Deprese

Ahoj Terezo,je potěšující, že Ti je trochu lépe a že nejhorší krize pominula. Návštěvu odborníka bych však příliš neodkládal, protože tím si připravuješ úplně zbytečně hodně trpkých chvil v budoucnosti. A pak toho budeš zase litovat. My ti rádi pomůžeme radou z našich zkušeností, ale diagnózu na dálku není schopen udělat nikdo a napsat příslušné léky (budou-li nutné) už vůbec ne. Zatím se dá poradit jedniné - zdravý životní styl, dodržování spánkového rytmu, dbát na správnou stravu. Hodně úspěchů.ZdravíIvan

Zdravim vsechny. Tak sleduju ze napsat "behat naha po ulicich" nebyl asi zrovna stastny vyraz, nicmene me muze tesit ta trocha veseli, ktere to vyvolalo.. Ani ja jsem se prozatim ke svemu nahemu behu nedostala, spise se krcim nekde stranou. Nicmene dny jsou lepsi, snazim se moc nepremyslet, protoze nekdy mam pocit, ze prave to me ubiji a zhorsuje stav. Nastesti mam taky vedle sebe clovicka kterej mi v soucasnosti moc pomaha, aby bylo lepe. Vim, ze to neni definitivni, zase bude hur, to uz znam, ale jsem vdecna i za tech par lepsich chvil. Nicmene navstevu odbornika mam stale v hlave, vicemene jsem rozhodnuta, ale kdyz je lepe, vsechno se odklada..asi to neni stastne reseni..ale..znate to..

A jéje,uvědomila jsem si,že to mohlo zaznít jako výčitka-tak to se omlouvám...Můj problém je,že beru věci děsně vážně.A někdy se mi pak stane,že přeženu...S humorem si mí blízcí prostě užívají.Tolik na vysvětlenou,jestli to někoho zmátlo.Dajari

To využití bylo dobrý-aspoň jsem se zasmála.Jen bych nerada,aby to vyvolalo dojem,že si tady z problémů děláme legraci.A taky,v dobách dávno minulých,jsem to prožila na vlastní kůži(tedy v průhledné noční košilce) a dodnes je mi trapně.A nebyl to útěk jediný.Jo,už nikdy víc. Ubozí spoluobčané...

Tereza jo, pouze Pajka to naformulovala trochu méně obratně a tak jsem toho využil. Ale Milan to zase vzal z jiného konce - omluvit jej může pouze záchvat deprese, který prožív. Máš mé sympatie, Milane, ale vždyť Ty sám víš, jak s tou mrchou zacházet. Ono s tím moc zacházet nelze, lze to jenom přetrpět.Pěkné dnyIvan

Ahoj,tak koukám,že "běhat nahá" vyvolalo docela veselí,ale mám obavu,že Tereza to myslela naprosto vážně a se strachem.Tak se aspoň ozvi,Terezo,jak jsi to vyřešila.Taky Mia se neozvala.Vždy si říkám,že se ozývají jen potřební.Ti,kteří svůj problém řeší-už nejspíš tu potřebu nemají.No a pak pár"stálic".Kéž by to bylo jinak.Milane,přeji Ti klid a ať tě to moc netrápí.S humorem na těchto stránkách je to asi těžké,ale pokud se objeví,tak je to krásné.Aspoň-tolik za sebe.Tak se opatrujte.Dajari

Ahojte všetci, píšem len krátko nako?ko som teraz dosť zaneprázdnený a práve ma navštívila naša známa depresia, takže to neako pretrpievam. Inak oproti stavu v októbri je to teraz len slabý odvar a počítam tak ako inokedy do dvoch troch dní to bude preč.Len som si trocha predstavoval na základe príspevkov ako beháme nahý po uliciach keď depka príde. Musím priznať že predstava seba samého na ulici a nahého mi zdvihla náladu a asi by to malo niečo do seba. Humor je korenie ktoré ma drží nad vodou a každá kvapka dobrej nálady je dobrá. Takže si teraz hodím jeden Magrilan a idem relaxovať lebo na nič iné nie som schopný.Majte sa Milan

Vtipná odpověď, Ivane! Rozesmáls mě. Abych pravdu řekla, to slůvko "nahá" tam nesedělo ani mně, toho bych se bála jenom v případě, že právě v okamžiku Evina roucha by mne přepadla maxiataka, ale myslím, že bych šla spíš do klubíčka, než před sebou nahá prchala ulicemi. Dajari, co píšeš o nastřádaných emocích, je moc zajímavé a určitě to tak i funguje, ale myslím, že tohle není můj případ. Nikdy jsem emoce nezadržovala, umím se rozplakat i zakřičet, emoce nestřádám. Navíc jsem spíš melancholik než cholerik. Agorafobické příznaky jsou hrozné, je to věčný někonečný boj sám se svým stupidním strachem, kterému nezbývá než se vysmát a jít do akce. Ale to stojí mnohdy tolik energie :( přesto vždycky vstanu a jdu...takže, pokud toznáš + deprese k tomu, co říct...?

