PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

Jejda , nějak mi to tam skočilo dvakrát :o))

MÍŠO , ten pohřeb Tvé kamarádky je velice smutná záležitost , ale musíš být silná , vydržíž to , mysli na ni , že už ji nic netrépí a nebolí.
Musíš být silná hlavně kvůli jejím dětem , pro ně to teď bude hodně těžký , přišly o mamku:(Jsi hodná , že chceš pomáhat její holčice , bude to teď moc potřebovat.Je to velice smutný , ale i takovej život bohužel někdy je , přesto se musíme snažit ho MILOVAT i když nám někdy přináší i ty stinný stránky.
MÍŠO ,moc držím palce ať to zvládneš.

ZEFIRE, docela smutnej článek i když snad s dobrým koncem...čeho Ty se obáváš, bereš snad taky tolik prášků na spaní?
Jak se jinak cítíš? změnil už ji AD?

ZEFIRE, docela smutnej článek i když snad s dobrým koncem...čeho Ty se obáváš, bereš snad taky tolik prášků na spaní?
Jak se jinak cítíš? změnil už ji AD?

Ahojky všichni, jdu také k vám.......
Trpím panickou poruchou 3 roky, po úvodní léčbě jsem na Rivotrilu-1 na noc a ráno 1 Citalec a 1/2neurolu, ale včera - děs!!!!na omdlení, bez chuti k jídlu, prospala jsem celé odpoledne a tak mě vše vyčerpalo a unavilo, že i dnes v práci jsem jak vyždímaný citron.....Dá se toho někdy zbavit???? K dr. jdu až 2.8. tak to do té doby snad přežiju. Mám ještě Denyban-ten je na smutnou náladu-deprese, Neurol mi pomáhá, bez něj nemohu ani na nákup, do kina....Ráno trpím neurozou žaludku-nejde se ani nasnídat!!!!!Pomoc!!!! Jája.

Zdravím všechny zdravé-nemocné. Tohle mnou dneska docela zamávalo: http://www.super.cz/zdravi/15917--sokujici-zpoved-nicila-jsem-si-mozek-ve-spanku.html

AHOJ VŠEM

OLgo já sem chodím asi rok a půl a taky jsem zpočátku žasla, kolik lidí má tyhle potíže.....

jak píše Pajka i Ty Oli taky jsem cítila tu zvláštní "samotu" a smutek asi to k tý chorobě patří:(

Já se teď moc nervuju s tím mým pitomým zubem , mám strach aby se to tím celé znovu nespustilo....

Dopadla jsem špatně , přesně jak jsem předpokládala , má zubařka je na dovolené a skoro celé tamní oddělení takže tam není nikdo , kdo by mě vzal...a taky se do toho cizím zubařům ani nechce:(ach jo

mějte se dobře

Adélko, potěší to, viď, když tě někdo pochválí, jinak souhlasím s tebou ohledně Pajky. U agory postupuju už třetím rokem taky tak, nejdřív po metrech, potom po desítkách metrů a nakonec po stovkách metrů. Jde to pomalu, ze začátku člověk ani nevnímá okolí a soustředí se na ten jeden, deset, padesát metrů, ale podruhé, potřetí, podesáté už začneš i koukat okolo. Je to dřina, ale stojí to za to . A ona tahle rubrika dělá strašně moc, dlouho ji čtu, píšu sem teprve asi čtrnáct dnů nebo tři neděle a musím ti říct, že mi to strašně pomáhá, už na to nejsem sama a vždycky žasnu, kolik nás je....

