PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

Ctu vas tady uz delsi dobu a teprve dnes jsem se odhodlala sem napsat. Asi proto ze, jsem sama doma a mam hrozne stavy. Porad mam z neceho strach a uzkost. Mota se mne hlava, mam pocit ze omdlim a nikdo mi nepomuze. V tu chvili zacnu pobihat po byte jak blazen, myslim si, ze tomu utecu...Rada bych poprosila Martinu, jestli by se na me nemohla podivat,v cem je ten muj problem.takovehle stavy se mi opakuji casto, uz nekolik let, resim je obcas neurolem,ale mam strach ho brat casto. Moc dekuji

Pro Martinu:

Ahoj Martino, chtěla bych Tě moc poprosit, jestli by ses na mne taky nekoukla.
Mám svíravé úzkostné a tíživé pocity na hrudi, nemohu dýchat, brní mi ruce a nohy, mívám pocit, že omdlím, paniku - že musím utéct nevím kam, že sama snad už nemůžu ani k doktorovi atd. Snažila jsem se asi 3 měsíce z toho dostat bylinnými přípravky, třezalkou, kozlíkem, vitamíny, cvičením, už víc jak dva roky beru Bachovy květové esence, rok chodím na kineziologii, zkoušela jsem regrese, pozitivní myšlení - taky se zajímám o esoteriku a strašně jsem věřila alternativním metodám, ale nepomáhá to - jsem na tom špatně, budu muset vyhledat psychiatra a brát antidepresiva.
Nemohla by ses na mne podívat, jestli mi fakt nic jiného nezbývá, proč se pořád nemůžu odblokovat, kde je zakopaný pes a co mám dělat abych se dostala z toho srabu, aspoň z toho nejhoršího, připadně co dělám špatně. Jak to s mým zdravím vypadá a s psychikou a kde je jádro problému.
Taky jsem chtěla zkusit meditace, protože prý to na psychiku moc pomáhá, ale četla jsem, že kdo začne brát antidepresiva, tak by neměl meditovat, protože by mohl spadnout ještě hloub. A údajně se může začít meditovat až rok po vysazení antidepresiv. Nevíš jak to je? Nemohla bys poradit i v tomto?
Děkuji moc předem.

Tak to je supr zpráva asi jsou v tom Brně lepší než v Praze,ale ty Pajko tedy jedeš,tak at se ti vše dnes zadaří a oslava at se povede,já jdu pro změnu šít sukně na břišní tance,jen asi 14kousků

Mám za sebou dnes pár hodin v práci, nákupy-ty mi v koncovce už vadily, vaření, 2 km plavání v prázdném bazénu poloprázdného koupaliště, nějaké pračky prádla, zatím jednu višňovou bublaninu a před sebou návštěvu dětí spojenou s oslavou narozenin vnuka a grilováním. Jsem v jednom kole...

A ozvala se mi Deina. Často jsem přemýšlela, proč nepíše. Snad se nebude zlobit, že to sem píšu. Má za sebou dovolenou u moře a užila si ji. Je zdravá. Pro ty, kteří neví, absolvovala léčebný pobyt na podzim v Brně. POdobný jako čeká Michala nebo Lily. Je zdravá :-) Dobrá zpráva pro vás čekatele, ne? :-)

Zatím co vím tak jedna Hanka-já Brandýs mnad Labem,jinak Oli nejsem dobrá,u léčitelky jsem nebyla 1 měsíc a půl a to jen proto,že se mi tam udělalo blbě a já se tam bála jít ,tak včera to byla taková zkouška,no snad už to budu zvládat a neboj jela jsem autem s dcerou ,tak dobrá nejsem,Pajko máš ve všem pravdu ,ale anonymní lidi,telefony atd.není to co mám zrovna nejraději já.

Pozorovateli, mně taky velice vadí intolerance. Je to fenomén, který je tak škodlivý a má obrovský záběr do všech sfér života. Potkáváme se s ním na každém kroku, i tady bohužel v tvrzeních, která kategoricky zvarhují to či ono a připouští jen cestu ke zdraví podle umíněné zatunelované šablony. Souvisí i s tím, co bylo napsáno a rodinných vztazích. Tam, kde se vyskytne vyhraněný intolerantní a dominantní jedinec, lze úžasně rozhodit rodinné vazby a vztahy :(

Rachel, polovinu těla jsem vnímávala velmi silně odlišně, přesně podle toho, cos napsala, u mě pravá ruka a noha. Někde jsem četla nebo viděla, že i tohle k PP patří. Trénovalas někdy správné dýchání. Zkus jít do toho přes trénink. Píšeš o své nervozitě, dechová nedostatečnost patří k jejím projevům.

