PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

Miss, ptala ses me, jaky byl porod.Ja mela docela rychlovku-cca za 4 hodiny se vsim vsudy:) A jak jsi psala, ze PP je proti porodu nic, tak ja to citim uplne naopak. V tydnu, kdy jsem mela asi 15 atak denne a bylo mi fakt zle,tak jsem rikala,ze porod je proti tomu prochazka ruzovou zahradou:)

Ditus, jeste jsem se chtela zeptat, jak dlouho a jak casto a kolik a jestli vubec jsi brala neurol..Ja se ho snazim nebrat si a vydrzet tu nervozu, jenomze jsem tu cetla, ze si ho mam radsi vzit a netrpet, protoze pak jsem nervozni druhy den jeste vic z toho, co zase prijde a jestli mi bude zase tak zle..takze jsem dneska, kdyz jsem citila, ze zacinam byt nervozni, si klidne jeden dala a byla jsem v pohode...zitra jdu na tu svatbu, takze se bez nej urcite neobejdu..chci si to aspon trosku uzit a nestresovat se..

taky jsem se chtela zeptat, zda jste mel nekdo problem se spanim pri brani AD...ja porad nemuzu moc spat...to me spani je porad lehke, neustale se budim a zase tezce usinam...

Hani, to je super, takova velka rodina:)ja vzdy tvrdila, ze budu mit 14 deti:) ted uz teda ne:))

text

Hm ,ale tak jsi na tom podobně ,ale jsou to stejně naše zlata ,vid,tedy moje jo.Jen ten synek s tou snachou nám to brzdí.No já jsem ráda,že je mám,i když třeba když byly malé bylo to občas sranda a na hlavu,no byl džíp a vždycky vyskákaly ,no legrace.Ale Natálka se fakt povedla,je to prima hodná holka,taková láska všech,svoji povahou,ale naštěstí má i trochu flegmatična s tatínka,což je dobře pro ní.Jinak hudebnice,tanečnice,výtvarnice a dětský sen modní návrhářka pro děti a nevěsty trvá už od 1.třídy.Neřeším to,v tomto směru nechávám dětem naprostou volnost.Kluci mají SS,holky VS.No a dnes jsem jak praštěná,ten vítr je odporný.Víš co ten generační rozdíl tam u nás moc znát neni,občas mi připadá,když sleduju co Jirka 31 s Naty 12 vyvádí ,kdo z nich má víc rozumu a nevím.Ne je to fajn,život bez dětí ,by pro mě neměl smysl.Asi i proto učím SS a malé děti .

Hanko, pochopila :-))) Sice chvilku mě mátlo 31,30,1x27+2x27, těch 12 na konci už byla brnkačka :-). Máme s přítelem dohromady 5 dětí, jenom jsem ty jeho nezažila v dětském věku (41,38), on moje však ano (31,26,24) Vnoučata už nás znají jako pár (2x18, 12,8,7,4). Neumím vařit v malém, úplně mám problém uvařit něčeho jen pro dva, jsem zvyklá na moc stolovníků a dělá mi to radost, když se všichni sejdou. Ty už mezi nimi máš generační rozdíl, můj syn (31) má syna 12 let, takový rozdíl je mezi vaším nejstarším a nejmladší Natali. :)

Pajko ted to po sobě čtu tedy já jsem dnes fakt zabržděná nenapsala jsem ,že syna 30 a dceru 27 mám já také z prvního manželství.Když byly malé tatínek se jim zamiloval a odešel za láskou.No a já se pak podruhé vdala,ale jelikož můj syn ,dcera žijí s mým druhým mužem od mala je to jejich táta a Natali máme spolu.No tak dalo se to napsat jednoduše,ale já jsem dnes zabržděná tak promin.Prostě celkem máme 6 dětí 31,30,3x27 a 12 hezký ne?Hanka

A hlavně nejmladší prohlašuje,že to má výhody,že jí ochráněj,no ovšem ,když se sejdou naše 3 dívenky 27let je tu jak říká můj muž přebuchtíno a ty tedy melou.Takže u nás bývalo hodně rušno a veslo,ted už je klid,už mají své životy.

