraď nebo pomoz. Muj chlap je v pořádném manickém, záchvatu už čtvrtý měsíc, bere efektin 150R a ještě jiná antidepresiva (Trittico, solian) a jeden Lamictal. Jak dlouho jsi byl v maniku Ty? Už mu docházejí pomalu peníze a mně energie a všechno, co k tomu patří, už melu z posledního. Jeho psychiatra ho viděla naposledy v únoru - vyhýbá se jí. Jak mu dlouho může ten vyčerpávající let životem vydržet? Skoro nespí... Jak moc mu ubližuje taková pecka v podobě efektinu? Myslím vedlejší účinky a tak. Já se zatím ostýchám psát víc, třeba se osmělím, ale Ty sám evidentně víš, jak manický člověk "zachází" se svým okolím. Je to opravdu těžké - a dlouhé pro nás okolo. Dík a zdravím TěLejdy

Dobrý deň. Mám 40 rokov a v minulosti som bola liečená na depresiu. Mávala som záchvaty strachu, spojené so srdečnou arytmiou. Brala som lieky 3 roky a stav sa upravil. Bola som zase spokojná. Momentálne žijem s rodinou v zahraničí. Opustila som zamestnanie a som žena v domácnosti. Myslela som, že to hravo zvládnem, no momentálne prežívam ťažké chvíle. Som citlivá, je mi smutno za domovom, mám hrču v hrdle, bolí ma žalúdok, bolieva ma hlava, som uplakaná a hlavne neviem sa tešiť zo života. Už ráno sa zobudím s obavami, ako prežijem deň.. Prosím o radu. Je to začiatok novej depresie? Ako si mám pomôcť. Môžete mi poradiť nejaké lieky vo?ne zakúpené v lekárni? Za Vašu radu ďakujem.

Bébinko,píšeš,že jsi zkoušela hodně věcí-jakých?Zkoušela jsi vyhledat psychologickou pomoc,kde by Tě psycholog přijal do delší terapie a pomohl Ti odkrýt Tvé motivy,proč používáš sebepoškozování?Ono,že někdo vidí Tvé ruce ještě nutně nemusí znamenat,že jde o žádost o pomoc.Proto se možná "nic nestalo".Možná je k tomu třeba dodat,že tu pomoc potřebuješ a nevíš si rady.Mnoho lidí se bojí a neví jak reagovat.Tak raději mlčí.Je jasné,že jsi ve věku,kdy probíhá"hormonální bouře",ale to není důvod,aby se ti nedostalo pomoci,pokud ji potřebuješ.Tak někdy nezbývá,než opakovat žádost a nevzdávat se.Pokud se nedáš odradit pár odmítnutími,tak jistě nakonec najdeš.Kdysi jsem se nechala odmítnout a dnes vím,že to nebylo dobře.Nevzdej se.Dajari

Dajari: dekuju moc za odpoved, ale to uz jsem zkousela a nepomaha to. Navic hodne lidi si vsimlo mych porezanych rukou, ale nic se nestalo. Nejhorsi jsou ty stavy vis. NAvic mam trochu strach z rodicu a jejich reakce podle nich jsem totiz fajn holka ktera sice ma obcas problemy a strasi je par veci, ale berou to tak jako ze proste jsem 15tileta holka tak to je prote tim. Ja vim, jsem komplikovana osobnost, ale proste uz jsem zkousela hodne veci a nic nefunguje!!! STejne dekuju moc za radu...mejse krasne pa Bébinka

Ahoj Bébinko,bohužel je smutnou skutečností,že deprese se nevyhýbá ani malým dětem,takže Tvůj věk není rozhodující.Nemůžeš se svěčit?Má to důvod?Jiná možnost totiž není,než své problémy říci,jinak ti nikdo nemůže pomoci.Ale to sama dobře víš.Co kdyby jsi zkusila své potíže napsat na papír,velmi zkráceně-tak jako tady.A s ním navštívit svého lékaře či lékařku.Také maminka by jistě pomohla,pokud by věděla,jak vážné to pro Tebe je.V každém případě,pokud si o pomoc neřekneš,mnohdy okolí netuší,co máš ve své hlavince.A bohužel,často pak dochází k nedorozumění.Takže-vem všechnu sílu a napiš na papír,to co tady.Nebo dej mamince přečíst svůj přízpěvek.I to je řešení.Pokud jde o depresi-je nutné ji léčit!Každá neléčená depresivní epizoda sice nakonec zkončí,ale může se pek opakovat.Je předpoklad,že léčením včas si ušetříš mnohá trápení do budoucna.Přeji Ti,aby se Ti podařilo překonat nedůvěru,kterou v sobě máš.Neváhej!Hodně štěstí.Dajari

Ahojky vsem!!! Uz opravdu nevim co mam delat, uz jsem z toho na dne! Trpim hodne tezkejma depresema patri ke me i sebeposkozovani, spatny sny, nevnimavost a tak proste je toho hodne co na to navazuje a nejhorsi na tom je, ze to neni z velkejch problemu ale prave z tech malejch a vim, ze potrebuju pomoc odbornika, ale ja se mu nedokazu sverit! Nevim proc je to jako zabrana s kterou nedokazu hnout. Nedokazu se sverit nikomu komu bych chtela! Nevim co stim ale vim ze tohle me desne potapi. Dokonce mivam i sebevrazedny sklony a fakt uz jsem na dne nemluve o tom ze jsem na tyhle veci ponekud mlada (15). Prosim poradte mi co se sebou mam delat!!! Budu vdecna za kazdou radu opravdu dekuju mejte se krasne, Bébinka

