PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

Pajko ,to se poddá dík za radu ,já se oklepu a zase budu makat a pracovat,jen ten vítr ,kdyby se malinko uklidnil,to by se mi hodilo.Jinak dnes budu něco kreslit,šít atd.,potřebuju jednomu malému kluč. ušít kapsář mašinku,tak já pořád něco vymýšlím,takové ty stavy ,jako ,že se někdo nudí,co to je?Ted musím také pomoct dceři,alespon nějak ,protože jejímu partnerovi umřel tatínek 59,takže smutný.Byl supr táta i manžel,tak nevím,no budu se snažit.

Lily, chtěla jsem zareagovat jen na počátek a pospíchat do bazénu, když dnes otevřeli koupák-voda je cca 19C, ale kilometřík zvládnu :)
Jenže mi to nedá. Myslím, že člověk neumí objektivně posoudit, jak působí na okolí, ale Ty jsi tady sice utrápené, ale taky sluníčko se srdcem na dlani!!! Na mě tak působíš, nefňukáš, sděluješ, hledáš cestu, bijuješ. Kdysi jsem Ti napsala, že vše, co napíšeš, se točí kolem. Zefír se na totéž asi urazil, nikdy nezareagoval, nepoužil žádný argument, jede si ve svém tunelu otázek kolem své osoby. Ty jsi se neurazila, vědělas, že se Tě nechci dotknout, že Tě chci tím popíchnutím poposunout a od té doby opravdu nasloucháš druhým a reaguješ na ně...
K té fototerapii, abych pravdu řekla nevím, ale je součástí psychoterapie v širokém smyslu slova, ale pokud někdo ví, že je světlomil, asi by si měl lampu pořídit a dle návodu ji používat. Určitě je možné ji dnes mít i na splátky.
Napsalas to moc hezky o svých blízkých a vrať se k tomu, co píšeš o tatínkovi a babičce. Když je Ti dobře, jsi srovnaná i s nimi, ale když ne, "vypadnou" na Tebe z podvědomí :( Odtud je musíš vytěsnit, tedy ne je, ale děs kolem jejich odchodu...
Jinak, když psala o té činorodosti, tak já moc neumím brzdit, jedu a jedu, no Pendolíno. Ale klid si umím naštěstí taky vychutnat. Takže teď jdu na ten bazén, jako vždy s lehkou úzkostí a jak bude přibývat uplavaných bazénů, bude sílit i klid mé duše...
A k té kolegyni: naopak chovala ses moudře! Promiň, ale vůl a kravka v jednom byla ona a takové lidi je třeba vydržet, ale ne řešit. Jenom se z takových lidí odnauč stresovat, je třeba uvědomit si svou cenu, ale blbci byť i naznačovat, že je blbec, je ta nejhorší cesta, jakou lze zvolit. Takže jsi byla šikulka i tam :-)
Sluníčko, nějak ani nevím, když mám pocuchané nervy, dovedu šílet i z přemíry světla, za tím sklem vnímám, že svět jásá a září, ale ve mně je černočerná děsivá tma. Jsou dny, kdy cítím, jak se z něj nabíjím ajiné, kdy mě jeho ostrost ubíjí... nejsem v tom směru asi nijak vyhraněná. Mám ráda podzim i zimu snesu, přestože nelyžuju. Nejvíc mi dává zabrat jarní vlání, to oteplování, kdy mhouřím oči z přemíry světla, přehřívám se z oblečení, protože odhadnout správnou míru je těžké, cítím nepříjemný neklid. To už mě spíše křísí mrazivý vítr. Tohle neklidno mě obvykle přejde v průběhu dubna a začne už v lednu, únoru, jak se prodlužuje dne. Je pro mě snazší jít temnou ulicí než prozářenou sluncem, jakoby ta tma znamenala nějakou intimitu. Mám to tak od útlého mládí...od vzniku mých potíží.

Hanko, zkus hodně pít, je to způsob, jak si zdravě zvednout tlak. Hned po probuzení vypij aspoň půl litru tekutin, neslazený čaj či pouhou vodu.

Hezký víkend vám všem...