Pajko není to tak složité ,máme 3děti 30syn,27 dcera a 12let a manžel má z prvního manželství 31syna a dvojčata holky 27 let.Jenže už mají všichni své partnery,holky dvojčata jedna bydlí ve Varech,druhá u Plzně,syn bydlí v Praze,a náš milovaný syn,,,,,,,,,,,bydlí 10km od nás,všechny děti se vzájemně mají moc rády,všichni zbožnují nejmladší,na všechny narozeniny,svátky ,Vánoce jsou pohromadě.Nerozlišujeme jsou to naše děti,já je mám od mala na krku,jedné z dvjčat už jsem dělala svatbu před 2 roky.Se všema se až do své svatby stýkal i syn,opd svatby ne.S námi žije jen Terka 27 a Natali 12 už asi 10let jen naše 4 členná rodinka.Ostatní samozřejmě jezdí,mají bezva partnery.A nejvíc si libuje Natali,která o prázdninách jede na týden ke každému mimo synka.No a pak mám ještě 1 v Africe a 1 v Indii.Ale to jak sama víš je daleko.Nicméně se všema jsem v kontaktu ,meilují ,píší min.3x týdně,nebo volají a střídavě jezdí jak mají čas.Rozhodně víc k nám než k mamince.Maminka zvolila karieru a pohodlí no a v dětství se jim drobet nevěnovala tak se na mě v dobrém slova smyslu přisály,dokonce jedno z dvojčat jde i pracovně v mých šlépějích.No a všichni mě ubezpečují ,že vina se synem a snachou nebude na mé straně a ani oni to nechápou.A já se musím snažit to nějak vynulovat.Ale Pajko když jim bylo 3 holkám 10let,klukům 12,13 let,to byla závodní jídelna hadr.Ale máme se rádi a to je důležité.

Adélko, jsem přesvědčena, že to zvládneš. V podstatě nemáš ani jinou možnost, než přežít. Ověříš si, že jsi schopná žít sama, postarat se o sebe a že je to lepší být sama, než žít s tyranem... vlastně už teď žiješ sama. Ještě ses nesmířila, že rozchod je definitivní, proto ho vyhlížíš a nespíš bys ho přijala zpět, ale přeju Ti, aby se nevrátil. Jak bude přibývta dní bez něj, budeš si jistější v tom, že to všechno zvládneš. Máš alespoň příbuzné, přátele, někoho blízkého? Zkus si napsat na papír do dvou sloupečků plusy a mínusy jeho odchodu a udělej si z nich závěr. Mělo by Ti to pomoci, protože pochybuju, že těch plusů bude kvantitativní i kvalitativní nadbytek... Nakonec se dopracuješ sama k tomu, že je dobře, že je pryč. Nepřemýšlej o tom, jestli to zvládneš, dívej se před sebe, určitě potká láska v podobě někoho, kdo bude normální a bude Tě mít obyčejně rád bez potřeby zraňovat. Moc Ti to přeju.

Hanko, znáš někoho v okolí Tvé snachy, na jehož názor dá? I to by byla cesta. Měl by jí někdo otevřít oči... Kolik těch dětí, včetně vyvdaných a adoptovaných, vlastně máš? :-)

Adélko promin,ale moc tě nechápu,léky jsi nebrala nikdy,děti jsi nechtěla,ale možná kdybys je měla máš smysl života a dnes nevyhlížíž člověka co tě trápil.Pro mě vždy děti byly motivací jít dál,snažit se a že můj život nebyl vůbec lehký to mi věř.A takové ty řeči,jsem k ničemu to je nesmysl a rozumný psycholog by ti řekl,přestante se litovat.Nevím jak zvládáš ataky PP,zda máš agarofobii apod.A že to zvládneš je víc než jasné,máš nějaké koníčky,zájmy,přátele?Nedělej ze sebe neschopnou to nejsi,vrhni se třeba na charitu,snaž se někomu sama pomoct.Najdi si třeba na netu kamarády,já myslím,že podcenování je na nic,je pravda ,že zvyk je hrozná věc,ale to přebolí,než aby mě někdo týral raději budu sama.Nepíšu ti to ve zlém,ale v dobrém,nevím odkud si ani čím se živíš,ale každopádně to zvládneš a držím ti palce.