Pajko,ty by sis to měla vzít jako zaměstnání,sedět tady a radit.Jsi prostě úžasná v tom cos mi napsala.Každý den 1m více pěšky a 10mvíce na kole.Panebože,nikdy jsem si to takhle neřekla a je to tak jednoduché.Normálně mi to vyrazilo dech a hned jdu na to.Holky a ještě něco vám musím napsat,protože někomu to říct musím.Včera mi jeden mladý muž řekl,že jsem pěkná,hodně pěkná blondýnka.Víte kam mi až vyletělo sebevědomí po letech urážek a ponižování?Ještě i dnes to hladí na duši

Xko-to si piš, agora! POkud zatím neuhýbáš,dobrý,ale já se taky držela až to tělo i duši zmohlo a vyhýbala jsem se kde čemu.Na agoru nasedla panika a už byla na světě moje diagnóza.Jojo,tak to bylo.A doufám,že už nebude hůř.A za spletení si mě s Dášou se neomlouvej, jsem přeci normální:-)))a koneckonců taky začínám na D.
tak čau....

Jo ještě něco.
Milé kolegyně agorafobičky,sháním radu:jak se bydlí-zatím čistě teoreticky-v 7.patře paneláku v našem "poruchovém " případě....máte někdo zkušenost? Ptám se samozřejmě vážně.Už dva dny myšlenkově vidím své tělo zmítající se-případně-kdesi téměř u nebes,se vším pod sebou tak malinkým,nakláněje se s hrůzou a smrtí v očích z balkonu či oken,houpaje se jak na koníčku a omdlévaje při každém pokusu pověsit prádlo...a že by to bylo skoro denně. A co moje balkénové květiny v té výšce, měly by vůbec smysl...a kdo by je zalíval?? No,tfuj,čtyřpokoják chceme, ale za cenu bydlet v mrakodrapu...odkázáni na funkční výtah...tak nevím.

Ahojte, no teda tady je splozíno příspěvků za dny volna,júúúúúúú... a zahlídla jsem ,že nějaká sestři bezva píchala a s osteospermem...se nestačím diviti.

Postarší panikářky-nemyslím teda věkěm,ale ty od počátků chatu-dnes mi volal nějakej mužskej,že prý Roman:-))),no teda překvapil mě túúze! Po hlase zněl OK,prý sem po dlouhém čase zas zavítá.
Vše jsem tu nečetla,ale jen prolítla,no taky mě trápí aspon něco...exém-svědění, dva roky byl klid a je to tu zas,mažu to čímsi od kožařky,ale nic moc efekt.Cucám homeopatika na to,ale taky nic.Pořád se něco děje, když člověk netuhne, neeskuje,neplápolá jak žito ve větru či se netřepe,tak zas něco jinýho se vy vrbí.
Víkend pracovní i odpočinkový, Cyrilka s Metodějem jsem oslavila zavařováním meruněk, Husa žehlením a meruňkovými kynutými knedlíky.Včerejšek grilováním s "tchány-něco se v nich probudilo a ledy asi lehce tají",poté jsem vlítla do zarostlého záhonu jak bagr s rýčem a jiným náčiním a dnes nás nečekaně pozvali známí.Pár Es včera i dnes.Jinak dobrý.Ráno jdu na pedikúru,bolí mě packy.
Tož zdravím všechny,hezký pondělí přeju.

Holky,
já jsem dnes dopoledne, stejně jako posledních pár dní také byla unavá, o ničem. Po obědě jsem měla dokonce bolesti svalů, ale zabraly přír. hormony a po 16. hod. jsem už plavala v jezeru. Ale kdyby mě nevytáhla kamarádka, tak ležím ještě u TV.

Vždy sleduji nedělní pohádku, pak Křesťanské magazíny, někdy následně Hledání ztraceného času a filmem pro pamětníky kočním :) Z této domácí dívárny jsem byla mile vytržena k vodě svojí hodně ukecanou kamarádkou. Pak už ale tolik nemluvila a já sledovala na hladině odrážející se sluníčko, v některých místech klidnou vodu jako zrcadlo, no poezie a balzám na tělo i dušičku.

