PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

Není bezejmenných hrdinů

No oni kolikrát nevím jaké to interakce, ale tělo vydrží hodně, že?

:::laskavě nepřečtu, neb ho neberu.Kdysi mi ho odborná dr.předepsala právě k užívání AD. A nejen mě,že...

..kristapána oprava: bez reakce

Dodatek:naše rodinná letitá dobrá známá má rakovinu prsu-i přes pravidelné kontroly,diabetes nejvyššího stupně půl života,v háji cévy,vymodlené dítě-dceru ve 4O a před pár dny tahle diagnoza.Někteří moji bývalí žáci skončili neblaze,jsou z nich trosky ve 22 letech,bez práce,zadluženi,nezájem o rodiče.Náš prcek mailinkatej má skoro 4O horečku,blinká při jídle dva dny,dnes pohotovost.A tohle vše jsem se dozvěděla jen za dnešní odpoledne.Ti rozumní pochopí,proč to píšu...

Precti si laskave pribalovy letak:
Kdy byste neměli lék užívat
Lexaurin se nesmí užívat u nemocných s přecitlivělostí na jakoukoli složku
přípravku. Přípravek dále nesmí užívat nemocní s akutním glaukomem (oční
onemocnění), myasthenia gravis (onemocnění projevující se svalovou
slabostí), závažnou dechovou nedostatečností, v případě akutní otravy
alkoholem nebo léky s tlumivým účinkem na centrální nervový systém
(barbituráty, neuroleptika, antidepresiva, jiná anxiolytika,
antihistaminika).
Přípravek nesmí užívat kojící ženy a děti. Pouze ze zvlášť závažných
důvodů užívají přípravek těhotné ženy.

Míšo, zrovna jsem na tebe dnes sháněla a poslala ti psaní.

To 23.15 = pěkná krávovinka.

Báro,nedá mi na tebe nezareagovat,ač už jsem se účasti zde zařekla...nicméně těch pár fajn lidí odtud si nezaslouží být bez erekce...čili : ty víš, že se 1.probudíš 2.dýchat vlastně můžeš 3.při usínání to má i několik z nás tady 4.neurol to pořeší jen krátkodobě 5.bereš Apo-parox,tuším...takže moje i Lamčiny zkušenosti s ním jsou dobré,dávka 3O by měla za nějakou dobu slušně zabrat,jiný myšlenky s zkus nepřipouštět

Mějte se fajn všichni dobří rodáci...hm,hm teda pépáci.

taky lezim pod dekou a klepu se jak ratlik.

Tak jsem zase měla zase ataku, už jsem usínala, ale pořád jsem se budila,že nemůžu dýchat a už to zase jelo, ale naštěstí to trvalo jen krátce, zase to vyústilo v zimnici, teď jsemutlumená po Neurolu, ale nějak se bojím lehnout, aby mi to zase nezačalo, ještě pořád cítím takový tlak kolem soláru, ach bože, kdy už bude trošku pokoj, No, jdu o zkusit do té postele, držte palce, a%t se ráno probuím, Dobrou.

Lexaurin má v příbalovém letáku že se nesmí používat při konzumaci antidepresiv.

Tak sem mel delsi dobu klid zase na me leze nejaka depka. nafoukle bricho nervozni, zima, ala wc. No uz me to stve relativne klid no a pak zas to prijde. Dneska jsem potkal soudsedku tak zase asi dalsi clovicek s PP. Licila mi ty jeji prvotni stavy. Tak jako sem to mel ja.

Lily, děkuji ti za přání ohledně mé nové práce. Ty jsi si toho prožila současně dost, samé špatné věci, pak není divu, že se to projevilo. Přeji ti, ať je líp.

...jsem se nepodepsala,asi je jasný,že píše Dita.Zdravím...

Přeposílám vzkaz všem známým odtud:

" Ahoj. Zdravím PP,tady krásně, ve stínu 32 , moře 25,mám se krásně , nemoce zůstaly doma,tak tu krásně lenoším , musím začít fotit,už se to krátí."

Míšo,
v časopise Meduňka č.6, kt. právě vyšel, je uprostřed ve žluté příloze psané o možném autismu u dětí.

Ajko? Ahoooojky, jak je dneska?