Adelko, urcite to zvladnes. Musis. A navic je to nejlepsi motivace, jak se uzdravit, ze se musis spolehnout sama na sebe..to ti doda moc sily a energie,protoze si prece chces uzivat zivota a vsech jeho kras...a taky jeste potkat tu zivotni lasku:)A vubec se neboj, ze bys neco nezvladla...uvidis, pujde to...jen trenovat, jak tu vsichni a dobre radi:)

Panebože já fakt nevím jak to zvládnu,až do ted jsm nad tím nepřemýšlela

Holky zlaté děkuji vám že jste každá přidala pár slovíček které povzbudily.Přežila jsem sice né bez ataky noc,nebyla jsem totiž v noci už strašně dlouho sama a paniku jsem čekala.Dnes bojuji sama se sebou,na jedné straně vyhlížím z okna,jestli se přítel nevratí a nezaparkuje na místě kam z okna vidím a na druhé straně nechci aby se vrátil.Já si totiž moc dobře uvědomuji jeho tentokrát psychické týraní,které je někdy horší než to fyzické,ale ten zvyk je strašná věc.Lily,maš pravdu že se strašně nenávidím za to jaká jsem,k čemu je mi krásná tvářička když jinak nejsem k ničemu.Pájko na terapii nechodím,jak jsi se ptala,léky taky neberu,nemužu,mám psych.zábrany,např.zuby jsem si nechala trhat bez umrtvení jenom proto aby do mě nepíchli injekci ale hodně se snažím sama,perfektně už začínám zvládat ataky pp a taky mě hodně motivují vaše články,co všechno zvládáte a klobouk dolu před těmi,které se odvážily mít děti.Je mi 46let a děti jsem nikdy nechtěla a to né ze sobectví ale říkala jsem si když nejsem schopná se postarat sama o sebe,jak bych se mohla postarat o dítě?Tahle neschopnost postarat se sama o sebe byla taky duvodem proč jsem tak dlouho setrvávala ve vztazích které mi ubližovaly.Všechno zlé je na něco dobré,ted se to budu muset naučit,ale vubec nevím jak to zvládnu

Pajko máš pravdu moje snacha je opravdu dílo,ano já vím,že problém je v minulosti,stále se hádala s maminkou,pak měla mnoho let přítele,ale bylo to nějaké italské samé fackovačky,pak se s ním rozešla a našla si na inzerát mého syna.Všem se to jeví tak,že ona ho chce jen pro sebe a izolovat ho od celé rodiny a on to tak dělá.Ona to svádí na něj ,ale dcera pronesla,že když se s bráchou potkají je uplně v pohodě a ptá se co mamka,Td.a jak se máme.Ani nevíte holky jak jsem vděčná za děti mého manžela z prvního manželství,znám je od mala ,maminka ing.na ně dlabala a jsou prostě moje.

Ahoj holky tak jsem dala výlet do Prahy,ale dnes tedy nic moc,ale je tu děsné počasí.No s tím mým zvyšováním AD to nebude nic moc ,vůbec se po zvýšení necítím dobře naopak jsem jak napnutá struna,vypjatá nervní,no tak holt asi zůstaneme u minima ,pan doktor zase pronese to jsou dávky jako pro 90 letou babičku,jeho oblíbená věta.No uvidíme asi to holt každý snáší jinak,že jo?Tak zatím