Představte si, že tam u vody také tak sedíte nebo si plavete, nic vám neschází, jen se kocháte nádherou jezera a krajinou kolem :)

No a kamarádčina roční Éliška tam také nechyběla, byla rozkošná. Vybrala si na pláži mé nohy a usilovně je mazla pískem, no jak je tak malé dítě chytré. Byla jak andílek, taková nahatá trochu baculka, usměvavé sluníčko s očima jak dvě jiskřičky.

... a včera 7.7. v 7.40 hod. se našim známým narodila holčička Terezka, úplná baculka vážící neskutečných 4,60 kg.

Pajko, fakt jsi me vylekala..ale mas pravdu...ja se bojim obchodaku...navic tam jedu s tchyni...ale nakoupit musim...vim, ze to zvladnu, ale fakt se premaham...ty brdo, tak jeste abych mela agorku, to snad ne!!!!
A to jsem se dnes citila tak dobre, dokonce rano ani zadna nervoza, kterou bych musela prekonavat...fakt v pohode...zvladla jsem i jednu dooooost stres akci, prijela mi navsteva, ktera se tu pekne skarede pohadala, byly i slzy, ja to rozdychala a uklidnovala je a pak byla moooc na sebe pysna, jak jsem to zvladla, v klidu, bez emoci....no, ale asi pak za hodinu si radsi vzala neurol...ale i tak jsem na sebe byla pysna...taky jsem konecne dnes spala bez prasku, az do 9, v pohode...a ted se zacinam bat te agory...ale neeeeeee, ja ji urcite mit nebudu a pokud snad by chtela zautocit, jdu do boje!!!!!Ja prece obchodaky a nakupovani zboznovala, i kdyz na to moc nebylo...a ted, kdyz je, tak vlastne ani nemam chut si neco zkouset...vlastne chut by byla, ale jak vlezu do obchodu, tak to honem rychle projdu, ani si vlastne nic neprohlidnu, jen abych uz byla pryc...pokud mam neurol, je to v pohode a muzu nakupovat, ale jinak v hrozne rychlosti...no nic, budu muset zalarmovat muze, at to co nejdrive stopneme.
A propo-ja vlastne myslela, ze kdyz ma clovek PP, tak se kazdy boji jit nekam mezi lidi, aby nemel ataku...vubec me nenapadlo, ze to uz je vlastne agorka:(
Takze lidicky, vy, co mate PP, vam vubec nedela problem jit do obchodaku? Ty jo, tak to mam teda asi i agorku:(

Pajko, ty pocity smutku a osamění i když svítí sluníčko a všude okole je plno barev znám taky. U tebe to bylo v tom bazénu, u mne se to stává někdy , když jdu svou trasou na procházku. To vůbec nevnímám okolí a jdu jen proto, abych šla, abych to svoje kolečko jenom ušla, protože jsem si to dala za úkol. Jindy se raduju, jak všude vyrostly krásné domky, jak jsou udržované zahrádky a jak je venku krásně.
Dnes už opravdu konečně zalézám, syn přijel a zase odjel, takže zamykám, vypouštím kočky a jdu si chvilku číst. Ráno zase ahoj.

Dášendo, nejlepší jsou sestry, které dobře píchají a pěstují osteospermum :-) Ty to pěkně zvládneš, v pololeže na křesle přece budeš automaticky :-)

Hani, a Tobě, když se terapie nebude líbit, bude nepříjemná nebo cokoliv, prostě přerušíš ji... a odkráčíš...

xxx, jo je :( ale Ty ji stopneš, nedáš šanci, máš štěstí, že ses začala léčit prakticky okamžitě a jsi v dobrých rukou!!!