Kač

Lily, díky za podporu. Snažím se, jak to jde. Jak píšeš ty, někdy je hůř někdy je lépe. Ale pracovat musíme. Páč bez práce nejsou koláče. Takže jsem ráda, že mě to nevyhodilo z denního koloběhu a zatím se držím:-). S tím Cipralexem nevím no, zítra jdu na 12:00 k doktorovi tak uvidíme co mi poradí. Prostě jsem se necítila ještě ve 4. týdnu braní úplně happy. Řekl mi, že na mě nemusí působit. Uvidíme co zítra.

Kač

Ahoj všem.
Tak já vám dnes napíšu o tom denním stacionáři, který jsem v pátek absolvovala.Myslím, že to bude zajímat hlavně KAČKU, která se tam chystá na podzim, možná, ale i někoho jiného.KAČKO, ty jdeš tuším do Bohnic k Praškovi, ne? Že tak dlouho čekáš? Já jsem byla v Horní palatě pod Strahovem. Dostala jsem se tam poměrně brzy, asi po 6 týdnech od prvního zavolání.Byli jsme tam dvě skupiny. Naše čítala 8lidí - 3 muže a 5 žen. Ta druhá 9 žen. Všechny aktivity, kromě skupinové terapie a dramaterapie jsme měli dohromady. Tj. Každý den tělocvik - voleyball, ping pong, dechová cv., úklid, domu, práce v zahradě, 3x týdně relaxace, 1x týdně neverbální techniky, což je vlastně výtvarka. Skupinová terapie byla každý den - hodinu a půl. Měla jsem obrovské štěstí na psychoterapeuta i na ostatní členy skupiny. Nejenže jsme byli různého věkového rozpětí,(od 20 -55let), ale i různého vzdělání, i diagnoz. V naší skup. jsem s PP byla jediná, ale mnozí i když jí přímo neměli diagnostikovánu, tak měli identické příznaky.
Velmi brzy jsme se spřátelili neboť jsme byli na stejné lodi a na stejné startovací čáře.Takže naše skupinovky byly dost bouřlivé - za což nás dr. chválil. Všichni jsme byli ochotní diskutovat, otvírat své niterné pocity. Pan dr. nás jen neznatelně směřoval k určitým tématům nebo k pochopení svých pocitů, vlastně nás nutil pojmenovat hlavně projevy nevůle a okomentovat je. Nebylo to vždy příjemné. Ale je fakt, že hlavně ty negativní pocity, které v nás vyvolávalo počínání druhých nebo i doktora, byly velkým přínosem. Pro mě tedy určitě. Měly jsme za úkol nastudovat divadelní představení. Dlouho jsme na nic nemohli přijít, ale pak jsme zvolili legendu Bratří Grimmů Délka života. Já jsem hrála osla a měla jsem hroznou trému, ale zvládli jsme to.
Musím říct, že těch 7 neděl (mimochodem, utekly jak voda), jsem byla nevídaně a hmatatelně šťastná. Nevím čím to. Jakobych se vrátila do školních let - ne do doby studií, ale do doby dětství. Tam jsme se také hned skamarádili a vyzradili na sebe vše bez sebekontroly. Jediné, co mi trochu chybělo byl trénink jak se bránit konkretně PP, něco jako KBT(kognitivně behaviorální terapie). Mám za to, že kdyby na mě teď skočila ataka, tak si s ní nevím rady jako předtím. Ale pozitivní zjištění bylo to, že když po celých 7 neděl jsem ataky neměla, tak se opravdu jedná o psychiku a ne o skrytou chorobu, jak se vždy bojím.A ty motanice hlavy - jsem přesvědčená, že jsou fakt hlavně od krční páteře.
Takže výsledek: Cítím se mnohem líp, pochopila jsem spoustu věcí, které ovlivňují můj život a konečně, že nastal čas na změnu. Teď jsem se 10 let věnovala více méně jen rodině a asi je nutné se vydat trochu jiným směrem. Takže jestli někdo z vás o stacionáři uvažuje, tak vřele doporučuji. Je ale fakt, že je důležité, aby se sešla dobrá skupina, což nikdo předem neovlivní. Ta skupina co tam byla s náma si trochu nesedla a ten jejich psycholog taky prý nestál za nic.To je stručně vše.