Marti, ty trable opravdu bolí, ale věř, že se s tím dá naučit žít, přesně tak jak píše Hanka. Najednou jakoby pláč a bolest odezní, uvědomíš si, že nemůžeš sama nic změnit, jen mít je rád, to Ti nemůže nikdo zakázat a najednou ucítíš mír a bolest zmizí. Touha po nich ne, ale nebolí... Těžko se to vysvětluje, ale odžila jsem si to vícekrát na různých úrovních, s více příbuznými. K mnoha postojům musí člověk dozrát, to platí pro všechny a obecně. Ale cesta nelásky a intolerance je špatné, to pozitivně vím a po smíru se ulevilo vždy všem.
Hani, i ty zapomenuté narozeniny znám...

ahoj holky, jsou tu dvě Hanky nebo jenom Hanka-výtvarnice z Brandýsa? Hani, díky za podporu, i já žasnu jak jsi mohla vyjet výtahem do 7 patra, já bych asi do výtahu nevlezla a šla raději pěšky. To jsi u té léčitelky byla sama, to takhle na dlouho a daleko chodíš z baráku? To teda klobouk dolů.
Zítra asi pojedeme autem do "Prahy" do OBI nakoupit potřebné věci pro příští týden, kdy chceme malovat a měnit koberce, tak už zase jako obvykle to prožívám dopředu, ale nebudu sama, pojedeme oba, ale hodně lidí a velký obchod, hryže mě agora už teď.
Jinak jsem byla dnes velice činorodá, práce v domě i na zahradě , tak teď půjdu chvilku relaxovat už sotva lezu.
Všechny zdravím...

Holky holky co pro jiného zdá se žádný problém pro nás mě ajaj,viz jeden hloupý nákup ve větším obchodě apod.No ale snad zase vyjde sluníčko jak já říkám,v našich duších a tahle potvora nemoc ošklivá někam zaleze.Tak já jdu dobíjet baterky své energie a at je všem trochu líp.Jinak máte někdo zkušenost s poradnou empatie?Přírodní léky?ahoj a hezký ,klidný den Hanka

Matrinko pamatuj si a myslím ,že vě svěm věku už to klidně mohu napsat 51,VS,životem omlácená,že člověk ,který je pouze -pozorovatel -anonym,je bud sám s problémy a bojí se k ním přihlásit,nebo má opravdu pěkné mindráky a nebo nemá co dělat a baví se na ukor druhých viz.třeba nás s PP apod.,potkala jsem jich za život dost a většinou se bud odtajnili sami,nebo prostě se jim to vrátilo.Takže tohle vůbec neřež a ignoruj to uplně a ono to pana pozorovatele přestane bavit a když ne,tak ne ale mi ho budeme přehlížet,neradíš jemu ,ale nám,takže bud v pohodě,napsala bych ti příběh jednoho takového ale nechci sem ,aby to četl.A na něj se opravdu nezlob ,on za to třeba ani nemůže.A ted to slíznu i já,ale mně tyhle lidi nechávají naprosto v klidu.Nenech se rozhodit ,potřebujeme tě .a děkuju Hanka

Hani,
budu ráda, když Ti bude líp a pokud Ti něco pomůže. Vyjdi si do přírody, tam tu sílu dostaneš - třeba do parku, za dům do polí atd.

Pozorovateli,
Ty mě teda dobře znáš! Ale věnuj se raději sobě, potřebujiš to :)

Rachel,
knedlík v krku způsobuje porucha imunity - oslabená slezina. Užij na to ráno 1 tabletku Mimio tablet za 50 Kč z lékárny.
Návaly Ti zmírní PŘÍRODNÍ hormony z lékárny.

Víc už neradím, nebo budu terčem ponižování nějakého přihlouplého Pozorovatele, který jen zákeřně z poza rohu útočí:)

MARTINKO já nevím dnes je uplněk a já jsem taková rozcitlivělá,klidně ráda přijmu jakékoliv rady ,abych se z té agarof.dostala a byla trochu v pohodě,moc ti děkuju Hanka

Ahoj. Poradíte? mám neustále problémy - jsem slabá (hlavně jedna ruka a jedna noha - spíš mám jen ten pocit, že o nich "vím"), unavená, bledá, neustále mám návaly horka a potim se, jsem nervozní a cítim jakoby vnitřní třes. Za sebou podrobně neurologické a jiné vyšetření, na nic se nepřišlo. Teď se mi přidaly problémy s dýcháním - jako že se nedokážu dodechnout, tlak na hrudi, "knedlík" v krku - ale celý den, ne jen nárazově. Lexaurin na to moc nepomáhá, spíš mě jen zklidní. Asentru beru půl roku a zdá se, že bez výsledku. Myslíte, že vše je psychické?? Projevuje se to takhle? Předem díky za odpověď.