No,pěkná odpověď-Ivánku.Já-bohužel,toto znám,ale už je to moc let-naštěstí!Jen to nebylo zničeho,ale kombinace benzodiazepinu a alkoholu.Z pohledu psychiky-dlouho zadržované negativní emoce(Nespokojenost,zlost)způsobovaly při svém nakupení "výbuch".V určitém druhu(teď nevzpomenu)terapie se tomu říká-střádání.Pokud se emoce takovému"sběrateli"nastřádají-pak mají velkou sílu a mohou vybuchnout.A tak vznikne afekt nebo raptus.Záleží na povaze člověka.V každém případě deprese patří pod poruchy afektivity a to něco napovídá...Pajko,paniku znám taky,nemohla jsem jako mladinká chodit mezi více lidí-ve svém vrcholu ani z domu.Dodnes to pociťuji v sobě.Prostě to tam někde je,ale už s tím umím zacházet,i když v adepresivní atace je to nejzřetelnější.Ale jak často zdůrazňuješ lidem na PP-je nutno stále cvičit tuto obranu.Dajari

Pajko,ať už dělám cokoliv, já bych v záchvatu deprese nikdy nemohl létat po ulicích nahá :-))I.

Terezo, mně to taky nepřipadá jako deprese, ale spíše jako úzkost.Ivane, Dajari, mívate někdy pocit, který popsala Tereza ve větě :az "to" praskne a ja nekde v zachvatu budu litat naha po ulicich..Máte někdy pocit, že budete lítat v záchvatu po ulicích. Já jsem ho mívala, teď už vzácně a moje diagnóza zněla Panická porucha. Lítá se spíše v panice, v nesmírné úzkosti a ta vede až k pocitu nesmírného smutku čili depresi...A k odborníkovi na lidské duše rozhodně jdi. Nic tím nepokazíš, naopak.

Terezo,to že máš problém,se mi zdá,jsi už přiznala.Tento krok,poradit se zde je první vlaštovka.Jít k lékaři je ještě dobré-nemusíš nikomu nic sdělovat a rozhodneš se až podle výsledku.Jen odkládání záležitosti bývá škodlivé.A na klidu nepřidá.Měj se hezky.Dajari

Dajari a Ivane dekuji za reakci. Ano i ja tusim, ze pokud se chci zbavit problemu, tak ho asi budu muset resit..nejlepe navstevou odbornika. Ale odhodlat se je tezke, to asi znate. Navic bych tak musela priznat ze mam problem..Nicmene dekuji.Tereza.

Ahoj Terezo,můj názor je stejný jako napsala Dajari. Bez podrobnějšího vyšetření lze skutečně jenom těžko říci, čím mohou být Tvoje problémy způsobeny. Jednou z možností je i deprese, ale ani zdaleka není jedinou. Vyhledej odbornou pomoc a věřím, že se přestaneš trápit a zmizí i obtíže, které jsi tady popsala.Hodně úspěchů.ZdravíIvan

Ahoj Terezo,jestli Tvé příznaky jsou deprese-to by mohl jistě odpovědět jen odborník.Může jít o mírnou formu deprese,ale také o nějakou hormonální nerovnováhu,o problém se štítnou žlázou,možná taky nedostatek vitamínů,špatný pitný režim,....no je toho hodně.Pokud Tě to hodně trápí-nejlépe by bylo navštívit obvod.lékaře.Ze základního vyšetření krve je možno teprve odvozovat dále.Také kvalita spánku je důležitá.Opravdu takto nelze určit o co se jedná.Někdy se to může zdát hloupé-jít k obvoďákovi a oznámit-mě vlastně nic není,jen....Vidím to však jako rozumné řešení.(I když existují i jiné způsoby-alternativní,bylinky,atd.)Rozhodnutí je na Tobě.Ale to jsem Ti asi sdělila,co sama tušíš.Přeji úspěšné vyřešení Dajari

Zdravim vsechny. Opet a znova citim neco divneho, svirajici pocit nekde uvnitr, zadny smysl ktereho bych se mohla chytit, nedokazu si predstavit ze bych nekdy mohla byt stastna.. jako racionalne uvazujuci clovek jsem si rekla, ze by mohlo jit o depresi a koukla se na diskuzni forum. mozna je to terapie, mozna prosba o radu..nevim jestli se jedna o depresi, asi uz "to" mam tak tri az pet let, nekdy den, nekdy tyden, nekdy mesic. pocit niceho, nic nema smysl, nevim kam jdu a proc, nikdy nebudu stastna. mam dlouholety vztah, vicemene spokojeny, ale obcas mam pocit ze me nenaplnuje jak bych chtela, ale asi uz sem smirena..kolem sebe pratele, milujici a podporujici rodinu. z fyzickych projevu snad nic..jen strasna unava..nemam silu, vsechno me stoji hrozne moc energie. citim se pomala, vlacna, lina. Na druhou stranu navenek by asi nikdo moc nepoznal, ano obcas vypadam smutne a odevzdane, ale spolecensky ziju, smeju se protoze vim ze mam, bavim se, ale tak nejak jako, obcas sportuji (ale odhodlat se byva neskutecne tezke) a jenom si rikam, ze se budou vsichni divit, az "to" praskne a ja nekde v zachvatu budu litat naha po ulicich..prominte, prehanim, ale racionalni uvazovani mi brani cokoli projevit svemu okoli. Myslite si, ze tohle je deprese? Dekuji.