Ještě jednou - naposledy se vrátím k té nepříjemné diskuzi. Myslím, že jsem nebyla pochopena nebo jsem to spíš napsala špatně. Jsem člověk, který rád říká i přijímá názor jiných, protože si myslím, že mě to posunuje dál než jen přitakávání. Ale zapomněla jsem zdůraznit, že diskuze nerovná se hrubost a urážky a výčitky!!!Mě jen připadá, že vždy po období samého souhlasení a chválení, nastane tady období právě, že ne diskuse, ale hádek a napadání. Uvědomila jsem si to, když jsem jednou pročítala staré příspěvky. Končím hlášení s tím, že Lucie není má modla a reagovala, bych stejně, kdyby šlo o kohokoliv jiného.

A teď ještě pro MÍŠU: Průběžně jsem četla, co jsi psala o Šimonkovi. Nemůžu se zbavit pocitu, že můj syn byl v dětství to samé, co ten tvůj. Jednou jsem už o tom psala. Ale v době, kdy on byl malý, se tím nikdo moc nezabýval. Navštívila jsem s ním psychiatra, dali mu jen nějaké prášky, aby líp spal a v pedagog.poradně mu diagnostikovali dyslexii a dysgrafii. Ale prvky autismu jsem u něj pozorovala - málo komunikoval s lidma, málo mluvil, koktal, byl uzavřený. Miloval vždy přesnost - oběd přesně ve 12hod. večeře v 6hod. Mohli jsme si podle něj řídit hodinky. Nesnášel vybočování z řádu. Když se něco mělo měnit - musela jsem mu to hlásit předem, aby se nezhroutil.Nebyl schopný vyjádřit své emoce. Z ničeho očividně neměl velkou radost (tedy nedal jí najevo i když byl šťastný.) Negativní řešil spíš pláčem. Musela jsem dlouhou dobu z něj páčit, co se vlastně stalo, než mi to řekl. Vlastně neřekl, jen odkýval, když jsem na to kápla. Tvůj Šimonek miluje čísla, on zeměpis. Ještě nechodil do školy a už maloval mapy a přesně zakresloval města.Měl úžasné encyklopedické znalosti na malé dítě. Jakoby pánbůh na jedné straně dal navíc a na druhé něčeho ubral. Buď v klidu, já jsem byla, protože jsem toho moc nevěděla - třeba máš doma budoucího nositele Nobelovy ceny.Ten můj studuje a chystá se na dráhu vědeckého pracovníka. Tak přeju všechno dobré.

Míšo, taková slova z harmonických lidí přece nevypadávají. Je mi těch lidí líto, ale jsou to jedni z nás. Chodí sem celkem pravidelně, jsou docela v obraze a rádi zákeřněš pálí na solar, naštěstí virtuální. Pokud Ti to nedělá dobře, přeskakuj jejich příspěvky, nenechej se tím zasáhnout. Lepší, pokud si zhojí své mindráky tady, než někde jinde. Tady opravdu udělají minimum škod.

Lily, pamatuješ si dobře, co jsem psala. Taky zaťukávám, mám to taky o psychice a DPDR znám. Nechci Zefíra poučovat, natož mu poroučet, co má nebo nemá dělat, chtěla jsem jen, aby se zamyslel nad tím, jestli je schopen se od sebe odpoutat, pomohlo by mu to. Tobě se to povedlo a Tvá nálada šla rapidně vzhůru. Jinak mně je kromě toho, že mi je smutno z toho, že se jeho stav dlouhodobě nelepší, docela jedno, co sem kdo píše a jestli se zabývá sebou nebo druhými. Neslušnost mi tady trošku vadí od lidí, které mám ráda, zbytečně se tím degradují..., od anonymů ani to, tomu se člověk neubrání ani v reálném životě, že jsou lidi hulváti. Na DPDR jsem taky sem tam zabrousila a jak vidíš, tak mi to vydrželo dodnes, ale už jen čtu...
Měj se co nejlíp a pohlaď za mě pejska :-)

text

Pořád ne, jenom někdy, třeba v bazénu :-)
Vševěde, jak jsem na tom dnes? Píšu ze dna nebo z hladiny?