Lily, měla bych možná dost veliký problém neupadnout do apatie a odevzdanosti, kdybych byla sama. Ale, i když jsem měla své okolí taky občas "za sklem", odmítla jsem se s tím smířit a jela dál. Málokdy mě ta bestie srazila na kolena. Pud sebezáchovy mám asi nějak moc vyvinutý a touha užívat si svého rozmazeného, ale milovaného okolí je tak převeliká, že se bráním, jak jen to jde a jde to, zatím, chválabohu. Nevím, co Ti poradit :( Mně nikdo tak blízký v dětství neumřel. Když dětem odejdou prarodiče, je to taky smutné, ale tak nějak přirozené, i když ani s tím nemám zkušenost :( Všichni až na jednoho umřeli předtím, než jsem se narodila anebo než jsem si je stačila uložit do paměti. Neumím posoudit, jak moc kruté je to, jsem schopna si to jen představovat, ale realita je stejně každým jinak vnímána. Máš to trauma v sobě obrovsky zabetované :( Jsi mladá, máš život před sebou... tím, že se budeš vracet ve vzpomínkách k tomu okamžiku a příliš silně smutnit, stejně nic nezměníš na tom, že se to stalo, že jste žili bez tatínka... Kdyby se mohl vyjádřit, jsem si jistá, že by Tě chtěl vidět zdravou, veselou a plnou života, smějící se... Jestli je něco mezi nebem a zemí, pak jeho duše díky Tvému převelikému smutku nemá klid. Dovol mu už konečně odejít... Hlaď si s láskou vzpomínkou na něj. Je mezi námi tolik lidí, kteří vyrostli mimo rodinné prostředí anebo v neúplných rodinách. Je potřeba, aby ses oprostila od toho traumatu a nevlekla si ho sebou celým životem.
Musíš žít přítomností a budoucností, jinou cestu a volbu prostě nemáš! Své hnusné nepříjemné stavy můžeš udolat jedině aktivitou, činorodostí, už ta stojka je velikánské plus a výraz toho, že a jak moc chceš. Máš přítele a Diduš, máš maminku a sestru, máš toho tolik, co by mělo stačit ke štěstí, jen se snaž ho uvidět. Jestli jsi světlomilka, které vadí zamračené dny a provokují u Tebe deprese, pak by byla na místě i fototerapie. Psal o ní Michal, že jí podstoupil v rámci své léčby.

(Peťulko, Tobě v deštivé Anglii taky prospěla, přemýšlela jsem o Tobě včera večer a vymyslela, že se musíš obklopit oranžovou a případně koupit lampu-nemám ponětí, co to stojí, už vím :-) cca 3000 Kč http://www.fototerapie.com/
anebo chodit někam na fototerapie...)

Lily, totéž možná pomůže i Tobě. PO rozhovoru s psychiatrem před 15 lety jsem ztratila předsudky vůči lékům a nemám výčitky, když je mi špatně a já po něm sáhnu. Uvědomuju si, jak je to špatně, že mnozí doktoři varovně zdviženým prstem tolik lidí vylekají, že raději mnohem nezdravěji protrpí ataky...
Ptej se podrobněji.Když mi bývalo nejhůř, hodně depresivně, snažila jsem se napsat vnoučatům veselou básničku. Teď se chystám na pohádky. Když vymýšlíš cokoliv veselého, úsměv se pomalinku dostaví, i kdyby ses mu bránila... Nejsi lenivá a jsi hodně citlivá, až moc. Je potřeba, aby ses měla víc ráda a nechtěla změnit věci, které změnit nelze... Potřebuješ dobrou psychoterapii a při každém náporu nepříjemna hned začít jednat, nepodléhat. Mně se to taky vždycky nedaří a stáčím se někdy do nešťastného přesmutného klubíčka... Kdesi jsem četla a ztotožňuji se s tím, že člověk jakoby se chtěl vrátit do bezpečí maminčina bříška a zaujímá podvědomě polohu, jako měl kdysi v děloze...
Asi jsem Ti neporadila, stojku už asi máš za sebou, čaj vypitý a auto vymydlené a lesknoucí se... :-)

text

Dášendo, češtinářka nakonec nikdy nezklame! Možná byla jen unavená z koncovky školního roku, tedy málo ve střehu, její návštěva po dlouhé odmlce, mě pobavila, snad přímo potěšila :-)