Lily, on tu reakci nespustí tak docela omylem. Panikář je člověk, který nepřiměřeně citlivě reaguje na podnětu zevnitř i zvnějšku. Stručně řečeno, každá maličkost nás vykolejí a reagujeme strachem anebo úzkostí. A se strachem souvisí nastartování organismu do obranného(útěk) nebo útočného stavu (boj). Proč reagujeme přecitlivěle, to nevím, ale možná na to někdy nějak někde najdu odpověď... Mžná je to podobné jako prah bolestivosti, tak prah citlivosti, nevím, asi nějaký fyziolog by mohl znát odpověď.

Ahoj všem,tak já od rána dobré až najednou v poledne pracuji u kuchynské linky a bum,najednou stav,že jdu na zem,motání hlavy ,mdlo,já tohle mívám i od tlaku ,jenže pak se patřičně vynervuju a vyděsím a jsem v háji,tak lup prášek,pustím kazetu,vybulím se,pak mě bolí hlava ,ale psych.je mi líp.Já tohle tlakové počasí nesu moc špatně.No tak snad se proberu Hanča

Lily, řekla bych že s tou prací jsme na tom byly trochu podobně, to je to - jak mi psala Martina, naučít se říkat ne, to je opravdu moc důležité. Taky jsem na sebe nechala navalit práce jak za tři lidi, přitom stresy, velká odpovědnost za moc peněz, nechala jsem se využívat, šikanovat, manipulovat se sebou, vydírat a vyhrožovat. Na začátku jsem se ještě ozývala, ale pak už jsem neměla sílu se pořád se šéfy hádat, stejně jsem nic nedosáhla a měla jsem pak ještě větší nervy a nemohla v klidu pracovat. Je to také to, že na sebe klademe velké nároky, něco jako perfekcionismus a neschopnost požádat a říci si o pomoc. Hlavně nenechat si to špatné líbit a když je třeba, jít o dům dál, dokud je čas. V teorii to všechno vím, dobře dokážu radit jiným, ale sama sobě poradit nedokážu a hlavně uvést to vše do praxe.
Adélko, xxx Ti to napsala moc hezky, já také věřím, že každý máme někde tu svoji polovinu, kterou jednou každý najde - dřív nebo později. A ty ji najdeš taky. Znám lidi, kteří když se podívají na své trápení s odstupem času, tak potom zjistí, že to bylo vlastně to nejlepší, co je tehdy mohlo potkat. Člověk se holt asi musí někdy dostat na to dno, aby se mohl od něho odrazit. Ty si potřebuješ nejprve uvědomit svoji hodnotu, aby sis už nenechala nikdy to špatné od nikoho líbit a teprve až budeš nezávislá samostatná a sebevědomá bytost, začneš přitahovat úplně jiné protějšky, kvalitní, ne takové, kteří si na Tobě jenom hojí svoje mindráky.
Všechny Vás moc zdravím a držím všem palce!

text

Pajko,já si také říkám,jestli někdy budu opravdu v pohodě,upřímně myslím,že ne,ale alespon trochu v normě,protože je to hrozně vyčerpávající.A AD to asi opravdu samotné nevyřeší.

Podle mě agorafobie omezuje život mnohem víc, než občasná panická ataka. Je balvan a cosi, co brání pohybovat se volně, svobodně a radostně životem. (na druhou stranu agorafobické úzkosti se člověk vyhne, když se neexponuje, před atakami, které útočí ve dne v noci už mnohdy není kam utéci)Vzpomínám si, když se má PP rozběsnila před šesti lety, byla jsem vyklepaná ze všeho, sice jsem všude chodila, jezdila na služební cesty, ale vše jsem zvládala s obrovským sebezařením a nesmírnou únavou. Pozitivní bylo, že jsem se nevzdala, negativní určitě to, že můj organismus dostal nezdravou míru zátěže. Přirovnání: pohyb, kdy dobíháte tramvaj s během pro radost. Ten první je ve stresu, ten druhý je relax... Tedy když má agorafobie ruku v ruce s PP běsnily, ocitla jsem kdysi v centru města a měla vyjímečně klidnou, naprostou uvolněnou světlou chvilku a v tom okamžiku vnitřní harmonie jsem si pomyslela "takže tak to mají nonstop všichni, kdo tyhle potíže nemají...to je ale paráda..." Nebyla v tom závist, smutek či vztek, že já ne, jenom takový němý úžas poznání a možná vděk, že i já se chvíli můžu bezstarostně a hlavně bezúzkostně vznášet ulicemi. Já vím, že můžu pořád, ale nevím, co to je, že malá dušička je ve mně téměř vždycky. Ano, čím víc jdu do terénu, tím míň se bojím, ale nevím, jestli někdy nastane, že se nebudu bát vůbec, že ten strach zažraný v podvědomí vytěsním docela :(