Hani, když já dnes ale nejsem vůbec obdivuhodná, jsem smíchu a Dášenda na to reagovala úplně správně. Nepropadej smutku, přece už víš, že zase přijde dobrá nálada, elán i optimismus. Mrkni na www.lundbeck.cz jsou tam dobře popsány i potíže klimakterické...
http://cz.lundbeck.com/cz/Public/what_we_do/Depression/documents/Trapi%20vas%20deprese%20v%20perimenopauze.pdf

Mám dnes velikánskou depku, skoro celou dobu v tom bazénu jsem myslela ma to, že svítí a hřeje slunce a já se nekochám, voda čistá a modrá jak Jadran, já pocit smutku a osamění a jenom jsem to jela opravdu na výdrž, tedy ne fyzicky, ale psychicky: Vydržať. To jsem sice vydržela, ale ten pocit, no já tuším jeho pozadí, je to osamělost, přepadá mě často. Ty puberťáky, i když byli strašní a hnusní grázlíci, mně snad poslal andělíček můj strážníček, protože oni mě přeladili k tomu, že jsem sama sobě musela smát. Jak asi můžu vypadat? S břichem jako v pátém, tako dobře, v šestém měsíci těhotenství, opálená jak od moře, mokré splihlé z chlorované vody věčně prošedivělé vlasy, v uších žluté špuntíky na modré šňůrce (mně fakt strašně nepříjemně zaléhají uši, když skočím do vody, tož to raději z jedné strany ucpu a Eustachova trubice dá pokoj), v očích asi strach a urpurné soustředění a pak sebou odhodlaně plácnu jak žabka, no ropucha vlastně... :-))) Super zmetky šipky do vody skákající babička :-) Snad se pro vás (i pro sebe) nechám nafotit :-)
Takže lék na depku? Např.udělat si ze sebe srandu. No, mně to taky nejde vždycky, ale snažím se jí nepoddat.

Peto, co mi pomáhá na ataky? Neurol. Zatím vždy pomohl. Postupem času i pár fíglíků, o kterých vím, že je potřeba je nasadit do akce anebo je mám osvědčené, ale hlavně Neurol, cítím, když začne zabírat, nikdo by mě neošidil placebem... a k tomu musím poznamenat :( protože bych ten placebo efekt brala. Jestli máš opravdu příliš vysilující stavy, tj.ataky. pak je to opravdu nebezpečné, protože sebevědomí Ti moc nepomůže u strhaného srdíčka. Jak často Tě ta potvůrka atakuje, jen tak, abych měla představu, jak často se rveš.
A pak zkus popsat, jaký má ataka průběh. tj.příznaky, délka trvání a jaké páky proti ní nasazuješ, tedy metody, které sis vypracovala. Nemusíš samozřejmě odpovídat, ale tady každá předaná zkušenost má cenu zlata. Možná si to přečte někdo, komu právě Tvůj způsob pomůže a pak to má smysl sem psát...

Oli, Ty si opravdu odpočiň, musela to být zabíračka, ale na druhou stranu, jsi moc šikovná a i tohle asi vnímáš jako pokrok, že?

Dáši, bolavý zub je tak konkrétní bolest, že je asi únosný podle PP... Přeju Ti, aby Tvá doktorka byla zítra v práci a zoubek uvedla do bezbolestna...

ahoj ,Pajko, nestras s tou agorou.. ja mam jen strach, aby se mi tam neudelalo zle...a to je asi ta agora, co?:(ale zatim chodim vsude...

Tééda Oli to má syn parádního koníčka , to je moc zajímavý, tak teď už fakt dobrou:o))co já si na té chalupě počnu bez internetu :( já závisláček :( nemáme notebook , ten muž plánuje koupit až po oknech, pc máme každý svoje a noťas si pak budem půjčovat mezi sebou na cesty :o))

Dášendo, já bych už jinak byla hodinu v posteli, ráno straším taky od pěti, ale teď čekám, že se zastaví syn, jak dělá ten šerm tak dnes celý den měli souboje na Staroměstském náměstí, doma vyloží gotickou výzbroj a jede zpátky na Karlův most, kde mají nějaké vystoupení v půl třetí ráno. Takže až odjede tak zamknu a zalezu taky.