Miss, vzpomínám si dbře, všichni jsme ti s Tebou přece prožívali. Měli jste štěstí a máte zdravého a krásného Samka, který široce otevřenýma očenkama začíná poznávat ten náš svět... :-)

Míšo, to je dobře, že máš s Markétčinou babičkou pěkný vztah. Napadla mě ještě jiná smutná souvislost: zatímco jiné děti si vesele užívají prázdnin, tak tyhle 3 čeká pohřeb maminky. Je mi z toho převelice smutno :( Ale v tom neštěstí, díkybohu mají příbuzné, kteří se o ně postarají...

Hanko, Tobě vztah se snachou dáva zbarat. Bolí Tě to a trápí :( Měl by jim někdo z Tvého okolí rozumně vysvětlit, že škodí Tvému zdraví. Někdo, kdo na to má, kdo se z ní nepoloží, kdo to jen tak lehce nevzdá. Nenapadá Tě nic z její minulosti, co by mohlo být příčinou nebo mít dopad na to, že tak hloupě chová? Tvým rodičům rozumím, taky mám vždycky tendenci mít své potomstvo pohromadě kolem sebe...

Hm, Miško,
děti Tvé zemřelé kamarádky mají po jak tak klidném a jak tak spokojeném dětství s maminkou. Je to strašně smutné, když víme, kolik toho naše děti potřebují hl. po citové stránce, aby z ních vyrostl psychicky a fyzicky jak tak silný jedinec.

Andulko,
a jak pracuješ na sobě, aby jsi pokročila kupředu, aby Tě ostatní už nezneužívali apod.? Mě za svobodna 1a půl roku mlátil můj přítel a už bych to nikomu nikdy nedovolila. Pokud má manžel někdy tentenci mě. jak já říkám, trochu buzerovat, hned mu to dám pořádně "sežrat". To aby si uvědomil, že se to nedělá a pak máme doma zase klid, lásku a porozumění. Chlapy mají větší sklony druhé šikanovat než my ženy, protože si myslí, že jsou pány světa, bohužel! Mě moje nemoc imunity také totálně snížila sebevědomí a to jsem si prací na sobě musela budovat. Pomohly mně hl. knihy a upltňovat ty myšlenky z kih v mém životě - viz. knihkupectví:
http://www.obchod.bhakti.cz/store/
http://www.poznani-knihy.cz/

Vše jde, jen se pořád krok po kroku snažit :)

Ahojka holky všem,tak vám nevím včera byl blbý den,jednak mi zavolali o umrtí,jednak k mým rodičům,kteří nebydlí v Praze přije brácha se ženou a moje mamka volala ségře,mému syn. a mně at přijedeme také.No ona to vždy tak dělá,když tam má jet jednou za rok syn a snacha,tak se tam snaží dostat nás a neustále tvrdí,že je to naše vina,že my máme ustupovat atd.a smířit se s nima,ovšem už jí nezajímá,že se o to snažíme a prosíme x let.A tak jsem snaše napsala,kdy tam pojedou,no holky já to slízla,,,,,,,,,,,,,,,,fuj ,fuj,fuj.Večer přijela ségra,která pronesla,hele Vladka-snacha by potřebovala pár přez pusu za to jak se chová a ty nebul.Ségra je dost od rány,ale má pravdu.No a já včera zvyšovala AD a bylo mi prostě fakt divně,máte s tím někdo nějaké zkušenosti?U malých dávek celkem dobrý,ale tohle,já byla hrozně jako vybičovaná,nesvá,blbý............

Češtinářko-bravooo, já věděla že Tě přilákám :o)))))
nějak si na más zanevřela , co Tvá pp?

PĚKNÝ DEN VŠEM