Adélko prostě jsem jednoho dne před lety zažila autonehodu a pak se to projevilo.Je to už moc let.Pak byla období dobrá,kdy jsem zvládala uplně vše ,třeba roky,pak horší,neměla jsem moc lehký život a to se vždy zhoršilo a ted od ledna se to zbláznilo,přechod apod.takže obchody apod.blbý,doprava blbý,a tak jsem co vyfasovala AD a výsledek ?Jednak jsem se jich děsně bála,a taky i po malé dávce mi bylo blbě.Moje tělo si 3 týdny zvykalo na tu nejmenší dávku.A doktor mi řekl,že AD v mém případě stejně není řešení.A tak spíš zase terapie a musím máknout sama i když někdy je to šílenýýýýýýýýýýýýýýý,ale pak se oklepu,chvíli je to lepší a pak to udeří,stačí nějaké nervy,stres a je to.No tak vidíš sama radím a sama mám co dělat se sebou.

Ahoj, mám také agorafobii,nejhorší to bylo před několika lety zpátky.Netušila jsem ,oč jde,proč nechodím nikam,jak jiní,proč "je mi stále divně,slabo,motavo,dnem i nocí".Stavy se zhoršovaly ,až po prvním porodu vyústily v pořádné záchvaty paniky.Takže po návštěvě psychiatričky diagnóza Pp s agorafobií.Okamžitou pomocí mi byla ádéčka Apo-parox,která zpočátku děsivě působila zhoršení potíží,ale po dvou týdnech bylo zlepšování mých stavů znát.Brala jsem ho dva roky,pak před druhým otěhotněním vysadila a ted mám 9.ti měsíční mimino a beru cca 4 měsíce nižší dávku než minule zase.Začly mě trápit opět silné arytmie a nejistota venku-prostory atd.,k tomu se logicky přidružily úzkosti,stres,obavy,ale panika naštěstí néééééééééé! Tentokrát jsem počkala,zda to vše samo nějak neodezní,ale samozřejmě ne,i po zkušenostech,jak s tím vším mohu naložit.
Jinak s přítelem a nynějším manželem jsme taky zažili plno trápení kvůli mému nechození a nechtění být akční:-),ale nějak jsme to ustáli,i když to vůbec nebyo lehké!--hádky,já sama doma,on si rád vyšel s kámoši...na dovču atd. Máš pravdu,že takové ženské agorafobičky aktivní mužský nebaví.je to otázka štěstí a osudu,zda spolu vydrží,zda toto vše vztah nenaruší ,ba až nezahubí.Ty máš velikou výhodu,např.oproti mně,víš,oč jde daleko dřív,než já tenkrát...tolik let o ničem,nesmím na to pomyslet.Ale na str.druhé se snažím až ted i v tom najít nějaké pozitivum,myslím,že to třeba mělo tak být a přineslo to jistý úspěch v sebepoznání a možnosti se sebou zatočit:-).Trvalo to,ale asi to stálo zato.Pomohlo i nutné pečévání o děti,chod rodiny a potřeba být zaměstnaná.
Hodně štěstí ti přeju.

Holky,
příjemné sobotní ráno - u nás je alespoň příjemné, když se člověk opět vzbudí do slunéčka. Podle mě, 80% našich depresí, PP, úzkostí atd. je díky neznalosti o výchově ze stran našich rodičů, pedagogů, lékařů apod.
:-(

Lily,

tolik nepíšu proto, že odpočívám - tělo i psychično si to žádalo.

Ty Tvé depky po menstruaci nezvládne už žádný hormon, ale je Tvá práce na sobě samé. Vím, je to těžké, ale snaž se relaxovat při klidné hudbě - do nekonečna, až to zabere, vím, o čem píšu. Rozebírej sama sebe, pouč se z chyb, kt. Tvá osůbka dělala díky špatným návykům z výchovy, a CHTĚJ ZMĚNIT SVŮJ SVĚT.