Ahoj Katko,jestli máš depresi či jen silný smutek a splín,to Ti asi před počítač nikdo jistě nepoví.V každém případě si myslím,že máš docela dost problémů,ve kterých se Ti špatně orientuje.Já bych zvolila návštěvu psychologa,který by mi pomohl ujasnit si priority.K psychologům se většinou objednává,tak se koukni kolem,kam by jsi mohla zavolat a objednat se.Je jich spousta,kteří pracují přes zdravotní pojišťovny,tím lze eliminovat finanční problém.Pokud nevíš,kam se v místě svého bydliště obrátit,tak je možno vyhledat na netu,také můžeš zkusit linku důvěry,kde Ti pomohou nasměrovat.Přeji ti hodně štěstí.Dajari

Nevím zda to co pocit?uji je zrovne deprese, ale moc dobře se necítím. právě poslouchám Bacha a brečím. Mám problémy s prací, vlastně teď žádnou nemám. Vystudovala jsem zdravku. Rok a půl jsem tuto práci vykonávala, ale nenávidím ji. Odešla jsem a teď nemám žádnou. Nic jiného neumím a sama nevím, co bych chtěla. Je mi z toho smutno. Bojím se, že moji nejbližší si myslí, že se mi nechce dělat. Vystřídala jsem 4 práce. Je to hrozný, já vím. Už na střední jsem věděla, že to nechci dělat. Ale nic jinýho neumím. Nemám peníze na kurzy a tak nevím co dál. Mám přítele, který mi pomáhal. Teď si asi taky myslí, že jsem líná. Navíc máme problémy. Chodíme spolu přes 3 roky. Mě je 21 let a mu 24. Končí vysokou. Už na začátku vztahu to bylo těžký. Museli jsme takit, že jsme spolu. On se bál, že příjde o kamarády ( rozešla jsem se totiž se společným kamarádem z party). Já chtěla ho, tak jsem souhlasila. Udělal pár blbostí, které mi vadily ( posílal si pusy s holkou co seděla naproti v hospodě, psal si na chatu choulostivější zprávy, venku mě odmítal, skoro se ke mě neznal atd..), ale překousla jsem to. Začala jsem však žárlit. Nikdy jsem mu neprohledávala kapsy ani ho nezpovídala. Ale cítila se hrozně. Vše mě šíleně užírá - když se baví s holkou nebo ve filmu se nějaká vyslíká - vím, že to není normální chování, ale bolí mě to hrozně. Někdy i kvůli tomu brečím. Teď si začal psát se s vým starým kámošem ( nebavili se kvůli mě - dřív jsem s ním chodila). Nevěřím mu. Tak jsem si přečetla co si píšou. Že se sejdou s nějakýma holkama .. asi jejich bývalé spolužačky. Naštvalo mě to. Ptala jsem se co si psali, ale neřekl mi celou pravdu. Nevím proč. Co skrývá. Zas ty úvahy. Já věřím, že by mě nepodvedl, ale mámj pořád obavy. Bojím se, že mi zas ubíží. Už teď, že mi neřekl pravdu mě to bolí. Bydlíme spolu u rodičů. Ven chodíme spolu. Chtěli jsme to tak. Tak jsem zvědavá co mi řekne,až s těma holkama půjde ven. Je to bláznivý, přeháním to. Já vím, ale nedá se to zastavit. Pak mě trápí, jaká bude naše budoucnost. Snažila jsem se ho ptát, jak si to předstvuje, ale moc se o tomnechtěl bavit. Zatím to nijak neplánuje. Jak jsem psla, bydlíme u jeho rodičů v rodinném domě. Ještě tu žije jeho sestra s manželem a jejich děckem. Staví si dům, ale trvá to už 8 let. Já doufala, že když přítel bude končit školu, oni se odstěhují, ať máme víc prostoru. Myslela jsem, že budeme dům přestavovat.. má podmínka byla, že tu budu bydlet jen tehdy, když budeme mít vlastní vchod a i tak se mi moc nelíbí myšlenka spolužití s jeho rodiči ve stejným domě. Ale podle jeho řečí, se nc dělat nebude. Jeho sestra tu bude zatím dál bydlet a my se budem tísnit v pokojíčku, který je šíleně malý. Věci mám stále v kufru, jelikož je nemám kam dát. Když o tomhle všem přemýšlím, je mi hrozně úzko. Chci to vykřičet do světa, všechnu tu bolest co ve mě je. Ale vím, že to nepomůže. Neustále se nacházím ve stavech smutku a beznaděje, cítím se neschopná a moje sebevědomí je na bodu mrazu. Chci plakat, ale nejde to. Nevím co dělat. Šla bych k psychologovi, ale nemám peníze a nevím, jak se pohybují ceny. Nevím o tom vlastně nic. Kéž by aspoň přítel přestal sedět neustále u toho pc a trochu se mi věnoval. Je mi tak smutno. O0mlovám se za případné chyby a překlepy.

Petře,myslím,že žádanka není nutná.Nejsem z Prahy,takže jen doporučím,najít si ve vyhledávači lékaři,pak dál podle specializace a místa.Nejlépe se domluvit telefonem,protože se většinou objednává.Hodně štěstí.

Kdo mi muze predepsat antidepresiva? Ke svemu praktickemu lekari duveru nemam, muzu se sam objednat k psychiatrovi nebo potrebuju nejakou doporucenku od obvodniho lekare? pripadne nemate kontakt na nekoho z Prahy?

Milý Milan,to slůvko ne už jsem zkusila. A jestli jsi někdy slyšel ten vtip, jak přišla frekventantka kurzu asertivity v USA na příští lekci s monoklem na oku a pravila: tak jsem to doma zkusila a takto to nejde! tak ne že bych skončila přímo s monoklem, ale tvrdě jsem narazila. Proto mám taky občas ty depky, neumím řešit.