Ahoj holky moje,tak jsem ráda,že jsem včera zvládla i tu léčitelku,7patro výtah 1m,no ona mě zná řadu let a nikdy jí nenapadlo až včera,že mi může něco takového být,až když jsem jí to řekla.A taky celý život jsem blondýna a ted jsem se dala na melír takový no je tam i tmavá a fuj,zase pomažu do blond,prostě se v tom cítím blbě.Asi jsem dost citlivá na barvy a tohle prostě není ono,a já mám i pocit,že jsem v tom taková depková.Takže jsem včera byla od 17,30h pryč do 21h. a šlo to a já se chválím,hihihi.Martinko já jsem doma dost,protože mám atelier u baráku a v něm své milé studenty,takže jsem hodně doma,spíš mám pocit,že bych tolik být neměla,je fakt,že mě plno lidí vytáčí svojí blbostí a hamouněním.Jinak Oli ty jsi fakt dobrá a schopná.A Pajko máš pravdu,jsem nestraný pozorovatel ze zdálky svých vnoučat a už mě to přestalo tak nějak trápit.Dřív jsem hrozně brečela,každé Vánoce to byla rána,ted už ne.A o mých 50ti nách tady 50lidí a syn s rodinkou mě ani nepopřál,nejde o dary.Jen se bojím,aby se jim to nějak nevrátilo ve zlém.vÍŠ ON BYL MOC NEMOCNÝ 14 OPERACÍ HLASIVEK,HODNĚ JSEM SI S NÍM UŽILA,O TO MÍN TO CHÁPU TED,ALE MÁM HOLKY.

Pajko, díky za přání, moc pro mě znamená jakékoliv povzbuzení. Za totáče byla v Mladém světě taková rubrika Sally radí-pamatuješ? Jsi taková Sally pro všechny, kdo sem píší, máš velkou schopnost empatie a rozdáváš všem svou sílu a energii...

ano ta poslední věta na tebe Martino přesně sedí

Hani a Pajko,
takové trable s dětmi jsou ale vyčerpávající. Člověk citlivý i když jim dá volnost a oni se rodiči neozývají, stejně podvědomě trpí, byť jim chce dopřát volnosti sebe víc:(

Hanko,
k Tvé nervozitě - VÍC pobývej doma či v přírodě v klidu, vyrovnej si energie a nebudeš tolik rozladěná. Mně se to daří dobře díky tomu, že nechodím do práce. Nejvíc mě dokáže ale rozhodit lidská omezenost, útočnost či nevcítění se do situace a mletí si jen svého názoru.

Hanko, myslím, že rozumím velice i Tvému přístupu k jejich odmítání. Taky se mi v životě přihodilo, že mladí stávkovali a vztah jsme budovali. Uvědomila jsem si, že pokud bych byla postavena před rozhodnutí, jestli je mám mít nešťastné vedle sebe anebo šťastné beze mne, tak jasně zvolím jejich štěstí a já jako vzdálený pozorovatel. Ideální je samozřejmě harmonický vztah. Přeju Ti, aby dozráli k vědomí, že život je příliš krátký, křehký a vzácný na to, aby si zejména blízcí lidé dovolovali "přepych" nemluvit spolu...

Olgo, Ty v těch vycházkách najdeš ještě zalíbení a znovu objevíš svůj ztracený svět :-). Moc Ti to přeju!

ahoj všichni, přečetla jsem si, co jste si povídali včera - mimochodem Hanko , psala jsem ti včera odpoledne na pp, ale ty už jsi se zabydlela tady.
Pajko a Hanko, moc vám přeju tolik dětí i vnoučata, já i když jsem z vás nejstarší tak jsem v tomto směru měla smůlu, ale díky bohu aspoň za to jedno dítě, dvakrát jsem potratila a syna jsem si vyležela v nemocnici po celou dobu těhotenství a stejně se narodil o měsíc dřív a v podstatě od té doby, co se narodil jsem měla o něj velký strach, byl v inkubátoru a potom až do jednoho roku pořád nemocný. Ale teď je z něj chlap jak hora, bohužel stále svobodný, ale snad se taky jednou dočkám....Já jsem ze třech dětí, jako vy, bratr o deset let starší už zemřel a mám ještě o dva roky mladší sestru, kterou vídám tak jednou za měsíc, když mě přijede navšívit, moc si rozumíme.
xxx- vidíš jak to jde, gratuluju...
Já jsem dnes byla nakoupit u nás v krámě, nechtělo se mi, cesta t a m byla s úzkostí, pocením a blbým dýcháním, nákup v pohodě, protože jsem po letech viděla jednu prima ženskou a pohovořila s ní a cesta z p ě t taky úplně v pohodě, tu jsem si vychutnala. Nevím proč, ale pokaždé cesta n ě k a m, pryč od domova stojí za prd, a zpátky už je to dobrý.
Evikrk , zdravím tě do hor, napiš, co krmíš za zvířectvo....
Všechny vás zdravím všem držím palce a dnes se ještě ozvu, jsem sama doma. ahoj...

O tom Pajko silně pochybuji,vnučku jsem viděla po 2letech,vnuka až když mu byl 1rok,a to je snacha zdr.sestra.Podotýkám,že jsme jim nic neprovedli,naopak svatbu jsem zajištovaala já ,její matka odjela na dovolenou,bydleli v našem bytě,pak jsme jim sehnali na jejich přání domek asi 10km od nás.No děti mi schází moc,ted je vídám tak 1x za 2 měsíce půl hodiny,takže mě ani neznají,pro vánoční dárky přijela snacha v dubnu,naše rodina k nim nesmí nepřejou si to.Ale at jsou alespon zdraví a spokojení.