Ono to jde: Můj případ - celá zničená jsem sedávala u své kamarádky v její kuchyni a žasla nad tím, jak se ona ladně starala o svou rodinu se třemi, teď už čtyřmi, dětmi. Měla tolik práce a vše dělala s radostí - je i pracovitá. V kuchyni se prostě vznášela. Ta holka denně vaří, pak zavařuje plody zahrádky, suší ovoce, aranžuje květiny, rodí děti, šije oblečení, dělá adrenalinové sporty a duchovní cvičení, čte, jezdí na výlety atd. Její manžel, velký podnikatel s ní moc času netráví, tak si musí umět se svým časem poradit sama - aby jí ani nebylo smuto. Proto si v 37 letech pořídila 4. dítě, když ty starší už vychází ZŠ. Někdo řekne, že je to dané. Je, ale ta holka na sobě také maká, i když vždy byla zdravá - zase byly nemocné děti. Učí se o přírodní léčbě, čte o duchovním životě, kt. opravdu moc nabíjí. Teď už žijeme dost podobě a já jsem pochopila, kde je to štěstí - nestresovat se tím, co bude, co bylo. Prostě jít dál a naučit se lehce dýchat. Já jsem byla plná MINDRÁKŮ díky své nemoci i díky mé matce, díky některým pedagogům a doktorům, ale ty mindráky jsem se snažila ze života vymazat, PROTOŽE JSOU ZHOUBNĚ NIČIVÉ! KDYŽ SI ČLOVĚK UVĚDOMÍ PUD SEBEZÁCHOVY, TAK SE ZVETÍ. Nikdy jsem si neříkala, že se z mé nemoci nehnu dopředu, prostě jsem relaxovala polomrtvá v posteli, modlila se a počítala při tom korálky - prostě 10 modliteb jsem musela odříkat, abych se vyvážila a zapomněla na děsné utrpení z nemoci. Toto je má rada teď, to, čím jsem prošla já a jak jsem sklidila já to ovoce života.

Žlučník je zrádný,
mě také pořád trápí, i když si dávám na jídlo pozor. Ty tam máš ovšem energetický blok - zn. to, nebýt naštvaná nad svým životem a vědomě prodýchávat místo,kde žlučník leží - několikrát za den a představit si tam, jak se točí žlutá spirála energie.

Hodně sil a napiš mně příště, co jsi z léčebných praktitk vyzkoušela a jaké máš z toho pocity, jo?!

Hezké sobotní ráno.

XXX-já nikdy Neurol nebrala, asi si mě pleteš s někým,ne:-)? AD beru znovu už 4 měsíce.

Mějte se OK.

Hanko,prosím tě napíšeš mi jak jsi na tom s agorafobii,jak dlouho a proč a do jaké míry tě omezuje?Ovšem pokud chceš

hanko,radíš dobře a podle toho co čtu nejenom mě.A že si nedovedeš poradit se svou snachou?Ale tady přeci každá máme problém s kterým si nedovedeme poradit,proto sem přeci píšeme,takže klidně dávej rady dál,sama víš jak zájem druhých o tvoje starosti povzbuzuje.S tou agorafobii se peru také,otravuje mě daleko víc než pp.Ještě se vrátím k těm svým slavným partnerum.Kvuli agoře jsem s nimi nemohla nikam chodit,jezdit na vylety,nevedli jsme žádný společenský život a já docela chápu at už byli jacíkoliv že je to absolutně nemohlo bavit.TOhle by nebavilo žádného chlapa

Hanko, my takové společné zlatíčko nemáme :( ale máš pravdu s tím generačním rozdílem, já když ty dva - otce a syna pozoruju, mívám pocit, že jsou spíš bráškové, syn se ženil velice mladý, ale jsou spolu už 13.rok, mají moc pěkný vztah a já jen doufám, že jim to vydrží... Porod na PP nemá, může být nepříjemný, ale je to přirozený proces zakončený obrovskou radostí, pokud vše jde, jak má... PP porucha svými atakami balancuje na hranici zdraví, rozumu a prožíváním velmi často i života :( Mě ani jeden z mých porodů nevysílil tak, jako silná panická ataka :(

Lily, se žlučníkem Ti neporadím, jenom s těmi potížemi paradoxně po... Tě chápu, mám to poslední roky taky tak :( Jen na to nic neberu...