Ahoj lidičky,moc Vás zdravím.V poslední době nestíhám.A pokud mi zbyde čas,odpočívám-tedy spím.Oproti klasickým příznakům depresí,se kterými se lidé setkávají-nemožnost spát a úbytek na váze spojený s nechutenstvím,já naopak spím pořád a jím a jím až k prasknutí.Někdy mě napadá,že se snažím depresi takto zdolat.Ale spíše mnohdy jde o to,jak s Vámi zacházeli rodiče v kojeneckém věku-pokud jste byli utěšováni jídlem a spánkem,tak se to může otočit.Asi to tak nebude u Všech,ale je dobré si to uvědomit.Popřípadě se zeptat,jak to bylo...často se uvádí,že depresí trpí spíše lidé,kteří neumí zacházet se zlostí a vztekem.Jak napsal Ivan-agrese je pak zacílena dovnitř.Jen si vzpomeňte,jak to je...malému dítěti se příliš nepovoluje projevovat zlost,společnost netoleruje výbuchy vzteku a tak se to snaží rodiče ukočírovat.Přitom sami mnohdy nevědí jak to udělat dobře.Zlost by měla být nepotlačena,ale projevena.Jak-to záleží na olkolnostech.Lidé,kteří umí se svou zlostí zacházet-ji nenechávají v sobě hromadit a projevují ji.S tímto souvisí také další velmi problematická emoce-strach.Malé dítě se velmi brzy naučí,že projevením zlosti může ztratit lásku rodičů-a tak nastupuje strach z této ztráty-která je základní životní potřebou pro dítě.tak se může stát,že se naučí zlost potlačit.Ale ona působí dál...v extrémních situacích už i děti trpí depresemi.Neudělám žádný závěr-je to na Vás-zkoušejte najít své vzorce chování,které máte vtisknuty od kojeneckého věku.Učím se-že strach a zlost jsou NORMÁLNÍ součástí života.Čím více jsou odmítané a potlačované,tím více škod způsobují.V posledním období se také učím jednu zásadní větu-JÁ MŮŽU...(mít strach,zlost,smutek).Ještě ke zbůsobu pomoci depresivnímu:pomoc potřebuje!A mnohdy odmítá...Je to těžké,ale nikdy do žádných činností nenutíme.Jen stále dokola trpělivě nabízíme.Setkávám se často,že někdo nabídne pomoc a je-li odmítnut,tak už se neukáže.Myslím,že pokud někdo pomáhá-je třeba být obdařen velkou dávkou trpělivosti a vnímavosti-empatie.Ale...taky se může stát,že jsme dlouho trpěliví a deprese nabírá na síle...Nelze někdy čekat až do finále...V těžké fázi asi musí okolí jednat i proti vůli nemocného.Je to tak složité.A taky mám dojem,že to tady trochu plantám,ale mazat už to nebudu.Snad porozumíte...Přeji hodně úspěchů v pomoci i v boji.Nevzdávejte se-má smysl žít!!!Dajari

Ivane, Tvá slova vždycky zasáhnou a srdce svírají. Smekám před vámi všemi, kteří bojujete. Přeju všem, aby člověk-vědec výrazně pokročil v terapii a zmírnil vaše utrpení na minimum. Přeju vám, aby se vaše nitka k životu nepřetrhla. Vím, že za poslední roky medicína udělala výryzné pokroky ve výzkumu antidepresiv.Poslední umírá naděje...

Deprese je špatně uchopitelný, špatně formulovatelný, špatně analyzovatelný i špatně popisovatelný stav, jediné, co se o ní dá s určitostí říci, že jde o stav mimořádně trýznivý. Trýzeň doprovázející depresi je hluboká, intenzivní a trvalá. Je neustálá, působí v každé minutě a plně se dá srovnat s intenzivní fyzickou bolestí. Je dlouhodobá a vede postiženého k uvažování o smyslu vlastní existence. Myšlenky nepokračují, točí se neustále v kruhu. Jsou vtíravé a agresivní. Ve smyslu agrese k sobě samému. Myšlení je ohlušující a ochromující. Nepovzbuzuje, ale ubíjí. Protože na svém životě nenachází už člověk zcela nic pozitivního, přivádí jej trýzeň k úvahám o smyslu další existence a k rozhodování o jejím dobrovolném ukončení. Ona mučivá trýzeň není potlačitelná rozumovými úvahami ani ničím jiným, v černi svého stavu nenachází člověk už zhola nic dobrého na sobě ani na svém okolí. Nevidí budoucnost a v minulosti nachází spíše ty špatné prožitky. S těmito stavy se nedá bojovat, lze je jenom přetrpět. Snad jediná myšlenka dokáže přinést částečnou a krátkodobou úlevu

Achojik lidisky, prisla jsem se sem mrknout, protoze depky mam uz rok..... a pri nich si ublizuju, tak jsem chtela vedet, jak to prozivaji ostatni a tak .....