Adélko, napsaly Ti to pěkně holky. Zejména ta věta od Lily o tom, že jsi byla vlastně celou dobu sama, je velice trefná. Tys žila víc vedle těch mužských, než s nimi :( A co Ti Hanka radí ohledně aktivity a práce, tak pod tu se můžu podepsat.

Mám dnes divné spaní, i ve spánku jsem stavěla :( Už bych to chtěla mít z krku. Jdu to ještě zkusit. Dobré ráno všem

Adelko ty se v tom nějak topíš,kde jsi pracovala předtím a kde bydlíš?Zkus si třeba najít přez internet kamošku ve svém bydlišti a neboj se,uživíš se,začni schánět cokoliv co ted zvládneš třeba jen uklid,a nebo skoč na pracák.A věř mi spousta lidí je samo a třeba bude za tvé přátelství vděčno.No oba rodiče alkoholici,taky tvrdé,sorozence asi nemáš,co nějaké jiné příbuzné?Ale nespoléhej na nikoho,začni na sebe,a pes ten je opravdu věrný přítel,ale i přez pejska můžeš najít známé.Mně je 51 a mám známé v různých věkových kategoriich.Důležité je ,že máš byt,ale také ho budeš muset z něčeho platit,oprosti se od něj a začni znovu a uvidíš zvládneš to.Víš co se říká ,že ženská vydrží všechno.No já ti radím a sama se peru s blbou agarofobii a neumím si udělat pořádek se snachou,vid?

omlouvam se za ty chyby,ale nerozsvitila jsem si a spatne vidim na klavesnici

paneboze opravuji se moc me BIL

Lily nepracuji,jsem jiz 3roky na socialce,finance zajistoval pritel.To je taky asi jedina jeho kladna vlastnost,ze je velice pracovity aneboji se zadne prace at uz je to cisnik nebo zednik.Jinak je bohuzel arogantni,urypany,suvereni alkoholik a hrac automatu.Pejska mam uz 7roku,jezevcici a mam ji od miminka a je to vlastne jediny tvorecek kteremu muzu dat lasku a ona mi to oplaci stejnym dilem.Je az neskutecne hodna a mila a rika se ze jaky pes takovy pan.Vlastne naopak.Ja jsem taky hrozne hodna ale nekdy az blba.Nesnasim hadky a konflikty,protoze dobre vim jak dokaze byt zivot kruty,tak proc si ho jeste zhorsovat.Byt je napsany na me,o to jsem usilovala,protoze byvaly pritel me z bytu jednoduse vyhodil,protoze byl jeho a ja jsem se ocitla doslova na ulici se psem a trochou obleceni a pak jsem se motala po ubytovnach a tak ruzne.Mam jenom otce ale nestykam se snim,je hodne nemocny,byl kdysi alkoholik amoc me byl,mamka umrela kdyz mi bylo 20,zabil ji alkohol,proto ja nesnm ani pralinku,kde by hohl byt rum.Kamaradky?jsou kamaradky holky a zenske s kterzma se znas podle videni kdyz vencis psa,ale ktere si s teboi rady povidaji at uz je jim18 nebo 60?

Ahoj holky všechny,mohuli říct odrodila jsem 3 děti a také mám názor,že porod je lepší než PP nebo agarofobie.A žlučník,já ho mám vyoperovaný 25let a problémy mám stejně.Dnes už se operuje laparoskopicky,ale tenkrát to byl docela zážitek.Stejně nemůžu kavu,papriku,koření,smažené,prosttě žádné zázraky.Zkoušela jsi před jídlem Isochol?Hlavně samozřejmě nervy,pak chlad a pak dietní chyba.U nás ho má také vyoperovaný celá rodina a nikdo nemá problémy jen já.Měla jsem kameny i bláto.Berou ti v případě celý žlučník tudíž i kameny i bláto v něm.Pokud nemáš ale jako já blátíčko ještě ve člučovodech.